Nezařazené

Canon PowerShot S5 IS (recenze)

A kdepak se nám zatoulala S4, zeptá se pozorný čtenář, který v září četl naši recenzi na model S3? Není. Canon nemá rád číslo 4 a přeskočil ho v modelové řadě G i v eskové řadě přístrojů s širokorozsahovým zoomem a elektronickým hledáčkem. Takže se na pětku podívejme podrobněji.

Jaký je a komu je určen
Přístroj je vybaven elektronickým hledáčkem a objektivem s velkým rozsahem ohniska, které odpovídá rozsahu 36 až 432 mm, tedy dvanáctinásobný

rozsah. Jeho světelnost je F 2,7-3,5, zde je třeba vyzvednout, že i při dvanáctinásobném prodloužení ohniska se světelnost zmenší o necelý jeden stupeň. Objektiv má 11 členů v 9 skupinách (1 asférický člen, 1 člen UD) a je opticky stabilizován (odtud zkratka IS na konci názvu). Ostří ultrasonicky, tedy velmi rychle. Ostří – což je zajímavá novinka – v supermakru dokonce od nuly, takže se ostře zobrazí i to, co doslova sedí na přední čočce přístroje. Zde podotkněme, že v supermakru nastaví nejširší úhel, kdežto normální makro je v plném rozsahu zoomu, což se projevilo na př. při pokusech o vyfotografování motýla (viz ukázky). To supermakro s “nalepeným objektem” na objektivu se dá využít při focení průhledných objektů, ale pak nastává značné soudkové zkreslení. Normálně objektiv ostří od 50 cm, v makru od 10 cm. Volitelný širokoúhlý konvertor a telekonvertor prodlužují ohniskovou vzdálenost od 27 mm do 648 mm (ekvivalent 35mm filmu).
Podobně jako se rozdíl mezi modely S2 a S3 projevil v rozlišení a citlivosti, je tomu tak i zde. Snímač CCD 1/2.5 ” má teď 8.2 Mpx fyzicky a osm mega efektivně při citlivosti mezi 80 a 1600 ISO. Lze použít funkce “posun ISO”, kdy přístroj automaticky nastavuje v nižší světelné hladině vyšší citlivost. Jestliže tedy jsem v recenzi na S3 poněkud skepticky psal o potřebě “upgradu”, pak asi bych psal ve stejném duchu: mezi S2 a S5 asi ano, ale mezi S3 a S5 spíš ne, pokud někomu hodně záleží na poměru cena/výkon. Pravda, S3 má nyní funkci “rozpoznávání obličeje”, čili ostří na rozpoznané lidské tváře, i to je značná výhoda a námět k přemýšlení pro eventuálního zájemce. O výpočty se stará procesor Digic III.
Zajímavým, byť ne nápadným vylepšením je nová aktivní patice pro externí blesky Canon EX Speedlite2, která umožňuje použití širokoúhlého konvertoru, telekonvertoru a předsádky. Zvětšil se displej na 2,5 palce, nadále je výklopný a přetáčecí, což je něco, co nepokládáme za výhodu, dokud si na to nezvykneme a pak připustíme: ano, je to velmi užitečné zařízení. Nový displej má 207 tisíc pixelů.
Formáty fotek jsou 3264 x 2448, 2592 x 1944, 2048 x1536, 1600 x 1200, 640 x 480 bodů s poměrem stran 4:3 nebo 16:9, kupodivu ani zde nelze přepnout na 2:3.
Video je zde vylepšeno, má stereozvuk a lze při něm snímat fotky v režimu Photo in Movie. Navíc, i v režiu videa funguje rozpoznávání tváře. 

Určen je náročným zájemcům o univerzálně použitelný přístroj s širokou škálou prostředků pro kontrolu obrazu, kteří však nechtějí z nějakých důvodů zrcadlovku. Cenové nůžky mezi těmito přístroji s elektronickým hledáčkem a zrcadlovkou DSLR se sice hodně zúžily (psáno červenec 2007), nicméně rozdíl tu je – aparát stojí cca 13 tisíc (model S3, který je pořád ještě v prodeji, stojí cca 12).

