Low end třímegový aparát, to tu už dlouho nebylo recenzováno. Podívali jsme se, jak si vede levný (pod šest tisíc) kompaktní přístroj se zoomem 1:2.8 bez průhledového hledáčku.
Přístroj zapůjčila k testu firma Megapixel.
Jaký je a komu je určen
 |
 |
 |
 |
Celokovový, nápadně plochý, s efektním designem: rozměry 88 x 57 x 17 mm ukazují na kapsu od košile jako velmi vhodný úkryt pro tento přístroj. K přístroji patří komunikační kolébka, která zároveň slouží k nabíjení lithium iontového akumulátoru. Z přední strany nás zaujme mohutné okruží,z něhož se vysouvá objektiv, na zadní straně nalezneme ovládací prvky řešené jako obdélníčky a čtverce: i čtyřcestný volič je čtvercový. Velký dvoupalcový LCD displej nahradil průhledový hledáček. Za malé rozměry je zde zaplacena jediná mrzutá daň – závit pro stativový šroub je posunut hodně vlevo (z hlediska fotografa), takže na kapesní stativek ve spojení s tím to přístrojem musíme zapomenout. To je opravdu mrzuté, protože takto tenký přístroj těžko někde postavíme, abychom mohli použít samospoušť.
Přístroj má CCD 1/3.2″ (4.54 x 3.42 mm) s 3,3 miliony buněk fyzicky, 3,2 efektivně (filtry RGB). Citlivost s e pohybuje od 50 do 400ISO. Objektiv má rozsah odpovídající 36 až 102 mm (2,8 krát), s ne moc oslnivou světelností F-4 až F6,6. Tento úbytek světelnosti při zoomování je další nepříjemná vlastnost. Přístroj ostří od 40 cm, v makrorežimu od 17 cm. To je „málo málo“, tedy – při makrorežimu se nedostaneme dost blízko, jenže s tímto přístrojem asi nikdo nepůjde na lov broučků. Rozsah závěrky je od 4 sec do 1/2000 sec, bílou lze volit z 6 předvoleb, eventuálně nastavit ručně. Obrázky přístroj zapisuje na 9,3 MB vnitřní paměti, eventuálně na SD / MMC kartu, která není v dodávce a je nutno ji dokoupit. Zde bych doporučil kartu pokud možno 256 MB, jelikož snímek má v průměru cca 1,7 MB v nejvyšším rozlišení a kvalitě fine.
Je to přístroj určený k nenáročnému fotografování. Snadno si ho představím v dámské kabelce, určitě ne v bundě lovce tygrů. Je krásný, uživatelsky nenáročný a dělá, jak si ještě řekneme, velmi dobré obrázky.
Ovládání a menu
Přístroj se nabíjí v kolébce, to už bylo řečeno. „Veselá historka z natáčení“ – první pokus o nabití se nepovedl, pak se ukázalo, že akumulátor lze vsunout do jeho prostoru i obráceně, což je kuriozita, takže na to pozor. Zapíná se miniaturním tlačítkem vedle spouště. Spoušť je velmi jemná a namačkávání (mezipoloha) se někdy těžko hledá. Všechny ovládací prvky jsou na zadní stěně.
Pod horní hranou najdeme vpravo od LCD dvojici tlačítek na přepínání prohlížení / fotografování, pak je kolébka pro zoom.
Dole je tlačítko pro menu a displej (režimy displeje bez údajů, s údaji, s údaji a histogramem, ten je mrňavý a jeho použitelnost je tudíž problematická, třebaže je natolik „profi“, že ukazuje úroveň jasů a též úroveň tří kanálů RGB. Vpravo dole je čtyřcestný volič s tlačítkem OK uprostřed.
Menu není příliš přívětivé pro začátečníka, tím spíš, že k přístroji je dodáván velmi nepříjemný návod, z něhož se laik moc nedozví. Menu pro záznam má čtyři obrazovky za sebou. Zde je dobře upozornit na možnost přidat čtyřcestnému voliči funkci, na při. volbu ISO nebo volbu bílé. Dále je zde volba memory, z níž bude laik jelen: v ní lze zvolit, které hodnoty si aparát bude pamatovat po vypnutí a ve kterých hodnotách se vrátí do výchozího postavení (vidíte na obrázku vlevo). Obávám se, že typ uživatelů jimž je přístroj určen bude z menu plus nedostatečného návodu poněkud zdivočelý (mimochodem, český návod je překlad, tedy originál je stejně stručný).
