Nezařazené

Casio Exilim EX-Z850

Elegantní osmimegový kompakt obrazu nám zapůjčila firma Megapixel, která ho i prodává za 10490 Kč (červen 2006). Dosavadní zkušenosti s kompakty Casio jsme měli velmi dobré a tato novinka nebyla výjimkou.

Jaký je a komu je určen
Je to kovový přístroj , rozhodně ne “vizitkového” formátu – má rozměry 89 x 58.5 x 23.7 mm a váží 130 g. Do kapsy se pohodlně vejde a dobře se drží, to jsou výhody těchto poněkud robustních rozměrů. Jeho design je technický, bez zbytečných ozdobiček – strohé kovové těleso, objektiv 38 – 114 mm (ekv.) je skryt za roletkou. Přístroj má pěkný 2,5´´ TFT LCD displej, ale navíc i průhledový hledáček. Ten ale je tak malý, že je v praxi těžko

použitelný. Má 1/1.8″ CCD snímač s 8,32 miliony pixelů fyzicky, efektivně 8,1 Mpx. Snímky z toho jsou velké 3264 x 2448, 3264 x 2176 (3:2), 2816 x 2112, 2304 x 1728, 1600 x 1200 a 640 x 480 pixelů, video až 640×480 pixelů se zvukem při frekvenci 30 fps. Snímky se ukládají na kartu MMC / SD, je zde ale i 8 MB vnitřní paměti. Napájen je lithium iontovým aku, nabíjí se v kolébce, která je v základní dodávce.
To co ho vysouvá z průměru je vysoká pružnost použití. Má totiž nejen automatický režim expozice, ale i prioritu clony a času a manuální nastavení. Navíc má zajímavé předvolby pod položkou “best shot”, ke kterým se ještě vrátíme.
Je tedy určen především k rodinnému, případně dokumentačnímu fotografování, ale právě díky těmto vlastnostem se v rukou poučeného uživatele může stát velmi výkonným nástrojem. Je to zřejmě ten druh přístroje, na nějž čekají lidé, kteří fotí především zrcadlovkou, ale chtěli by “něco pořádného” do kapsy pro ty (časté, ba převažující) případy, kdy se jim nechce vláčet zrcadlovku sebou.

Ovládání a menu
Zapíná se tlačítkem na horní stěně přístroje. Vedle něho je už jen spoušť a ovládání zoomu. Pod horní hranou je přepínání režimů prohlížení / focení a pak kruhový volič režimů: automatické focení, pak BS, což jsou prakticky předvolené scény (je jich 34!), dále pak kreativní režimy – priorita clony / času a plný manuál, dále zvuková poznámka, video a BS video, tedy video s předvolbami.
Pod tím je tlačítko pro vstup do menu, čtyřcestný volič pro pohyb v menu, přičemž smět nahoru ovládá makro / nekonečno / manuální ostření, dolů blesk, pokud není menu zapnuto. Pohyb vlevo a vpravo se dá navolit, jak uvidíme.
Na levé stěně je tlačítko pro režimy jednotlivé obrázky, série, rychlá série (3,3 snímky/sec, 3 po sobě max.), série s bleskem, sériové snímání se zoomem a vícenásobná série. K těmto dvěma položkám: série se zoomem znamená, že se souběžně zapíše pořízený obrázek a pak vyznačené pole na obrázku s digitálně zvětšeným obsahem – je to hezké, ale v praxi a v terénu si myslím, že to nemá velké použití. a druhá funkce zapíše na jeden formát 25 obrázků v rozpětí 1,5 sec. To je velmi výhodné pro snímání sportu, rychlých akcí a pod. Vzhledem k velikosti osmimegového obrázku jsou tyhle maličké snímky fakticky 640×480, čili kvalitně se tisknout nedají, ale zas tam moc malé nejsou.
Tlačítko EX je druhé důležité tlačítko na levé stěně. Tím se dostaneme k nejdůležitějším funkcím, nastavení velikosti, bílé (6 předvoleb a manuál), citlivosti (50 až 400, ale za jistých okolností až 1600 ISO) a nastavení ostřicích oblastí – bod ve středu, multi a volitelný bod. Z tohoto operativního menu se dostaneme i stisknutím spouště.
Velké menu má tři oblasti.
REC nastavuje samospoušť, “anti shake”, což není optický stabilizátor, ale automatické nastavení vysokého ISO při hrozbě dlouhých časů, a hlavně L/R Key. Přístroj nemá české menu, takže na toto bych rád upozornil, že toto je třeba udělat co nejdřív: zde totiž přiřadíme čtyřcestnému voliči funkci vlevo/vpravo, přičemž volba je expoziční kompenzace, vyvážení bílé, nastavení ISO, způsob měření expozice, samospoušť a “nic”. Vřele doporučuji expoziční kompenzaci. Důležitá položka je ta poslední, tedy memory – ze zapíšeme, co chceme, aby si přístroj pamatoval po vypnutí. Defaultně si pamatuje nastavení flashe (blesku): to je dobře, já kupříkladu ho vždycky vypínám a byla by to pěkná otrava, kdybych to musel dělat pokaždé znovu. Lze ale nastavit “zapamatování” i třebas nastavení zoomu anebo ručního nastavení vzdálenosti. Toto si ale musí každý vyřešit sám, podle své potřeby.
Další oblast menu je quality – zde nastavujeme nejen velikost obrazu, ale i jeho kompresi ze tří stupňů. Z množství “fíčur” zmíním i filtry – lze volit černobílý, hnědý, ale i”do zelena”, do “růžova” a pod. Užitečnější je nastavitelnost doostření a hlavně sytost barev a kontrastu. Třetí sekcí je běžný setup, zde nás nečekají žádná překvapení: je třeba nastavit datum a čas, zvolit jazyk, bohužel zde není čeština, případně videovýstup na PAL. Zde je možno příkazem reset vrátit všechna nastavení do výchozího postavení. To může být užitečné, protože v menu je toho k nastavení mnoho a mohlo by se stát, že i při důkladném “úklidu” bychom na něco mohli zapomenout.