Ovládání a menu
Zde mohu v mnohém opakovat to, co bylo řečeno o S3: přístroj se zapíná na pravém horním rohu těla přístroje (z hlediska fotografa), vlevo je zapnutí fotografování, vpravo prohlížení, stiskem tlačítka se přístroj vypne. Vlevo od spínače je kotouč voleb režimů, má “tři zóny”. Automatická zóna má položku auto, “tvůrčí zóna” nabízí poloautomatické režimy, program, manuální nastavování expozice a “C”, to je “custom”, uživatelské nastavení (můžete si nastavit svoje speciality a pak jediným otočením tohoto voliče vám naskočí, na př. malé rozlišení, vysokou citlivost, nastavení barvy pro umělé světlo atd.). Třetí je “obrazová zóna”, to jsou scénické režimy, panorama (velmi dobře řešené), video a funkce “mé barvy”.
Menu je dvojí, jak se u Canonu stalo takřka pravidlem. Pod tlačítkem FUNC najdeme to, co je nejvíc potřeba, tedy expoziční kompenzaci, nastavení bílé, nastavení barevnosti (mé barvy), bracketing (postupnou expozici), sílu blesku, způsob měření expozice , velikost obrazu pro video (mimochodem, video je stereo, má dva mikrofony) a velikost obrazu a jeho kvalitu.
Funkci Mé barvy jsem tu velebil už několikrát, mají ji různé modely Canonu. Pokud ji zvolíte, v oblasti menu FUNC si najdete, jakou barvu chcete zdůraznit (na př. světlejší pleť, tmavší pleť, atd.). Lze zdůrazňovat jednotlivé barvy RGB anebo pořídit černobílý obrázek s “vypíchnutou” jednou zvolenou barvou anebo jednu barvu nahradit jinou barvou. V obyčejném MENU lze volit, zdali chcete od každého obrázku ukládat dva exempláře, automatický a pak pozměněný v “mé barvy”.

Pod tlačítkem MENU najdeme v podstatě položky povahy “setupové”: jestli pomalý blesk zapíná na začátku expozice (1. lamela) nebo na konci (2.lamela), jestli má být pomalá synchronizace zapnuta (velmi doporučuji, aby ano), červené oči zapnout/vypnout (doporučuji vypnout), sériové focení, samospoušť (vychytávka: lze nastavit vlastní délku samospouště), kde má být měřená expozice, režim autofokusu (singl a kontinuální), a úplně na konci dotaz, zdali si přejeme aktuální nastavení uložit. V samotném setupu toho moc nezbývá, hlavně datum a čas (nezapomínat správně nastavit!) a volba jazyka menu (je zde čeština). V třetím oddíle menu jsou uvítací zvuky a obrázky a pod.

Tlačítka procházejme od spouště. U ní je ovládání zoomu, podle toho, jak “zaberete”, objektiv zoomuje pomalu nebo rychle. Funkce je vylepšena a s oddělením rychlostí už nejsou potíže. Hned za spouští najdeme tlačítko pro nastavení sériového focení a samospouště. Nalevo od hledáčku je tlačítko pro blesk (vyskakovací).

Na zadní stěně se přestěhovalo oproti S3 tlačítko tlačítko přímý vstup (případně přímý tisk), to je teď vlevo nahoře, muselo uhnout většímu LCD. K tomuto tlačítku lze přiřadit funkce režim měření světla, vyvážení bílé, event. ruční vyvážení, digitální telekonvertor, blokování AE a AF. Toto přiřazení uděláme v menu a pak už stačí opakovaně mačkat toto tlačítko. Je to nenápadná, ale velmi dobrá inovace. Pro praxi bych doporučil nastavit digitální telekonvertor. Je to funkce, která prodlouží ohnisko až na ekvivalent 691 nebo dokonce 864 mm! Přitom obraz je v plném formátu, avšak dostatečně ostrý a tudíž plně použitelný. Na tomto aparátu je digitální zoom velmi dobře řešen, funguje zde funkce “bezpečný digitální zoom”, který hlídá kvalitu obrazu a dává signalizaci do hledáčku barvami.