Jak se s ním fotí
Náběh není bleskový, je 1,8 sec (tedy: to je slušná rychlost, avšak známe rychlejší kompakty). Zato je svižná spoušť. Spoušť má nepatrné zpoždění i v režimu autofokusu – bez ohledu na to, zdali namačkáváme spoušť nebo ne. Zajímavá je funkce pan focus, která zaostří na vzdálenost od 0,5 do 5,9 m: to je ideální pro fotografování živých snímků lidí, kdy někdy hrozí nebezpečí proostření autofokusu (když na př. fotíme dva lidi a autofokus se zaměří na vzdálený objekt v pozadí. Zoom přejde z extrému do extrému za 1,2 sec.
Flash synchronizuje od 1/40 sec. Má režimy červené oči, „fill in“ a vypnut, nemá blesk do pomalého času.
Scénických režimů je zde ukrutné množství, až moc, řekl bych. Je třeba jít do menu na režim best shot, což asi bude dělat potíže tomu typu uživatelů, jimž je přístroj určen, ti by asi nejraději do žádného menu nechodili. Režimů je 23 s možností si vytvořit vlastní. Bohužel není vidět na displeji, jaký režim máme zapnutý pátrání mezi 23 nabídkami a hledání té pravé také není právě ideální. „Vysoká citlivost“ při „noční scéně“ je 200 ISO, což je citlivost, kterou přístroj nastaví sám, když je v automatickém režimu. To jsou, myslím, zbytečné vady na kráse. Zajímavé jsou režimy „západ slunce“ a „soumrak“, režim „jídlo“ by měl vést ke zvýšené saturaci (barevnosti), nicméně efekt není oslnivý.
Samospoušť je buď s prodlevou 10 nebo 2 sec, ale má i funkci 3x, což je samospoušť 10 sec prodleva, ale pak následují ještě 2 expozice po 2 sec.
O to lépe si aparát vede při běžném automatickém provozu. Ten bych doporučoval uživatelům tohoto přístroje. Zvláště obdivuhodná je schopnost zvládat vysoké jasy – expozičně s e jim přizpůsobí, takže zřídka se setkáme s „přepálenými jasy“.
Obrazová kvalita je velmi dobrá, kresba je ostrá (v rozích trochu slábne, zato barevná aberace je neznatelná, právě tak jako vignetování – tmavé rohy) a barvy jsou příjemně syté, jak se říká „líbivé“. Šum je při 400 ISO velmi slušný, tedy nerušivý. Zajímavé ale je, že aparát nezapisuje ISO do EXIF, třebaže, opakuji, umožňuje i ruční nastavení citlivosti a ISO zobrazuje na displeji.
Obraz lze do jisté míry editovat rovnou v aparátu (zmenšovat, dělat výřezy, otáčet), ale praktický význam nevidím. K snímkům lze dodávat zvukovou poznámku buď hned při focení, nebo i dodatečně.
Pro komunikacei vřele doporučuji kolébku, protože karta se z aparátu těžko vytahuje a hrozí nebezpečí, že při neopatrné manipulaci ulomíme dvířka.
Shrnutí
Casio Exilim EX-S100 je šikovný aparátek v příjemné cenové kategorii pod 6 tisíc (srpen 2005), moc hezký, solidně dílensky zpracovaný. Obrazová kvalita v automatickém režimu je výborná – pro „domácí fotografování“. Kromě bílé a citlivosti se na něm toho nedá moc ručně nastavit (tedy: nemá ruční ovládání expozice, zato lze nastavit doostření,kontrast a sytost barev). Charakterizoval bych ho jako ideální aparát pro elegantní dámu, která sice ví, že menu skrývá leckteré tajemství, ale nahlédne do něho jen v soukromí, když nikdo není v blízkosti, a hned menu zavře.
Přístroj zapůjčila k testu firma Megapixel.
Pro a proti
Pro
Dobrý obraz, skvělé zvládání vysokých jasů
Elegance, malé rozměry a váha, dílenské provedení
Rychlost spouště
Proti
Úbytek světelnosti při zoomování
Excentrický závit pro stativ
Nedostatečný návod
Ukázky:
1,2 – domeček nám zarůstá…, 3,4, 5 příroda, 6 expozice se přizpůsobila nejvyššímu jasu, 7, 8, je režim „soumrak“, 9 „normální snímek“, 10 při ISO 400.
| 1 |  |
2 |  |
| 3 |  |
4 |  |
| 5 |  |
6 |  |
| 7 |  |
8 |  |
| 9 |  |
10 |  |
Low end třímegový aparát, to tu už dlouho nebylo recenzováno. Podívali jsme se, jak si vede levný (pod šest tisíc) kompaktní přístroj se zoomem 1:2.8 bez průhledového hledáčku.
Přístroj zapůjčila k testu firma Megapixel.
Jaký je a komu je určen
|
| |
| |
| |
Celokovový, nápadně plochý, s efektním designem: rozměry 88 x 57 x 17 mm ukazují na kapsu od košile jako velmi vhodný úkryt pro tento přístroj. K přístroji patří komunikační kolébka, která zároveň slouží k nabíjení lithium iontového akumulátoru. Z přední strany nás zaujme mohutné okruží,z něhož se vysouvá objektiv, na zadní straně nalezneme ovládací prvky řešené jako obdélníčky a čtverce: i čtyřcestný volič je čtvercový. Velký dvoupalcový LCD displej nahradil průhledový hledáček. Za malé rozměry je zde zaplacena jediná mrzutá daň – závit pro stativový šroub je posunut hodně vlevo (z hlediska fotografa), takže na kapesní stativek ve spojení s tím to přístrojem musíme zapomenout. To je opravdu mrzuté, protože takto tenký přístroj těžko někde postavíme, abychom mohli použít samospoušť.
Přístroj má CCD 1/3.2″ (4.54 x 3.42 mm) s 3,3 miliony buněk fyzicky, 3,2 efektivně (filtry RGB). Citlivost s e pohybuje od 50 do 400ISO. Objektiv má rozsah odpovídající 36 až 102 mm (2,8 krát), s ne moc oslnivou světelností F-4 až F6,6. Tento úbytek světelnosti při zoomování je další nepříjemná vlastnost. Přístroj ostří od 40 cm, v makrorežimu od 17 cm. To je „málo málo“, tedy – při makrorežimu se nedostaneme dost blízko, jenže s tímto přístrojem asi nikdo nepůjde na lov broučků. Rozsah závěrky je od 4 sec do 1/2000 sec, bílou lze volit z 6 předvoleb, eventuálně nastavit ručně. Obrázky přístroj zapisuje na 9,3 MB vnitřní paměti, eventuálně na SD / MMC kartu, která není v dodávce a je nutno ji dokoupit. Zde bych doporučil kartu pokud možno 256 MB, jelikož snímek má v průměru cca 1,7 MB v nejvyšším rozlišení a kvalitě fine.
Je to přístroj určený k nenáročnému fotografování. Snadno si ho představím v dámské kabelce, určitě ne v bundě lovce tygrů. Je krásný, uživatelsky nenáročný a dělá, jak si ještě řekneme, velmi dobré obrázky.
Ovládání a menu
Přístroj se nabíjí v kolébce, to už bylo řečeno. „Veselá historka z natáčení“ – první pokus o nabití se nepovedl, pak se ukázalo, že akumulátor lze vsunout do jeho prostoru i obráceně, což je kuriozita, takže na to pozor. Zapíná se miniaturním tlačítkem vedle spouště. Spoušť je velmi jemná a namačkávání (mezipoloha) se někdy těžko hledá. Všechny ovládací prvky jsou na zadní stěně.
Pod horní hranou najdeme vpravo od LCD dvojici tlačítek na přepínání prohlížení / fotografování, pak je kolébka pro zoom.
Dole je tlačítko pro menu a displej (režimy displeje bez údajů, s údaji, s údaji a histogramem, ten je mrňavý a jeho použitelnost je tudíž problematická, třebaže je natolik „profi“, že ukazuje úroveň jasů a též úroveň tří kanálů RGB. Vpravo dole je čtyřcestný volič s tlačítkem OK uprostřed.
Menu není příliš přívětivé pro začátečníka, tím spíš, že k přístroji je dodáván velmi nepříjemný návod, z něhož se laik moc nedozví. Menu pro záznam má čtyři obrazovky za sebou. Zde je dobře upozornit na možnost přidat čtyřcestnému voliči funkci, na při. volbu ISO nebo volbu bílé. Dále je zde volba memory, z níž bude laik jelen: v ní lze zvolit, které hodnoty si aparát bude pamatovat po vypnutí a ve kterých hodnotách se vrátí do výchozího postavení (vidíte na obrázku vlevo). Obávám se, že typ uživatelů jimž je přístroj určen bude z menu plus nedostatečného návodu poněkud zdivočelý (mimochodem, český návod je překlad, tedy originál je stejně stručný).
