Další úskalí doostření

Před čtrnácti dny jsem zde zveřejnil článek Úskalí doostření. Slíbil jsem, že se k tématu vrátím a co slíbeno, dnes splněno. Ano, doostřovat lze i jinak, například prolínáním ve vrstvách.

Photoshop a Photoshop Elements
Doostřování ve vrstvách je lahůdka popisovaná v odborné literatuře. Má své příznivce kteří tvrdí, že tím dosahují lepších výsledků než běžným doostřením, popsaným ve výše uvedeném článku. Takže pojďme na to. Máme fotku, kterou chceme doostřit. Otevřeme ji, z Pozadí (Background) si vytvoříme duplikovanou vrstvu – nejlépe klávesovou zkratkou Ctrl+J (pamatovací pomůcka – J jako Jiná) a prolnutí nastavíme na překrýt (overlay). Fotka bude tmavá a kontrastní avšak nesmí nás to vyděsit.

V dalším kroku aplikujeme na horní vrstvu filtr. Z roletového menu filtry volíme položku jiná a zde horní propusť, viz ukázku:

Objeví se dialog, v něm,ž nastavujeme poloměr – na náhledu 100% obrázku se díváme, co to s obrázkem dělá. Rozumná hodnota podle mé zkušenosti je tak mezi 5 až 10 body.

Jakmile filtr aplikujeme, vrátí se normální tonalita obrázku a snímek je zostřený. Jakmile ho sloučíme (nejlépe Ctrl+E), lze ho normálně uložit Ctrl+S i jako JPG. Je to operace ani ne na minutu. V Photoshopu i v Elements se to dělá naprosto shodně.

Zoner Photo Studio
V Zoneru je to složitější, protože Zoner nemá vrstvy tak řešené jako PS nebo PSE a jiné editory. Využíváme toho, že nám dovoluje rozsáhlý zpětný chod Ctrl+Z, v editaci se tedy lze vrátit až na začátek, a že obrázek uložený do schránky se chová aspoň částečně jako standardní vrstva, především ho lze prolnout zcela tak, jako v PS nebo PSE. Takže si zvolme zase náš už použitý obrázek:

V oddíle efekty zvolíme filtr detekce hran:

Aplikujeme ho (klepnutím na OK) a v dalším kroku obrázek zbavíme barev převedením na černobílý:

Nezbývá než ho obrátit do negativu:

Tento obrázek dáme celý do výběru volbou Ctrl+A a Ctrl+C, načež se pomocí opakovaného Ctrl+Z vrátíme k výchozí fotce, na niž volbou Ctrl+V vložíme ten zfiltrovaný obrázek. Nakonec nastavíme prolnutí na měkké světlo – výsledek bude divoký, ale nastavením stupně průhlednosti někam kolem 25% dosáhneme zajímavého výsledku. Navíc, ten černobílý negativní obraz lze retušovat štětcem a bílou barvou, takže lze získat opravdu jen ty kontury, které pak aplikujeme do původního obrázku. Je to trochu krkolomné, ale jde to udělat.

Stojí to za to? Udělal jsem zkoušku – velmi neostrý obrázek jsem podrobil třem druhům doostření. Neostrý je na ukázce vlevo nahoře, vpravo je silné tradiční doostření, jak je popsáno v předchozím článku, vlevo dole je doostření přes detekci hran a vpravo dole ve vrstvách.

Zázraky nedokáže ani jedna z uvedených metod. Osobně se přikláním spíš k tradičnímu doostření, třebaže ho někdy dělám také ve vrstvách. Abych se cítil jako kovaný expert, z téhož důvodu to zkuste i vy! 🙂

Před čtrnácti dny jsem zde zveřejnil článek Úskalí doostření. Slíbil jsem, že se k tématu vrátím a co slíbeno, dnes splněno. Ano, doostřovat lze i jinak, například prolínáním ve vrstvách.

Photoshop a Photoshop Elements
Doostřování ve vrstvách je lahůdka popisovaná v odborné literatuře. Má své příznivce kteří tvrdí, že tím dosahují lepších výsledků než běžným doostřením, popsaným ve výše uvedeném článku. Takže pojďme na to. Máme fotku, kterou chceme doostřit. Otevřeme ji, z Pozadí (Background) si vytvoříme duplikovanou vrstvu – nejlépe klávesovou zkratkou Ctrl+J (pamatovací pomůcka – J jako Jiná) a prolnutí nastavíme na překrýt (overlay). Fotka bude tmavá a kontrastní avšak nesmí nás to vyděsit.

V dalším kroku aplikujeme na horní vrstvu filtr. Z roletového menu filtry volíme položku jiná a zde horní propusť, viz ukázku:

Objeví se dialog, v něm,ž nastavujeme poloměr – na náhledu 100% obrázku se díváme, co to s obrázkem dělá. Rozumná hodnota podle mé zkušenosti je tak mezi 5 až 10 body.

Jakmile filtr aplikujeme, vrátí se normální tonalita obrázku a snímek je zostřený. Jakmile ho sloučíme (nejlépe Ctrl+E), lze ho normálně uložit Ctrl+S i jako JPG. Je to operace ani ne na minutu. V Photoshopu i v Elements se to dělá naprosto shodně.

Zoner Photo Studio
V Zoneru je to složitější, protože Zoner nemá vrstvy tak řešené jako PS nebo PSE a jiné editory. Využíváme toho, že nám dovoluje rozsáhlý zpětný chod Ctrl+Z, v editaci se tedy lze vrátit až na začátek, a že obrázek uložený do schránky se chová aspoň částečně jako standardní vrstva, především ho lze prolnout zcela tak, jako v PS nebo PSE. Takže si zvolme zase náš už použitý obrázek:

V oddíle efekty zvolíme filtr detekce hran:

Aplikujeme ho (klepnutím na OK) a v dalším kroku obrázek zbavíme barev převedením na černobílý:

Nezbývá než ho obrátit do negativu:

Tento obrázek dáme celý do výběru volbou Ctrl+A a Ctrl+C, načež se pomocí opakovaného Ctrl+Z vrátíme k výchozí fotce, na niž volbou Ctrl+V vložíme ten zfiltrovaný obrázek. Nakonec nastavíme prolnutí na měkké světlo – výsledek bude divoký, ale nastavením stupně průhlednosti někam kolem 25% dosáhneme zajímavého výsledku. Navíc, ten černobílý negativní obraz lze retušovat štětcem a bílou barvou, takže lze získat opravdu jen ty kontury, které pak aplikujeme do původního obrázku. Je to trochu krkolomné, ale jde to udělat.

Stojí to za to? Udělal jsem zkoušku – velmi neostrý obrázek jsem podrobil třem druhům doostření. Neostrý je na ukázce vlevo nahoře, vpravo je silné tradiční doostření, jak je popsáno v předchozím článku, vlevo dole je doostření přes detekci hran a vpravo dole ve vrstvách.

Zázraky nedokáže ani jedna z uvedených metod. Osobně se přikláním spíš k tradičnímu doostření, třebaže ho někdy dělám také ve vrstvách. Abych se cítil jako kovaný expert, z téhož důvodu to zkuste i vy! 🙂