 
  Ukázka digitálního konvertoru – jako příklad obrovského přiblížení vidíte celkovou situaci – ptáček je zabrán jak sedí na kameni v levé části obrazu, pod borovicí vedle střechy.


Další ovládací prvky: Vedle očnice je tlačítko pro okamžité zapnutí videa, které bylo velmi dobře řešeno už v modelu S3. O něco níže je tlačítko FUNC, v němž najdeme nejdůležitější funkce: a pod ním je tlačítko pro ISO – to je změna oproti modelu S2. Tlačítko musíme opakovaně stisknout, abychom se dostali na žádaný stupeň ISO, je nastaveno tak, že po prvním stisku zůstane automatické nastavení, avšak hned na druhý stisk naskočí HI, tedy 800 ISO a teprve pak jedeme od 80 zase až po 1600 ISO. Jednoduché a praktické opatření. Po bedlivém prozkoumání návodu zjistíte, že toto tlačítko ale slouží i k blokování expozice – po namáčknutí spouště a stisku tlačítka označeného ISO zůstane nastavená expozice “viset” – objeví se u ní hvězdička jako upozornění, že je expozice blokovaná. Po odexponování hvězdička zmizí a tlačítko slouží zase pro změnu ISO. Úplně dole je volič režimu displeje. V pravé části zadní stěny je čtyřcestný volič (joystickové kolečko), použitelný hlavně pro pohyb v menu. Nyní je obsazena Pod voličem je potvrzovací tlačítko SET, jímž lze ovládat i zaostřovací bod.

Jak se s ním fotí
Fotoaparát startuje za 1,2 sec. S namáčknutím má spoušť odezvu okamžitou, bez namáčknutí za 0,25 prům,ěr z 10. Tato hodnota se nemění ani při režimu ručního ostření — ten má tlačítko na levém boku přístroje. Když už na něj přijde řeč: při ručním ostření musíme tisknout tlačítko a čtyřcestným voličem táhnout dolů anebo nahoru – na displeji vidíme stupnici vzdálenosti a také zvětšenou “lupu”. Ostření “na matnici” je ale pořád ještě značně problematické, lépe je spolehnout se na odhad – ostatně, kompakty mají tak velkou hloubku ostrosti, že nemusíme mít starosti ani při ručním zaostření “plus mínus autobus”.

Aberace je obávaná metla širokorozsahových zoom – zde nehraje roli, na ukázce vpravo vidíte výřez 1:1, foceno v ostrém protisvětle, na takových přezářených snímcích bývá aberace prakticky vždy – navíc je výřez zkraje obrazu. Záběr je to z nastavení na široký úhel, na dlouhé ohnisko byl výsledek stejný, tedy bez aberace.
Šum je další metla, při vysokých ISO zde samozřejmě existuje.

 
  Vlevo ukázka aberace, vpravo ukázka šumu při 800 ISO – tento obrázek je na proklik a uvidíte ho celý.


Zde vpravo vidíte výřez 1:1 z obrázku pořízeném na 1600 ISO. Odstup od 800 ISO, jak vidíte, je značný. Skutečnost není však tak děsivá jako je tento výřez, protože jde o osmimegový snímek a při kopírování obrázku na menší formát, typicky pohlednici, se šum příliš neprojeví. Nicméně berme 1600 ISO jako nouzové řešení. Tím spíš, že díky stabilizátoru nejsme nuceni jít do tak extrémních citlivostí. Samozřejmě je to individuální, ale i s plně vytaženým zoomem lze dosáhnout dobrých výsledků při 1/10 sec bez stativu a to už při 800 ISO můžeme fotit i ve velmi nízkých hladinách, tím spíš, že pro vyjádření atmosféry v takových případech chodíme s kompenzací do mínusu na hodnoty -03EV nebo -0,7EV.
Expoziční kompenzace je tentokrát přiřazena nahoru na čtyřcestný volič, což je dobře, ale pořád ještě není vidět současně škála a živý histogram a to je chyba – vytýkal jsme to už modelu S3.

Shrnutí
Canon PowerShot S5 IS je důstojný pokračovatel této řady. Oproti předchozímu modelu přináší řadu drobných vylepšení, vyšší rozlišení (což není podstatné) a rozpoznávání tváře (což je podstatné). Platí totéž, jako o předchozí dvojici S2 a S3: starší model zůstává na trhu a při volbě mezi nimi bych rozhodně doporučoval ten nový.

Přístroj je univerzální a plně ho využije koumavý typ, který prostuduje návod a zapamatuje si všechny ty jemné detaily a nuance, jako jsou barevná označení různých stupňů “bezpečného” digitálního zoomu a podobně. Nicméně, nikdo nikoho nenutí do všech tajů proniknout – automatika pracuje spolehlivě a v hledáčku nebo LCD máme kontrolu, zdali si na nás nevymýšlí žádné kulišárny. To je výhoda elektronických hledáčků, odstraňují moment překvapení, takže špatně nastavenou bílou zde máme jak na talíři. Přístroj je ergonometricky dobře řešený, snad trochu “přes hlavu” je sdružení tlačítka ISO a blokace expozice a ostření (hvězdička), které se špatně nahmatává při focení “na hledáček”.

Pro a proti:

Pro:
Širokorozsahový zoom
Stabilizace
rozsah ruční kontroly
Proti:
Neprovázaný histogram a ovládání kompenzace
Absence formátu RAW

Ukázky:
1,2 rozsah zoomu, 3,4,5 běžné osvětlení, 6 ve stínu, 7,8 v podvečer, 9,10 protisvětlo, 11,12 makro

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12


A kdepak se nám zatoulala S4, zeptá se pozorný čtenář, který v září četl naši recenzi na model S3? Není. Canon nemá rád číslo 4 a přeskočil ho v modelové řadě G i v eskové řadě přístrojů s širokorozsahovým zoomem a elektronickým hledáčkem. Takže se na pětku podívejme podrobněji.

Jaký je a komu je určen
Přístroj je vybaven elektronickým hledáčkem a objektivem s velkým rozsahem ohniska, které odpovídá rozsahu 36 až 432 mm, tedy dvanáctinásobný

