Nezařazené

Casio Exilim EX-FH20 (recenze)

Půl roku po uvedení vysokorychlostního šestimega uvedlo Casio levnější devítimegovou, leč pomalejší variantu s rychlostí 40 fps a dvacetinásobným zoomem. Je tedy vidět, že výrobce šel vstříc a) požadavku po levnějším zboží (přístroj je o 30% levnější než Exilim F1), b) touze po “hodně mega” – odtud rozlišení 10,3 Mpx oproti 6 Mpx a c) “dlouohém sklu”, takže je tu zoom s rozsahem 26 až 520 mm (za cenu menšího čipu). Jak se s tím vším vyrovnat?

Jaký je a komu je určen
Jde o kompakt s širokorozsahovým zoomem, jehož rozsah začíná na velmi zajímavém ekv. 26 mm a končí na superteleobjektivu f=520 mm (ekv). Do jednoho tubusu je tedy našlapáno hodně, tři až čtyři objektivy! Světelnost je též zajímavá , F2.8 až F4.5, tedy při dvacetinásobném vyzoomování činí pokles světelnosti jeden stupeň a něco, “půlkilo” se světelností F4.5 stojí za smeknutí čepice! Ostří od 50 cm, v makru od 12 cm, v supermakru od 1 cm.
Čip s 10,3 mega fyzicky a 9,1 efektivně je velký 1/2.3 ” (6.16 x 4.62 mm). Jeho poměr mega/plocha se tedy zhoršil dvojnásobně oproti modelu F1. V obou případech jde o CMOS, tedy čip s přímým odvodem signálu z jednotlivých buněk do analog-digitálního převodníku.

Citlivost je od 100 ISO do 1600 (v původní informaci jsme uvedli, že od 64 ISO, tento mylný údaj se přenáší se soustavností lepší věci hodnou z webu do webu…), obrázky jsou zaznamenatelné v JPEG i RAW formátu, obrázky JPEG jsou v poměrech 4:3, 3:2 a 16:9. Závěrka má rozsah od 60 do 1/2000 sec. Nastavení bílé má 6 předvoleb a manuál. Přístroj je zaměřen více na laickou veřejnost: pri ni je tu nabídka “best shot”, což jsou předvolené scénické režimy – velmi dobře přístupné. Manuál a prioritu času a clony je třeba aktivovat ve funkčním menu a v horní záložce si již můžete nastavit A,S,M. LCD je třípalcový se 230 tisíci body, napájení ze 4 tužkových aku.

Zápis je na cca 40 MB vnitřní paměti nebo na SDHC/SD karty. Rozměry jsou 123 x 81 x 85 mm, váha 513 g.

Vysokorychlostní snímání je zde také poněkud umravněno na 40 fps, a vysokorychlostní video až 1000 fps v rozlišení 224×168 pixelů, tedy v miniatuře.

Ovládání a menu Přístroj se zapíná tlačítkem na horní stěně. Vedle něho je kruhový volič, zde lze navolit sérii s bleskem, dále vysokorychlostní snímání 40 fps, jednotlivé snímky, vysokorychlostní video a video s velkým rozlišením a normální frekvencí 30 fps při 1280 x 720 pixelech. Vysokorychlostní snímání lze snadno korigovat ve funkčním menu ovladatelném na zadní stěně čtyřcestným voličem. Rychlost lze především stáhnout po skocích 1 – 3 – 5 – 10 – 15 – 30 – 40 fps a v další volbě lze nastavit, co se bude zapisovat: zdali série od okamžiku stisknutí spouště, anebo dřív, tedy snímky uložené do vyrovnávací paměti. Tato minimální doba je 0,5 sec a lze jít až na 0,9 sec. Pak nám samozřejmě nemůže nic uniknout, protože při namáčknuté spouště se průběžně snímky ukládají do bufferu, při domáčknutí se exponuje plus uloží se to, co už je v bufferu. Poté je možno uložit vše takto pořízené, anebo si z nabídky zvolit ten obrázek, který potřebujeme.

Na horní stěně je ještě samozřejmě spoušť a ovládání zoomu.

Na boku najdeme zapínání vyskakovacího blesku a na boku pouzdra objektivu je uzamykání naměřené expozice a makro. Vpravo od elektronického hledáčku je tlačítko pro prohlížení a tlačítko pro fotografování.

