V pražském Rudolfinu je doslova úchvatná výstava Tak pravil LaChapelle. Je otevřená do 26. února, takže byste to ještě mohli stihnout. A měli stihnout…
V pražském Rudolfinu je doslova úchvatná výstava Tak pravil LaChapelle. Je otevřená do 26. února, takže byste to ještě mohli stihnout. A měli stihnout…
Americký fotograf David LaChapelle (nar. 1963) patří již od poloviny 90. let 20. století mezi nejvýznamnější světové fotografy, přečtete si na webu Rudolfina v úvodním vysvětlení. Výstava poskytuje ucelený pohled na jeho začátky v polovině osmdesátých let, přes éru groteskních portrétů módních celebrit až po doslova monumentální kreace, záměrně navazující na mistrovská díla renesance a baroka. I titul výstavy naznačuje biblickou linii v jeho práci.
O výstavě se hodně psalo a často se používal přídomek „kontroverzní“. To je komický rys posuzování výtvarných děl. Umělecká kritika miluje neškodné výtvarníky, kteří mají odezvu jen mezi zasvěcenci umělecké kritiky. Jakmile umělec si dovolí zaujmout i širokou veřejnost, je cpán do kategorie komerčních kýčařů – toto se u nás děje Janu Saudkovi, našemu světovému fotografovi první kategorie. LaChapelle pracoval pro nejvýznamnější magazíny světa, na scénu ho přivedl Helmut Newton a Richard Avedon, zaujal a měl úspěch a to se neodpouští.
Ale to je opravdu jen na okraj.
Amanda As Andy Warhol’s Marilyn, 2002
LaChapelle pracuje s aranžovanou fotografií a také s metodou koláže a montáže. Už jeho rané práce, které vznikly klasickým fotografickým procesem, fotil na diapozitivy a výsledky jsou na materiálu Ciba, mají někdy charakter koláže – jde zřejmě o ofotografované asambláže. Metodu jeho prací z devadesátých let a současnosti nemám tušení. Jde doslova o monumentální díla – vrcholem je Potopa, fotografie devět metrů široká a půl druhého vysoká, na které je zachyceno třiatřicet postav (a jeden pes) v nesmírně komplikované scenérii potápějícího se „světa konzumu“, vše dokonale nasvícené, dokonale ostré.. Montáž? Asi. Z čeho? Netuším. Výsledek bere dech. Samozřejmě že otevřenou montáží je Prám iluzí běsnící ku pravdě z letošního roku. Fotografie? Malba? Plastika? Od všeho něco. Recenzenti se zmiňují o zvrhlosti jeho děl a těžko jim to vyvracet. Provokace čiší z každého obrazu. Není však samoúčelná. Je v tom zároveň ironický humor – i někdy až pompézní bombastičnost, s jakou se LaChapelle odvolává na mistry monumentální malby minulosti.
Ježíš je můj kámo
LaChapelle je často reprodukován a na internetu toho najdete doslova záplavu – ale co naplat, je třeba to vidět na vlastní oči. O tom jsem se přesvědčil mnohokrát, že vjem z originálního díla mnohonásobně předčí působnost pouhé „informace o obraze“. Nelituji, že jsem nedávno jel do Vídně na Reného Magritta – a mnohá LaChapellova díla jsou ovlivněna i magrittovským surrealismem, zvláště ta z doby před deseti lety. Současná tvorba ale jde jinou cestou, umělec sahá pro inspiraci hlouběji do minulosti.
Myslím, že slova motaná kolem LaChapellova díla nemají moc smyslu… kromě jediné věty: tuhle výstavu musíte vidět.
Fragment Potopy
Další odkazy:
Fotograf LaChapelle přivezl celebrity a světový mír
LaChapelle v Rudolfinu: Únik z krysího kolečka a návrat k umění
Vizuální jam session Davida LaChapella
Tak pravil LaChapelle
V Rudolfinu vystavují surrealistické fotografie od Davida LaChapella (Novinky.cz)