rozsah. Jeho světelnost je F 2,7-3,5, zde je třeba vyzvednout, že i při dvanáctinásobném prodloužení ohniska se světelnost zmenší o necelý jeden stupeň. Objektiv má 11 členů v 9 skupinách (1 asférický člen, 1 člen UD) a je opticky stabilizován (odtud zkratka IS na konci názvu). Ostří ultrasonicky, tedy velmi rychle. Ostří – což je zajímavá novinka – v supermakru dokonce od nuly, takže se ostře zobrazí i to, co doslova sedí na přední čočce přístroje. Zde podotkněme, že v supermakru nastaví nejširší úhel, kdežto normální makro je v plném rozsahu zoomu, což se projevilo na př. při pokusech o vyfotografování motýla (viz ukázky). To supermakro s “nalepeným objektem” na objektivu se dá využít při focení průhledných objektů, ale pak nastává značné soudkové zkreslení. Normálně objektiv ostří od 50 cm, v makru od 10 cm. Volitelný širokoúhlý konvertor a telekonvertor prodlužují ohniskovou vzdálenost od 27 mm do 648 mm (ekvivalent 35mm filmu).
Podobně jako se rozdíl mezi modely S2 a S3 projevil v rozlišení a citlivosti, je tomu tak i zde. Snímač CCD 1/2.5 ” má teď 8.2 Mpx fyzicky a osm mega efektivně při citlivosti mezi 80 a 1600 ISO. Lze použít funkce “posun ISO”, kdy přístroj automaticky nastavuje v nižší světelné hladině vyšší citlivost. Jestliže tedy jsem v recenzi na S3 poněkud skepticky psal o potřebě “upgradu”, pak asi bych psal ve stejném duchu: mezi S2 a S5 asi ano, ale mezi S3 a S5 spíš ne, pokud někomu hodně záleží na poměru cena/výkon. Pravda, S3 má nyní funkci “rozpoznávání obličeje”, čili ostří na rozpoznané lidské tváře, i to je značná výhoda a námět k přemýšlení pro eventuálního zájemce. O výpočty se stará procesor Digic III.
Zajímavým, byť ne nápadným vylepšením je nová aktivní patice pro externí blesky Canon EX Speedlite2, která umožňuje použití širokoúhlého konvertoru, telekonvertoru a předsádky. Zvětšil se displej na 2,5 palce, nadále je výklopný a přetáčecí, což je něco, co nepokládáme za výhodu, dokud si na to nezvykneme a pak připustíme: ano, je to velmi užitečné zařízení. Nový displej má 207 tisíc pixelů.
Formáty fotek jsou 3264 x 2448, 2592 x 1944, 2048 x1536, 1600 x 1200, 640 x 480 bodů s poměrem stran 4:3 nebo 16:9, kupodivu ani zde nelze přepnout na 2:3.
Video je zde vylepšeno, má stereozvuk a lze při něm snímat fotky v režimu Photo in Movie. Navíc, i v režiu videa funguje rozpoznávání tváře. 

Určen je náročným zájemcům o univerzálně použitelný přístroj s širokou škálou prostředků pro kontrolu obrazu, kteří však nechtějí z nějakých důvodů zrcadlovku. Cenové nůžky mezi těmito přístroji s elektronickým hledáčkem a zrcadlovkou DSLR se sice hodně zúžily (psáno červenec 2007), nicméně rozdíl tu je – aparát stojí cca 13 tisíc (model S3, který je pořád ještě v prodeji, stojí cca 12).

Ovládání a menu
Zde mohu v mnohém opakovat to, co bylo řečeno o S3: přístroj se zapíná na pravém horním rohu těla přístroje (z hlediska fotografa), vlevo je zapnutí fotografování, vpravo prohlížení, stiskem tlačítka se přístroj vypne. Vlevo od spínače je kotouč voleb režimů, má “tři zóny”. Automatická zóna má položku auto, “tvůrčí zóna” nabízí poloautomatické režimy, program, manuální nastavování expozice a “C”, to je “custom”, uživatelské nastavení (můžete si nastavit svoje speciality a pak jediným otočením tohoto voliče vám naskočí, na př. malé rozlišení, vysokou citlivost, nastavení barvy pro umělé světlo atd.). Třetí je “obrazová zóna”, to jsou scénické režimy, panorama (velmi dobře řešené), video a funkce “mé barvy”.
Menu je dvojí, jak se u Canonu stalo takřka pravidlem. Pod tlačítkem FUNC najdeme to, co je nejvíc potřeba, tedy expoziční kompenzaci, nastavení bílé, nastavení barevnosti (mé barvy), bracketing (postupnou expozici), sílu blesku, způsob měření expozice , velikost obrazu pro video (mimochodem, video je stereo, má dva mikrofony) a velikost obrazu a jeho kvalitu.
Funkci Mé barvy jsem tu velebil už několikrát, mají ji různé modely Canonu. Pokud ji zvolíte, v oblasti menu FUNC si najdete, jakou barvu chcete zdůraznit (na př. světlejší pleť, tmavší pleť, atd.). Lze zdůrazňovat jednotlivé barvy RGB anebo pořídit černobílý obrázek s “vypíchnutou” jednou zvolenou barvou anebo jednu barvu nahradit jinou barvou. V obyčejném MENU lze volit, zdali chcete od každého obrázku ukládat dva exempláře, automatický a pak pozměněný v “mé barvy”.

