Mlsně obcházím kolem dronů už několik let. Loni jsem mlsně okoštoval tehdy nový Mavic a teď jsem si opravdu zalétal s Mavic Air. S Michalem Houdkem z F22 jsme s nimi nejdřív létali na Nových Hradech v Praze a v pak jsme se vypravili na vyhlídku Máj, to je ta podkova na Vltavě pod Slapskou přehradou.
V obou případech jde o kvadrokoptéru, tedy o zařízení se čtyřmi elektricky poháněnými vrtulemi, řiditelné ze země a do jisté míry autonomní, vybavené kamerou/fotoaparátem. Toto je Mavic Air v rozloženém stavu:
Mlsně obcházím kolem dronů už několik let. Loni jsem mlsně okoštoval tehdy nový Mavic a teď jsem si opravdu zalétal s Mavic Air. S Michalem Houdkem z F22 jsme s nimi nejdřív létali na Nových Hradech v Praze a v pak jsme se vypravili na vyhlídku Máj, to je ta podkova na Vltavě pod Slapskou přehradou.
V obou případech jde o kvadrokoptéru, tedy o zařízení se čtyřmi elektricky poháněnými vrtulemi, řiditelné ze země a do jisté míry autonomní, vybavené kamerou/fotoaparátem. Toto je Mavic Air v rozloženém stavu:
Ramínka s vrtulkami se dají sklopit a ve složené stavu to vypadá takto:
Mavic Pro je větší, zde ji máte na obrázku rozloženou:
Když je složená, vypadá zase takto.
Podstata je tedy stejná. Mavic Air je levnější, stojí 22 tisíc, kdežto Mavic Pro stojí 25 tisíc. Nicméně doporučuje se koupit soupravu zvanou combo, jsou v ní především další baterie, nabíječka, transportní brašna a další věci, pročko stojí 33 tisíc, kdežto air combo 27 tisíc, ceny se mohou lišit, ale v podstatě je to takto. Poměrně podrobně to rozebíráme s Michalem Houdkem v tomto videu:
Čip v kameře je 1 /2,3 CMOS s 12 Mpx a objektivem s ekv. 24 mm / F2.8 (Air), model Pro má světelnější objektiv F2.2. Tady vyfotil Richard Horák Michala Houdka při vypouštění dronu, z fotky je patrná velikost.
Jak se s tím fotí
To je oddíl v každé mé recenzi. Ovládání je překvapivě snadné, dokonce bych řekl, až moc. Vede to totiž k neopatrnosti a kdyby člověk po prvních úspěších zpychl, může o dron přijít, anebo dokonce udělat škodu. Každopádně je třeba dodržovat zásadu očního kontaktu, dále je třeba se vyhýbat obydleným místům, neobtěžovat lidi atd., není mým úkolem tlumočit všechna nařízení, jen upozorňuji, že to podléhá přísným předpisům.
Ovládá se to ovládací konzolí s dvěma páčkami, model Pro se dá ovládat dokonce jen z mobilu přes aplikaci DJI. Pak ale je dosah podstatně menší než přes konzoli. Mobil v obou případech slouží jako obrazovka, na displeji vidíme to co vidí dron, ale také vidíme mapu, poznáme kde je, jak vysoko, kam letí, jsou tam parametry foťáku apod. Model Pro má velmi dobře vyřešenou korekci expozice, air se dá korigovat taky, ale pod hranicí praktičnosti. Vzhledem k rozdílům v jasech je taková korekce, myslím, nezbytná a to by mluvilo ve prospěch modelu Pro. Na ukázce je model Air na Dívčích Hradech:
Pokud by rozhodujícím kritériem měla být malá váha a skladnost, pak by vítězil model Air, nicméně ten rozdíl není zas tak dramatický, jako je rozdíl mezi modely Mavic a modely Phantom, které opravdu nejsou kapesní. Ve prospěch Air modelu je i vylepšená ochrana proti kolizi – dron se umí vyhnout překážce, přičemž Air má kamery na obou koncích, kdežto Pro jen na jednom. To vše se dá nastudovat ve specifikacích.
Podstatná je ovšem obrazová kvalita a z ní plynoucí možnost použití.
Existují profi drony, modely Phantom mají i jednopalcové čipy a to pak jsou obrázky znamenité. Zatím ale mě odrazovala kvalita pořízených fotografií a oba zkoumané modely Mavic z toho nevybočují. Je to až překvapující, protože kvalita je hluboce pod kvalitou běžných fotomobilů. Přitom rozměry fotoaparátu musí být více méně shodné s tím, co má v sobě mobil. K nenáročnému použití na webu je to dobré, ale aby to suplovalo skutečný fotoaparát, to ani náhodou.
Pokud někdo točí video, dejme tomu z cest, pak ovšem dron dodá úžasné osvěžení . Měli jsme Mavic s Michalem na cestě na Islandu, kde jsme testovaly fototechniku Nikon, video je zde:
Záběry z dronu působí jako příjemný doplněk. Objektiv zavěšený na gimbal závěsu umí do určitého úhlu panoramovat, oba při panorámování škubou, Pro míň, Air trochu víc, nicméně stabilizace je velmi dobrá: v tomto ohledu DJI udělal ohromný pokrok za posledních pět let, Phantom 2 Vision jsem tu představoval v listopadu 2013. To ještě byla stabilizace dosti slabá, ale už následující model byl podstatně lepší.
Shrnutí:
DJI Mavic Air a Pro jsou modely dronu vzájemně velmi podobné. Air je menší, lehčí, levnější, ve vzduchu vydrží o pár minut míň (18 proti 21, někde se uvádějí trochu jiná čísla, ale poměr zůstává), v některých ohledech vyspělejší (ochrana před kolizí), Pro je možná o trochu lepší v obrazové kvalitě. V obou případech ale záleží na očekávání a na použití. Fotky ještě nejsou v kvalitě mobilu, video je sice 4 K, nicméně nečekejme vybroušený obraz. Tyto malé amatérské drony slouží k rodinným účelům, dobře se uplatní na internetu, nicméně zázraky ve fotokvalitě od nich nečekejme.
Ukázky z Mavic Air:
| 1 |
 |
2 |
 |
| 3 |
 |
Ukázky z Mavic Pro, číslo 1 a 2 je z Islandu, č. 3 vyhlídka Máj:
| 1 |
 |
2 |
 |
| 3 |
 |
