Odpověď na otázku, co že nás čeká v roce 2015, je velmi jednoduchá: nemám ponětí. Odvolám se na přísloví, že předpovídat je těžké, zvlášť když jde o budoucnost. Ale asi byste si o mně pomysleli něco ošklivého, takže se přece jen vynasnažím.
Odpověď na otázku, co že nás čeká v roce 2015, je velmi jednoduchá: nemám ponětí. Odvolám se na přísloví, že předpovídat je těžké, zvlášť když jde o budoucnost. Ale asi byste si o mně pomysleli něco ošklivého, takže se přece jen vynasnažím.
Je úplně a na sto procent jisté, že Olympus chystá pecku, nástupce veleúspěšného modelu OM-D EM-5, prvního a nejstaršího oemdéčka. Tento veterán (tři roky starý, oznámili ho 8. února 2012) se přestal vyrábět. Má ho nahradit model s názvem neznámým, snad by to měl být E-M5 II. Jeho zvláštností má být sensor shift, tedy posun čipu. Při expozici se snímač posouvá, expozice je pak načtyřikrát, i na více kroků. Každého napadne, že by Olympus mohl za tímto účelem použít svoji stabilizaci čipu. Technologie to není zcela neznámá. Začínal s tím na svých digitálních stěnách Sinar a najdeme to pod názvem Multi-Shot Capture na modelu Hasselblad HSD-200C. Hasselblad používá šesti kroků, Olympus by měl podle těchto pověstí použít dokonce osmi kroků. Objevily se i fotky tohoto nového přístroje:
Jde a nejde mi to do hlavy. Že to bude, to je jisté. Ale jak to bude, to jasné není. Dám příklad. Když se noviny tiskly takzvaně z výšky, knihtiskovou technologií,fotky byly puntíkaté, rastrované. Čím jemnější rastr, tím více detailů, takže dejme tomu rastr osmdesátka byl hrubší než třístovka. Analogie s čipem a jeho rozlišením je snad jasná. Teď si představte, že puntíky té osmdesátky čtyřikrát duplikujete a získáte rastr o počtu…více bodů. Ale na obrázku nebude ani o chlup více detailů. Pak ovšem by celý ten cirkus s posunem čipu byl zbytečný.
Má to ale háček – na fotodiodách jsou barevné filtry,takže posunem čipu si lze představit, že z jednoho místa,kam dopadá paprsek, postupně sejmeme informaci se červeným, zeleným a modrým filtrem. Byla by z toho v podstatě tříčipovka a při demozaikování by se nemuselo nic interpolovat.
Chystané novinky najdeme na stránkách typu „rumors“ každé značky. Ovšem nejvíce otazníků generuje Canon. Nikon podnikl v roce 2014 masivní ofenzívu v oblasti plnoformátových zrcadlovek.
U Canonu model 5D Mk III je z března 2012, model 6D ze září 2012, profi full frame 1DX je z října 2011 a profi non full frame 1D Mk IV z října 2009. Jako z chlupaté deky vylezl z Canonu na Photokině model 7D Mk II. Jak praví básník, kdo chvíli stál, již stojí opodál. Je pravda, že 5D Mk III přišel skoro čtyři roky po 5D Mk II, takže na 5D Mk IV bychom si mohli ještě roček počkat, pokud by Canon držel pravidelnost lhůt. Mohl by si to jistě dobře dovolit, nebýt toho, že má paty ošlapané od Nikonu.
Ještě pod horším tlakem je v oboru mirrorlessu, tedy kompaktu s výměnnou optikou. V roce 2012 přišel s modelem EOS M, k němu byl zajímavý objektiv 18-55 s ostřením STM, které se pak uplatnilo na zrcadlovkách a využívá hybridního čipu. Podle dobře informovaných zdrojů (z Německa) dýleři dostali pokyn, aby drželi na skladě objektivy EF-M a že by měl brzy přijít nástupce. Na poslední Photokině pan Masaja Maeda slíbil nový mirrorles v blízké budoucnosti. Otázkou zůstává, zdali je vlak ještě ve stanici. Nikon s Pentaxem vsadili na systémové kompakty s malým čipem, Sony má full frame, Fujifilm nabízí dynamický rozsah a Samsung ve svém NX1 bleskovou rychlost. Takže ten nový mirrorless od Canonu by musel předvést hodně nádherné peří, aby zaujal. Nemyslitelné to není. Vyskytly se zvěsti, že půjde o zcela nový typ, soupeřící s Panasonikem GH4, dost malý na to, aby se dal montovat na drony.
A máme o čem přemýšlet!