Pod tlačítkem MENU najdeme v podstatě položky povahy “setupové”: jestli pomalý blesk zapíná na začátku expozice (1. lamela) nebo na konci (2.lamela), jestli má být pomalá synchronizace zapnuta (velmi doporučuji, aby ano), červené oči zapnout/vypnout (doporučuji vypnout), sériové focení, samospoušť (vychytávka: lze nastavit vlastní délku samospouště), kde má být měřená expozice, režim autofokusu (singl a kontinuální), a úplně na konci dotaz, zdali si přejeme aktuální nastavení uložit. V samotném setupu toho moc nezbývá, hlavně datum a čas (nezapomínat správně nastavit!) a volba jazyka menu (je zde čeština). V třetím oddíle menu jsou uvítací zvuky a obrázky a pod.

Tlačítka procházejme od spouště. U ní je ovládání zoomu, podle toho, jak “zaberete”, objektiv zoomuje pomalu nebo rychle. Funkce je vylepšena a s oddělením rychlostí už nejsou potíže. Hned za spouští najdeme tlačítko pro nastavení sériového focení a samospouště. Nalevo od hledáčku je tlačítko pro blesk (vyskakovací).

Na zadní stěně se přestěhovalo oproti S3 tlačítko tlačítko přímý vstup (případně přímý tisk), to je teď vlevo nahoře, muselo uhnout většímu LCD. K tomuto tlačítku lze přiřadit funkce režim měření světla, vyvážení bílé, event. ruční vyvážení, digitální telekonvertor, blokování AE a AF. Toto přiřazení uděláme v menu a pak už stačí opakovaně mačkat toto tlačítko. Je to nenápadná, ale velmi dobrá inovace. Pro praxi bych doporučil nastavit digitální telekonvertor. Je to funkce, která prodlouží ohnisko až na ekvivalent 691 nebo dokonce 864 mm! Přitom obraz je v plném formátu, avšak dostatečně ostrý a tudíž plně použitelný. Na tomto aparátu je digitální zoom velmi dobře řešen, funguje zde funkce “bezpečný digitální zoom”, který hlídá kvalitu obrazu a dává signalizaci do hledáčku barvami.

 
  Ukázka digitálního konvertoru – jako příklad obrovského přiblížení vidíte celkovou situaci – ptáček je zabrán jak sedí na kameni v levé části obrazu, pod borovicí vedle střechy.


Další ovládací prvky: Vedle očnice je tlačítko pro okamžité zapnutí videa, které bylo velmi dobře řešeno už v modelu S3. O něco níže je tlačítko FUNC, v němž najdeme nejdůležitější funkce: a pod ním je tlačítko pro ISO – to je změna oproti modelu S2. Tlačítko musíme opakovaně stisknout, abychom se dostali na žádaný stupeň ISO, je nastaveno tak, že po prvním stisku zůstane automatické nastavení, avšak hned na druhý stisk naskočí HI, tedy 800 ISO a teprve pak jedeme od 80 zase až po 1600 ISO. Jednoduché a praktické opatření. Po bedlivém prozkoumání návodu zjistíte, že toto tlačítko ale slouží i k blokování expozice – po namáčknutí spouště a stisku tlačítka označeného ISO zůstane nastavená expozice “viset” – objeví se u ní hvězdička jako upozornění, že je expozice blokovaná. Po odexponování hvězdička zmizí a tlačítko slouží zase pro změnu ISO. Úplně dole je volič režimu displeje. V pravé části zadní stěny je čtyřcestný volič (joystickové kolečko), použitelný hlavně pro pohyb v menu. Nyní je obsazena Pod voličem je potvrzovací tlačítko SET, jímž lze ovládat i zaostřovací bod.

Jak se s ním fotí
Fotoaparát startuje za 1,2 sec. S namáčknutím má spoušť odezvu okamžitou, bez namáčknutí za 0,25 prům,ěr z 10. Tato hodnota se nemění ani při režimu ručního ostření — ten má tlačítko na levém boku přístroje. Když už na něj přijde řeč: při ručním ostření musíme tisknout tlačítko a čtyřcestným voličem táhnout dolů anebo nahoru – na displeji vidíme stupnici vzdálenosti a také zvětšenou “lupu”. Ostření “na matnici” je ale pořád ještě značně problematické, lépe je spolehnout se na odhad – ostatně, kompakty mají tak velkou hloubku ostrosti, že nemusíme mít starosti ani při ručním zaostření “plus mínus autobus”.

Aberace je obávaná metla širokorozsahových zoom – zde nehraje roli, na ukázce vpravo vidíte výřez 1:1, foceno v ostrém protisvětle, na takových přezářených snímcích bývá aberace prakticky vždy – navíc je výřez zkraje obrazu. Záběr je to z nastavení na široký úhel, na dlouhé ohnisko byl výsledek stejný, tedy bez aberace.
Šum je další metla, při vysokých ISO zde samozřejmě existuje.

 
  Vlevo ukázka aberace, vpravo ukázka šumu při 800 ISO – tento obrázek je na proklik a uvidíte ho celý.


Zde vpravo vidíte výřez 1:1 z obrázku pořízeném na 1600 ISO. Odstup od 800 ISO, jak vidíte, je značný. Skutečnost není však tak děsivá jako je tento výřez, protože jde o osmimegový snímek a při kopírování obrázku na menší formát, typicky pohlednici, se šum příliš neprojeví. Nicméně berme 1600 ISO jako nouzové řešení. Tím spíš, že díky stabilizátoru nejsme nuceni jít do tak extrémních citlivostí. Samozřejmě je to individuální, ale i s plně vytaženým zoomem lze dosáhnout dobrých výsledků při 1/10 sec bez stativu a to už při 800 ISO můžeme fotit i ve velmi nízkých hladinách, tím spíš, že pro vyjádření atmosféry v takových případech chodíme s kompenzací do mínusu na hodnoty -03EV nebo -0,7EV.
Expoziční kompenzace je tentokrát přiřazena nahoru na čtyřcestný volič, což je dobře, ale pořád ještě není vidět současně škála a živý histogram a to je chyba – vytýkal jsme to už modelu S3.

Shrnutí
Canon PowerShot S5 IS je důstojný pokračovatel této řady. Oproti předchozímu modelu přináší řadu drobných vylepšení, vyšší rozlišení (což není podstatné) a rozpoznávání tváře (což je podstatné). Platí totéž, jako o předchozí dvojici S2 a S3: starší model zůstává na trhu a při volbě mezi nimi bych rozhodně doporučoval ten nový.

Přístroj je univerzální a plně ho využije koumavý typ, který prostuduje návod a zapamatuje si všechny ty jemné detaily a nuance, jako jsou barevná označení různých stupňů “bezpečného” digitálního zoomu a podobně. Nicméně, nikdo nikoho nenutí do všech tajů proniknout – automatika pracuje spolehlivě a v hledáčku nebo LCD máme kontrolu, zdali si na nás nevymýšlí žádné kulišárny. To je výhoda elektronických hledáčků, odstraňují moment překvapení, takže špatně nastavenou bílou zde máme jak na talíři. Přístroj je ergonometricky dobře řešený, snad trochu “přes hlavu” je sdružení tlačítka ISO a blokace expozice a ostření (hvězdička), které se špatně nahmatává při focení “na hledáček”.

Pro a proti:

Pro:
Širokorozsahový zoom
Stabilizace
rozsah ruční kontroly
Proti:
Neprovázaný histogram a ovládání kompenzace
Absence formátu RAW

Ukázky:
1,2 rozsah zoomu, 3,4,5 běžné osvětlení, 6 ve stínu, 7,8 v podvečer, 9,10 protisvětlo, 11,12 makro

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12


Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: