Nezařazené

Diagnóza “ostrost”

Fotky budižte ostré, to je zásada, kterou se řídíme asi všichni, příslušníci lidu fotografujícího. Touha po ostrosti je stará jako fotografie sama. Nároky se mění, zvyšují. A někdy jsou kolem ostrosti neklidy a dohady. K napsáné tohoto článku mě přiměl čtenář podepsaný Jarda, který měl pochybnosti stran svého EOS 5D a objektivu 70-200/F2.8 (nestabilizovaný). Jelikož pracuji se stejným nářadím, trochu jsem se zneklidnil. Ony ty pochybnosti jsou nakažlivé, asi jako spalničky.

Může se totiž stát, a stává se, že některý fotoaparát se tváří že ostří dobře. Máte nastaveno bodové ostření, zamíříte na specifické místo, aktivujete AF, kontrolní světélko blikne, exponujete a ono je ve skutečnosti zaostřeno o něco blíž nebo o něco dál. Může se to dít s určitým specifickým objektivem.

Nejsem žádný VÚZORT, nemám laboratoř, fotím prakticky a pro radost, takže jsem přítel jednoduchých praktických řešení. Metoda na kontrolu ostrosti vypadá takto – v mém pojetí:

Natáhnu pásmo, metr, nejlepší je krejčovský (neleskne se) a ke specifické hodnotě, zde na 15 cm, přiložím “něco, na co budu ostřit”. A teď pozor: pochopitelně musím fotit ze šikma, takže v daném případě brožurka Aperture není rovnoběžná se snímačem, musím tedy ostřit přesně na to místo, kde se brožurka stýká s pásmem. Ostatně i na brožurce je vidět, že není rovnoběžná – nahoru se rozšiřuje. Takže , ostřím do míst vyznačených kroužkem:

No a hin se hukáže. Nastavil jsem si pásmový metr a výraznou kostičku záznamových papírků. Odclonil jsem na plnou světelnost F2.8 a zaostřil do píst, kde se ryska 40 cm dotýká hrany kostičky. Výsledek je tento:

Takový pokus je asi ten nejlepší lék na hypochondrii s ohledem na ostrost. Velmi často nám připadá, že “ti druzí” mají ostřejší fotky a že objektiv “toho druhého” kreslí líp a podobně. Kemn Rockwell na svém skvělém webu zveřejnil v květnu 2008 výbornou úvahu, kterou zahajuje tvrzením,. že “ostrost je nejvíce přeceňovaná vlastnost objektivu”. Ne se všemi jeho závěry souhlasím, opravdu si nemyslím, že “na ostrosti nezáleží”, což by mohl někdo z jeho článku usoudit, nicméně velmi souhlasím s tím, že je třeba si víc hledět fotky samé a méně bádat nad výroky ostrosti s nosem přilepeným k monitoru.

Nicméně, když jsme o té ostrosti, onehdy jsem dostal výbornou radu stran ostrosti. Ale o tom zítra.

Fotky budižte ostré, to je zásada, kterou se řídíme asi všichni, příslušníci lidu fotografujícího. Touha po ostrosti je stará jako fotografie sama. Nároky se mění, zvyšují. A někdy jsou kolem ostrosti neklidy a dohady. K napsáné tohoto článku mě přiměl čtenář podepsaný Jarda, který měl pochybnosti stran svého EOS 5D a objektivu 70-200/F2.8 (nestabilizovaný). Jelikož pracuji se stejným nářadím, trochu jsem se zneklidnil. Ony ty pochybnosti jsou nakažlivé, asi jako spalničky.

Může se totiž stát, a stává se, že některý fotoaparát se tváří že ostří dobře. Máte nastaveno bodové ostření, zamíříte na specifické místo, aktivujete AF, kontrolní světélko blikne, exponujete a ono je ve skutečnosti zaostřeno o něco blíž nebo o něco dál. Může se to dít s určitým specifickým objektivem.

Nejsem žádný VÚZORT, nemám laboratoř, fotím prakticky a pro radost, takže jsem přítel jednoduchých praktických řešení. Metoda na kontrolu ostrosti vypadá takto – v mém pojetí:

Natáhnu pásmo, metr, nejlepší je krejčovský (neleskne se) a ke specifické hodnotě, zde na 15 cm, přiložím “něco, na co budu ostřit”. A teď pozor: pochopitelně musím fotit ze šikma, takže v daném případě brožurka Aperture není rovnoběžná se snímačem, musím tedy ostřit přesně na to místo, kde se brožurka stýká s pásmem. Ostatně i na brožurce je vidět, že není rovnoběžná – nahoru se rozšiřuje. Takže , ostřím do míst vyznačených kroužkem:

No a hin se hukáže. Nastavil jsem si pásmový metr a výraznou kostičku záznamových papírků. Odclonil jsem na plnou světelnost F2.8 a zaostřil do píst, kde se ryska 40 cm dotýká hrany kostičky. Výsledek je tento:

Takový pokus je asi ten nejlepší lék na hypochondrii s ohledem na ostrost. Velmi často nám připadá, že “ti druzí” mají ostřejší fotky a že objektiv “toho druhého” kreslí líp a podobně. Kemn Rockwell na svém skvělém webu zveřejnil v květnu 2008 výbornou úvahu, kterou zahajuje tvrzením,. že “ostrost je nejvíce přeceňovaná vlastnost objektivu”. Ne se všemi jeho závěry souhlasím, opravdu si nemyslím, že “na ostrosti nezáleží”, což by mohl někdo z jeho článku usoudit, nicméně velmi souhlasím s tím, že je třeba si víc hledět fotky samé a méně bádat nad výroky ostrosti s nosem přilepeným k monitoru.

Nicméně, když jsme o té ostrosti, onehdy jsem dostal výbornou radu stran ostrosti. Ale o tom zítra.

Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: