V pondělí jsme se tu pokusili vyvrátit mýtus o tom, že jsou „krásné“ a „ošklivé“ histogramy, podle toho, zdali se podobají ladné křivce Řípu nebo ne. Histogram je takový, jaké je rozložení jasů v obraze. Jestliže je obraz tónově vyrovnaný, nejsou v něm žádné extréme, histogram je plynulý. Když tam ale jsou výrazné skupiny různých jasů, je všelijak ježatý – ale není to nic, co by nás mělo zajímat, natož vzrušovat.
Netřeba asi zdůrazňovat, že starost/b> musíme mít o kraje histogramu, hlavně o jeho pravý okraj v oblasti vysokých jasů. Tam hrozí přepaly, tedy hrozí nebezpečí, že světlá místa se na obrázku slijí do bílých ploch bez kresby. Ale toto, předpokládám, dnes už ví každý. Podívejme se na tento obrázek – je na něm extrémně světlý motiv, bílý vypínač vsazený do bílé stěny: Zkusme ho vyfotit. Přístroj budeme mít nastavený tak, abychom měli expoziční kompenzaci nulovou. Komu není jasné, co to je expoziční kompenzace, najde vysvětlení v našem článku Expoziční kompenzace z 24.3.2006. Když ale tento motiv vyfotíme, dostaneme takovýto výsledek: Obrázek je černý jako bota! A jeho histogram? Ten vypadá takto (stejně jako posledně, je to histogram z původní fotky, však taky vidíte, že ta původní fotka má 21 mega (viz údaj počet bodů): Jak se mohlo stát, že bílý objekt se zobrazil šedě a histogram se usadil uprostřed? A jsme u vyhodnocování histogramu. Vždycky ho musíme posuzovat s ohledem na motiv. Když budu fotit šedivou slepici na hromadě popela, zde uvedený histogram bude v pořádku. Jenže my jsme fotili bílý vypínač na bílé zdi. Co s tím? Musíme přidat na expoziční kompenzaci. A to je příklad spolupráce s histogramem. Zkušenost nás časem poučí, o kolik přidat. Jakmile jde o vysloveně bílé a silně nasvícené objekty, jdeme na hodnoty až +1,3 nebo dokonce +1,7. Výsledek pořád kontrolujeme na histogramu. Korekce nám bude křivku stěhovat doprava – a budeme ji stěhovat tak dlouho, dokud se její pravý okraj nepřiblíží krajní hodnotě 255, tedy dokud si skoro nelízne pravého rámečku histogramu. Pak bude bílý motiv správně exponován, jako je to na obrázku nahoře, a pak histogram bude takový: Podobného postupu použijeme kupříkladu při fotografování objektů v mlze. Tohle je jeden takový příklad. Fotografováno v mlze, kompenzace +1 EV:: Histogram potom vypadal takto: Opačný případ nastává při focení tmavého motivu, kdy nám záleží na tom, aby snímek vyšel tmavě. Příklad je zde – orel v kleci v pražské ZOO byl hodně tmavý, proto jsem šel s expoziční kompenzací do mínusu na -1,7 EV: Pokud bych do mínusu nešel, obrázek by byl šedivý, bez atmosféry. Takto mám histogram takový: Pro zajímavost, jelikož snímek byl pořízen v RAW formátu, ukážeme si, jak by vypadal on a jeho histogram bez kompenzace: Shrnutí:
No a na závěr otázka pro přemýšlivé: |
V pondělí jsme se tu pokusili vyvrátit mýtus o tom, že jsou „krásné“ a „ošklivé“ histogramy, podle toho, zdali se podobají ladné křivce Řípu nebo ne. Histogram je takový, jaké je rozložení jasů v obraze. Jestliže je obraz tónově vyrovnaný, nejsou v něm žádné extréme, histogram je plynulý. Když tam ale jsou výrazné skupiny různých jasů, je všelijak ježatý – ale není to nic, co by nás mělo zajímat, natož vzrušovat.
Netřeba asi zdůrazňovat, že starost/b> musíme mít o kraje histogramu, hlavně o jeho pravý okraj v oblasti vysokých jasů. Tam hrozí přepaly, tedy hrozí nebezpečí, že světlá místa se na obrázku slijí do bílých ploch bez kresby. Ale toto, předpokládám, dnes už ví každý. Podívejme se na tento obrázek – je na něm extrémně světlý motiv, bílý vypínač vsazený do bílé stěny: Zkusme ho vyfotit. Přístroj budeme mít nastavený tak, abychom měli expoziční kompenzaci nulovou. Komu není jasné, co to je expoziční kompenzace, najde vysvětlení v našem článku Expoziční kompenzace z 24.3.2006. Když ale tento motiv vyfotíme, dostaneme takovýto výsledek: Obrázek je černý jako bota! A jeho histogram? Ten vypadá takto (stejně jako posledně, je to histogram z původní fotky, však taky vidíte, že ta původní fotka má 21 mega (viz údaj počet bodů): Jak se mohlo stát, že bílý objekt se zobrazil šedě a histogram se usadil uprostřed? A jsme u vyhodnocování histogramu. Vždycky ho musíme posuzovat s ohledem na motiv. Když budu fotit šedivou slepici na hromadě popela, zde uvedený histogram bude v pořádku. Jenže my jsme fotili bílý vypínač na bílé zdi. Co s tím? Musíme přidat na expoziční kompenzaci. A to je příklad spolupráce s histogramem. Zkušenost nás časem poučí, o kolik přidat. Jakmile jde o vysloveně bílé a silně nasvícené objekty, jdeme na hodnoty až +1,3 nebo dokonce +1,7. Výsledek pořád kontrolujeme na histogramu. Korekce nám bude křivku stěhovat doprava – a budeme ji stěhovat tak dlouho, dokud se její pravý okraj nepřiblíží krajní hodnotě 255, tedy dokud si skoro nelízne pravého rámečku histogramu. Pak bude bílý motiv správně exponován, jako je to na obrázku nahoře, a pak histogram bude takový: Podobného postupu použijeme kupříkladu při fotografování objektů v mlze. Tohle je jeden takový příklad. Fotografováno v mlze, kompenzace +1 EV:: Histogram potom vypadal takto: Opačný případ nastává při focení tmavého motivu, kdy nám záleží na tom, aby snímek vyšel tmavě. Příklad je zde – orel v kleci v pražské ZOO byl hodně tmavý, proto jsem šel s expoziční kompenzací do mínusu na -1,7 EV: Pokud bych do mínusu nešel, obrázek by byl šedivý, bez atmosféry. Takto mám histogram takový: Pro zajímavost, jelikož snímek byl pořízen v RAW formátu, ukážeme si, jak by vypadal on a jeho histogram bez kompenzace: Shrnutí:
No a na závěr otázka pro přemýšlivé: |