Jistě jste si všimli, pokud se zajímáte o hardware čili železo čili fotografickou techniku, jak se pozvolna zavedlo hybridní ostření do zrcadlovek i bezzrcadlovek a lepších kompaktů. Všichni jsou nadšení… jenom Panasonic je proti. Proč?
Jistě jste si všimli, pokud se zajímáte o hardware čili železo čili fotografickou techniku, jak se pozvolna zavedlo hybridní ostření do zrcadlovek i bezzrcadlovek a lepších kompaktů. Všichni jsou nadšení… jenom Panasonic je proti. Proč?
Připomenu, že známe dva principy autofokusu, jak se dnes používá. Jeden je na bázi měření kontrastu: tam kde je obraz ostrý, tam je i kontrastní. Zaostřovací mechanismus tedy projíždí sem a tam a průběžně hledá místo, kde zjistil největší kontrast a tam se vrátí. Někdy to je tak pomalé, že si toho všimnete, zvlášť za špatného světla a když zaostřujete na něco málo výrazného, pak slyšíte, jak motorek vrčí a AF se nemůže chytit.
Druhý systém je na bázi fázového posunu: svazek paprsků se rozdělí na dva a každý má svoje vlnění, svoji amplitudu, tedy fáze. Když je správně zaostřeno, obě fáze jsou shodné, když není zaostřeno, jsou vůči sobě posunuté. Autofokus navíc z této analýzy dokáže vyčíst, kterým směrem má motorek posunout zaostřovací element. Zrcadlovky mají toto zařízení ve dně komory a paprsky tam pronikají polopropustným okénkem ve středu zrcátka. Kompakty a bezzrcadlovky – a zrcadlovky v režimu živého náhledu – to ani mít nemohly, do nedávna.
Pak přišla technologie hybridních snímačů, kdy se do plochy snímače zařadí speciální fotodiody, které výše uvedený proces dovedou napodobit – dovedou analyzovat fázový posun. Tím se zásadně zrychlilo zaostřování zrcadlovek při živém náhledu a při snímání videa a zrychlil se AF i bezzrcadlovek a kompaktů.
Toto je všeobecně známo a vnímáno a schvalováno.
Pokud to tedy sledujete, možná vás napadlo to, co mne, když jsem o tom četl poprvé: když jsou ve snímači fotodiody určené pro získání dat pro fázový posun, pak asi nejsou součástí procesu nabírání obrazu. Stručně řečeno, tam kde taková fotodioda vězí, tam „to nefotí“. Vidíte to na schematickém obrázku – ty modré „fotí“, ty žlutohnědé měří; vzadu jsou sběrné čočky, ty jsou v popředí pro názornost vynechány: 
Ono ale je třeba uvážit, že dnešní snímač má typicky 24, v horším případě 16 milionu pixelů, kdežto i ty nejlepší hybridní snímače obsahují fotodiody v řádu stovek. Ono navíc při generování obrazu jde vždy o interpolaci, o doplňování chybějící informace, takže se ty fotodiody dají jaksi přeskákat.
Oficiální politika Panasonicu ale je vůči tomu kritická a podle stanoviska firmy může hybridní čip být obrazově horší. Panasonic řeší rychlost ostření na bázi kontrastu tím, že analyzuje charakteristiku neostrosti. Jde o tzv. DFD technologii, o analýzu neostrosti (Depth of Defocus). Podle této charakteristiky systém ví, kterým směrem má poslat zaostřovací element, skoro tak, jak to umí systém založený na fázovém posunu.
Tak to tedy vypadá. Neklidné sny z toho mít nemusíme. Hlavní je, že to teď už konečně ostří rychle – a týká se to i mobilů. Mezi námi, ty lepší mají taky hybridní čip.
