Nezařazené

Co a jak s histogramem (2)

V pondělí jsme se tu pokusili vyvrátit mýtus o tom, že jsou “krásné” a “ošklivé” histogramy, podle toho, zdali se podobají ladné křivce Řípu nebo ne. Histogram je takový, jaké je rozložení jasů v obraze. Jestliže je obraz tónově vyrovnaný, nejsou v něm žádné extréme, histogram je plynulý. Když tam ale jsou výrazné skupiny různých jasů, je všelijak ježatý – ale není to nic, co by nás mělo zajímat, natož vzrušovat.

Netřeba asi zdůrazňovat, že starost/b> musíme mít o kraje histogramu, hlavně o jeho pravý okraj v oblasti vysokých jasů. Tam hrozí přepaly, tedy hrozí nebezpečí, že světlá místa se na obrázku slijí do bílých ploch bez kresby. Ale toto, předpokládám, dnes už ví každý.

Podívejme se na tento obrázek – je na něm extrémně světlý motiv, bílý vypínač vsazený do bílé stěny:

Zkusme ho vyfotit. Přístroj budeme mít nastavený tak, abychom měli expoziční kompenzaci nulovou. Komu není jasné, co to je expoziční kompenzace, najde vysvětlení v našem článku Expoziční kompenzace z 24.3.2006. Když ale tento motiv vyfotíme, dostaneme takovýto výsledek:

Obrázek je černý jako bota! A jeho histogram? Ten vypadá takto (stejně jako posledně, je to histogram z původní fotky, však taky vidíte, že ta původní fotka má 21 mega (viz údaj počet bodů):

Jak se mohlo stát, že bílý objekt se zobrazil šedě a histogram se usadil uprostřed?
Je to výsledek práce expoziční automatiky. Ta je kalibrována na střední šedou, tedy je kalibrována tak, že správně vyhodnocuje světlo odražené od objektů s odrazivostí podobnou středně šedým předmětům. Takže třeba zelená tráva, ano, ta je blízko této hodnotě. Sníh nebo bílá stěna, ne, ta je daleko od této hodnoty. V takovém případě si automatika “myslí”, že stěna je šedá – ale hodně nasvícená, takže nastaví expozici podle toho a výsledek je tmavý, podexponovaný. V naprosto ideálním případě by ta “střední hodnota” z tabulky měla být… samozřejmě, 128 (střed z 256 jasových stupňů od stupně 0 – černá do 255 – bílá).

A jsme u vyhodnocování histogramu. Vždycky ho musíme posuzovat s ohledem na motiv. Když budu fotit šedivou slepici na hromadě popela, zde uvedený histogram bude v pořádku. Jenže my jsme fotili bílý vypínač na bílé zdi. Co s tím?

Musíme přidat na expoziční kompenzaci. A to je příklad spolupráce s histogramem. Zkušenost nás časem poučí, o kolik přidat. Jakmile jde o vysloveně bílé a silně nasvícené objekty, jdeme na hodnoty až +1,3 nebo dokonce +1,7. Výsledek pořád kontrolujeme na histogramu. Korekce nám bude křivku stěhovat doprava – a budeme ji stěhovat tak dlouho, dokud se její pravý okraj nepřiblíží krajní hodnotě 255, tedy dokud si skoro nelízne pravého rámečku histogramu. Pak bude bílý motiv správně exponován, jako je to na obrázku nahoře, a pak histogram bude takový:

Podobného postupu použijeme kupříkladu při fotografování objektů v mlze. Tohle je jeden takový příklad. Fotografováno v mlze, kompenzace +1 EV::

Histogram potom vypadal takto:

Opačný případ nastává při focení tmavého motivu, kdy nám záleží na tom, aby snímek vyšel tmavě. Příklad je zde – orel v kleci v pražské ZOO byl hodně tmavý, proto jsem šel s expoziční kompenzací do mínusu na -1,7 EV:

Pokud bych do mínusu nešel, obrázek by byl šedivý, bez atmosféry. Takto mám histogram takový:

Pro zajímavost, jelikož snímek byl pořízen v RAW formátu, ukážeme si, jak by vypadal on a jeho histogram bez kompenzace:

Shrnutí:
Histogram nám podává informaci o rozložení jasů v obraze, zcela objektivně, s vyloučením jakýchkoli subjektivních faktorů, jako na př.: jaké máme oči, jak je nastavený jas displeje, jestli na displej svítí sluníčko nebo ne. Posuzujeme ho vždycky s ohledem na motiv. Středně jasný / nejasný motiv bude mít křivku někde uprostřed, tmavý motiv ji musí mít posazenou do levé části, světlý motiv do pravé části. Automatika tomu brání a proto si musíme pomoci expoziční kompenzací:

    • při fotografování převážně světlých motivů kompenzujeme do plusu
    • při fotografování převážně tmavýchmotivů kompenzujeme do mínusu

No a na závěr otázka pro přemýšlivé:
A co když pracujeme v manuálním režimu M, kdy ručně nastavujeme clonu a rychlost závěrky?
Tam samozřejmě žádná kompenzace nepřichází v úvahu, v takovém případě posazení křivky regulujeme nastavením clony, respektive rychlosti závěrky.

