Canon SX700HS

Canon se nechal vyhecovat a vložil do skromného těla svého cestovního kompaktu ultrazoom s olbřímým rozsahem 30 x, rozšiřitelným ještě o digitální zoom. Rozsah je 25 až 750mm po přepočtu na kinofilmový formát. Je to cestovní fotoaparát. Co si pod tím máme představit?

Jaký je a komu je určen V elegantním kovovém tělě je procesor CMOS s předním osvitem velký 1/2.3″ (6.17 x 4.55 mm). ISO je drženo ve střídmém rozsahu 100 až 3200, to je velmi rozumné. Procesor je ten nejmodernější, Digic 6. Fotky ukládá do JPEG, vyvoláváním RAW uživatele nechce zatěžovat. Všechno je tu zaměřeno na jednoduché, snadno pochopitelné ovládání.

Třicetinásobný zoom a přece to není „bridge“, jak se začalo v anglickém názvosloví říkat ultrazoomům s elektronickým hledáčkem. Tento přístroj má jen pevný třípalcový displej s 922 tisíci body PureColor II G TFT, se všemi výhradami dobře čitelný i za slunečného počasí. Je připraven na to, abychom ho vytáhli z kapsy, namířili a stiskli spoušť.

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná tlačítkem ON/OFF na horní stěně, vlevo od spouště; ta má u sebe ovládání zoomu. Vpravo od ní je spoušť videa.

Ovládací prvky jsou naskládány vpravo od displeje na zadní stěně. Nahoře je kruhový volič, je toho na něm docela dost: čtveřice pro pokročilé, tedy Program, Tv/Av čili priorita času a clony a plný manuál. Zajímavou funkcí je Live. Ta dává jakoby nepoučenému uživateli kontrolu nad obrazem. Zde můžeme snadno nastavit sledování pohybujícího se objektu – aktivujeme to čtyřcestným voličem, směrem vpravo (normálně je tam makrorežim) a sledování stejným úkonem zastavíme. Po stisku středového tlačítka čtyřcestného voliče objevíme na spodku obrazovky tři táhla, s volbou tmavý / světlý, neutrální / živý a studený / teplý. Tomu každý rozumí, tmavý světlý, to známe, kdežto korekce expozice může někoho vyděsit. Jde ale o totéž, respektive o saturaci a barevnou teplotu. Následuje hybridní automatika, to je takové to divné, co pořád nechápu k čemu to je, kdy při exponování kamera pořídí dvou až čtyřvteřinové můvíčko čili video. Klasická automatika má to, čemu se někde říká inteligentní automatika (zase: nepochopil jsem, proč foťáky mívají jak iA, tak A režim. Zde doporučuji prostudovat manuál, tahle automatika má v sobě vychytávky jako reakce na miminkovský smích. Další volba je Kreativní fotka, to jsou filtry, , jako je auto (vyfotí se varianty všech filtrů), nebo retro, monochrom, výrazné (v podstatě HDR) a přirozené. Speciální ikonku na kruhovém voliči má sportovní fotka (priorita nejkratšího možného času, dále ta jsou scénické režimy, art filtry a video. Kruhový volič jde hodně ztuha, aby se samovolně neotáčel. Přímo pod ním je tlačítko pro připojení wi-fi a stává se, že při lomcování kruhovým voličem si ho nechtěně zmáčknete. Fatální důsledky to ale nemá. Vedle wi-fi tlačítka je přehrávání.

Čyřcestný volič má kolem sebe kroužek v roli rolleru. Při Tv jím nastavujeme čas, při Av clonu, při stisku korekce expozice (čtyřcestný volič směr nahoru) korigujeme expozici. Vpravo lze nastavit pomalá synchronizace pro blesk , směrem dolů se zapíná samospoušť a vysokorychlostní snímání.
Dole je tlačítko DISP pro režim zobrazení displeje a menu.
Výbornou věc najdeme na levé straně přístroje (z hlediska fotografa). Je to tlačítko označené čtverečkem a šipkami. Jakmile máme vyzoomováno na maximum (uff, 750 mm ekv), tak velmi snadno ztratíme to co chceme vyfotit. Tímto tlačítkem rozšíříme obrázek, ztracence najdeme a po uvolnění tlačítka jsme zase v plném zoomu. Velmi vychytralé!Toto tlačítko umí držet rozeznaný obličej (pokud máte něčí tvář zanesenou v databázi přístroje) stejně velikou. Hm, chytré to jistě je.

Menu jsou dvě, fotomenu a setup. Fotomenu nemá oddělené obrazovky a asi se nepředpokládá, že do nich času budeme chodit. Ono i to fotomenu má charakter základního nastavení, takže tu najdeme parametry autofokusu, korekci kontrastu. Může vás zajímat i nastavení identifikace tváří, to je úplně na posledním místě.

V setupu pak nastavujeme datum a jazyk, hlasitost zvuků, formátování karty a důležité je i navrácení do výchozího nastavení, když někde zabloudíme v meníčkách a nastavíme si něco co by nám překáželo. Velmi užitečné!

Při fotografování ale budeme používat funkční menu, dosažitelné středovým tlačítkem čtyřcestného voliče. Není toho tam moc a vše je důležité. Režim měření expozice, „mé barvy“, zde se nastavuje hlavně sytost, dále pak vyvážení bílé včetně ručního WB, pak tam máme ISO, nastavení intenzity blesku, režim snímání sing / série / série s průběžným autofokusem a na závěr tři drobnosti, které taky patří spíš do setupu: poměr stran (výchozí je 4:3), velikost snímku, kvalita (jemný a superjemný) a úplně na konci je nastavení kvality filmu, respektive videa.

Ovládání je velmi jednoduché. To podstatné tam nastavit lze a takové funkce, jako v setupu stupně odšumování při vysokém ISO by asi typické uživatele spíš vyděsily než potěšily.

Jak se s ním fotí J
e to cestovní přístroj, malý a pohotový. Vše je na něm přizpůsobeno funkci obrazového záznamníku (při té příležitosti si uvědomuji, že zmizely zvukové poznámky; asi to nikdo nepoužíval). Startuje pod dvě vteřiny, zpoždění spouště při namáčknutí je zanedbatelné. Spoušť je velmi jemná, někdy se plete při zoomování anebo omylem exponujeme, když si nastavíme kontrolní přehrání obrázku a klepnutím ho chceme zavřít.
Kresba odpovídá kvalitě lepšího ultrazoomu. Zde je třeba k věci přistupovat s rozumem. Nebudu od objektivu s rozsahem 30 x a od čipu velikosti nehtu malíku čekat výsledek jako full frame zrcadlovky. Rozumprdi v diskusích rádi mudrují o rozmydlené trávě. Takhle zobrazí trávu tento přístroj:

V rohu při nejkratším ohnisku kreslí takto:

Barevná vada se tam vyskytuje také, to je společná vlastnost všech ultrazoomů:

Dlužno ovšem podotknout, že všechny tři ukázky jsou při 100% zvětšení, tedy díváme se na segment fotky, která by byla metr dvacet široká. Na fotkách je vidět zprocesování, hlavně doostřování.

Ekvivalent nejdelšího ohniska 750 mm je opravdu obrovsky dlouhé ohnisko. Lze ho ještě prodloužit digitálním zoomem, to ovšem jsou výsledky hodně problematické. Pozor na ostření – hloubka ostrosti je pochopitelně nepatrná a nemáme přesně pod kontrolou, na co se vlastně ostří, i když nastavíme bodové ostření. Zde jsou tři ukázky, ekv. 25 mm, 750 mm a 3000 mm digitálního zoomu.

Při těch ekv. 3000 mm digitáílního zoomu to není fotka na výstavu, ale tvář rozpoznatelná je. Naložte s touto informací jak chcete… Čím delší ohnisko, tím kratší vyžaduje expoziční dobu. Přístroj nabízí AUTO ISO. To se chová velmi svérázně, ostatně celý přístroj se tak chová: v režimu P (programovatelná automatika) i za velmi dobrých světelných podmínek nasazuje vyšší ISO a dává hodně krátké časy. Priorita clony je oblíbený program poučených fotografů. Zde to moc velký smysl nedává. Rozsah clon je malý a při cloně F8.0 (maximum) je už vidět difrakce, tedy úbytek kresby vinou ohybu světla.

Šum se projevuje už při 400 ISO, pokud je někdo hnidopich. Do 1600 ISO je v rozumné míře, v 3200 ISO už je dost vidět, nicméně – pro účely k jakému byl přístroj stvořen,tedy pro běžnou záznamní fotografii, to naprosto stačí.

Jako velmi příjemný mi přišel režim AUTO – poctivě snímal i v HDR režimu, kdy usoudil, že jsou kontrasty přehnané. Wifi má velmi příjemnou komunikaci, je třeba stáhnout aplikaci Canon CW, spustit wi-fi ve foťáku, nastavit komunikaci v mobilu, spustit aplikaci a už to jede. Je to velmi operativní a příjemné.

Shrnutí
Canon SX700HS je představitel moderního cestovního kompaktu, určenému k bezstarostnému záznamu pamětihodností a událostí při cestě. Má jednoduché ovládání s nadstavbou pro ty, kdo by chtěli osvědčit svoji expertnost, nicméně automatické režimy se o dobré výsledky postarají také, s velkou nadějí na úspěch. Jeho velkou předností je flexibilita. Jeho dlouhé ohnisko dosáhne skoro kamkoli a výsledky mohou být i příjemným překvapením. Je ovšem třeba mít na paměti, že jde o kompakt pro zábavu a že výsledky nemohou technickou kvalitou soupeřit se zrcadlovkami a špičkovými systémovými kompakty.

Ukázky:

1 – 4 rozsah zoomu.