Nezařazené

Canon verus Nikon

Na iDnesu v Technetu vyšla rozsáhlá srovnávací recenze na Canon 5D Mk III a Nikon D800 od Petra Topiče. Zaujala mě diskuse, která se kolem článku rozpoutala. Většina diskutujících Topičův článek cupuje, podle mého názoru nekvalifikovaně. Hlavní výtka se točí kolem toho, že autor vychází z továrního nastavení a ze snímků ve formátu JPEG.


Na iDnesu v Technetu vyšla rozsáhlá srovnávací recenze na Canon 5D Mk III a Nikon D800 od Petra Topiče. Zaujala mě diskuse, která se kolem článku rozpoutala. Většina diskutujících Topičův článek cupuje, podle mého názoru nekvalifikovaně. Hlavní výtka se točí kolem toho, že autor vychází z továrního nastavení a ze snímků ve formátu JPEG.

Oba fotoaparáty jsem zkoušel, byť jen krátce. Bohužel jsem neměl příležitost je zkoušet souběžně, přičemž si myslím, že jen opravdu souběžné zkoušení má smysl, pokud chceme posuzovat, co „je lepší“. Na srovnávání si tedy netroufám a samo srovnání tedy není předmětem mé úvahy. Navíc si myslím, že oba přístroje jsou poněkud jinak zaměřené. Canon přizpůsobil pětku spíše potřebám živé fotografie, kdežto Nikon v modelu D800 míří hlavně na fotografii s požadavkem maximálního rozlišení. Abych vyzkoušel, zda se mu to povedlo, nechal jsem udělat print 100 x 150 cm, byl vystaven na stánku Rayfilmu letos na Polygrafu v Praze a opravdu, bylo to jak z velkoformátového přístroje. Naopak Canonu se povedlo výrazně zrychlit ostření, přičemž loudavost AF je snad jediná podstatná vada, kterou vytýkám Canonu 5D Mk II, který vlastním.

Pokud jde o metodiku srovnávacího testu: Je naprosto přirozené, že se Petr Topič zaměřil na tovární nastavení a JPEG. To je stav, ve kterém firmy přístroje nabízejí a dělají vše pro to, aby výsledek byl optimální. Zde je principiální „předveď se a ukaž, co umíš“. Sofistikované přístroje jako je Canon 5D Mk III a Nikon D800 lze rozsáhle ladit – ale pak do hry vstupuje zkušenost i osobní zájem a subjektivní představy uživatele. Dejte ten přístroj pěti zkušeným fotografům a každý si ho naladí jinak, vznikne pět hodně různých fotoaparátů.

Tím spíš, když pak jde o RAW. Aby bylo co srovnávat, museli bychom snímky vyvolat v nikonském, respektive canonském konvertoru v režimu „as shot“. No a pak bychom došli zhruba ke stejnému výsledku, jako když fotíme v JPEG. Testování v individuálním vyvolání? No, smysl rawové konverze je právě ve flexibilitě a možnosti individuálního zpracování. Pro tvorbu je to k nezaplacení, pro test k ničemu. Nemá smysl testovat, co který fotograf dovede z přístroje vyladit individuálním nastavením a co kdo umí vykouzlit pomocí rawové konverze. To bychom pak mohli dělat závody ve zvládnutí Photoshopu. Zkouší se holý produkt za standardních podmínek a jen tovární nastavení a standardní „in camera“ zpracování obrazu je relevantní východisko k posouzení kvality. Předmětem testu pak samozřejmě jsou další nastavení a další možnosti individualizace, ovšem podstata je v továrním východisku. Při tom všem opakuji, že oba tyto produkty jsou hodně rozdílné svou koncepcí a zaměřením a při porovnávání je třeba to mít na paměti.

Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: