Na přelomu roku, pěkně ve svátečních dnech, je dobře se ohlédnout dozadu a podívat se, co nám rok dal. Bude to podle abecedy a tak Canon přichází jako první na řadu. Nedělám si nároky n úplnost a naopak budu osobní, jak jsem co prožíval s fotografickou technikou.
Na přelomu roku, pěkně ve svátečních dnech, je dobře se ohlédnout dozadu a podívat se, co nám rok dal. Bude to podle abecedy a tak Canon přichází jako první na řadu. Nedělám si nároky n úplnost a naopak budu osobní, jak jsem co prožíval s fotografickou technikou.
Canon letos rozbouřil vody jediným modelem, totiž druhou verzí své plnoformátové zrcadlovky 6D, představil ji pod názvem Mark II. Vzbudila kontroverzi, protože lidem připadala drahá a pak někoho napadlo srovnávat dynamický rozsah s první verzí pět let starou a vyšlo mu, že ta jednička je na tom líp. O té původní šestce se nějak začalo tvrdit, že byla cenově dostupná – když jsem ji zde uváděl, stála 50 tisíc v roce 2012 a poznamenával jsem k tomu, že cesta k šetření nevede přes plnoformátové zrcadlovky. Po pěti letech tedy inovovaný model je o deset procent dražší – nepřipadá mi, že by to byl důvod k velkému rozčarování. Srovnávání šumu je taky ošidné. Ona je totiž sama ta metoda pochybná – z RAW dolovat kresbu ve stinných partiích přidáváním EV a pak z toho vyplyne, že když přidám 5 EV, tak to šumí. Mně tahle metoda připadá padlá na hlavu. Dvacetimegový snímač má oproti šestadvacetimegového větší fotodiody a když pak provádíte podobné hokusy pokusy, mohou výsledky být ošidné.
Já ten přístroj větral mimořádně důkladně, s kolegou Michalem Houdkem jsme s ním byli ve Skotsku na ostrově Skye a pořídili tam i video. Ojížděl jsem tam trochu se stísněným hrdlem, protože jsem nechal doma svého Canona 5D Mk III. Navíc Michalbyl vybavený Canonem 5D Mk IV., takže jsem se bál, jak obstojí přístroj levnější třídy. Byly to strachy neopodstatněné, přístroj se mnou statečně moknul ve skotských – častých – přeháňkách a ani jeho výkon ve vyšším ISO nekulhal, nezdálo se, že navýšení na 26 Mpx se neblaze projevilo na výsledku.
Přístroj je vybaven GPS. Doporučuje se ji nechat zapnutou i když nefotíme, protože je nepraktické při každé zastávce chytat satelity a čekat, až se gépéeska chytne. Je ovšem třeba počítat s podstatně kratší životností jednoho nabití baterky. Ta je pryč na totata – a to nemusíme ani fotit, GPS žere proud i při vypnutém přístroji. S tím je třeba počítat a hlavně – pojistit se náhradním (náhradními) aku. Neměl jsem vůbec pocit že mám v ruce něco ošizeného a očesaného. Jestli 6D Mk II něco chybí, třeba tlačítko na ocenění (hvězdičky) anebo joystick, bohatě to vyvažuje výklopný dotykový displej. Upřímně – pokud někdy v budoucnu budu něco kupovat (to by se mi musel můj Mk III rozpadnout v ruce), budu chtít jen foťák s výklopným dotykovým displejem. To je důvod , proč jsem pak ve srovnávacím článku dával přednost tomuto novému modelu před doposud prodávaným 5D Mk III. Lituji zde absence joysticku, pole pro zaostřovací body je malé (je převzaté z APS-C modelu), ale výhody výklopného dotykáče mi to vynahradily. Však říkám, že budu v těchto článcích osobní. Ukázku berte jako vzpomínku na Skotsko.
V jiných ohledech letos Canon nepřekvapil. Přinesl celkem osm modelů, z toho dva v řadě bezzrcadlovek M. Ty se už technicky dostaly na velmi dobrou úroveň, především rychle ostří. Stále ale jsou ve stínu pocitu, že je to nechtěné dítě Canonu stvořené pod tlakem sloganu „když to chtěj, tak jim to dejme“. Nemohu nevzpomenout na pověsti, které se tu a tam během roku vynořily, že totiž Canon chystá plnoformátovou bezzrcadlovku. To pak by byla bomba, pokud ovšem by byla vybavena odpovídající optikou. Jakou? Objektivy řady velkých EOS? Nebo M? Nebo něco jiného? Mnohé neznámé jsou v oponě budoucnosti.