Jak se s ním fotí
Náběh není bleskový, je 1,8 sec (tedy: to je slušná rychlost, avšak známe rychlejší kompakty). Zato je svižná spoušť. Spoušť má nepatrné zpoždění i v režimu autofokusu – bez ohledu na to, zdali namačkáváme spoušť nebo ne. Zajímavá je funkce pan focus, která zaostří na vzdálenost od 0,5 do 5,9 m: to je ideální pro fotografování živých snímků lidí, kdy někdy hrozí nebezpečí proostření autofokusu (když na př. fotíme dva lidi a autofokus se zaměří na vzdálený objekt v pozadí. Zoom přejde z extrému do extrému za 1,2 sec.
Flash synchronizuje od 1/40 sec. Má režimy červené oči, „fill in“ a vypnut, nemá blesk do pomalého času.
Scénických režimů je zde ukrutné množství, až moc, řekl bych. Je třeba jít do menu na režim best shot, což asi bude dělat potíže tomu typu uživatelů, jimž je přístroj určen, ti by asi nejraději do žádného menu nechodili. Režimů je 23 s možností si vytvořit vlastní. Bohužel není vidět na displeji, jaký režim máme zapnutý pátrání mezi 23 nabídkami a hledání té pravé také není právě ideální. „Vysoká citlivost“ při „noční scéně“ je 200 ISO, což je citlivost, kterou přístroj nastaví sám, když je v automatickém režimu. To jsou, myslím, zbytečné vady na kráse. Zajímavé jsou režimy „západ slunce“ a „soumrak“, režim „jídlo“ by měl vést ke zvýšené saturaci (barevnosti), nicméně efekt není oslnivý.
Samospoušť je buď s prodlevou 10 nebo 2 sec, ale má i funkci 3x, což je samospoušť 10 sec prodleva, ale pak následují ještě 2 expozice po 2 sec.
O to lépe si aparát vede při běžném automatickém provozu. Ten bych doporučoval uživatelům tohoto přístroje. Zvláště obdivuhodná je schopnost zvládat vysoké jasy – expozičně s e jim přizpůsobí, takže zřídka se setkáme s „přepálenými jasy“.
Obrazová kvalita je velmi dobrá, kresba je ostrá (v rozích trochu slábne, zato barevná aberace je neznatelná, právě tak jako vignetování – tmavé rohy) a barvy jsou příjemně syté, jak se říká „líbivé“. Šum je při 400 ISO velmi slušný, tedy nerušivý. Zajímavé ale je, že aparát nezapisuje ISO do EXIF, třebaže, opakuji, umožňuje i ruční nastavení citlivosti a ISO zobrazuje na displeji.
Obraz lze do jisté míry editovat rovnou v aparátu (zmenšovat, dělat výřezy, otáčet), ale praktický význam nevidím. K snímkům lze dodávat zvukovou poznámku buď hned při focení, nebo i dodatečně.
Pro komunikacei vřele doporučuji kolébku, protože karta se z aparátu těžko vytahuje a hrozí nebezpečí, že při neopatrné manipulaci ulomíme dvířka.
Shrnutí
Casio Exilim EX-S100 je šikovný aparátek v příjemné cenové kategorii pod 6 tisíc (srpen 2005), moc hezký, solidně dílensky zpracovaný. Obrazová kvalita v automatickém režimu je výborná – pro „domácí fotografování“. Kromě bílé a citlivosti se na něm toho nedá moc ručně nastavit (tedy: nemá ruční ovládání expozice, zato lze nastavit doostření,kontrast a sytost barev). Charakterizoval bych ho jako ideální aparát pro elegantní dámu, která sice ví, že menu skrývá leckteré tajemství, ale nahlédne do něho jen v soukromí, když nikdo není v blízkosti, a hned menu zavře.
Přístroj zapůjčila k testu firma Megapixel.
Pro a proti
Pro
Dobrý obraz, skvělé zvládání vysokých jasů
Elegance, malé rozměry a váha, dílenské provedení
Rychlost spouště
Proti
Úbytek světelnosti při zoomování
Excentrický závit pro stativ
Nedostatečný návod
Ukázky:
1,2 – domeček nám zarůstá…, 3,4, 5 příroda, 6 expozice se přizpůsobila nejvyššímu jasu, 7, 8, je režim „soumrak“, 9 „normální snímek“, 10 při ISO 400.
| 1 | |
2 | |
| 3 | |
4 | |
| 5 | |
6 | |
| 7 | |
8 | |
| 9 | |
10 | |