Zadní stěna obsahuje vpravo od velkého displeje tlačítko pro režim displeje (bez údajů, s údaji a histogram), dále vstup do menu, BS vstup k nabídce scénických režimů a čtyřcestný volič.

Ten je příjemně řešen: ať stiskneme směr nahoru nebo dolů nebo SET tlačítko uprostřed, aktivuje se funkční menu na displeji, kde volíme velikost a kvalitu obrazu, ISO, bílou, expoziční kompenzaci, oblast autofokusu, režim blesku a na konci je kuriózní volba “zobrazit čas”, řekne vám, kolikátého je a kolik je hodin, za předpokladu, že to řádně při aktivaci přístroje nastavíte. Pozice vlevo a vpravo nejsou obsazené. Myslím, že je škoda, že Casio sem nealokovalo expoziční kompenzaci, snad se domnívá, že zájemcům o tento přístroj zůstane expoziční kompenzace tajemstvím.

Menu má tři oddíly.
Fotografické menu má tři obrazovky. Zde se zapíná samospoušť, také stabilizace obrazu (na čipu), vyhledávání tváře. Vyhledávání tváře je citlivé – dokonce uznalo ksichtík našeho testovacího panáčka za “tvář”. Úplně vzadu je paměť V . Zde nastavíme, zdali si má aparát pamatovat i po vypnutí nastavení blesku, samospouště, intenzitu blesku, digitálního zoomu, pozice MF a pozice zoomu. Bohužel zde nejsou jiné možnosti, takže na př. si přístroj nepamatuje bílou a ISO – a nelze ho k tomu donutit. Pokládám to za nepříjemný nedostatek – přístroj mimoděk nutí uživatele do automatického režimu a dovolí mu jen jednorázové výstřelky a hned po vypnutí ho vrací zpátky na zem, tedy do automatu.

V oddílu kvalita je zajímavá položka dynamický rozsah, to je fakticky D-lighting, tedy projasňování stínů, je to velmi dobře řešeno a doporučuji používat. Bohužel to musíte z důvodů výše uvedených zapínat znovu.

Jak se s ním fotí

Obrazová kvalita je uspokojivá a odpovídá požadavkům kladeným na kompakt. Bohužel se těžko vyvarovat srovnání s modelem F1. Pokles kvality není sice dramatický, leč viditelný ano:

Jde o 200% zvětšení, vlevo šestimegový, vpravo devítimegový model. Na jehličkách borovice je vidět značný úbytek kvality. Barevná aberace nepůsobí vážné problémy. Soudková vada v krátkém ohnisku, které je velmi příjemné – je to ekvivalent 26 mm, tedy jde o mimořádně široký úhel záběru – není katastrofální. Pokud jde o poduškovou vadu, obvyklou při delším ohnisku, ani ta není mimo míru snesitelnosti. Problémy ale byly s ostřením. Ačkoli jsem volil jednobodové ostření, autofokus často zabloudil kam neměl.

Velmi dobře je řešená automatika citlivosti. Ta totiž zohledňuje nastavenou ohniskovou vzdálenost, takže při plném vyzoomování trvá aspoň na 1/500 sec, třebaže je přístroj vybaven stabilizací. To je velmi rozumné, protože laická veřejnost, jíž je přístroj určen, bude těžko sledovat, jaký čas je tam nastaven, tím spíš, že zde není prostředek, jak ho ovlivnit, anžto tam není ani režim A, ani režim S.

Šum je oblíbené diskusní téma. Prakticky uváženo, s ohledem na kvalitu kresby, šum nepřidělává vrásky do 400 ISO, při 800 můžeme projevit lehký neklid a na 1600 choďme v nejvyšší nouzi, na př. při reportáži z potápění Titanicu.

Nahoře vlevo výřez 1:1 při 400 ISO, o stupeň více je vpravo, dole vlevo je 1600 ISO.

Nastavení bílé v automatickém režimu vede k nažloutlým fotkám při žárovkovém osvětlení – je to ale zvládnutelné v editoru. Lepší je předvolba žárovka, kdežto “aby bílá bílá byla” vyžaduje změření ručně. Tam je nepříjemnost: bílá se nastavuje stisknutím spouště, pak probíhá nastavení a z něho musíme vyskočit přechodem v menu na jinou položku. U méně otrlého člověka může tato nesnáz vyvolat škytku.

Sériové focení je to, proč je tento přístroj zajímavý. Snímání v ultrarychlé sérii je zde zjednodušeno. Máme tu jednu jedinou položku na kruhovém voliči CS (continuous shooting) a ve funkčním menu (snadno přístupném) si velmi jednoduše nastavíme ten režim, který potřebujeme. Je dobré volit takový způsob, kdy taháme fotky z bufferu a uložíme jen ty, které potřebujeme. Nicméně celá tato procedura je časově náročná a devalvuje přístroj tohoto typu týká se to i staršího a dražšího bratra) při živé, najmě pak sportovní fotografii.

Takovou sérii bychom jinak než rychloběžkou nepořídili, to je světlá stránka. Stinná, že ani jedna ta fotka není opravdu pořádně ostrá, třebaže doba osvitu byla cca 1/400 sec.

Výdrž je velmi slušná, cca 450 snímků na jedno nabití AA článků – samozřejmě závisí, jaký druh NiMH akumulátorů použijete. Rozhodně to není žádný elektrický Bumbrlíček.

Shrnutí
Casio Exilim EX-FH20 je rychloběžná přístroj typu kompakt s elektronickým hledáčkem a extrémně širokorozsahovým zoomem s rozsahem ekv. 26 až 520 mm. Má velmi dobře nastavenou automatiku, zvláště je třeba ocenit provázání s ohniskovou vzdáleností. Slabou stránkou je měkká až neostrá kresba a nepřesný autofokus. Výborná je ovladatelnost, podtržená českým menu, které je u solidních značek už u většiny modelů samozřejmostí.

Pro a proti:

Pro:
Rychloběžka za rozumnou cenu
Stabilizace snímače
Dobrá automatika
Proti:
nedomyšlená “paměť funkcí”
nepřesné ostření
problematická kresba

Ukázky:
První dvě fotky rozsah zoomu, 6 až 8 tři stupně vyjasnění stínů, 9 protisvětlo, 10 velké světelné rozdíly, 11 soumrak, 12 protisvětlo.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12


Půl roku po uvedení vysokorychlostního šestimega uvedlo Casio levnější devítimegovou, leč pomalejší variantu s rychlostí 40 fps a dvacetinásobným zoomem. Je tedy vidět, že výrobce šel vstříc a) požadavku po levnějším zboží (přístroj je o 30% levnější než Exilim F1), b) touze po “hodně mega” – odtud rozlišení 10,3 Mpx oproti 6 Mpx a c) “dlouohém sklu”, takže je tu zoom s rozsahem 26 až 520 mm (za cenu menšího čipu). Jak se s tím vším vyrovnat?

Jaký je a komu je určen
Jde o kompakt s širokorozsahovým zoomem, jehož rozsah začíná na velmi zajímavém ekv. 26 mm a končí na superteleobjektivu f=520 mm (ekv). Do jednoho tubusu je tedy našlapáno hodně, tři až čtyři objektivy! Světelnost je též zajímavá , F2.8 až F4.5, tedy při dvacetinásobném vyzoomování činí pokles světelnosti jeden stupeň a něco, “půlkilo” se světelností F4.5 stojí za smeknutí čepice! Ostří od 50 cm, v makru od 12 cm, v supermakru od 1 cm.
Čip s 10,3 mega fyzicky a 9,1 efektivně je velký 1/2.3 ” (6.16 x 4.62 mm). Jeho poměr mega/plocha se tedy zhoršil dvojnásobně oproti modelu F1. V obou případech jde o CMOS, tedy čip s přímým odvodem signálu z jednotlivých buněk do analog-digitálního převodníku.

Citlivost je od 100 ISO do 1600 (v původní informaci jsme uvedli, že od 64 ISO, tento mylný údaj se přenáší se soustavností lepší věci hodnou z webu do webu…), obrázky jsou zaznamenatelné v JPEG i RAW formátu, obrázky JPEG jsou v poměrech 4:3, 3:2 a 16:9. Závěrka má rozsah od 60 do 1/2000 sec. Nastavení bílé má 6 předvoleb a manuál. Přístroj je zaměřen více na laickou veřejnost: pri ni je tu nabídka “best shot”, což jsou předvolené scénické režimy – velmi dobře přístupné. Manuál a prioritu času a clony je třeba aktivovat ve funkčním menu a v horní záložce si již můžete nastavit A,S,M. LCD je třípalcový se 230 tisíci body, napájení ze 4 tužkových aku.

