|
Tento přístroj se zařadil do skupiny gigantů s dvacetinásobným zoomem, takže má ekvivalent 28 až 500. Co víc si přát? Podívejme se na tento desetimegový přístroj blíže.
Jaký je a komu je určen  Objektiv má rozsah 5 až 100 mm fyzicky, tedy 28 až 560 mm ekvivalent – trochu matoucí je, že v EXIF se nám neobjeví ekvivalent, nýbrž fyzická ohnisková vzdálenost. To nám trochu kazí radost. Světelnost je od F2.8 do F5.7. Největší clona jak pro širokoúhlý, tak teleobjektiv je F8.0 – takže „dlouhé sklo“ má jen dva stupně pro volbu clony. Stabilizace je samozřejmostí. Jeho ostření je USM, tedy „sonické“, doplněné systémem VCM, Voice Coil Motor, což je motor původně používaný k pohybu záznamových/čtecích hlav na HD discích. Snímač je CCD 1/2,3´´, tedy 6.16 x 4.62 mm. Rozsah ISO je 80 ,100, 200, 400, 800 a 1600, procesor je Digic 4. Má rozlišení 3648×2736 pixelů a dále 2816 x 2112, 2272 x 1704, 1600 x 1200, 640 x 480, eventuálně 3648 x 2048. Video je 640 x 480, @ 30 fps, 320 x 240 @ 60 / 30 fps (pozor, „jednička“ má HD video 1920×1080). Rozsah závěrky je od 15 sec do 1/3200, lze pracovat v automatu, programové automatice a s prioritou clony/času a tudíž i v plném manuálu.  LCD je 2,5´´,230 tisíc bodů, vyklápěcí a přetáčecí. Zápis je na SD / SDHC karty. Napájení přes 4 AA články. Vestavěný blesk má dosah 5,2 m, jsou zde sáňky pro systémový blesk. Rozměry a váha jsou 128 x 88 x 87 mm / 600 g. Už z těchto charakteristik vyčteme, že jde o výkonný přístroj s mnoha přednostmi, jež využije poučený uživatel. Lze jím samozřejmě fotit i v AUTO režimu a výsledky budou díky rozsáhlé automatice velmi dobré. Nicméně teprve ve „vyšších sférách“ najdeme to pravé ořechové.  Ovládání a menu Přístroj se zapíná tlačítkem na horní stěně. Vpředu na gripu (úchopu) je spoušť a páčka na ovládání zoomu. Vlevo od spínače je kruhový volič režimů: AUTO, pak „veselé obrázky“ čili ikonky scénických režimů, volba všech scénických režimů, panorama a video; na druhou stranu čtveřice P / Tv / ASv / M (automat, program, priorita času/clony a manuál) doplněná C, čili „custom“, možností uživatelského namixování vlastních voleb a postupů. Na rohu, tedy na oblém přechodu na zuadní stěnu, je trojce tlačítek pro prohlížeií obrázku, expoziční kompenzaci a tlačítko pro přenos zaostřovacího bodu: pokud máte v menu zapnutou FlexiZone, po stisknutí tohoto tlačítka lze přesouvat AF oblast po ploše obrazu – téměř až do krajů. Navíc je pak možno měnit velikost oblasti, na niž se bude ostřit. Je to hezké, ale v terénu, když je zima a máte zkřehlé prsty, tahle tlačítka se pletou. Nepokládám za šťastné, že expoziční kompenzace je schovaná někde uprostřed něčeho a navíc je ovladatelná kolečkem kolem čtyřcestného voliče: toto kolečko budu hustě pomlouvat o něco níže. a druhé straně od hledáčku je nahoře tlačítko pro aktivaci blesku. Hledáček má samozřejmě korekci oční vady. Pod kruhovým voličem na zadní stěně je spoušť pro video. Zajímavé tlačítko je vlevo od hledáčku: je označeno jako S a je volitelné, lze mu přiřadit režim měřené expozice nebo WB nebo aktivaci ručního nastavení bílé nebo červené oči nebo digitální zoom nebo iContrast (něco jako D lighting, viz níže), ale také blokování expozice nebo autofokusu. Přiřazování se děje v menu. Čtyřcestný volič má uprostřed potvrzovací tlačítko, jakož i tlačítko pro vstup do obvyklého canonského funkčního menu, Nahoru zapneme ruční ostření, vpravo ISO, dolů sériové focení a samospoušť, vlevo makro. Kolem dokola je dbvoumilimetrový kroužek, něco jako roller, a to je totální vítězství designu nad funkčností. Dokud jste v teple u stolu, funguje to suprově. V terénu, ve spěchu, při akčním focení to vyžaduje čínskou trpělivost řezbáře slonovinových soustředných koulí, abyste změnili clonu anebo ovládli expoziční kompenzaci. Také odezva toho kolečka je hodně problematická. Bylo by třeba zásadně odlišit kruhový volič od tohoto kolečka, aby celé zařízení bylo příjemně použitelné. Menu
Jak se s ním fotí
Bylo by divné, kdyby se nevyskytla aberace, ukázka vpravo je výřez 1:1. Znamená to, že při tomto rozlišení jde o zcela bezvýznamnou věc, která se na vytištěném snímku prakticky neprojeví.
Šum je hodně závislý nejen na velikosti ISO, ale také na úrovni osvětlení. Nelze tedy paušalizovat. Při denních snímcích s vysokou hodnotou ISO je méně výrazný než v temných partiích nočních snímků.
V obou případech jde o hodnotu citlivosti 1600. Na snímcích je ovšem patrná silná redukce šumu. Kresba sama o sobě je spíše měkčí a také barevnost je umírněná, nejde tedy o žádné pouťové obrázky. Samozřejmě, že živost snímku lze zvýšit podle libosti, já zde hovořím o standardním nastavení. Digitální zoom má zde překvapující efekt – lze ho nastavit na pevné hodnoty 1,4x (až ekv. 784 mm) a 2,3x (až 1288) s velmi slušnými výsledky – při plném rozlišení. Standardní je pak až ekv. 2240 mm s velmi nepěkným výsledkem, zato lze jet až od 28 mm. Použití je ale problematické. Stabilizace je velmi efektivní , ostatně je nutná při ekvivalentu ohniska přes půl metru! I v tomto plmetzrovém výtahu jsem dosáhl uspokojivých výsledků při 1/20 z ruky, ne pokaždé, ale že vůbec, to samo o sobě je obdivuhodné. Přirozeně, že nejlepší stabilizátor je stativ, nebo aspoň monopod. Objektiv zoomuje velmi rychle, ostření je též rychlé – a zvykneme si používat čtyřcestný volič v pozici MF jako blokaci autofokusu, to je velmi snadné a efektivní. iContrast je funkce vyrovnávající stíny. Nemá nijak extrémně obdivuhodný efekt, zato ji můžeme bez obav nechat trvale zapnutou. Rozhodně neuškodí. Ovladatelnost je závislá na míře toho, co chceme využít. Bezstarostný uživatel může pracovat v režimu AUTO a radovat se z ultrazoomu a vysokého ISO a stabilizace. Pokročilý uživatel ovšem musí věnovat chvilku studiu. To co bývá na zrcadlovkách rozeseto to množství tlačítek jetu poschováváno v menu, případně k jednomu tlačítku je přiřazeno (nebo může být přiřazeno, což vše ještě komplikuje) různým způsobem. Dám příklad. V režimu panorama nelze blokovat autofokus nastavením na manuální ostření, takže je nutno přiřadit blokování autofokusu na tlačítko S, uff!  Největší výhradu mám ke konstrukci ovládacího kolečka, které je tak jemné, a tak blízko čtyřcestnému voliči a jeho funkcím, že použití je někdy docela slušná zkouška obratnosti a nervů. Shrnutí Pro a proti:
Ukázky:
|
|
Tento přístroj se zařadil do skupiny gigantů s dvacetinásobným zoomem, takže má ekvivalent 28 až 500. Co víc si přát? Podívejme se na tento desetimegový přístroj blíže.
Jaký je a komu je určen Objektiv má rozsah 5 až 100 mm fyzicky, tedy 28 až 560 mm ekvivalent – trochu matoucí je, že v EXIF se nám neobjeví ekvivalent, nýbrž fyzická ohnisková vzdálenost. To nám trochu kazí radost. Světelnost je od F2.8 do F5.7. Největší clona jak pro širokoúhlý, tak teleobjektiv je F8.0 – takže „dlouhé sklo“ má jen dva stupně pro volbu clony. Stabilizace je samozřejmostí. Jeho ostření je USM, tedy „sonické“, doplněné systémem VCM, Voice Coil Motor, což je motor původně používaný k pohybu záznamových/čtecích hlav na HD discích. Snímač je CCD 1/2,3´´, tedy 6.16 x 4.62 mm. Rozsah ISO je 80 ,100, 200, 400, 800 a 1600, procesor je Digic 4. Má rozlišení 3648×2736 pixelů a dále 2816 x 2112, 2272 x 1704, 1600 x 1200, 640 x 480, eventuálně 3648 x 2048. Video je 640 x 480, @ 30 fps, 320 x 240 @ 60 / 30 fps (pozor, „jednička“ má HD video 1920×1080). Rozsah závěrky je od 15 sec do 1/3200, lze pracovat v automatu, programové automatice a s prioritou clony/času a tudíž i v plném manuálu. LCD je 2,5´´,230 tisíc bodů, vyklápěcí a přetáčecí. Zápis je na SD / SDHC karty. Napájení přes 4 AA články. Vestavěný blesk má dosah 5,2 m, jsou zde sáňky pro systémový blesk. Rozměry a váha jsou 128 x 88 x 87 mm / 600 g. Už z těchto charakteristik vyčteme, že jde o výkonný přístroj s mnoha přednostmi, jež využije poučený uživatel. Lze jím samozřejmě fotit i v AUTO režimu a výsledky budou díky rozsáhlé automatice velmi dobré. Nicméně teprve ve „vyšších sférách“ najdeme to pravé ořechové. Ovládání a menu Přístroj se zapíná tlačítkem na horní stěně. Vpředu na gripu (úchopu) je spoušť a páčka na ovládání zoomu. Vlevo od spínače je kruhový volič režimů: AUTO, pak „veselé obrázky“ čili ikonky scénických režimů, volba všech scénických režimů, panorama a video; na druhou stranu čtveřice P / Tv / ASv / M (automat, program, priorita času/clony a manuál) doplněná C, čili „custom“, možností uživatelského namixování vlastních voleb a postupů. Na rohu, tedy na oblém přechodu na zuadní stěnu, je trojce tlačítek pro prohlížeií obrázku, expoziční kompenzaci a tlačítko pro přenos zaostřovacího bodu: pokud máte v menu zapnutou FlexiZone, po stisknutí tohoto tlačítka lze přesouvat AF oblast po ploše obrazu – téměř až do krajů. Navíc je pak možno měnit velikost oblasti, na niž se bude ostřit. Je to hezké, ale v terénu, když je zima a máte zkřehlé prsty, tahle tlačítka se pletou. Nepokládám za šťastné, že expoziční kompenzace je schovaná někde uprostřed něčeho a navíc je ovladatelná kolečkem kolem čtyřcestného voliče: toto kolečko budu hustě pomlouvat o něco níže. a druhé straně od hledáčku je nahoře tlačítko pro aktivaci blesku. Hledáček má samozřejmě korekci oční vady. Pod kruhovým voličem na zadní stěně je spoušť pro video. Zajímavé tlačítko je vlevo od hledáčku: je označeno jako S a je volitelné, lze mu přiřadit režim měřené expozice nebo WB nebo aktivaci ručního nastavení bílé nebo červené oči nebo digitální zoom nebo iContrast (něco jako D lighting, viz níže), ale také blokování expozice nebo autofokusu. Přiřazování se děje v menu. Čtyřcestný volič má uprostřed potvrzovací tlačítko, jakož i tlačítko pro vstup do obvyklého canonského funkčního menu, Nahoru zapneme ruční ostření, vpravo ISO, dolů sériové focení a samospoušť, vlevo makro. Kolem dokola je dbvoumilimetrový kroužek, něco jako roller, a to je totální vítězství designu nad funkčností. Dokud jste v teple u stolu, funguje to suprově. V terénu, ve spěchu, při akčním focení to vyžaduje čínskou trpělivost řezbáře slonovinových soustředných koulí, abyste změnili clonu anebo ovládli expoziční kompenzaci. Také odezva toho kolečka je hodně problematická. Bylo by třeba zásadně odlišit kruhový volič od tohoto kolečka, aby celé zařízení bylo příjemně použitelné. Menu
Jak se s ním fotí
Bylo by divné, kdyby se nevyskytla aberace, ukázka vpravo je výřez 1:1. Znamená to, že při tomto rozlišení jde o zcela bezvýznamnou věc, která se na vytištěném snímku prakticky neprojeví.
Šum je hodně závislý nejen na velikosti ISO, ale také na úrovni osvětlení. Nelze tedy paušalizovat. Při denních snímcích s vysokou hodnotou ISO je méně výrazný než v temných partiích nočních snímků.
V obou případech jde o hodnotu citlivosti 1600. Na snímcích je ovšem patrná silná redukce šumu. Kresba sama o sobě je spíše měkčí a také barevnost je umírněná, nejde tedy o žádné pouťové obrázky. Samozřejmě, že živost snímku lze zvýšit podle libosti, já zde hovořím o standardním nastavení. Digitální zoom má zde překvapující efekt – lze ho nastavit na pevné hodnoty 1,4x (až ekv. 784 mm) a 2,3x (až 1288) s velmi slušnými výsledky – při plném rozlišení. Standardní je pak až ekv. 2240 mm s velmi nepěkným výsledkem, zato lze jet až od 28 mm. Použití je ale problematické. Stabilizace je velmi efektivní , ostatně je nutná při ekvivalentu ohniska přes půl metru! I v tomto plmetzrovém výtahu jsem dosáhl uspokojivých výsledků při 1/20 z ruky, ne pokaždé, ale že vůbec, to samo o sobě je obdivuhodné. Přirozeně, že nejlepší stabilizátor je stativ, nebo aspoň monopod. Objektiv zoomuje velmi rychle, ostření je též rychlé – a zvykneme si používat čtyřcestný volič v pozici MF jako blokaci autofokusu, to je velmi snadné a efektivní. iContrast je funkce vyrovnávající stíny. Nemá nijak extrémně obdivuhodný efekt, zato ji můžeme bez obav nechat trvale zapnutou. Rozhodně neuškodí. Ovladatelnost je závislá na míře toho, co chceme využít. Bezstarostný uživatel může pracovat v režimu AUTO a radovat se z ultrazoomu a vysokého ISO a stabilizace. Pokročilý uživatel ovšem musí věnovat chvilku studiu. To co bývá na zrcadlovkách rozeseto to množství tlačítek jetu poschováváno v menu, případně k jednomu tlačítku je přiřazeno (nebo může být přiřazeno, což vše ještě komplikuje) různým způsobem. Dám příklad. V režimu panorama nelze blokovat autofokus nastavením na manuální ostření, takže je nutno přiřadit blokování autofokusu na tlačítko S, uff! Největší výhradu mám ke konstrukci ovládacího kolečka, které je tak jemné, a tak blízko čtyřcestnému voliči a jeho funkcím, že použití je někdy docela slušná zkouška obratnosti a nervů. Shrnutí Pro a proti:
Ukázky:
|
