Nezařazené

Canon Powershot SX10 IS (recenze)


Tento přístroj se zařadil do skupiny gigantů s dvacetinásobným zoomem, takže má ekvivalent 28 až 500. Co víc si přát? Podívejme se na tento desetimegový přístroj blíže.

Jaký je a komu je určen

Dělají nám v té řadě SX pěkný hokej. Modely 100 a 200 byly bez elektronického hledáčku, v desítce se nám vrátil, takže na první pohled bychom čekali, že jde o běžný přístroj “eskové” řady. Ale tyhle záhady přenechejme někomu jinému, nejlíp koňovi, ať si s tím láme hlavu. Už loni při zářijovém oznámení bylo řečeno, že modely SX1 a SX10 nahradí S5 IS. Zkrátka, SX10IS je vybaven elektronickým hledáčkem. Mimochodem, desítka (zde recenzovaná) se od “jedničky” liší snímačem: desítka (zde recenzovaná) má CCD, kdežto “jednička” má CMOS, jinak mají většinu charakteristik totožné.

Objektiv má rozsah 5 až 100 mm fyzicky, tedy 28 až 560 mm ekvivalent – trochu matoucí je, že v EXIF se nám neobjeví ekvivalent, nýbrž fyzická ohnisková vzdálenost. To nám trochu kazí radost. Světelnost je od F2.8 do F5.7. Největší clona jak pro širokoúhlý, tak teleobjektiv je F8.0 – takže “dlouhé sklo” má jen dva stupně pro volbu clony. Stabilizace je samozřejmostí. Jeho ostření je USM, tedy “sonické”, doplněné systémem VCM, Voice Coil Motor, což je motor původně používaný k pohybu záznamových/čtecích hlav na HD discích.

Snímač je CCD 1/2,3´´, tedy 6.16 x 4.62 mm. Rozsah ISO je 80 ,100, 200, 400, 800 a 1600, procesor je Digic 4. Má rozlišení 3648×2736 pixelů a dále 2816 x 2112, 2272 x 1704, 1600 x 1200, 640 x 480, eventuálně 3648 x 2048. Video je 640 x 480, @ 30 fps, 320 x 240 @ 60 / 30 fps (pozor, “jednička” má HD video 1920×1080). Rozsah závěrky je od 15 sec do 1/3200, lze pracovat v automatu, programové automatice a s prioritou clony/času a tudíž i v plném manuálu.

LCD je 2,5´´,230 tisíc bodů, vyklápěcí a přetáčecí. Zápis je na SD / SDHC karty. Napájení přes 4 AA články. Vestavěný blesk má dosah 5,2 m, jsou zde sáňky pro systémový blesk.

Rozměry a váha jsou 128 x 88 x 87 mm / 600 g.

Už z těchto charakteristik vyčteme, že jde o výkonný přístroj s mnoha přednostmi, jež využije poučený uživatel. Lze jím samozřejmě fotit i v AUTO režimu a výsledky budou díky rozsáhlé automatice velmi dobré. Nicméně teprve ve “vyšších sférách” najdeme to pravé ořechové.

Ovládání a menu Přístroj se zapíná tlačítkem na horní stěně. Vpředu na gripu (úchopu) je spoušť a páčka na ovládání zoomu. Vlevo od spínače je kruhový volič režimů: AUTO, pak “veselé obrázky” čili ikonky scénických režimů, volba všech scénických režimů, panorama a video; na druhou stranu čtveřice P / Tv / ASv / M (automat, program, priorita času/clony a manuál) doplněná C, čili “custom”, možností uživatelského namixování vlastních voleb a postupů. Na rohu, tedy na oblém přechodu na zuadní stěnu, je trojce tlačítek pro prohlížeií obrázku, expoziční kompenzaci a tlačítko pro přenos zaostřovacího bodu: pokud máte v menu zapnutou FlexiZone, po stisknutí tohoto tlačítka lze přesouvat AF oblast po ploše obrazu – téměř až do krajů. Navíc je pak možno měnit velikost oblasti, na niž se bude ostřit. Je to hezké, ale v terénu, když je zima a máte zkřehlé prsty, tahle tlačítka se pletou. Nepokládám za šťastné, že expoziční kompenzace je schovaná někde uprostřed něčeho a navíc je ovladatelná kolečkem kolem čtyřcestného voliče: toto kolečko budu hustě pomlouvat o něco níže.

a druhé straně od hledáčku je nahoře tlačítko pro aktivaci blesku. Hledáček má samozřejmě korekci oční vady.

Pod kruhovým voličem na zadní stěně je spoušť pro video. Zajímavé tlačítko je vlevo od hledáčku: je označeno jako S a je volitelné, lze mu přiřadit režim měřené expozice nebo WB nebo aktivaci ručního nastavení bílé nebo červené oči nebo digitální zoom nebo iContrast (něco jako D lighting, viz níže), ale také blokování expozice nebo autofokusu. Přiřazování se děje v menu.

Čtyřcestný volič má uprostřed potvrzovací tlačítko, jakož i tlačítko pro vstup do obvyklého canonského funkčního menu, Nahoru zapneme ruční ostření, vpravo ISO, dolů sériové focení a samospoušť, vlevo makro. Kolem dokola je dbvoumilimetrový kroužek, něco jako roller, a to je totální vítězství designu nad funkčností. Dokud jste v teple u stolu, funguje to suprově. V terénu, ve spěchu, při akčním focení to vyžaduje čínskou trpělivost řezbáře slonovinových soustředných koulí, abyste změnili clonu anebo ovládli expoziční kompenzaci. Také odezva toho kolečka je hodně problematická. Bylo by třeba zásadně odlišit kruhový volič od tohoto kolečka, aby celé zařízení bylo příjemně použitelné.

Menu
Menu je dvojí. Funkční menu je přístupné ze středu kruhového voliče a je řešené standardním canonským způsobem. Nahoře je nastavení bílé, následuje ladění barvy (na konci nabídky je i ovládání kontrastu, saturace a doostření) pak je bracketing (postupná expozice), nastavení výkonu blesku, nastavení režimu měření expozice (poměrové, celoplošné s prioritou středu a bodové)rozlišení videa 640 / 320 a nastavení rozlišení fota. Jakmile zapneme tento funkční cirkus, můžeme fotit, nabídka zmizí a po expozici se vrátí. Pokud chceme laborovat s WB, je to smysluplné. Bývalo tam ISO a expoziční kompenzace, ty už tam dnes nejsou a jsou vystrčené ven. Velké menu má charakter setupu. Má čtyři oblasti.

  • Fotomenu nastavuje režim ostření mezi FlexiZone a vyhledáváním tváře. Pod tím je zoom bodu AF. To znamená, že pokud je zapnut tento zoom, při zaostření se na displeji objeví jakási lupa, tedy čtvereček se zvětšeným obrázkem. V praxi to má pochybný význam vzhledem k tomu, že displej má pořád ještě předpotopních 230 tisíc bodů, o hledáčkovém displeji nemluvě, takže spolehlivé indikátory ostrosti to rozhodně nejsou. Ta lupa ve skutečnosti překáží – mohla by snad mít nějaký význam v makru. AF servo je kontinuální autofokus, tedy “průběžné ostření”. Režim AF “souvislé” je něco podobného, až na to, že aparát ostří pořád, i bez namáčknutí spouště, kdežto “po snímcích” jen při namáčknuté spoušti. K pochopení je ale třeba studovat návod a ten je jen na PDF.
    Další dosti záhadná položka je nastavení řízení. Zde kupříkladu lze nastavit nejen zpoždění samospouště, ale takovou samospoušť, která se samospustí, jakmile v záběru přibude nový obličej.

    Bezpečný posun je v návodu vysvětlen na straně 101 takto: Expoziční čas nebo clonové číslo automaticky bude nastaveno na správnou expozici, pokud ji nelze získat jinak, viz str. 54. Na str 54 čtete, že Bezpečný posun je vysvětlen na str. 101. Nad touto položkou jsem se pozastavoval už v recenzi na SX100, zvláště pak nad pošetilostí vysvětlení – ostatně, opakuje se i v návodech pro různé DSLR Canonu. Jde o prostou vec:
    Jakmile máte dejme tomu ISO 100 a clonu 16 a jste v místnosti a chcete si tam nastavit 1/1000 sec v režimu Tv, automatika vám to nedovolí, otevře clonu na plnou světelnost a prodlouží dobu osvitu na hodnotu odpovídající ISO a aktuálním světelným podmínkám.

    Menu setuppak nastavuje vcelku běžné věci, jako je jas LCD datum a čas, lze tu nastavit systém pojmenovávání snímků, eventuálně vytvářet složky na kartě. Samozřejmě tu nastavujeme jazyk – čeština je v nabídce. Kdybychom někde zakufrovali (a to není v tomto menu obtížné), lze tu restartovat na výchozí hodnoty – pěkné ale je, že zůstane jazyk a nastavení data a času.
    Třetí položka menu jsou “opičky”, tedy uvítací obrazovky, zvuky a pod. Poslední položka je “mé menu”, kam si můžeme natahat z Menu to co potřebujeme. Ale pozor, je to něco jiného, než položka C na kruhovém voliči: ta umožní nastavit do uživatelského nastavení cokoli z menu.
    No, je to tak trochu hlavolam, že…

Jak se s ním fotí
Přístroj startuje do jedné vteřiny, je to velmi dobrý výkon. S namáčknutím má zanedbatelné zpoždění, bez namáčknutí do 0,4 sec. Obrazový výkon odpovídá 10 megapixelům a dvacetinásobnému zoomu. Tedy: velmi dobré, zázraky však nečekejme. Objektiv má soudkové zkreslení na spodním konci a poduškové (mírné) na horním konci:

  aberace

Bylo by divné, kdyby se nevyskytla aberace, ukázka vpravo je výřez 1:1. Znamená to, že při tomto rozlišení jde o zcela bezvýznamnou věc, která se na vytištěném snímku prakticky neprojeví.

Nastavení bílé také odpovídá očekávání. V režimu AUTO žárovku nezvládá, v režimu žírovka (dole vlevo) nechává přirozený nažloutlý nádech a v režimu manuál, který je uživatelsky velmi pohodlný, vše vyrovná jak má být.

Šum je hodně závislý nejen na velikosti ISO, ale také na úrovni osvětlení. Nelze tedy paušalizovat. Při denních snímcích s vysokou hodnotou ISO je méně výrazný než v temných partiích nočních snímků.

V obou případech jde o hodnotu citlivosti 1600. Na snímcích je ovšem patrná silná redukce šumu.

Kresba sama o sobě je spíše měkčí a také barevnost je umírněná, nejde tedy o žádné pouťové obrázky. Samozřejmě, že živost snímku lze zvýšit podle libosti, já zde hovořím o standardním nastavení.

Digitální zoom má zde překvapující efekt – lze ho nastavit na pevné hodnoty 1,4x (až ekv. 784 mm) a 2,3x (až 1288) s velmi slušnými výsledky – při plném rozlišení. Standardní je pak až ekv. 2240 mm s velmi nepěkným výsledkem, zato lze jet až od 28 mm. Použití je ale problematické.

Stabilizace je velmi efektivní , ostatně je nutná při ekvivalentu ohniska přes půl metru! I v tomto plmetzrovém výtahu jsem dosáhl uspokojivých výsledků při 1/20 z ruky, ne pokaždé, ale že vůbec, to samo o sobě je obdivuhodné. Přirozeně, že nejlepší stabilizátor je stativ, nebo aspoň monopod. Objektiv zoomuje velmi rychle, ostření je též rychlé – a zvykneme si používat čtyřcestný volič v pozici MF jako blokaci autofokusu, to je velmi snadné a efektivní.

iContrast je funkce vyrovnávající stíny. Nemá nijak extrémně obdivuhodný efekt, zato ji můžeme bez obav nechat trvale zapnutou. Rozhodně neuškodí.

Ovladatelnost je závislá na míře toho, co chceme využít. Bezstarostný uživatel může pracovat v režimu AUTO a radovat se z ultrazoomu a vysokého ISO a stabilizace. Pokročilý uživatel ovšem musí věnovat chvilku studiu. To co bývá na zrcadlovkách rozeseto to množství tlačítek jetu poschováváno v menu, případně k jednomu tlačítku je přiřazeno (nebo může být přiřazeno, což vše ještě komplikuje) různým způsobem. Dám příklad.