Zápis je na cca 40 MB vnitřní paměti nebo na SDHC/SD karty. Rozměry jsou 123 x 81 x 85 mm, váha 513 g.

Vysokorychlostní snímání je zde také poněkud umravněno na 40 fps, a vysokorychlostní video až 1000 fps v rozlišení 224×168 pixelů, tedy v miniatuře.

Ovládání a menu Přístroj se zapíná tlačítkem na horní stěně. Vedle něho je kruhový volič, zde lze navolit sérii s bleskem, dále vysokorychlostní snímání 40 fps, jednotlivé snímky, vysokorychlostní video a video s velkým rozlišením a normální frekvencí 30 fps při 1280 x 720 pixelech. Vysokorychlostní snímání lze snadno korigovat ve funkčním menu ovladatelném na zadní stěně čtyřcestným voličem. Rychlost lze především stáhnout po skocích 1 – 3 – 5 – 10 – 15 – 30 – 40 fps a v další volbě lze nastavit, co se bude zapisovat: zdali série od okamžiku stisknutí spouště, anebo dřív, tedy snímky uložené do vyrovnávací paměti. Tato minimální doba je 0,5 sec a lze jít až na 0,9 sec. Pak nám samozřejmě nemůže nic uniknout, protože při namáčknuté spouště se průběžně snímky ukládají do bufferu, při domáčknutí se exponuje plus uloží se to, co už je v bufferu. Poté je možno uložit vše takto pořízené, anebo si z nabídky zvolit ten obrázek, který potřebujeme.

Na horní stěně je ještě samozřejmě spoušť a ovládání zoomu.

Na boku najdeme zapínání vyskakovacího blesku a na boku pouzdra objektivu je uzamykání naměřené expozice a makro. Vpravo od elektronického hledáčku je tlačítko pro prohlížení a tlačítko pro fotografování.

Zadní stěna obsahuje vpravo od velkého displeje tlačítko pro režim displeje (bez údajů, s údaji a histogram), dále vstup do menu, BS vstup k nabídce scénických režimů a čtyřcestný volič.

Ten je příjemně řešen: ať stiskneme směr nahoru nebo dolů nebo SET tlačítko uprostřed, aktivuje se funkční menu na displeji, kde volíme velikost a kvalitu obrazu, ISO, bílou, expoziční kompenzaci, oblast autofokusu, režim blesku a na konci je kuriózní volba “zobrazit čas”, řekne vám, kolikátého je a kolik je hodin, za předpokladu, že to řádně při aktivaci přístroje nastavíte. Pozice vlevo a vpravo nejsou obsazené. Myslím, že je škoda, že Casio sem nealokovalo expoziční kompenzaci, snad se domnívá, že zájemcům o tento přístroj zůstane expoziční kompenzace tajemstvím.

Menu má tři oddíly.
Fotografické menu má tři obrazovky. Zde se zapíná samospoušť, také stabilizace obrazu (na čipu), vyhledávání tváře. Vyhledávání tváře je citlivé – dokonce uznalo ksichtík našeho testovacího panáčka za “tvář”. Úplně vzadu je paměť V . Zde nastavíme, zdali si má aparát pamatovat i po vypnutí nastavení blesku, samospouště, intenzitu blesku, digitálního zoomu, pozice MF a pozice zoomu. Bohužel zde nejsou jiné možnosti, takže na př. si přístroj nepamatuje bílou a ISO – a nelze ho k tomu donutit. Pokládám to za nepříjemný nedostatek – přístroj mimoděk nutí uživatele do automatického režimu a dovolí mu jen jednorázové výstřelky a hned po vypnutí ho vrací zpátky na zem, tedy do automatu.

V oddílu kvalita je zajímavá položka dynamický rozsah, to je fakticky D-lighting, tedy projasňování stínů, je to velmi dobře řešeno a doporučuji používat. Bohužel to musíte z důvodů výše uvedených zapínat znovu.