Také prohlížení má svá menu a svoje funkce. Zde je třeba upozornit, že přístroj dovede na př. korigovat nastavení bílé, eventuálně kácené linie napřimovat. á bych ale tyhle věci doporučoval dělat v počítači, na pořádném editoru, než na koleně (doslova), ve foťáku s minimální kontrolou výsledku na LCD.

Jak se s ním fotí
Přístroj startuje za 1,3 sec, což není rekordní hodnota, ale vcelku slušně rychlá. Doporučuji v setupu vypnout “uvítací obrázek”, vyvolává dojem, že se startuje ještě pomaleji. S namáčknutím je odezva spouště prakticky okamžitá, bez namáčknutí se hodnota zpoždění pohybovala mezi 0,2 a 0,3 sec, to je výtečný výsledek.
Obrazová kvalita je velmi dobrá. Fialové kontury byly fakticky neznatelné, žádné tmavnutí rohů, soudková vada mírně patrná v širokoúhlém nastavení objektivu. Přístroj s e dobře choval i v podmínkách vyššího kontrastu světla. Nicméně bylo třeba pracovat s expoziční kompenzací a proto ji doporučuji nastavit na čtyřcestný volič. Poté se ikonka +- objeví na displeji a funkce se snadno ovládá. Je na zvážení, zda si kompenzaci nenastavit jako “předmět k zapamatování”. Já to neudělal, ale možné to je. Tuto funkci budete často potřebovat – za slunečného počasí měl přístroj tendenci k lehké přeexpozici, takže -0,3 EV je základ a často se dostanete na -0,7 EV i níže. Překvapivě nízkou obrazovou kvalitu podával ve videorežimu.
Automatická citlivost má sklony “házet” někdy zbytečně vysoké hodnoty ISO – i za celkem slušných podmínek najednou vidíte na displeji 800 ISO! Nutno ale dodat, že i při těchto vysokých ISO je hladina šumu rozumně nízká díky softwarové úpravě, bohužel na úkor kvality kresby. Lze ovšem nastavit ještě “best shot” – vysokou citlivost a pak se dočkáme těch 1600 ISO (nelze ale bohužel snížit, třeba na 800 ISO). Nutno ale podotknout, že pak získáme snímek v opravdu jen nouzové kvalitě. Navíc, od 400 ISO nahoru přístroj hodně redukuje šum, ovšem na úkor kresby. K expozici – přístroj nabízí vynikající histogram, který opravdu spolehlivě reaguje na změny nastavení.
Nastavení bílé se chovalo poněkud nestandardně. Po zapnutí zvládal přístroj kontrolní snímek při žárovkovém osvětlení bezvadně, ale pak při nastavování jiných možností a návratu do “auto” byl obrázek hodně do červena. Při nastavení “žárovka” a “manuál” ovšem byly výsledky velmi dobré.
Výdrž akumulátoru je obdivuhodná, výrobce slibuje 440 snímků na jedno nabití a rozhodně to není planý slib.
Ruční režimy jsou velká výhoda, až na to, že přece jen ten rozsah clon je malý, takže volby jsou prakticky jen dvě – největší a nejmenší clona.

