|
Dnes se používá velmi málo, ale dřív, když býval formát svitkového filmu 6×6 cm, to byla běžná věc. Konec konců, astronauti na Měsíci taky fotili Hasselbladem na formát 6×6… Posluchače naší Dílny nabádám, aby si zkusili čtverec. Zkuste to taky! Ano, je to nezvyklé, jenže to je hlavní důvod, proč se o to pokusit. je to těžké, nacpat vše potřebné do čtvercového formátu. Pořád nám něco přečuhuje. Navíc, přechodem z obdélníku na čtverec se nám zúží úhel záběru, protože se zkrátí úhlopříčka. Fotil jsem přístrojem Panasonic GF1, střídavě v poměru stran 4:3 a 1:1.  Toto je tradičně pojatá fotka. V silném obrazovém místě na průsečíku třetin je socha Mistra Ikjú, je tam úhlopříčka, vcelku tam není nic, co by mi moc vadilo. Podívejme se, jak záběr vypadá ve čtvercovém podání:  Najednou jako by se ta fotka zklidnila. To podstatné v ní zůstalo – socha, mostek, cesta, odpadla koule vlevo a kámen v pozadí. Fotograf je jako ovčácký pes – brání tomu, co je uvnitř, aby neuteklo ven a naopak zabraňuje tomu, co dovnitř nepatří, aby se tam nevecpalo. Tím že je čtvercový formát fakticky užší, má ten ovčák snazší práci. Další příklad:  Totéž ve čtvercovém:  Čtvercovému formátu sluší geometrické řešení, přímo si o ně říká, všelijaké ty linie a úhlopříčky. Zde je ke geometrii zneužitá naše Iriska:  Někdy je ta geometrie bezproblémová. Tady je to jasné, vše je založeno na horizontále.  Ale co když z toho udělám úhlopříčku? Jak to patří? Takhle?  Nebo takhle?  No samozřejmě předchozí je správně, už kvůli perspektivnímu sbíhání. Někdy je dobrá symetrická kompozice…  … jindy využijete asymetrickou kompozici s diagonálou. Je to do jisté míry hříčka, nicméně užitečná: nutí vás uvědomovat si limity, uvědomovat si okraje obrazu, uvědomovat si nesamozřejmost kompozice . Ta se nerodí na poli, tu vkládáte do obrázku vy. Vložit ji do čtverce je o malinko těžší než do obdélníku, dokud si na to člověk nezvykne.  |
|
Dnes se používá velmi málo, ale dřív, když býval formát svitkového filmu 6×6 cm, to byla běžná věc. Konec konců, astronauti na Měsíci taky fotili Hasselbladem na formát 6×6… Posluchače naší Dílny nabádám, aby si zkusili čtverec. Zkuste to taky! Ano, je to nezvyklé, jenže to je hlavní důvod, proč se o to pokusit. je to těžké, nacpat vše potřebné do čtvercového formátu. Pořád nám něco přečuhuje. Navíc, přechodem z obdélníku na čtverec se nám zúží úhel záběru, protože se zkrátí úhlopříčka. Fotil jsem přístrojem Panasonic GF1, střídavě v poměru stran 4:3 a 1:1. Toto je tradičně pojatá fotka. V silném obrazovém místě na průsečíku třetin je socha Mistra Ikjú, je tam úhlopříčka, vcelku tam není nic, co by mi moc vadilo. Podívejme se, jak záběr vypadá ve čtvercovém podání: Najednou jako by se ta fotka zklidnila. To podstatné v ní zůstalo – socha, mostek, cesta, odpadla koule vlevo a kámen v pozadí. Fotograf je jako ovčácký pes – brání tomu, co je uvnitř, aby neuteklo ven a naopak zabraňuje tomu, co dovnitř nepatří, aby se tam nevecpalo. Tím že je čtvercový formát fakticky užší, má ten ovčák snazší práci. Další příklad: Totéž ve čtvercovém: Čtvercovému formátu sluší geometrické řešení, přímo si o ně říká, všelijaké ty linie a úhlopříčky. Zde je ke geometrii zneužitá naše Iriska: Někdy je ta geometrie bezproblémová. Tady je to jasné, vše je založeno na horizontále. Ale co když z toho udělám úhlopříčku? Jak to patří? Takhle? Nebo takhle? No samozřejmě předchozí je správně, už kvůli perspektivnímu sbíhání. Někdy je dobrá symetrická kompozice… … jindy využijete asymetrickou kompozici s diagonálou. Je to do jisté míry hříčka, nicméně užitečná: nutí vás uvědomovat si limity, uvědomovat si okraje obrazu, uvědomovat si nesamozřejmost kompozice . Ta se nerodí na poli, tu vkládáte do obrázku vy. Vložit ji do čtverce je o malinko těžší než do obdélníku, dokud si na to člověk nezvykne. |
