Nezařazené

Dílna: Fotili jsme v Pardubicích


Tuto neděli jsme byli s Dílnou na skok v Pardubicích na závodišti. Primárně jsme tam fotili charitativní akci společnosti Medela, zaměřenou na sponzorování dětí v chudých zemích, jako je Keňa a Peru. Projekt Medela získal ke spolupráci mnoho lidí, mimo jiné mnoho umělců. V Pardubicích skupina těchto lidí běžela “závod na dřevěných koníčcích” – tyto hračky vytvořené zase převážně výtvarníky se poté vydražily (získalo se 50 tisíc korun).

Focení dostihového sportu je samozřejmě náročná a krásná disciplína, avšak je prakticky nemožné nějak kloudně fotit, aniž by fotograf měl akreditaci přímo na závodiště. Z tribuny by se snad dalo něco vyfotit – pomocí extrémně dlouhého skla. Účastníkům Dílny jsem tedy radil, aby se soustředili jednak na “závody” projektu Medela, jednak na zajímavé lidské typy mezi diváky.

První snímek je od Miroslava Hokeše, který byl ve svém fotografování velmi úspěšný. Zachycuje doběh závodu s koníkem v ruce. Byl zřejmě problém s ostřením – velmi pravděpodobně bylo opomenuto průběžné ostření neboli kontinuální (někde bývá označeno AF servo).

Druhý snímek M. Hokeše už je dokonale ostrý. Je klasicky komponovaný – oči Mileny Steimaslové jsou nad středem a ve směru pohledu je více místa. Autor zachytil zajímavý výraz v obličeji, je to veselý, živý snímek.

Nicméně i středová kompozice má svůj význam – zde je založena na přímém pohledu do objektivu. Pohled je doslova uhrančivý a nějaké zásadní vystředění by ti bylo nelogické.

Snímek Ivy Baierové zachycuje finále závodu, ten pán jsem já a i když to pro mě vypadá dobře, ve skutečnosti jsem prohrál, doslova o prsa. Ve směru pohybu je prostor a autorka zachovala rovinu diváků. Tím se obličeje obou běžců dostaly kriticky blízko středu, avšak v celkové kompozici to, myslím, nevadí.

Na dalším snímku I.Baierové je patrný problém vyvolaný okrajem klobouku: do obličeje vrhá stín. Tady je každá rada drahá, jistě že by problém mohl být vyřešen zábleskovým zařízením. Kompozičně je snímek v pořádku,je živý, hlava je ve formátu dobře umístěná.

Ladislav Vejtruba odvážně řešil zmatky v hledišti pomocí širšího úhlu záběru. Je to samozřejmě obtížnější, než když dlouhoohniskovým objektivem vyseparujeme jednu tvář. Širším úhlem se dá propracovat prostor – postava v popředí je doplněna postavou v pozadí, obě jsou čitelné, jedna neruší druhou, každá má svůj výraz. Moje zásada zní: nejlépe je, když na fotce jsou nanejvýš tři lidi, ty lze kompozičně uhlídat a vzájemně propojit.

Ale abych pořád jen nechválil, zde je ukázka, kdy se to zvládnou nepodařilo a také je to doklad platnosti “zásady tří”. Jsou tady dva až tři děje a žádný nevidíme pořádně. Je třeba se soustředit na jeden motiv a ten řešit.

Já jsem si přece jen jednoho koníčka vyfotil, ještě se z něho v sychravém nedělním počasí kouří. A moc se mi líbí ta slečna, která ho vede. Příšerné jsou ty reklamy, které tam všude jsou! Jednu jsem vyzmizíkoval, na tu druhou jsem už neměl sílu, tak jsem aspoň zešedivěl písmo v úrovních stažením úrovně na výstupu.

Tak snad se nám podaří příště dostat se až k překážkám.

O projektu Dílna
Projekt je určen vážným zájemcům o fotografování. de o nekonečný seriál cvičení v terénu a u PC. Teď běží pilotní projekt, od Nového roku to bude tak, že si zájemce zaplatí cca 2000 Kč za roční přístup na speciální webovou stránku, kde budou galerie účastníků Dílny, komentáře jen členů Dílny, návody a tutorialy. Každý člen Dílny bude mít za snížený poplatek možnost účastnit se seminářů podle vlastní volby, budou i večer a o víkendech. Pokud máte zájem, přihlaste se mi na ondrejneff zavináč gmail.com . Samozřejmě že výhodou je bydliště v Praze – ale vyjíždíme i ven. Příští cvičení bude v Jižních Čechách, v sobotu je sraz v 11 hodin před železniční zastávkou v obci Majdalena, je to na hlavním silničním tahu státovky 24 (taky E49).

Tuto neděli jsme byli s Dílnou na skok v Pardubicích na závodišti. Primárně jsme tam fotili charitativní akci společnosti Medela, zaměřenou na sponzorování dětí v chudých zemích, jako je Keňa a Peru. Projekt Medela získal ke spolupráci mnoho lidí, mimo jiné mnoho umělců. V Pardubicích skupina těchto lidí běžela “závod na dřevěných koníčcích” – tyto hračky vytvořené zase převážně výtvarníky se poté vydražily (získalo se 50 tisíc korun).

Focení dostihového sportu je samozřejmě náročná a krásná disciplína, avšak je prakticky nemožné nějak kloudně fotit, aniž by fotograf měl akreditaci přímo na závodiště. Z tribuny by se snad dalo něco vyfotit – pomocí extrémně dlouhého skla. Účastníkům Dílny jsem tedy radil, aby se soustředili jednak na “závody” projektu Medela, jednak na zajímavé lidské typy mezi diváky.

První snímek je od Miroslava Hokeše, který byl ve svém fotografování velmi úspěšný. Zachycuje doběh závodu s koníkem v ruce. Byl zřejmě problém s ostřením – velmi pravděpodobně bylo opomenuto průběžné ostření neboli kontinuální (někde bývá označeno AF servo).

Druhý snímek M. Hokeše už je dokonale ostrý. Je klasicky komponovaný – oči Mileny Steimaslové jsou nad středem a ve směru pohledu je více místa. Autor zachytil zajímavý výraz v obličeji, je to veselý, živý snímek.

Nicméně i středová kompozice má svůj význam – zde je založena na přímém pohledu do objektivu. Pohled je doslova uhrančivý a nějaké zásadní vystředění by ti bylo nelogické.

Snímek Ivy Baierové zachycuje finále závodu, ten pán jsem já a i když to pro mě vypadá dobře, ve skutečnosti jsem prohrál, doslova o prsa. Ve směru pohybu je prostor a autorka zachovala rovinu diváků. Tím se obličeje obou běžců dostaly kriticky blízko středu, avšak v celkové kompozici to, myslím, nevadí.

Na dalším snímku I.Baierové je patrný problém vyvolaný okrajem klobouku: do obličeje vrhá stín. Tady je každá rada drahá, jistě že by problém mohl být vyřešen zábleskovým zařízením. Kompozičně je snímek v pořádku,je živý, hlava je ve formátu dobře umístěná.

Ladislav Vejtruba odvážně řešil zmatky v hledišti pomocí širšího úhlu záběru. Je to samozřejmě obtížnější, než když dlouhoohniskovým objektivem vyseparujeme jednu tvář. Širším úhlem se dá propracovat prostor – postava v popředí je doplněna postavou v pozadí, obě jsou čitelné, jedna neruší druhou, každá má svůj výraz. Moje zásada zní: nejlépe je, když na fotce jsou nanejvýš tři lidi, ty lze kompozičně uhlídat a vzájemně propojit.

Ale abych pořád jen nechválil, zde je ukázka, kdy se to zvládnou nepodařilo a také je to doklad platnosti “zásady tří”. Jsou tady dva až tři děje a žádný nevidíme pořádně. Je třeba se soustředit na jeden motiv a ten řešit.

Já jsem si přece jen jednoho koníčka vyfotil, ještě se z něho v sychravém nedělním počasí kouří. A moc se mi líbí ta slečna, která ho vede. Příšerné jsou ty reklamy, které tam všude jsou! Jednu jsem vyzmizíkoval, na tu druhou jsem už neměl sílu, tak jsem aspoň zešedivěl písmo v úrovních stažením úrovně na výstupu.

Tak snad se nám podaří příště dostat se až k překážkám.

O projektu Dílna
Projekt je určen vážným zájemcům o fotografování. de o nekonečný seriál cvičení v terénu a u PC. Teď běží pilotní projekt, od Nového roku to bude tak, že si zájemce zaplatí cca 2000 Kč za roční přístup na speciální webovou stránku, kde budou galerie účastníků Dílny, komentáře jen členů Dílny, návody a tutorialy. Každý člen Dílny bude mít za snížený poplatek možnost účastnit se seminářů podle vlastní volby, budou i večer a o víkendech. Pokud máte zájem, přihlaste se mi na ondrejneff zavináč gmail.com . Samozřejmě že výhodou je bydliště v Praze – ale vyjíždíme i ven. Příští cvičení bude v Jižních Čechách, v sobotu je sraz v 11 hodin před železniční zastávkou v obci Majdalena, je to na hlavním silničním tahu státovky 24 (taky E49).