Minulý týden jsem tu měl článek o hrozbách fototechnice. A vida, je z toho hororový seriál, zde jsou příspěvky čtenářů!
Co takhle pozvat si pár do aťasu, dáte kafe, pokec, odskočíte si na záchod, fotíte a probudíte se za tři, čtyři hodiny, hlavu jak střep, mašiny za půlroční plat v čudu i s povedeným párečkem Pod sedačkou staniol z rohypnolu – to sů prdy ))))))) Vod tý doby – když tě nekdo nedoporučí – nejsu, neumím, neznám, nic !!!!
F.Z.
Minulý týden jsem tu měl článek o hrozbách fototechnice. A vida, je z toho hororový seriál, zde jsou příspěvky čtenářů!
Co takhle pozvat si pár do aťasu, dáte kafe, pokec, odskočíte si na záchod, fotíte a probudíte se za tři, čtyři hodiny, hlavu jak střep, mašiny za půlroční plat v čudu i s povedeným párečkem Pod sedačkou staniol z rohypnolu – to sů prdy ))))))) Vod tý doby – když tě nekdo nedoporučí – nejsu, neumím, neznám, nic !!!!
F.Z.
Okradli mě za bílého dne na ulici megapole Lima v klidné čtvrti San Isidro. To jsem si pochodovala z český ambasády s foťákem na krku pěšky na Miraflores, okouzlena vším kolem a ejhle, auto, co tak nějak pomaleji jelo kolem mého chodníku mi nadjelo a hop hop jeden mrňavej černej chlap vyskočil a ve vteřině jsem byla odřenej krk a foťák mínus… nezbývalo než si mávnout, celá otřesená, na Daewo Tico a v slzách se jet schovat za ostnatej drát do hotelu. No a druhý den jsem vytáhla svůj nedigitál, dobře to dopadlo, ňáký fotky mám. Takže v Jižní Americe na ulici ofafrně!!
A.H. při focení koncertu jsem si nechal brašnu s nepoužívanými objektivy u organizátorů toho koncertu. Nechal jsem ji na místě kde neměla nikomu překážet. Jenže jednomu z organizátorů zřejmě později překážela a tak se ji pokusil přenést na místo jiné, Žel jsem tu tašku nechal nezapnutou a organizátor ji vzal tak nešikovně, že dva objektivy skončili vysypané na dlaždičkách. Nic moc se toho tenkrát kupodivu nestalo, odnesla to akorát u jednoho objektivu přední krytka a u druhého sluneční clona. Ale poučení s toho je, brašnu s technikou od té doby raději vždy opouštím řádně zapnutou. S.V.
Jednou jsem dost ublížil kinofilmovému Pentaxu, když se zvedla písečná bouře – jemný písek se dostal do objektivu i kamery. Chvála přírodě za dnešní utěsněné přístroje. Totéž platí pro vodu a nejde jen o déšť a moře – kdo odolá a nevytáhne foťák pod krásným vodopádem. Loni na Iguazú se to mému kompaktnímu Nikonu P7100 vůbec nelíbilo – ale fotit se musí a v ceně drahého výletu se rozpustí i nákup nového přístroje.
Po jiné příhodě jsem si zavedl zásadu „Nikdy se nepřesunuj v terénu s foťákem v ruce“ – při pádu si člověk chrání hlavu a náraz do kamene se pak na přístroji většinou dost podepíše, i když je to jen malý kompakt Ixus700. Takže nejdřív do brašny a pak pokračovat v přesunu.
Někdy mohou technice ublížit i zvířata – opice v safari parku se mi jednou snažila strhnout brašnu z ramene a rozzlobený tučňák v Patagonii mi začal klovat nejen do nohy, ale i do objektivu. J.H.
Kamaráda F.M. vyfotila kamarádka J.B. Všichni přežili, i Canon.
Foťák je připevněný na malém, kapesním stativu a chystám se fotit makro. Jenže já necítím, na jaké místo jsem stativ umístil, moje fenka velkého knírače však ano. Toto místo má označeno nepřítel a místo označené nepřítelem je třeba přeznačit jako svoje. Takže než se naději, dřepí nad foťákem a přeznačuje. Naštěstí má dobrou trefu, takže to šlo jen na sporné místo a o pár centimetrů mimo foťák. Nebylo mi umožněno empiricky zjistit, zda je i ve velmi malém množství horší mořská voda nebo čuránky našeho miláčka 🙂
P.D.
To jsem fotil před 36 lety západ slunce v zálivu v Acapulcu na barevnou inverzi, druhý foťák s černobílým filmem jsem měl v brašně u nohy. Snímal jsem několik minut, jak slunce postupně zapadalo, a v tom zápalu jsem si vůbec nevšiml, že postupuje taky příliv. I když jsem hned aparát pečlivě vyčistil, druhý den postupně úplně odešel.
J.W.
Zapomněl jste na to nejběžnější riziko a tím je prach. Po návratu z Egypta, kde jsem fotil často v chrámech, jsem musel nechat vyčistit, za nemalý peníz, objektiv. Všudypřítomný prach se dostal skutečně naprosto všude. D.R.
Považuju za největší nebezpečí pro foťáky děti 🙂 Je to to těžké, na jednu stranu je v tom chce člověk podporovat, protože myslím, že určitě je v dceřiných či synových rukou fotoaparát lepší proprieta než ovladač od plejstejšnu nebo mobil s Facebookem. Ale na druhou stranu se s tím přístrojem vždy tak trochu loučím 🙂 Snažím se tedy jim poskytovat přístroje s cenovkou která se když tak dá nějak oplakat, ale vždy to taky nejde. Tož sice trpím, ale i ten „můj“ pro mě drahý foťák (většinu času provozuju m4/3 přístroje, teď GH3) jim půjčím. Mám dvě dcery a přestože jsou to cérky normálně opatrné, tak ta starší mi vymáchala malého Canona A460 v jogurtu… Jela na školní výlet, foťáček si zapůjčila, nějaký obal je jen na otravu, že… A dala ho do baťůžku pěkně pohromadě se vším, včetně kelímku s jogurtem. Foťák protrhl víčko jogurtu a byl tam až po uši. Tak jsme měli první pětimegapixelovou Jogobelu. Navíc to pochopitelně zatloukala, foťák opláchla vodou (!) a schovala ho „sejde z očí, sejde z mysli“. Jenže já jsem s tímto přístrojem létal jako s kamerkou občas na RC letadle a po čase jsem milý foťák našel, fungoval (!), jen se z něho linula „vůně“ jak ze zkažené lednice. Foták jsem rozebral, vyloupal už zatvrdlý jogurt kam jsem se dostal a aparát fungoval dál.
Další ránu dostal, když při dokumentování dětských her dceři vypadnul, spadnul na vysunutý objektiv. Donesla mi to, foťák bzučel bz-bz jak se snažil zasunout objektiv. Ten trčel z těla křivě jak hokejka. Tak jsem prostě brutálně objektiv vrátil na své místo, objektiv zajel, vyjel a foťáček šlapal dál.
On teda dostal i nějakou tu ránu jako kamera na letadle, ale to sem teď nepatří 🙂 Nakonec umřel po dlouhé době, pravděpodobně se šrámy sečetly a začal fotit opravdu hodně abstraktní obrázky (které před objektivem ale nebyly). Ale jinak to byl Foťák Hrdina!
Stejná dcera upustila v paneláku na schodech Canon SX-10. To už je kus foťáku. Spadnul ji, řach!, skutálel se ze schodů, říkám si, je po něm. Urazil se „pouze“ jazýček držící kryt tužkáčů na svém místě, takže to dočasně (už tak tři roky :)) jistím lepící páskou… Stejná dcera této SX-10 při nějakém samostatném fotovýletu dala pokouřit tak, že vytáhla vybité accu, vložila nějaké všivé baterie ze „sámošky“ a ty tam nechala. Baterie vytekly, naštěstí pouze zkorodovala destička na víčku bat. prostoru.
Jinak opět – SX10 vydržel neskutečné věci a používám ho jako dokumentační foťák při modelařině dodnes. Mimochodem, kam se na něho kvalitou fotek, zpracováním a kvalitou používání hrabe leckterá dnešní „pecka“ s wi-fi, třicetijádrovým procesorem a trikodérem…
Kamarád z Norska zapůjčil synovi na školní akci nějaký menší Nikon. Událost s jogurtem jako přes kopírák, ale zde hrál hlavní roli pomerančový džus. Syn se přiznal až po několika týdnech – foťák (na odpis) byl prý vevnitř vyžraný stejně jak od mořské vody….
K té vlhkosti – jednou jsem fotil ve Fata Morganě nějakým Fuji – už je to dost let. Ve foťáku nakondenzovala vlhkost takovým způsobem, že z něho prisamvačky crčela voda. Foťák fotil dál, ale fotky dostaly bez použití jakéhokoliv filtru „snový vzhled“ či jak to nazvat.