V režimu panorama nelze blokovat autofokus nastavením na manuální ostření, takže je nutno přiřadit blokování autofokusu na tlačítko S, uff!
Nebo blokování expozice v režimu P se dělá při namáčknuté spoušti stlačením tlačítka kompenzace expozice: pak ovládacím kolečkem kolem kruhového voliče měníme clonu v závislosti na čase – a na displeji krásně vidíme, jak ty dvojice jdou pospolu. Obávám se ale, že jen málo uživatelů vůbec pochopí, o co jde… Mám chuť tomu říkat režim DSM neboli Docela Slušný Masakr:

Největší výhradu mám ke konstrukci ovládacího kolečka, které je tak jemné, a tak blízko čtyřcestnému voliči a jeho funkcím, že použití je někdy docela slušná zkouška obratnosti a nervů.

Shrnutí
Canon Powershot SX10 IS je výsledek dlouhého vývoje konceptu ultrazoomů s elektronickým hledáčkem. Má dvacetinásobný zoom, dobře čitelný vyklápěcí a přetáčecí displej, desetimegové rozlišení a rozsáhlou nabídku uživatelských funkcí. Je velmi svižný a tudíž se hodí i k živé fotografii. Zvídavému uživateli vřele doporučuji vytisknout si skoro třistastránkový návod dodávaný na PDF a po večerech ho studovat.

Pro a proti:

Pro:
Širokorozsahový zoom se začátkem na 28 mm (ekv)
Stabilizace snímače
Rozdáhlá nabídka uživatelských funkcí
Proti:
Problematická ergonomie, zvláště pak řešení ovládacího kolečka
Málo intuitivní ovládání
Někdy nesrozumitelný až zavádějící návod, navíc na CD

Ukázky:
1 a 2 rozsah zoomu, 3 a 4 kresba, 5 a 6 iContrast, 7 až 9 pošmourno, 10 při 1600 ISO, 11 a 11 digitální zoom

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12


Tento přístroj se zařadil do skupiny gigantů s dvacetinásobným zoomem, takže má ekvivalent 28 až 500. Co víc si přát? Podívejme se na tento desetimegový přístroj blíže.

Jaký je a komu je určen

Dělají nám v té řadě SX pěkný hokej. Modely 100 a 200 byly bez elektronického hledáčku, v desítce se nám vrátil, takže na první pohled bychom čekali, že jde o běžný přístroj “eskové” řady. Ale tyhle záhady přenechejme někomu jinému, nejlíp koňovi, ať si s tím láme hlavu. Už loni při zářijovém oznámení bylo řečeno, že modely SX1 a SX10 nahradí S5 IS. Zkrátka, SX10IS je vybaven elektronickým hledáčkem. Mimochodem, desítka (zde recenzovaná) se od “jedničky” liší snímačem: desítka (zde recenzovaná) má CCD, kdežto “jednička” má CMOS, jinak mají většinu charakteristik totožné.

Objektiv má rozsah 5 až 100 mm fyzicky, tedy 28 až 560 mm ekvivalent – trochu matoucí je, že v EXIF se nám neobjeví ekvivalent, nýbrž fyzická ohnisková vzdálenost. To nám trochu kazí radost. Světelnost je od F2.8 do F5.7. Největší clona jak pro širokoúhlý, tak teleobjektiv je F8.0 – takže “dlouhé sklo” má jen dva stupně pro volbu clony. Stabilizace je samozřejmostí. Jeho ostření je USM, tedy “sonické”, doplněné systémem VCM, Voice Coil Motor, což je motor původně používaný k pohybu záznamových/čtecích hlav na HD discích.

Snímač je CCD 1/2,3´´, tedy 6.16 x 4.62 mm. Rozsah ISO je 80 ,100, 200, 400, 800 a 1600, procesor je Digic 4. Má rozlišení 3648×2736 pixelů a dále 2816 x 2112, 2272 x 1704, 1600 x 1200, 640 x 480, eventuálně 3648 x 2048. Video je 640 x 480, @ 30 fps, 320 x 240 @ 60 / 30 fps (pozor, “jednička” má HD video 1920×1080). Rozsah závěrky je od 15 sec do 1/3200, lze pracovat v automatu, programové automatice a s prioritou clony/času a tudíž i v plném manuálu.

LCD je 2,5´´,230 tisíc bodů, vyklápěcí a přetáčecí. Zápis je na SD / SDHC karty. Napájení přes 4 AA články. Vestavěný blesk má dosah 5,2 m, jsou zde sáňky pro systémový blesk.

Rozměry a váha jsou 128 x 88 x 87 mm / 600 g.

Už z těchto charakteristik vyčteme, že jde o výkonný přístroj s mnoha přednostmi, jež využije poučený uživatel. Lze jím samozřejmě fotit i v AUTO režimu a výsledky budou díky rozsáhlé automatice velmi dobré. Nicméně teprve ve “vyšších sférách” najdeme to pravé ořechové.

Ovládání a menu Přístroj se zapíná tlačítkem na horní stěně. Vpředu na gripu (úchopu) je spoušť a páčka na ovládání zoomu. Vlevo od spínače je kruhový volič režimů: AUTO, pak “veselé obrázky” čili ikonky scénických režimů, volba všech scénických režimů, panorama a video; na druhou stranu čtveřice P / Tv / ASv / M (automat, program, priorita času/clony a manuál) doplněná C, čili “custom”, možností uživatelského namixování vlastních voleb a postupů. Na rohu, tedy na oblém přechodu na zuadní stěnu, je trojce tlačítek pro prohlížeií obrázku, expoziční kompenzaci a tlačítko pro přenos zaostřovacího bodu: pokud máte v menu zapnutou FlexiZone, po stisknutí tohoto tlačítka lze přesouvat AF oblast po ploše obrazu – téměř až do krajů. Navíc je pak možno měnit velikost oblasti, na niž se bude ostřit. Je to hezké, ale v terénu, když je zima a máte zkřehlé prsty, tahle tlačítka se pletou. Nepokládám za šťastné, že expoziční kompenzace je schovaná někde uprostřed něčeho a navíc je ovladatelná kolečkem kolem čtyřcestného voliče: toto kolečko budu hustě pomlouvat o něco níže.

a druhé straně od hledáčku je nahoře tlačítko pro aktivaci blesku. Hledáček má samozřejmě korekci oční vady.

Pod kruhovým voličem na zadní stěně je spoušť pro video. Zajímavé tlačítko je vlevo od hledáčku: je označeno jako S a je volitelné, lze mu přiřadit režim měřené expozice nebo WB nebo aktivaci ručního nastavení bílé nebo červené oči nebo digitální zoom nebo iContrast (něco jako D lighting, viz níže), ale také blokování expozice nebo autofokusu. Přiřazování se děje v menu.

Čtyřcestný volič má uprostřed potvrzovací tlačítko, jakož i tlačítko pro vstup do obvyklého canonského funkčního menu, Nahoru zapneme ruční ostření, vpravo ISO, dolů sériové focení a samospoušť, vlevo makro. Kolem dokola je dbvoumilimetrový kroužek, něco jako roller, a to je totální vítězství designu nad funkčností. Dokud jste v teple u stolu, funguje to suprově. V terénu, ve spěchu, při akčním focení to vyžaduje čínskou trpělivost řezbáře slonovinových soustředných koulí, abyste změnili clonu anebo ovládli expoziční kompenzaci. Také odezva toho kolečka je hodně problematická. Bylo by třeba zásadně odlišit kruhový volič od tohoto kolečka, aby celé zařízení bylo příjemně použitelné.

Menu
Menu je dvojí. Funkční menu je přístupné ze středu kruhového voliče a je řešené standardním canonským způsobem. Nahoře je nastavení bílé, následuje ladění barvy (na konci nabídky je i ovládání kontrastu, saturace a doostření) pak je bracketing (postupná expozice), nastavení výkonu blesku, nastavení režimu měření expozice (poměrové, celoplošné s prioritou středu a bodové)rozlišení videa 640 / 320 a nastavení rozlišení fota. Jakmile zapneme tento funkční cirkus, můžeme fotit, nabídka zmizí a po expozici se vrátí. Pokud chceme laborovat s WB, je to smysluplné. Bývalo tam ISO a expoziční kompenzace, ty už tam dnes nejsou a jsou vystrčené ven. Velké menu má charakter setupu. Má čtyři oblasti.

  • Fotomenu nastavuje režim ostření mezi FlexiZone a vyhledáváním tváře. Pod tím je zoom bodu AF. To znamená, že pokud je zapnut tento zoom, při zaostření se na displeji objeví jakási lupa, tedy čtvereček se zvětšeným obrázkem. V praxi to má pochybný význam vzhledem k tomu, že displej má pořád ještě předpotopních 230 tisíc bodů, o hledáčkovém displeji nemluvě, takže spolehlivé indikátory ostrosti to rozhodně nejsou. Ta lupa ve skutečnosti překáží – mohla by snad mít nějaký význam v makru. AF servo je kontinuální autofokus, tedy “průběžné ostření”. Režim AF “souvislé” je něco podobného, až na to, že aparát ostří pořád, i bez namáčknutí spouště, kdežto “po snímcích” jen při namáčknuté spoušti. K pochopení je ale třeba studovat návod a ten je jen na PDF.
    Další dosti záhadná položka je nastavení řízení. Zde kupříkladu lze nastavit nejen zpoždění samospouště, ale takovou samospoušť, která se samospustí, jakmile v záběru přibude nový obličej.

    Bezpečný posun je v návodu vysvětlen na straně 101 takto: Expoziční čas nebo clonové číslo automaticky bude nastaveno na správnou expozici, pokud ji nelze získat jinak, viz str. 54. Na str 54 čtete, že Bezpečný posun je vysvětlen na str. 101. Nad touto položkou jsem se pozastavoval už v recenzi na SX100, zvláště pak nad pošetilostí vysvětlení – ostatně, opakuje se i v návodech pro různé DSLR Canonu. Jde o prostou vec:
    Jakmile máte dejme tomu ISO 100 a clonu 16 a jste v místnosti a chcete si tam nastavit 1/1000 sec v režimu Tv, automatika vám to nedovolí, otevře clonu na plnou světelnost a prodlouží dobu osvitu na hodnotu odpovídající ISO a aktuálním světelným podmínkám.

    Menu setuppak nastavuje vcelku běžné věci, jako je jas LCD datum a čas, lze tu nastavit systém pojmenovávání snímků, eventuálně vytvářet složky na kartě. Samozřejmě tu nastavujeme jazyk – čeština je v nabídce. Kdybychom někde zakufrovali (a to není v tomto menu obtížné), lze tu restartovat na výchozí hodnoty – pěkné ale je, že zůstane jazyk a nastavení data a času.
    Třetí položka menu jsou “opičky”, tedy uvítací obrazovky, zvuky a pod. Poslední položka je “mé menu”, kam si můžeme natahat z Menu to co potřebujeme. Ale pozor, je to něco jiného, než položka C na kruhovém voliči: ta umožní nastavit do uživatelského nastavení cokoli z menu.
    No, je to tak trochu hlavolam, že…

Jak se s ním fotí
Přístroj startuje do jedné vteřiny, je to velmi dobrý výkon. S namáčknutím má zanedbatelné zpoždění, bez namáčknutí do 0,4 sec. Obrazový výkon odpovídá 10 megapixelům a dvacetinásobnému zoomu. Tedy: velmi dobré, zázraky však nečekejme. Objektiv má soudkové zkreslení na spodním konci a poduškové (mírné) na horním konci:

  aberace

Bylo by divné, kdyby se nevyskytla aberace, ukázka vpravo je výřez 1:1. Znamená to, že při tomto rozlišení jde o zcela bezvýznamnou věc, která se na vytištěném snímku prakticky neprojeví.

Nastavení bílé také odpovídá očekávání. V režimu AUTO žárovku nezvládá, v režimu žírovka (dole vlevo) nechává přirozený nažloutlý nádech a v režimu manuál, který je uživatelsky velmi pohodlný, vše vyrovná jak má být.

Šum je hodně závislý nejen na velikosti ISO, ale také na úrovni osvětlení. Nelze tedy paušalizovat. Při denních snímcích s vysokou hodnotou ISO je méně výrazný než v temných partiích nočních snímků.

V obou případech jde o hodnotu citlivosti 1600. Na snímcích je ovšem patrná silná redukce šumu.

Kresba sama o sobě je spíše měkčí a také barevnost je umírněná, nejde tedy o žádné pouťové obrázky. Samozřejmě, že živost snímku lze zvýšit podle libosti, já zde hovořím o standardním nastavení.

Digitální zoom má zde překvapující efekt – lze ho nastavit na pevné hodnoty 1,4x (až ekv. 784 mm) a 2,3x (až 1288) s velmi slušnými výsledky – při plném rozlišení. Standardní je pak až ekv. 2240 mm s velmi nepěkným výsledkem, zato lze jet až od 28 mm. Použití je ale problematické.

Stabilizace je velmi efektivní , ostatně je nutná při ekvivalentu ohniska přes půl metru! I v tomto plmetzrovém výtahu jsem dosáhl uspokojivých výsledků při 1/20 z ruky, ne pokaždé, ale že vůbec, to samo o sobě je obdivuhodné. Přirozeně, že nejlepší stabilizátor je stativ, nebo aspoň monopod. Objektiv zoomuje velmi rychle, ostření je též rychlé – a zvykneme si používat čtyřcestný volič v pozici MF jako blokaci autofokusu, to je velmi snadné a efektivní.

iContrast je funkce vyrovnávající stíny. Nemá nijak extrémně obdivuhodný efekt, zato ji můžeme bez obav nechat trvale zapnutou. Rozhodně neuškodí.

Ovladatelnost je závislá na míře toho, co chceme využít. Bezstarostný uživatel může pracovat v režimu AUTO a radovat se z ultrazoomu a vysokého ISO a stabilizace. Pokročilý uživatel ovšem musí věnovat chvilku studiu. To co bývá na zrcadlovkách rozeseto to množství tlačítek jetu poschováváno v menu, případně k jednomu tlačítku je přiřazeno (nebo může být přiřazeno, což vše ještě komplikuje) různým způsobem. Dám příklad.

V režimu panorama nelze blokovat autofokus nastavením na manuální ostření, takže je nutno přiřadit blokování autofokusu na tlačítko S, uff!
Nebo blokování expozice v režimu P se dělá při namáčknuté spoušti stlačením tlačítka kompenzace expozice: pak ovládacím kolečkem kolem kruhového voliče měníme clonu v závislosti na čase – a na displeji krásně vidíme, jak ty dvojice jdou pospolu. Obávám se ale, že jen málo uživatelů vůbec pochopí, o co jde… Mám chuť tomu říkat režim DSM neboli Docela Slušný Masakr:

Největší výhradu mám ke konstrukci ovládacího kolečka, které je tak jemné, a tak blízko čtyřcestnému voliči a jeho funkcím, že použití je někdy docela slušná zkouška obratnosti a nervů.

Shrnutí
Canon Powershot SX10 IS je výsledek dlouhého vývoje konceptu ultrazoomů s elektronickým hledáčkem. Má dvacetinásobný zoom, dobře čitelný vyklápěcí a přetáčecí displej, desetimegové rozlišení a rozsáhlou nabídku uživatelských funkcí. Je velmi svižný a tudíž se hodí i k živé fotografii. Zvídavému uživateli vřele doporučuji vytisknout si skoro třistastránkový návod dodávaný na PDF a po večerech ho studovat.

Pro a proti:

Pro:
Širokorozsahový zoom se začátkem na 28 mm (ekv)
Stabilizace snímače
Rozdáhlá nabídka uživatelských funkcí
Proti:
Problematická ergonomie, zvláště pak řešení ovládacího kolečka
Málo intuitivní ovládání
Někdy nesrozumitelný až zavádějící návod, navíc na CD

Ukázky:
1 a 2 rozsah zoomu, 3 a 4 kresba, 5 a 6 iContrast, 7 až 9 pošmourno, 10 při 1600 ISO, 11 a 11 digitální zoom

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12