Vlevo ukázka šumu při 400 ISO (výřez 1:1), vpravo výřez z ukázky č. 11: větvičky proti bílé zdi nemají viditelné fialové kontury.



Výtky? Největší se týká konstrukce kruhového voliče. Hodně vystupuje ven a má slabé zarážky, takže pokaždé, kdy aparát vytáhnete z pouzdra nebo kapsy musíte kontrolovat, co je nastaveno: zvláště nešťastné je sousedství “auto” a “video” a když si toho nevšimnete, že máte L”muvíčko”, můžete si zaplnit kartu, ani nevíte jak. Za nějakých okolností přístroj nezaostří – nepodařilo se mi vyzkoumat zákonitost. Je tedy třeba kontrolovat náhledový obrázek. A do třetice výtek – rychlost zoomování je značná a těžko si vychytáte ten správný úhel záběru – je dobré “cvrnkat” do ovládací páčky. Závěrem jen trochu zavrčím – tištěný manuál je takřka k ničemu, důkladný manuál je na CD v pdf formátu. Doporučuji vytisknout a studovat – je toho tady ke studiu hodně.

Shrnutí
Casio Exilim EX-Z850 je osmimegový kompakt s nadprůměrně velkým množstvím nabízených funkcí jak v manuálním, tak automatickém režimu (předvolby). Je snadno ovladatelný, má vynikající obraz. Je určen poučenějším uživatelům, kteří budou umět jeho vlastnosti využít.

Pro a proti:

Pro:
Výborný obraz
snadná ovladatelnost
manuální ovládání
Proti:
nešikovně konstruovaný kruhový volič
moc rychlé zoomování
nedostatečný tištěný manuál

Ukázky:
1,2 rozsah zoomu, 3 – 6 za pěkného počasí, 7,8 – intenzivní barvy (trpaslíci nemají kompenzaci EV a přitom bílá je skoro bez přepalu), 9,10 rozpjetí jasů, 11 tmavý objekt před bílou zdí – zkouška fialových kontur, 12 makro (jinovatka v červnu!)

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12


Elegantní osmimegový kompakt obrazu nám zapůjčila firma Megapixel, která ho i prodává za 10490 Kč (červen 2006). Dosavadní zkušenosti s kompakty Casio jsme měli velmi dobré a tato novinka nebyla výjimkou.

Jaký je a komu je určen
Je to kovový přístroj , rozhodně ne “vizitkového” formátu – má rozměry 89 x 58.5 x 23.7 mm a váží 130 g. Do kapsy se pohodlně vejde a dobře se drží, to jsou výhody těchto poněkud robustních rozměrů. Jeho design je technický, bez zbytečných ozdobiček – strohé kovové těleso, objektiv 38 – 114 mm (ekv.) je skryt za roletkou. Přístroj má pěkný 2,5´´ TFT LCD displej, ale navíc i průhledový hledáček. Ten ale je tak malý, že je v praxi těžko

použitelný. Má 1/1.8″ CCD snímač s 8,32 miliony pixelů fyzicky, efektivně 8,1 Mpx. Snímky z toho jsou velké 3264 x 2448, 3264 x 2176 (3:2), 2816 x 2112, 2304 x 1728, 1600 x 1200 a 640 x 480 pixelů, video až 640×480 pixelů se zvukem při frekvenci 30 fps. Snímky se ukládají na kartu MMC / SD, je zde ale i 8 MB vnitřní paměti. Napájen je lithium iontovým aku, nabíjí se v kolébce, která je v základní dodávce.
To co ho vysouvá z průměru je vysoká pružnost použití. Má totiž nejen automatický režim expozice, ale i prioritu clony a času a manuální nastavení. Navíc má zajímavé předvolby pod položkou “best shot”, ke kterým se ještě vrátíme.
Je tedy určen především k rodinnému, případně dokumentačnímu fotografování, ale právě díky těmto vlastnostem se v rukou poučeného uživatele může stát velmi výkonným nástrojem. Je to zřejmě ten druh přístroje, na nějž čekají lidé, kteří fotí především zrcadlovkou, ale chtěli by “něco pořádného” do kapsy pro ty (časté, ba převažující) případy, kdy se jim nechce vláčet zrcadlovku sebou.

Ovládání a menu
Zapíná se tlačítkem na horní stěně přístroje. Vedle něho je už jen spoušť a ovládání zoomu. Pod horní hranou je přepínání režimů prohlížení / focení a pak kruhový volič režimů: automatické focení, pak BS, což jsou prakticky předvolené scény (je jich 34!), dále pak kreativní režimy – priorita clony / času a plný manuál, dále zvuková poznámka, video a BS video, tedy video s předvolbami.
Pod tím je tlačítko pro vstup do menu, čtyřcestný volič pro pohyb v menu, přičemž smět nahoru ovládá makro / nekonečno / manuální ostření, dolů blesk, pokud není menu zapnuto. Pohyb vlevo a vpravo se dá navolit, jak uvidíme.
Na levé stěně je tlačítko pro režimy jednotlivé obrázky, série, rychlá série (3,3 snímky/sec, 3 po sobě max.), série s bleskem, sériové snímání se zoomem a vícenásobná série. K těmto dvěma položkám: série se zoomem znamená, že se souběžně zapíše pořízený obrázek a pak vyznačené pole na obrázku s digitálně zvětšeným obsahem – je to hezké, ale v praxi a v terénu si myslím, že to nemá velké použití. a druhá funkce zapíše na jeden formát 25 obrázků v rozpětí 1,5 sec. To je velmi výhodné pro snímání sportu, rychlých akcí a pod. Vzhledem k velikosti osmimegového obrázku jsou tyhle maličké snímky fakticky 640×480, čili kvalitně se tisknout nedají, ale zas tam moc malé nejsou.
Tlačítko EX je druhé důležité tlačítko na levé stěně. Tím se dostaneme k nejdůležitějším funkcím, nastavení velikosti, bílé (6 předvoleb a manuál), citlivosti (50 až 400, ale za jistých okolností až 1600 ISO) a nastavení ostřicích oblastí – bod ve středu, multi a volitelný bod. Z tohoto operativního menu se dostaneme i stisknutím spouště.
Velké menu má tři oblasti.
REC nastavuje samospoušť, “anti shake”, což není optický stabilizátor, ale automatické nastavení vysokého ISO při hrozbě dlouhých časů, a hlavně L/R Key. Přístroj nemá české menu, takže na toto bych rád upozornil, že toto je třeba udělat co nejdřív: zde totiž přiřadíme čtyřcestnému voliči funkci vlevo/vpravo, přičemž volba je expoziční kompenzace, vyvážení bílé, nastavení ISO, způsob měření expozice, samospoušť a “nic”. Vřele doporučuji expoziční kompenzaci. Důležitá položka je ta poslední, tedy memory – ze zapíšeme, co chceme, aby si přístroj pamatoval po vypnutí. Defaultně si pamatuje nastavení flashe (blesku): to je dobře, já kupříkladu ho vždycky vypínám a byla by to pěkná otrava, kdybych to musel dělat pokaždé znovu. Lze ale nastavit “zapamatování” i třebas nastavení zoomu anebo ručního nastavení vzdálenosti. Toto si ale musí každý vyřešit sám, podle své potřeby.
Další oblast menu je quality – zde nastavujeme nejen velikost obrazu, ale i jeho kompresi ze tří stupňů. Z množství “fíčur” zmíním i filtry – lze volit černobílý, hnědý, ale i”do zelena”, do “růžova” a pod. Užitečnější je nastavitelnost doostření a hlavně sytost barev a kontrastu. Třetí sekcí je běžný setup, zde nás nečekají žádná překvapení: je třeba nastavit datum a čas, zvolit jazyk, bohužel zde není čeština, případně videovýstup na PAL. Zde je možno příkazem reset vrátit všechna nastavení do výchozího postavení. To může být užitečné, protože v menu je toho k nastavení mnoho a mohlo by se stát, že i při důkladném “úklidu” bychom na něco mohli zapomenout.

Také prohlížení má svá menu a svoje funkce. Zde je třeba upozornit, že přístroj dovede na př. korigovat nastavení bílé, eventuálně kácené linie napřimovat. á bych ale tyhle věci doporučoval dělat v počítači, na pořádném editoru, než na koleně (doslova), ve foťáku s minimální kontrolou výsledku na LCD.

Jak se s ním fotí
Přístroj startuje za 1,3 sec, což není rekordní hodnota, ale vcelku slušně rychlá. Doporučuji v setupu vypnout “uvítací obrázek”, vyvolává dojem, že se startuje ještě pomaleji. S namáčknutím je odezva spouště prakticky okamžitá, bez namáčknutí se hodnota zpoždění pohybovala mezi 0,2 a 0,3 sec, to je výtečný výsledek.
Obrazová kvalita je velmi dobrá. Fialové kontury byly fakticky neznatelné, žádné tmavnutí rohů, soudková vada mírně patrná v širokoúhlém nastavení objektivu. Přístroj s e dobře choval i v podmínkách vyššího kontrastu světla. Nicméně bylo třeba pracovat s expoziční kompenzací a proto ji doporučuji nastavit na čtyřcestný volič. Poté se ikonka +- objeví na displeji a funkce se snadno ovládá. Je na zvážení, zda si kompenzaci nenastavit jako “předmět k zapamatování”. Já to neudělal, ale možné to je. Tuto funkci budete často potřebovat – za slunečného počasí měl přístroj tendenci k lehké přeexpozici, takže -0,3 EV je základ a často se dostanete na -0,7 EV i níže. Překvapivě nízkou obrazovou kvalitu podával ve videorežimu.
Automatická citlivost má sklony “házet” někdy zbytečně vysoké hodnoty ISO – i za celkem slušných podmínek najednou vidíte na displeji 800 ISO! Nutno ale dodat, že i při těchto vysokých ISO je hladina šumu rozumně nízká díky softwarové úpravě, bohužel na úkor kvality kresby. Lze ovšem nastavit ještě “best shot” – vysokou citlivost a pak se dočkáme těch 1600 ISO (nelze ale bohužel snížit, třeba na 800 ISO). Nutno ale podotknout, že pak získáme snímek v opravdu jen nouzové kvalitě. Navíc, od 400 ISO nahoru přístroj hodně redukuje šum, ovšem na úkor kresby. K expozici – přístroj nabízí vynikající histogram, který opravdu spolehlivě reaguje na změny nastavení.
Nastavení bílé se chovalo poněkud nestandardně. Po zapnutí zvládal přístroj kontrolní snímek při žárovkovém osvětlení bezvadně, ale pak při nastavování jiných možností a návratu do “auto” byl obrázek hodně do červena. Při nastavení “žárovka” a “manuál” ovšem byly výsledky velmi dobré.
Výdrž akumulátoru je obdivuhodná, výrobce slibuje 440 snímků na jedno nabití a rozhodně to není planý slib.
Ruční režimy jsou velká výhoda, až na to, že přece jen ten rozsah clon je malý, takže volby jsou prakticky jen dvě – největší a nejmenší clona.

Vlevo ukázka šumu při 400 ISO (výřez 1:1), vpravo výřez z ukázky č. 11: větvičky proti bílé zdi nemají viditelné fialové kontury.



Výtky? Největší se týká konstrukce kruhového voliče. Hodně vystupuje ven a má slabé zarážky, takže pokaždé, kdy aparát vytáhnete z pouzdra nebo kapsy musíte kontrolovat, co je nastaveno: zvláště nešťastné je sousedství “auto” a “video” a když si toho nevšimnete, že máte L”muvíčko”, můžete si zaplnit kartu, ani nevíte jak. Za nějakých okolností přístroj nezaostří – nepodařilo se mi vyzkoumat zákonitost. Je tedy třeba kontrolovat náhledový obrázek. A do třetice výtek – rychlost zoomování je značná a těžko si vychytáte ten správný úhel záběru – je dobré “cvrnkat” do ovládací páčky. Závěrem jen trochu zavrčím – tištěný manuál je takřka k ničemu, důkladný manuál je na CD v pdf formátu. Doporučuji vytisknout a studovat – je toho tady ke studiu hodně.

Shrnutí
Casio Exilim EX-Z850 je osmimegový kompakt s nadprůměrně velkým množstvím nabízených funkcí jak v manuálním, tak automatickém režimu (předvolby). Je snadno ovladatelný, má vynikající obraz. Je určen poučenějším uživatelům, kteří budou umět jeho vlastnosti využít.

Pro a proti:

Pro:
Výborný obraz
snadná ovladatelnost
manuální ovládání
Proti:
nešikovně konstruovaný kruhový volič
moc rychlé zoomování
nedostatečný tištěný manuál

Ukázky:
1,2 rozsah zoomu, 3 – 6 za pěkného počasí, 7,8 – intenzivní barvy (trpaslíci nemají kompenzaci EV a přitom bílá je skoro bez přepalu), 9,10 rozpjetí jasů, 11 tmavý objekt před bílou zdí – zkouška fialových kontur, 12 makro (jinovatka v červnu!)

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12


Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: