V některých místech naší republiky je už zima zimovatá se vším všudy, u nás v Praze je dosud rozpačitá. Každopádně ale zimní fotografická sezóna už začala a stojí za to se podívat na obrázek z naší fotogalerie.
Dnešní snímek zaslal do naší galerie autor, který se podepisuje jako Marten. Má na webu moc hezkou stránku, plyne z ní, že má rád kromě fotografování i akvaristiku a rybaření. Tentokrát nechal ryby pod ledem a zaměřil se na zimní krajinu.
Fotografování sněhu má svoje specifika a jistě o nich budeme v příštích týdnech hovořit.
Především platí, že sněhu sluší slunce – zejména pak nízké ranní nebo večerní slunce, to zaprvé; a když slunce, tak pokud možno v protisvětle, jelikož potom vyniká plastičnost terénu – se sluncem v zádech mizejí stíny a krajina je plochá.
Maten neměl při fotografování štěstí na slunce – a proto využil další zásady – když nezáří slunce, pak je třeba vsázet na kontrast. Takto vznikla fotografie, která je už svým motivem fakticky černobílá a převedení do škály šedi to jenom podtrhlo.
Autor využil dynamiky diagonály, tedy úhlopříčky. Diagonála vedoucí z levého horního rohu vpravo dolů nám připadá dynamická, protože tímto směrem jsme zvyklí číst texty. Autor měl v terénu plnou volnost, jak tuto diagonálu komponovat. Využil vzdušné perspektivy – vzdálená část ohrady se ztrácí v mlze a tím se navozuje dojem prostorovosti. Čistě a klasicky bychom ten bod, kde se ohrada noří z mlhy, vsadili do obrazově působivého průsečíku třetin – tedy v třetině vlevo nahoře. Zde je tato zásada porušena a ohrada začíná blíže ke středu. Pokusil jsem se výřezem nastavit začátek ohrady blíže k tomuto příručkovému průsečíku. Nevím proč, ale Martenovo řešení se mi líbí víc. Jistě v terénu pořídil více variant tohoto motivu a sám dobře ví, proč si vybral toto řešení.
Rámečekje zde účelný. Je v podstatě stejně široký, jako trámky ohradníku. Zkusil jsem ho odstranit, ale těžko posoudit,zdali je ta fotografie lepší – mám ji teď před sebou na monitoru, ovšem v šedém podkladu v pracovním okně PhotoStudia. Fakticky je ta fotografie zase zarámována – a to je vždycky! Nikdy se fotka nevznáší v prostoru…
Na sobotu je hlášené pěkné počasí a třeba se nám podaří udělat zasněžené fotky v ideálních podmínkách.
Zima, jak ji vidí Marten.
Zde jsou dvě varianty upraveného nímku. Vlevo je oprázek s posunutým východiskem diagonály, vpravo je obrázek původní, ale zbavený rámečku.
 |
 |
V některých místech naší republiky je už zima zimovatá se vším všudy, u nás v Praze je dosud rozpačitá. Každopádně ale zimní fotografická sezóna už začala a stojí za to se podívat na obrázek z naší fotogalerie.
Dnešní snímek zaslal do naší galerie autor, který se podepisuje jako Marten. Má na webu moc hezkou stránku, plyne z ní, že má rád kromě fotografování i akvaristiku a rybaření. Tentokrát nechal ryby pod ledem a zaměřil se na zimní krajinu.
Fotografování sněhu má svoje specifika a jistě o nich budeme v příštích týdnech hovořit.
Především platí, že sněhu sluší slunce – zejména pak nízké ranní nebo večerní slunce, to zaprvé; a když slunce, tak pokud možno v protisvětle, jelikož potom vyniká plastičnost terénu – se sluncem v zádech mizejí stíny a krajina je plochá.
Maten neměl při fotografování štěstí na slunce – a proto využil další zásady – když nezáří slunce, pak je třeba vsázet na kontrast. Takto vznikla fotografie, která je už svým motivem fakticky černobílá a převedení do škály šedi to jenom podtrhlo.
Autor využil dynamiky diagonály, tedy úhlopříčky. Diagonála vedoucí z levého horního rohu vpravo dolů nám připadá dynamická, protože tímto směrem jsme zvyklí číst texty. Autor měl v terénu plnou volnost, jak tuto diagonálu komponovat. Využil vzdušné perspektivy – vzdálená část ohrady se ztrácí v mlze a tím se navozuje dojem prostorovosti. Čistě a klasicky bychom ten bod, kde se ohrada noří z mlhy, vsadili do obrazově působivého průsečíku třetin – tedy v třetině vlevo nahoře. Zde je tato zásada porušena a ohrada začíná blíže ke středu. Pokusil jsem se výřezem nastavit začátek ohrady blíže k tomuto příručkovému průsečíku. Nevím proč, ale Martenovo řešení se mi líbí víc. Jistě v terénu pořídil více variant tohoto motivu a sám dobře ví, proč si vybral toto řešení.
Rámečekje zde účelný. Je v podstatě stejně široký, jako trámky ohradníku. Zkusil jsem ho odstranit, ale těžko posoudit,zdali je ta fotografie lepší – mám ji teď před sebou na monitoru, ovšem v šedém podkladu v pracovním okně PhotoStudia. Fakticky je ta fotografie zase zarámována – a to je vždycky! Nikdy se fotka nevznáší v prostoru…
Na sobotu je hlášené pěkné počasí a třeba se nám podaří udělat zasněžené fotky v ideálních podmínkách.
Zima, jak ji vidí Marten.
Zde jsou dvě varianty upraveného nímku. Vlevo je oprázek s posunutým východiskem diagonály, vpravo je obrázek původní, ale zbavený rámečku.
| |
|
