Skalním čtenářům Digineffu není jméno Tomáše Mähringa neznámé. Dva roky jsem s ním spolupracoval na Fotoškole, on mi pomáhal ji vymýšlet, kameroval ji a stříhal. Dnes v ní pokračuji sám a po Tomovi se mi stýská. Co sakra ten kluk dělá? Je v Kanadě a kromě jiného tam rozjel Projekt 365: každý den jednu fotku – a posílá je newsletterem, vždycky sedm za uplynulý týden. Tady je malá ukázka, vždycky fotka a krátký text:
Skalním čtenářům Digineffu není jméno Tomáše Mähringa neznámé. Dva roky jsem s ním spolupracoval na Fotoškole, on mi pomáhal ji vymýšlet, kameroval ji a stříhal. Dnes v ní pokračuji sám a po Tomovi se mi stýská. Co sakra ten kluk dělá? Je v Kanadě a kromě jiného tam rozjel Projekt 365: každý den jednu fotku – a posílá je newsletterem, vždycky sedm za uplynulý týden. Tady je malá ukázka, vždycky fotka a krátký text:
139/365 V minulém emailu jsem se zmínil o tom, že se tu bude konat „Whistler pride + ski festival“. V sobotu byl na programu závěrečný průvod přes město. Nějak jsme s Pájou čekali, že se sejde víc lidí. Ale při skupinovém focení mě pobavil tady chlapík, joojoo, selfie hýbe světem.
138/365 Cítíte tu energii? Když po celém dni mokrého hnusného šediva těsně před setměním posvítí pár paprsků na kopec za městem. Paráda, už aby zase bylo hezky, s tím sluncem je to hned všechno barevnější, zábavnější a optimističtější.
137/365 Dost srandy, zase nějaká ta informace, celkově tu hodně prosazují nekouření. V restauracích se nekouří snad v žádných (nebo alespoň jsme na žádnou ještě nenarazili), na zastávkách se nekouří, na sjezdovkách ani na vlecích se také nekouří a i v některých částech města mají kuřáci jen vyhrazené kabinky – jak jinak než staré vyřazené lanovkové. Líbí se mi to a souhlasím s tím, ať se Ti to líbí nebo ne.
136/365 Psí série pokračuje, tenhle byl opravdový a živý. Nebo se tak alespoň tvářil. A doufám, že živý i zůstal, protože já si teda v batohu do práce nenosím psa, ale svačinu. Kde kdo by mohl říct, že to je tím, že tu psa nemáme. Pravda, ale ani kluci v práci – kteří psy mají, tak je nenosí v batohu, ale nosí si tam obědy a psi pobíhají okolo.
135/365 Mám rád srandu, baví mě bavit lidi (jinak bych ani nemohl průvodcovat na raftech), mám rád vtipy o Chucku Norrisovi, mám rád kameňáky i vtipy kterým se moc lidí třeba ani nesměje, a mám rád i černý humor. Ale tohle mi přišlo teda jako trochu moc. Psíček tam byl přivázanej provázkem a pevně věřím, že to byla hračka. No, jiný kraj, jiný mrav, rozhodně originální způsob, jak „zakrýt“ ulomený kus nárazníku – odvedením pozornosti k nebohému pejskovi.
A tak dále. K odběru newsletteru se můžete přihlásit zde a budete s Tomem prožívat jeho všední zážitky z Kanady.
Ten projekt je mi moc sympatický a myslím, že je hodný následování. Každý žijeme nějaký život… a třeba by něco z něho mohlo být zajímavé pro někoho jiného. Adolf Zika fotil po celý rok dokonce 9 fotek denně a vznikla z toho krásná kniha. Založil světové hnutí Week od Life, kde účastníci mapují devíti fotkami denně minimálně jeden týden svého života. Tom se pustil do jakéhosi průniku – jenom jednu, ale ne týden, rovnou celý rok.
Nedá se čekat příval geniálních fotografií – když jsem s Adolfem mluvil o tom projektu, zdůrazňoval, že naprosto nejde o uměleckou fotografii. Jak to chápu já, je to cosi za hranicí fotografie. On je to takový existenciální happening. Je to pohled na vlastní všednost a už ta odvaha, pohlédnout na sebe, je nevšední akt.
Přeju Tomovi, aby bylo co fotit a děkuju mu za inspiraci, třeba někoho přijme k následování.