V pondělí jsme se tu pokusili vyvrátit mýtus o tom, že jsou “krásné” a “ošklivé” histogramy, podle toho, zdali se podobají ladné křivce Řípu nebo ne. Histogram je takový, jaké je rozložení jasů v obraze. Jestliže je obraz tónově vyrovnaný, nejsou v něm žádné extréme, histogram je plynulý. Když tam ale jsou výrazné skupiny různých jasů, je všelijak ježatý – ale není to nic, co by nás mělo zajímat, natož vzrušovat.

Netřeba asi zdůrazňovat, že starost/b> musíme mít o kraje histogramu, hlavně o jeho pravý okraj v oblasti vysokých jasů. Tam hrozí přepaly, tedy hrozí nebezpečí, že světlá místa se na obrázku slijí do bílých ploch bez kresby. Ale toto, předpokládám, dnes už ví každý.

Podívejme se na tento obrázek – je na něm extrémně světlý motiv, bílý vypínač vsazený do bílé stěny:

Zkusme ho vyfotit. Přístroj budeme mít nastavený tak, abychom měli expoziční kompenzaci nulovou. Komu není jasné, co to je expoziční kompenzace, najde vysvětlení v našem článku Expoziční kompenzace z 24.3.2006. Když ale tento motiv vyfotíme, dostaneme takovýto výsledek:

Obrázek je černý jako bota! A jeho histogram? Ten vypadá takto (stejně jako posledně, je to histogram z původní fotky, však taky vidíte, že ta původní fotka má 21 mega (viz údaj počet bodů):

Jak se mohlo stát, že bílý objekt se zobrazil šedě a histogram se usadil uprostřed?
Je to výsledek práce expoziční automatiky. Ta je kalibrována na střední šedou, tedy je kalibrována tak, že správně vyhodnocuje světlo odražené od objektů s odrazivostí podobnou středně šedým předmětům. Takže třeba zelená tráva, ano, ta je blízko této hodnotě. Sníh nebo bílá stěna, ne, ta je daleko od této hodnoty. V takovém případě si automatika “myslí”, že stěna je šedá – ale hodně nasvícená, takže nastaví expozici podle toho a výsledek je tmavý, podexponovaný. V naprosto ideálním případě by ta “střední hodnota” z tabulky měla být… samozřejmě, 128 (střed z 256 jasových stupňů od stupně 0 – černá do 255 – bílá).

A jsme u vyhodnocování histogramu. Vždycky ho musíme posuzovat s ohledem na motiv. Když budu fotit šedivou slepici na hromadě popela, zde uvedený histogram bude v pořádku. Jenže my jsme fotili bílý vypínač na bílé zdi. Co s tím?

Musíme přidat na expoziční kompenzaci. A to je příklad spolupráce s histogramem. Zkušenost nás časem poučí, o kolik přidat. Jakmile jde o vysloveně bílé a silně nasvícené objekty, jdeme na hodnoty až +1,3 nebo dokonce +1,7. Výsledek pořád kontrolujeme na histogramu. Korekce nám bude křivku stěhovat doprava – a budeme ji stěhovat tak dlouho, dokud se její pravý okraj nepřiblíží krajní hodnotě 255, tedy dokud si skoro nelízne pravého rámečku histogramu. Pak bude bílý motiv správně exponován, jako je to na obrázku nahoře, a pak histogram bude takový:

Podobného postupu použijeme kupříkladu při fotografování objektů v mlze. Tohle je jeden takový příklad. Fotografováno v mlze, kompenzace +1 EV::

Histogram potom vypadal takto:

Opačný případ nastává při focení tmavého motivu, kdy nám záleží na tom, aby snímek vyšel tmavě. Příklad je zde – orel v kleci v pražské ZOO byl hodně tmavý, proto jsem šel s expoziční kompenzací do mínusu na -1,7 EV:

Pokud bych do mínusu nešel, obrázek by byl šedivý, bez atmosféry. Takto mám histogram takový:

Pro zajímavost, jelikož snímek byl pořízen v RAW formátu, ukážeme si, jak by vypadal on a jeho histogram bez kompenzace:

Shrnutí:
Histogram nám podává informaci o rozložení jasů v obraze, zcela objektivně, s vyloučením jakýchkoli subjektivních faktorů, jako na př.: jaké máme oči, jak je nastavený jas displeje, jestli na displej svítí sluníčko nebo ne. Posuzujeme ho vždycky s ohledem na motiv. Středně jasný / nejasný motiv bude mít křivku někde uprostřed, tmavý motiv ji musí mít posazenou do levé části, světlý motiv do pravé části. Automatika tomu brání a proto si musíme pomoci expoziční kompenzací:

    • při fotografování převážně světlých motivů kompenzujeme do plusu
    • při fotografování převážně tmavýchmotivů kompenzujeme do mínusu

No a na závěr otázka pro přemýšlivé:
A co když pracujeme v manuálním režimu M, kdy ručně nastavujeme clonu a rychlost závěrky?
Tam samozřejmě žádná kompenzace nepřichází v úvahu, v takovém případě posazení křivky regulujeme nastavením clony, respektive rychlosti závěrky.