Každý fotoaparát i objektiv má svoje specifikace. Je to dlouhý sloupec údajů, popisujících jeho vlastnosti. Pravdivý je vždycky název. Údaj o váze a rozměrech taky sedí. Skutečně takto sedí většina údajů. Některé však kulhají a je třeba brát je s rezervou. Povězme si o třech z nich.
Každý fotoaparát i objektiv má svoje specifikace. Je to dlouhý sloupec údajů, popisujících jeho vlastnosti. Pravdivý je vždycky název. Údaj o váze a rozměrech taky sedí. Skutečně takto sedí většina údajů. Některé však kulhají a je třeba brát je s rezervou. Povězme si o třech z nich.
Stabilizace
Nechme stranou stabilizaci elektronickou, zajímá nás fyzická, mechanická stabilizace: zařízení, které reaguje na pohyby rukou a posouvá do protipohybu optický člen v objektivu anebo rovnou celý čip – stabilizátory nejnovější generace dělají oboje a funguje to obdivuhodně, například třístovka Olympus ve spolupráci s OM-D E-M1 Mk II je schopná utáhnout desetinu z ruky, kdo nevěří, nechť se podívá na můj článek o tom.
Stabilizací je dnes vybaven kdejaký fotoaparát a objektiv. Často se pak uvádí údaj „stabilizace 4 EV“. To je údaj který je třeba brát s velkou rezervou. Tím se chce říct, že ostrou fotku pořídíte časem ne čtyřikrát, ale 2 x 2 x 2 x 2 delším časem, než byste potřebovali k ostré fotce bez stabilizace. Tedy potřebujete 125 vteřiny, tudíž stabilizace vám pomůže při 1/8 vteřiny. Zcela nespolehlivý údaj. Stabilizace není záruka, to je pomůcka která zvyšuje pravděpodobnost, že snímek nerozmažete. Navíc je diskutabilní, co to „4 EV“ znamená. Tradiční definice určuje, že zárukou (?) ostrosti je rychlost závěrky, která se numericky rovná ohnisku po přepočtu. Tedy: objektiv má 100 mm po přepočtu, tudíž bychom mohli spoléhat na ostrý snímek při – zaokrouhleno – 1/125. Současné nároky na ostrost jsou však mnohem vyšší a přístroje s velmi vysokým rozlišením, 24 Mpx a více, je mají extrémně vysoké. Tato zásada tedy u nich neplatí a nikde nikdo neurčil, odkud se vlastně to „4 EV“ počítá. Cesta k ostré fotce tedy veden buď přes stativ, nebo (živá fotka, sportovní fotografie) při krátké expoziční době i za cenu vyššího ISO.
Když je bídné světlo, spoléhám spíš na vysoké ISO… tady je 12800 a koníčkovi jsou vidět fousy na bradě 🙂 
Kapacita vyrovnávací paměti a série
Nejlíp jsou na tom mobily, tak stisknete puntík a přístroj seká sérii cca 10 oken za vteřinu. Fotoaparáty mívají různé frekvence sériového focení. Údaj o kapacitě bufferu (vyrovnávací paměti) jsou často zavádějící. Pokud jde o frekvenci série, ta bývá v poslední době uvedena správně. Lze se o tom snadno přesvědčit, v EXIF máte zapsán čas až na vteřiny a lze tedy zjistit, kolik fotek jste v rámci jedné vteřiny pořídili. Pokud jde o kapacitu bufferu, ta se uvádí někdy otevřeně, někdy zamlčeně v souvislosti s nejrychlejší kartou: při sérii přístroj zaznamenává fotky do bufferu a na pozadí je zapisuje. Pokud je karta pomalá, buffer se rychle zaplní a série začne kulhat a pak se sekne. Je tedy užitečné si vyzkoušet, jak to s vaším přístrojem a vaší kartou je. Pokud fotíte sport, investujte do rychlejší karty – anebo foťte na menší rozlišení – menší fotky = méně dat a buffer se zaseká později.
Ve specifikacích objektivů se uvádí zaostřovací rychlost. To je údaj, který obvykle postrádá jasnou definiční konturu. Na jak kontrastní objekt a v jaké světelné hladině se ostřilo? Čteme, že ten a ten přístroj má zaostřovací rychlost 0,03 vteřiny. Jen velmi podrobné specifikace pak uvedou, například, že šlo o hladinu 12 EV, režim snímání M a jednorázový jednobodový autofokus . To je jistě seriózní přístup, nicméně málo kdy na něj narazíme. Nicméně platí, že jakmile jde o setiny vteřiny, je to fyzicky hodně rychlý autofokus a toto obecné označení můžeme brát vážně.
Značené pochybnosti však mám stran údaje, že daný objektiv je schopen ostřit i na úrovni -3EV. Toto mínus 3 EV je taková světelná hladina, kde bychom museli exponovat na 100 ISO objektivem F2.8 plných 24 vteřin. To je tma jak v pytli a rád bych viděl aparát schopný v takové tmě ostřit. Zatím jsem pohořel vždycky, když jsem se o takovéto extrémní AF ostření pokoušel. Tento údaj pokládám za nejméně důvěryhodný ze všech, které ve specifikacích čítáme.
Shrnutí
Kdo z vás má auto… jestlipak se vaše spotřeba shoduje s tím, co se píše v prospektech? Tak je to se vším. Skutečnost je někde uprostřed. Stabilizace funguje (jakkoli je stativ lepší než jakákoli stabilizace), foťáky mají vysoké frekvence sériového snímání a dnes ostří i v mizerném světle líp než před pár lety a bude to ještě lepší. Některé údaje však musíme posuzovat okem střízlivým – a na tři z nich jsem chtěl upozornit.
