Nezařazené

Casio Exilim Z1200 (recenze)


Nemýlíte se, ta čísla v názvu znamenají, že jde o dvanáctimegový přístroj. Je to první kompakt této třídy, který mám v ruce a byl jsem proto zvědavý na výsledky. Přiznám, že mě příjemně překvapily. Těch dvanáct mega, málo platné, je na obraze vidět a pokud se říká, že se z dvanácti mega stane standard a že “výš už to nepůjde”, jsem schopen tomu věřit, respektive – přál bych si, aby to tak bylo. Už z toho prostého důvodu, a to možná bud e limit, že na mém jednadvacetipalcovém EIZO monitoru nemám problémy se zobrazením, ale na menším 17´´ CDT ano, a bylo by to horší, kdyby obraz měl ještě víc mega.

Jaký je a komu je určen

Je to elegantní kompakt v kovovém těle, barvy černé. Má CCD s 12,1 Mpx efektivně při úhlopříčce 1/1,7´´ , objektiv je trojnásobný zoom s rozsahem 37-111 mm a světelností F 2,8-5,4 s rozsahem závěrky 30-1/2000 s. Je určen běžnému rodinnému fotografování, nicméně se chlubí režimy Auto, Program AE, A, S, M, tedy i prioritou času/clony a plným manuálem. Ale i tyto ne zrovna amatérské funkce mají své specifikum – clona se dá nastavit jen v rozsahu F2.8 nebo F8.0, jak v A režimu, tak M režimu. Zato čas lze nastavit plnohodnotně po 1/3 EV. Znamená to, že clona musí normálně clonit (v režimu S také po třetinách), jenomže uživatel nemá být zatěžován složitostmi, jako je clona F5,6 a podobně. Obraz má rezervy k ořezu – a lze ho nastavovat 4:3, také 3:2 a 16:9. Širokoúhlý LCD je přizpůsoben pro 3:2.

Stabilizace je na snímači a i v provozu v nízkých světelných hladinách byl problém spíš s pohybovou neostrostí než s rozhýbáním.
LCD má 2,8 palce a už tady na začátku řeknu, že je to slabina přístroje. Je přezářený a nelze se na něj spolehnout při posouzení obrázku ani v tak malé míře, jako spoléháme na “normální” LCD. Je to prostě hledáček a basta. Tonalitu a barvu podle něho posuzovat nelze v režimu AUTIO, doporučuji jeho jas maximálně stáhnout. Naštěstí se tento příkaz neresetuje při vypnutí přístroje.
Záznam je na karty SDHC / SD nebo na mrňavou interní paměť 11 MB.
Akumulátor Li-ion se nabíjí v komunikační kolébce. Má své specifikum: nabíjí se velmi rychle, ale rychle se i vybíjí.

Ovládání a menu Jak řečeno, je to přísně amatérský, rodinný přístroj. Uživatel toho typu, pro něhož je určen, se s ním jistě rychle sžije. Přístroj se zapíná tlačítkem na horní stěně – a tím je připraven k focení: zásadně resetuje skoro celé nastavení, takže je v režimu “snap”, tedy něco jako “cvakat”. Jednoduchou alternativou tohoto “snap” režimu” je “best shot” neboli BS režim. Ten má samostatné tlačítko úplně dole pod čtyřcestným voličem. Vřele doporučuji ho používat. Scénické režimy jsou tu nabízeny jen obrázkově a kdo si přeje informaci, pohne páčkou zoomu (pod spouští) a dostane se mu vysvětlení – v češtině, pokud si náš jazyk nastaví v setupu. Možností je tu nepřeberně, včetně piškuntálií typu “skládačka dvou nebo tří obrázků v jednom”. Ještě o o tom povykládám níže.

Ovládacích prvků je zde vcelku málo. Na horní hraně je tlačítko pro fotografování a prohlížení a taky tlačítko DISP, jímž nastavujeme, zdali chceme mít na displeji ovládací lištu. To je fakticky menu, které může svítit na LCD celou dobu focení. Zajímavé je, že tak používaná funkce jako je expoziční kompenzace (+-2 EV po třetinách) je až úplně dole, zřejmě se nepředpokládá, že se bude často používat. Na této liště najdeme i nastavení bílé a nastavení ISO – to ale jen do 400 , což mate některé recenzenty, kteří neměli trpělivost ponořit se do tajů oblasti BS. Nastavují se tu i režimy optické stabilizace (na čipu) a režimy rozpoznávání tváře – zde je zajímavá funkce “rodina”, kdy si můžete zapsat do paměti přístroje rysy obličejů vašich blízkých a pak přístroj bude prioritně “ostřit na Manču”, pokud ovšem bude Manča v záběru.

Menu mí tři oddíly, REC, Kvalita a Nastavit. Ten třetí oddíl je samozřejmě setup, tady zapnete češtinu, číslování souborů je dobře nastavit na “pokračovat”, jinak se čísluje vždycky znovu od jedničky po každém vyčištění karty a to vede k duplicitě na disku. Tady lze formátovat kartu a resetovat všechna nastavení.

Pro fotografování jsou důležité REC a kvalita.
REC je spíš zase něco jako setup, tady si můžete například navolit úpravu EV na čtyřcestný volič (na pozice vlevo / vpravo), to je velmi užitečné. Tady se ale dá zapnout “indikátor REC” – pak funguje zaostřovací lampička jako pomocný zdroj světla. Taky lze nastavit “tracking autofokus”, tedy sledování pohybujícího se objektu, moc to ale nefunguje (to bylo zdvořile řečeno – rozumějte: je to k ničemu). No a tady lze čarovat s nastavením obličejů do souboru “rodina”.

Menu je pěkně graficky řešeno, ale v této souvislosti je třeba zanaříkat nad manuálem. Papírový je k ničemu, na CD je manuál v PDF formátu, ale taky není úplný. Dovedu si představit, že začínající uživatel po prvním otevření menu podlehne panice a nebude ten nepříjemný zážitek ochoten zopakovat.

Jak se s ním fotí
Žádný rychlík to není. Start za dvě a půl vteřiny, to je dnes hodně, zpoždění bez ohledu na tom, zdali s namáčknutím nebo bez 0,2 sec. Sekvenční focení se nepodařilo aktivovat. Nicméně, na focení hokeje si nikdo soudný nebude tento přístroj kupovat a na dětičky to stačí. Pokud sebou nebudou moc mrskat.

 
  Vzorek 1:1 v pravého horního rohu obrázku.


Obrazová kvalita, klobouk dolů, je vynikající. Však taky snímky mají v nejvyšší kvalitě šest a taky sedm mega! Je to tak trochu “umlácení kvantitou”. Když vezmu vzorek 1:1 z rohu, je to bída (neostré, fialové kontury), jenže je to vzorek 300 bodů široký ze čtyř tisíc (viz vpravo). a celkovém obrázku žádné problémy nejsou. Při tisku A4 se žádné neblahé prvky neprojeví.

Nastavení bílé je tradiční, tedy vcelku špatné při nastavení auto, při nastavení “žárovka” uspokojivé. Nicméně v praxi, tedy v živých scénách nasvícených umělým žárovkovým světlem, bez jakéhokoli nastavování vypadaly snímky docela přirozeně. Pro přesné nastavení je možné použít ručního vyvážení bílé. Na ukázce dole je vlevo “auto”, vpravo “žárovka”.

Makro další zajímavý sledovaný údaj. Pro jeho aktivaci je nutno jít do menu a aktivovat pod položkou REC “Ostření” a zde vybrat makro.

 
 
Ukázka makra.


V manuálu se píše, že přístroj ostří od 40 cm, ve skutečnosti ostří už od nějakých šesti až deseti centimetrů – nebylo to stabilní, záleželo na vlastnostech snímaného objektu, avšak v každém případě to bylo blíž než 40 cm. Nicméně v makru jako takovém bylo možno jít až na 5 cm (tedy víc než udávaných 6). Pro názornost vpravo je ukázka makra – plné okno, je to znázorněno přidaným černým rámečkem.

Přisvětlovací reflektor lze použít i k fotografování, jak bylo řečeno, případně natáčení videoklipů. Aktivuje se v menu a je to ojedinělý pokus využití přisvětlovacího zdroje k fotografování. Budeme se jistě ptát, k čemu je to dobré, když máme k disposici plnohodnotný vestavěný blesk. Je ale fakt, že toto světlo je mnohem ohleduplnější – i když samozřejmě výsledek odpovídá síle zdroje.

Kompenzace expozice přepne měření z poměrového (matrixového) měření do měření s prioritou středu. To je další zvláštnost tohoto přístroje. Smysl toho je poněkud nepochopitelná, protože kompenzace má korigovat excesy měření, hlavně kvůli přepalům. Je nutno vzít na vědomí.

Sekvenční focení je zde záhadné. Lze fotit dokonce i s bleskem (tři záběry po sobě), píše se v manuálu, avšak v praxi nebylo možno sekvenční focení nastavit – ale ani ne samospoušť. Půjde zřejmě o nějakou chybu firmwaru a budeme si muset počkat na upgrade firmwaru.

Histogram je pomůcka, která s e obvykle u přístrojů takto zaměřených nevyskytuje. Na histogramu je dokonce vidět průběh jednotlivých barevných kanálů, jak v režimu focení, tak v režimu prohlížení. Při práci jsme informováni i o čase a cloně, bohužel až při expozici, ne před (proč???).

Zajímavosti a filtry jsou zde několikateré. Zdůraznění struktury lidské pokožky je takový zajímavý filtr nabízený tímto přístrojem. Sice nedovedu moc pochopit, k čemu by sloužilo zdůraznění struktury pleti – obvykle se jde opačnou cestou a rozostřuje se i pleť velmi mladých dívek, které ji mají ideální (kéž by jim zůstala a neničily si ji kouřením cigaret), nicméně zde tato možnost je a třeba na ni upozornit. Efekt ale není nijak výrazný.
Rozšíření dynamického rozsahu je fakticky maskování světlých míst a zesilování stinných. Výsledek není nikterak omračující a navíc na zeslabených místech je patrný šum už při 200 ISO. Lze použít i na hotových snímcích, pak ale se vytvoří kopie původního snímku.. Tuto ohleduplnost je třeba velmi pochválit.

Best shot je soubor scénických režimů. Je tu použita metoda výběru z příkladů – nápověda je velmi stručná, aktivuje se páčkou zoomu. Co je to noční scéna vím, ale co to udělá při režimu “sbírka” a co v režimu “aukce” se dozvíme až zde a hlavně – na výsledcích experimentů. Pak se dozvíme, že “vysoká citlivost” je 1600 ISO a že “aukce” se nám zapíše na kartu do speciálního “aukčního” adresáře, velikost snímku je 1600×1200 – tedy dvě mega, kdežto v menu nelze dvě mega nastavit. Běda tomu, kdo nad tím začne bádat! Naopak blažený je ten, kdo jde na aukci a fotí aukci – k takovémuto přímočarému účelu je přístroj určen. Zde je zajímavý m.j. i režim “špatné světlo”. Zatímco v manuálu lze nastavit jen 400 ISO, tady se jde až na 1600 ISO a když jde do tuhého, přístroj zapne přisvětlovací světélko.

 
  Šum 1:1. Humus! Na výsledném obrázku se ale ztratí, je to přese jen formát 4000×3000 pixelů..


Šum bude jistě hodně diskutovanou položkou nabídky dvanáctimegového kompaktu. Nuže: na prvotřídním jednadvacetipalcovém monitoru EISO není šum při 1600 ISO rušivý v celoplošném zobrazení. Při 400 ISO a níže není vidět vůbec. Při zvětšení 1:1 je velmi kultivovaný do ISO 400, pak ovšem je markantní a při 1600 značný. Nevykrucuju se – jenom konstatuji, že těch dvanáct mega je tu mimo jiné proto, aby na rozumně velkých tiscích nebyl šum vidět ani při nastavení vysoké hodnoty ISO.

Kapacita akumulátoru je slabá. Od plného nabití do “červené” pouhých padesát snímků, to je velmi chabý výsledek, omluvitelný snad jen tím, že šlo o první cyklus zmíněného akumulátoru. Náplast? Rychle se nabíjí. Upřesním: indikátor je značně nepřesný a kolísá mezi přehnaným optimismem a pesimismem.

Shrnutí
Casio Exilim Z1200 je dvanáctimegový kompakt s trojnásobným zoomem určený pro zábavné rodinné focení. Nabízí některé pokročilé funkce, nicméně jeho síla je v uživatelsky vlídné komunikaci, zejména přes “best shot” rozhraní. Nic pro badatele! Je to pro lidi, kteří si chtějí s foťáčkem hrát a ten se jim za laskavé zacházení odmění krásnými obrázky.

Pro a proti:

Pro:
Vysoké 12 Mpx rozlišení
Výborná kvalita obrazu
Elegantní vzhled
Proti:
Nedostatečný manuál
Chaotické menu
Nespolehlivý displej
Kapacita aku

Ukázky:
1 a 2 rozsah zoomu, 3 a 4 rozptýlené světlo, 5 ranní slunce, 6 a 7 světelné rozdíly, 8 aktivovaný filtr “zvětšení dynamického rozsahu”, 9 režim BS “stromy”, 10 a 11 makro, 12 při ISO 1600. Pozor, jsou to snímky až 7 MB velké ke stažení.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12


Nemýlíte se, ta čísla v názvu znamenají, že jde o dvanáctimegový přístroj. Je to první kompakt této třídy, který mám v ruce a byl jsem proto zvědavý na výsledky. Přiznám, že mě příjemně překvapily. Těch dvanáct mega, málo platné, je na obraze vidět a pokud se říká, že se z dvanácti mega stane standard a že “výš už to nepůjde”, jsem schopen tomu věřit, respektive – přál bych si, aby to tak bylo. Už z toho prostého důvodu, a to možná bud e limit, že na mém jednadvacetipalcovém EIZO monitoru nemám problémy se zobrazením, ale na menším 17´´ CDT ano, a bylo by to horší, kdyby obraz měl ještě víc mega.

Jaký je a komu je určen

Je to elegantní kompakt v kovovém těle, barvy černé. Má CCD s 12,1 Mpx efektivně při úhlopříčce 1/1,7´´ , objektiv je trojnásobný zoom s rozsahem 37-111 mm a světelností F 2,8-5,4 s rozsahem závěrky 30-1/2000 s. Je určen běžnému rodinnému fotografování, nicméně se chlubí režimy Auto, Program AE, A, S, M, tedy i prioritou času/clony a plným manuálem. Ale i tyto ne zrovna amatérské funkce mají své specifikum – clona se dá nastavit jen v rozsahu F2.8 nebo F8.0, jak v A režimu, tak M režimu. Zato čas lze nastavit plnohodnotně po 1/3 EV. Znamená to, že clona musí normálně clonit (v režimu S také po třetinách), jenomže uživatel nemá být zatěžován složitostmi, jako je clona F5,6 a podobně. Obraz má rezervy k ořezu – a lze ho nastavovat 4:3, také 3:2 a 16:9. Širokoúhlý LCD je přizpůsoben pro 3:2.

Stabilizace je na snímači a i v provozu v nízkých světelných hladinách byl problém spíš s pohybovou neostrostí než s rozhýbáním.
LCD má 2,8 palce a už tady na začátku řeknu, že je to slabina přístroje. Je přezářený a nelze se na něj spolehnout při posouzení obrázku ani v tak malé míře, jako spoléháme na “normální” LCD. Je to prostě hledáček a basta. Tonalitu a barvu podle něho posuzovat nelze v režimu AUTIO, doporučuji jeho jas maximálně stáhnout. Naštěstí se tento příkaz neresetuje při vypnutí přístroje.
Záznam je na karty SDHC / SD nebo na mrňavou interní paměť 11 MB.
Akumulátor Li-ion se nabíjí v komunikační kolébce. Má své specifikum: nabíjí se velmi rychle, ale rychle se i vybíjí.

Ovládání a menu Jak řečeno, je to přísně amatérský, rodinný přístroj. Uživatel toho typu, pro něhož je určen, se s ním jistě rychle sžije. Přístroj se zapíná tlačítkem na horní stěně – a tím je připraven k focení: zásadně resetuje skoro celé nastavení, takže je v režimu “snap”, tedy něco jako “cvakat”. Jednoduchou alternativou tohoto “snap” režimu” je “best shot” neboli BS režim. Ten má samostatné tlačítko úplně dole pod čtyřcestným voličem. Vřele doporučuji ho používat. Scénické režimy jsou tu nabízeny jen obrázkově a kdo si přeje informaci, pohne páčkou zoomu (pod spouští) a dostane se mu vysvětlení – v češtině, pokud si náš jazyk nastaví v setupu. Možností je tu nepřeberně, včetně piškuntálií typu “skládačka dvou nebo tří obrázků v jednom”. Ještě o o tom povykládám níže.

Ovládacích prvků je zde vcelku málo. Na horní hraně je tlačítko pro fotografování a prohlížení a taky tlačítko DISP, jímž nastavujeme, zdali chceme mít na displeji ovládací lištu. To je fakticky menu, které může svítit na LCD celou dobu focení. Zajímavé je, že tak používaná funkce jako je expoziční kompenzace (+-2 EV po třetinách) je až úplně dole, zřejmě se nepředpokládá, že se bude často používat. Na této liště najdeme i nastavení bílé a nastavení ISO – to ale jen do 400 , což mate některé recenzenty, kteří neměli trpělivost ponořit se do tajů oblasti BS. Nastavují se tu i režimy optické stabilizace (na čipu) a režimy rozpoznávání tváře – zde je zajímavá funkce “rodina”, kdy si můžete zapsat do paměti přístroje rysy obličejů vašich blízkých a pak přístroj bude prioritně “ostřit na Manču”, pokud ovšem bude Manča v záběru.

Menu mí tři oddíly, REC, Kvalita a Nastavit. Ten třetí oddíl je samozřejmě setup, tady zapnete češtinu, číslování souborů je dobře nastavit na “pokračovat”, jinak se čísluje vždycky znovu od jedničky po každém vyčištění karty a to vede k duplicitě na disku. Tady lze formátovat kartu a resetovat všechna nastavení.

Pro fotografování jsou důležité REC a kvalita.
REC je spíš zase něco jako setup, tady si můžete například navolit úpravu EV na čtyřcestný volič (na pozice vlevo / vpravo), to je velmi užitečné. Tady se ale dá zapnout “indikátor REC” – pak funguje zaostřovací lampička jako pomocný zdroj světla. Taky lze nastavit “tracking autofokus”, tedy sledování pohybujícího se objektu, moc to ale nefunguje (to bylo zdvořile řečeno – rozumějte: je to k ničemu). No a tady lze čarovat s nastavením obličejů do souboru “rodina”.

Menu je pěkně graficky řešeno, ale v této souvislosti je třeba zanaříkat nad manuálem. Papírový je k ničemu, na CD je manuál v PDF formátu, ale taky není úplný. Dovedu si představit, že začínající uživatel po prvním otevření menu podlehne panice a nebude ten nepříjemný zážitek ochoten zopakovat.

Jak se s ním fotí
Žádný rychlík to není. Start za dvě a půl vteřiny, to je dnes hodně, zpoždění bez ohledu na tom, zdali s namáčknutím nebo bez 0,2 sec. Sekvenční focení se nepodařilo aktivovat. Nicméně, na focení hokeje si nikdo soudný nebude tento přístroj kupovat a na dětičky to stačí. Pokud sebou nebudou moc mrskat.

 
  Vzorek 1:1 v pravého horního rohu obrázku.


Obrazová kvalita, klobouk dolů, je vynikající. Však taky snímky mají v nejvyšší kvalitě šest a taky sedm mega! Je to tak trochu “umlácení kvantitou”. Když vezmu vzorek 1:1 z rohu, je to bída (neostré, fialové kontury), jenže je to vzorek 300 bodů široký ze čtyř tisíc (viz vpravo). a celkovém obrázku žádné problémy nejsou. Při tisku A4 se žádné neblahé prvky neprojeví.

Nastavení bílé je tradiční, tedy vcelku špatné při nastavení auto, při nastavení “žárovka” uspokojivé. Nicméně v praxi, tedy v živých scénách nasvícených umělým žárovkovým světlem, bez jakéhokoli nastavování vypadaly snímky docela přirozeně. Pro přesné nastavení je možné použít ručního vyvážení bílé. Na ukázce dole je vlevo “auto”, vpravo “žárovka”.

Makro další zajímavý sledovaný údaj. Pro jeho aktivaci je nutno jít do menu a aktivovat pod položkou REC “Ostření” a zde vybrat makro.

 
 
Ukázka makra.


V manuálu se píše, že přístroj ostří od 40 cm, ve skutečnosti ostří už od nějakých šesti až deseti centimetrů – nebylo to stabilní, záleželo na vlastnostech snímaného objektu, avšak v každém případě to bylo blíž než 40 cm. Nicméně v makru jako takovém bylo možno jít až na 5 cm (tedy víc než udávaných 6). Pro názornost vpravo je ukázka makra – plné okno, je to znázorněno přidaným černým rámečkem.

Přisvětlovací reflektor lze použít i k fotografování, jak bylo řečeno, případně natáčení videoklipů. Aktivuje se v menu a je to ojedinělý pokus využití přisvětlovacího zdroje k fotografování. Budeme se jistě ptát, k čemu je to dobré, když máme k disposici plnohodnotný vestavěný blesk. Je ale fakt, že toto světlo je mnohem ohleduplnější – i když samozřejmě výsledek odpovídá síle zdroje.

Kompenzace expozice přepne měření z poměrového (matrixového) měření do měření s prioritou středu. To je další zvláštnost tohoto přístroje. Smysl toho je poněkud nepochopitelná, protože kompenzace má korigovat excesy měření, hlavně kvůli přepalům. Je nutno vzít na vědomí.

Sekvenční focení je zde záhadné. Lze fotit dokonce i s bleskem (tři záběry po sobě), píše se v manuálu, avšak v praxi nebylo možno sekvenční focení nastavit – ale ani ne samospoušť. Půjde zřejmě o nějakou chybu firmwaru a budeme si muset počkat na upgrade firmwaru.

Histogram je pomůcka, která s e obvykle u přístrojů takto zaměřených nevyskytuje. Na histogramu je dokonce vidět průběh jednotlivých barevných kanálů, jak v režimu focení, tak v režimu prohlížení. Při práci jsme informováni i o čase a cloně, bohužel až při expozici, ne před (proč???).

Zajímavosti a filtry jsou zde několikateré. Zdůraznění struktury lidské pokožky je takový zajímavý filtr nabízený tímto přístrojem. Sice nedovedu moc pochopit, k čemu by sloužilo zdůraznění struktury pleti – obvykle se jde opačnou cestou a rozostřuje se i pleť velmi mladých dívek, které ji mají ideální (kéž by jim zůstala a neničily si ji kouřením cigaret), nicméně zde tato možnost je a třeba na ni upozornit. Efekt ale není nijak výrazný.
Rozšíření dynamického rozsahu je fakticky maskování světlých míst a zesilování stinných. Výsledek není nikterak omračující a navíc na zeslabených místech je patrný šum už při 200 ISO. Lze použít i na hotových snímcích, pak ale se vytvoří kopie původního snímku.. Tuto ohleduplnost je třeba velmi pochválit.

Best shot je soubor scénických režimů. Je tu použita metoda výběru z příkladů – nápověda je velmi stručná, aktivuje se páčkou zoomu. Co je to noční scéna vím, ale co to udělá při režimu “sbírka” a co v režimu “aukce” se dozvíme až zde a hlavně – na výsledcích experimentů. Pak se dozvíme, že “vysoká citlivost” je 1600 ISO a že “aukce” se nám zapíše na kartu do speciálního “aukčního” adresáře, velikost snímku je 1600×1200 – tedy dvě mega, kdežto v menu nelze dvě mega nastavit. Běda tomu, kdo nad tím začne bádat! Naopak blažený je ten, kdo jde na aukci a fotí aukci – k takovémuto přímočarému účelu je přístroj určen. Zde je zajímavý m.j. i režim “špatné světlo”. Zatímco v manuálu lze nastavit jen 400 ISO, tady se jde až na 1600 ISO a když jde do tuhého, přístroj zapne přisvětlovací světélko.

 
  Šum 1:1. Humus! Na výsledném obrázku se ale ztratí, je to přese jen formát 4000×3000 pixelů..


Šum bude jistě hodně diskutovanou položkou nabídky dvanáctimegového kompaktu. Nuže: na prvotřídním jednadvacetipalcovém monitoru EISO není šum při 1600 ISO rušivý v celoplošném zobrazení. Při 400 ISO a níže není vidět vůbec. Při zvětšení 1:1 je velmi kultivovaný do ISO 400, pak ovšem je markantní a při 1600 značný. Nevykrucuju se – jenom konstatuji, že těch dvanáct mega je tu mimo jiné proto, aby na rozumně velkých tiscích nebyl šum vidět ani při nastavení vysoké hodnoty ISO.

Kapacita akumulátoru je slabá. Od plného nabití do “červené” pouhých padesát snímků, to je velmi chabý výsledek, omluvitelný snad jen tím, že šlo o první cyklus zmíněného akumulátoru. Náplast? Rychle se nabíjí. Upřesním: indikátor je značně nepřesný a kolísá mezi přehnaným optimismem a pesimismem.

Shrnutí
Casio Exilim Z1200 je dvanáctimegový kompakt s trojnásobným zoomem určený pro zábavné rodinné focení. Nabízí některé pokročilé funkce, nicméně jeho síla je v uživatelsky vlídné komunikaci, zejména přes “best shot” rozhraní. Nic pro badatele! Je to pro lidi, kteří si chtějí s foťáčkem hrát a ten se jim za laskavé zacházení odmění krásnými obrázky.

Pro a proti:

Pro:
Vysoké 12 Mpx rozlišení
Výborná kvalita obrazu
Elegantní vzhled
Proti:
Nedostatečný manuál
Chaotické menu
Nespolehlivý displej
Kapacita aku

Ukázky:
1 a 2 rozsah zoomu, 3 a 4 rozptýlené světlo, 5 ranní slunce, 6 a 7 světelné rozdíly, 8 aktivovaný filtr “zvětšení dynamického rozsahu”, 9 režim BS “stromy”, 10 a 11 makro, 12 při ISO 1600. Pozor, jsou to snímky až 7 MB velké ke stažení.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12