Jak se s ním fotí

Obrazová kvalita je uspokojivá a odpovídá požadavkům kladeným na kompakt. Bohužel se těžko vyvarovat srovnání s modelem F1. Pokles kvality není sice dramatický, leč viditelný ano:

Jde o 200% zvětšení, vlevo šestimegový, vpravo devítimegový model. Na jehličkách borovice je vidět značný úbytek kvality. Barevná aberace nepůsobí vážné problémy. Soudková vada v krátkém ohnisku, které je velmi příjemné – je to ekvivalent 26 mm, tedy jde o mimořádně široký úhel záběru – není katastrofální. Pokud jde o poduškovou vadu, obvyklou při delším ohnisku, ani ta není mimo míru snesitelnosti. Problémy ale byly s ostřením. Ačkoli jsem volil jednobodové ostření, autofokus často zabloudil kam neměl.

Velmi dobře je řešená automatika citlivosti. Ta totiž zohledňuje nastavenou ohniskovou vzdálenost, takže při plném vyzoomování trvá aspoň na 1/500 sec, třebaže je přístroj vybaven stabilizací. To je velmi rozumné, protože laická veřejnost, jíž je přístroj určen, bude těžko sledovat, jaký čas je tam nastaven, tím spíš, že zde není prostředek, jak ho ovlivnit, anžto tam není ani režim A, ani režim S.

Šum je oblíbené diskusní téma. Prakticky uváženo, s ohledem na kvalitu kresby, šum nepřidělává vrásky do 400 ISO, při 800 můžeme projevit lehký neklid a na 1600 choďme v nejvyšší nouzi, na př. při reportáži z potápění Titanicu.

Nahoře vlevo výřez 1:1 při 400 ISO, o stupeň více je vpravo, dole vlevo je 1600 ISO.

Nastavení bílé v automatickém režimu vede k nažloutlým fotkám při žárovkovém osvětlení – je to ale zvládnutelné v editoru. Lepší je předvolba žárovka, kdežto “aby bílá bílá byla” vyžaduje změření ručně. Tam je nepříjemnost: bílá se nastavuje stisknutím spouště, pak probíhá nastavení a z něho musíme vyskočit přechodem v menu na jinou položku. U méně otrlého člověka může tato nesnáz vyvolat škytku.

Sériové focení je to, proč je tento přístroj zajímavý. Snímání v ultrarychlé sérii je zde zjednodušeno. Máme tu jednu jedinou položku na kruhovém voliči CS (continuous shooting) a ve funkčním menu (snadno přístupném) si velmi jednoduše nastavíme ten režim, který potřebujeme. Je dobré volit takový způsob, kdy taháme fotky z bufferu a uložíme jen ty, které potřebujeme. Nicméně celá tato procedura je časově náročná a devalvuje přístroj tohoto typu týká se to i staršího a dražšího bratra) při živé, najmě pak sportovní fotografii.

Takovou sérii bychom jinak než rychloběžkou nepořídili, to je světlá stránka. Stinná, že ani jedna ta fotka není opravdu pořádně ostrá, třebaže doba osvitu byla cca 1/400 sec.

Výdrž je velmi slušná, cca 450 snímků na jedno nabití AA článků – samozřejmě závisí, jaký druh NiMH akumulátorů použijete. Rozhodně to není žádný elektrický Bumbrlíček.

Shrnutí
Casio Exilim EX-FH20 je rychloběžná přístroj typu kompakt s elektronickým hledáčkem a extrémně širokorozsahovým zoomem s rozsahem ekv. 26 až 520 mm. Má velmi dobře nastavenou automatiku, zvláště je třeba ocenit provázání s ohniskovou vzdáleností. Slabou stránkou je měkká až neostrá kresba a nepřesný autofokus. Výborná je ovladatelnost, podtržená českým menu, které je u solidních značek už u většiny modelů samozřejmostí.

Pro a proti:

Pro:
Rychloběžka za rozumnou cenu
Stabilizace snímače
Dobrá automatika
Proti:
nedomyšlená “paměť funkcí”
nepřesné ostření
problematická kresba

Ukázky:
První dvě fotky rozsah zoomu, 6 až 8 tři stupně vyjasnění stínů, 9 protisvětlo, 10 velké světelné rozdíly, 11 soumrak, 12 protisvětlo.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12