Nezařazené

Dílna zahájila – cesta za motivem

Dlouhodobý školicí program Dílna už běží naplno – fotili jsme v zoologické zahradě a v těchto dnech s novými členy probírám fotografickou abecedu. A hned na začátku je otázka motivu.

Dlouhodobý školicí program Dílna už běží naplno – fotili jsme v zoologické zahradě a v těchto dnech s novými členy probírám fotografickou abecedu. A hned na začátku je otázka motivu.

Nevím, zdali se moje terminologie slučuje s něčím zavedeným – na terminologii jsem opatrný od doby, kdy jsem se zde na Digineffu před časem zapletl do nesmyslného sporu o to, zdali demozaikování je interpolace nebo komparace a zakopaný pes byl v tom, že pojem „komparace“ se v souvislosti s demozaikováním nepoužívá, kdežto interpolace ano. Uf. Takže prosím, neházejte mrtvé netopýry na moji hlavu, jestli se pojem „motiv“ ve smyslu, jak ho vykládám, neslučuje s něčím, co je v příručkách výtvarné výchovy.

Realita a motiv
Všechno co vidíme kolem sebe je realita. Většina lidí fotí realitu. Vidí něco hezkého a vyfotí si to v naději, že budou mít hezkou fotku. Někdy mají, obvykle nemají, nebo spíš – výsledek rozhodně neodpovídá svým půvabem a přitažlivostí originálu, tedy realitě.
Proto musíme v realitě vyhledávat motivy. Odpověď, co je motiv, je jednoduchá: motiv je to, co bude vypadat dobře na fotce. Nemusí to být nic krásného. Je to prostě část reality, kterou jsme schopni zpracovat fotografickými prostředky tak, aby z toho povstala hezká fotka.

To je zřejmě moc hezká poučka, a je užitečná asi tak, jako že se uvnitř každého balvanu ukrývá socha. Vy pak běháte kolem balvanu, kopete do něho a křičíte „boha jeho, kde je ta socha?“ Takže, kde je ten motiv?
Nevím, ale mám tip na to, jak ho hledat.

Hledáme motiv
Každá fotografie má v sobě tři základní prvky. To jsou:

  • linie
  • tvary
  • struktury

Jakmile se naučíme v realitě kolem sebe pátrat po těchto základních prvcích, cestu k motivu najdeme snadno. Podívejme se kupříkladu na tento obrázek (fotil jsem přístrojem Olympus PL3).



Linie je tu jasná – je to především linie louky a pak to je linie obrysu hor. Linie louky je nejvýraznější a dělí obraz zhruba na spodní dvoutřetinu a horní třetinu – to je osvědčené, zpravidla dobře fungující řešení.

Struktury jsou tu v podstatě tři -. louka, hory a nebe s mraky. I to jsou v rovnováze. Nicméně něco jako by tu chybělo – není tu žádný výrazný tvar. A což tenhle?



Je to výrazný tvar a zároveň jeho linie koresponduje s liní louky i linií hor. No a máme tu tradičně, nijak objevně, nicméně kultivovaně řešenou kompozici. Našli jsme motiv, tedy takovou část reality, která bude vypadat dobře na fotce! Podotýkám, že stanoviště, odkud byla krajina focena, jsou od sebe sotva dva tři metry.

Cvičení oka
S Dílnou cvičíme vyhledávání linií, struktur a tvarů v Dolních Břežanech, kde mám svůj ateliér. Když to náměstí vyfotím, na fotce je binec.



To je nestrukturovaná fotka, mechanické zachycení reality. Náš sem,inář začínáme jednoduchým úkolem: dostat úhlopříčku z jednoho rohu fotky do druhého – a pořídit 4 fotky, aby jednou to bylo zleva doprava, podruhé zprava doleva a jednou s červeným dole a pak s šedivým dole. Jednoduché? Zkuste to – a ne jednou, zkoušejte si to víckrát, abyste se naučili hlídat okraje obrazu a rohy obrazu.

Dále: obraz dělíme na třetiny, tedy vodorovné a svislé třetiny. Ve čtyřech místech obrazu se protínají hranice třetin. Těmto místům říkám silné obrazové body. Jakmile do některého z těch bodů umístíme tvar, je skoro vyhráno. Z mnoha důvodů je nejpůsobivější pravý dolní obrazový bod – jsme zvyklí číst shora zleva doprava dolů, začneme nahoře a jedeme po úhlopříčce dolů a bingo, najdeme tam svůj tvar a to v nás budí jakési vnitřní uspokojení. Toto je jednoduchý příklad tvaru umístěného v pravém dolním silném obrazovém bodu:



Variant můžeme najít stovky i na tom malém náměstí Na sádkách v Břežanech – to byl předmět našeho cvičení. Měli jsme smůlu, chvilkami v neděli hustě pršelo. Ale i v dešti se dají najít linie, tvary a struktury:


Na každém kroku jsou – a je dobře je vyhledávat a fotit, cvičí to oko.


Strukturu může poskytnout cokoli – zamračené deštivé nebe i skleněný kryt nad vchodem do domu.


I toto je žákovská práce – posluchač, který sotva zápasí se základy fotografické techniky.


Vyhledávání linií, struktur a tvarů je velice užitečníé cvičení a proto s tím v Dílně vždycky začínám. Ale pozor, toto je začátek, aby si snad někdo nemyslel, že toto je nějaké výtvarno, nedejbože UMEŇÍ! Je to jen cvičení, nic víc, průprava k vyhledávání motivu, cesta k orientaci v realitě.

Závěrem semináře se mě posluchač zeptal, jak by se tedy dalo vyfotit CELÉ to náměstí. Šlo by to?

Samozřejmě, ale rozhodně by se nesmělo postupovat systémem „přicházím, cvaknu a odcházím“. Bylo by třeba v chaosu najít řád, najít v něm ty linie, tvary a struktury. Nebylo by to snadné, protože je to složitý útvar. Bylo by nutné si ověřit, v jakém osvětlení, v jaké denní době ony  linie, tvary a struktury toho náměstí vyniknou nejlépe. Vyhledali bychom stanoviště – možná na střeše některého z domů, možná na palubě ultralehkého letadla (Točná je nedaleko 🙂 ). Možná by pomohl široký úhel záběru, možná by bylo nutné to snímat z dálky dlouhým ohniskem. Byla by to těžká práce, ale není na světě nic, co by se nedalo úspěšně vyfotit, když se zvolí správná metoda. A na hotové fotce vždy uvidíme linie, tvary a struktury.