Canon PowerShot S3 IS (recenze)

Jaký je a komu je určen
Přístroj je vybaven elektronickým hledáčkem a objektivem s velkým rozsahem ohniska, které odpovídá rozsahu 36 až 432 mm, tedy dvanáctinásobný rozsah. Jeho světelnost je F 2,7-3,5, zde je třeba vyzvednout, že i při dvanáctinásobném prodloužení ohniska se světelnost zmenší o necelý jeden stupeň. Objektiv má 11 členů v 9 skupinách (1 asférický člen, 1 člen UD) a je opticky stabilizován (odtud zkratka IS na konci názvu). Ostří ultrasonicky, tedy velmi rychle. Ostří – což je zajímavá novinka – v supermakru dokonce od nuly, takže se ostře zobrazí i to, co doslova sedí na přední čočce přístroje. Snímač CCD s úhlopříčkou 1/2,5´´ má 6.2 milionů pixelů fyzicky a rovných šest efektivně. To je první změna oproti pětimegovému S2 IS, další je v rozsahu citlivosti – ta nyní dosahuje od 80 do 800 ISO. Je to důsledek zvyšování výkonu procesoru Digic s technologií iSAPS a zlepšování algoritmů pro převod analogového signálu na digitální záznam, kdy se lépe odděluje signál od šumu. Rozměry 113 x 78 x 76 mm zůstaly, nepatrně se zvýšila váha na 510 g. Zůstalo napájení čtyřmi tužkovkami i záznam na SD kartu. Zvětšil se rozměr displeje na dvoupalcovou úhlopříčku, displej je výklopný a natáčecí. Přístroj poznáte i na první pohled – vyrábí se teď v barvě „dělová šeď“, před tím byl stříbrný, samozřejmě nadále plastový. Formáty získaných obrázků jsou 2816 x 2112, 2816 x 1584, 2272 x 1704, 1600 x 1200 a 640 x 480 pixelů. Přístroj má vestavěný blesk, jeho výkon se poněkud zvýšil a má tedy dosah 5,2 m při 100 ISO. Rozsah závěrky je od 15 sec do 1/3200 sec. Nastavení bílé má 6 předvoleb a manuál.
Určen je lidem, kteří chtějí mít přístroj, který se chová jako jednooká zrcadlovka (co vidí v hledáčku bude na snímku) vybavený všemi možnými funkcemi, avšak nechtějí a) nosit přístroj s rozměry DSLR, b) nechtějí vynaložit dvojnásobek (a více) ceny. Tyto přístroje s elektronickým hledáčkem a širokým rozsahem zoomu budou ještě nějakou dobu konkurovat zrcadlovkám právě těmito dvěma faktory, lácí a skromnými rozměry.

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná specificky řešeným spínačem na pravém horním rohu těla přístroje (z hlediska fotografa), vlevo je zapnutí fotografování, vpravo prohlížení, stiskem tlačítka se přístroj vypne. Vlevo je kotouč voleb režimů, má „tři zóny“. Automatická zóna má položku auto, „tvůrčí zóna“ nabízí poloautomatické režimy, program, manuální nastavování expozice a „C“, to je „custom“, uživatelské nastavení (můžete si nastavit svoje speciality a pak jediným otočením tohoto voliče vám naskočí, na př. malé rozlišení, vysokou citlivost, nastavení barvy pro umělé světlo atd.). Třetí je „obrazová zóna“, to jsou scénické režimy, panorama (velmi dobře řešené), video a funkce „mé barvy“.
Menu je dvojí. Pod tlačítkem FUNC najdeme to, co je nejvíc potřeba, tedy expoziční kompenzaci, nastavení bílé, nastavení barevnosti (mé barvy), bracketing (postupnou expozici), sílu blesku, způsob měření expozice , velikost obrazu pro video (mimochodem, video je stereo, má dva mikrofony) a velikost obrazu a jeho kvalitu.
Funkci Mé barvy jsem tu velebil už posledně. Pokud ji zvolíte, v oblasti menu FUNC si najdete, jakou barvu chcete zdůraznit (na př. světlejší pleť, tmavší pleť, atd.). Lze zdůrazňovat jednotlivé barvy RGB anebo pořídit černobílý obrázek s „vypíchnutou“ jednou zvolenou barvou anebo jednu barvu nahradit jinou barvou. V obyčejném MENU lze volit, zdali chcete od každého obrázku ukládat dva exempláře, automatický a pak pozměněný v „mé barvy“. Je to zajímavé, sice bych se bez toho obešel protože takové věci se snadněji a hlavně pod lepší kontrolou dělají v editoru, ale budiž.

Pod tlačítkem MENU najdeme v podstatě položky povahy „setupové“: jestli pomalý blesk zapíná na začátku expozice (1. lamela) nebo na konci (2.lamela), jestli má být pomalá synchronizace zapnuta (velmi doporučuji, aby ano), červené oči zapnout/vypnout (doporučuji vypnout), sériové focení, samospoušť (vychytávka: lze nastavit vlastní délku samospouště), kde má být měřená expozice, režim autofokusu (singl a kontinuální), a úplně na konci dotaz, zdali si přejeme aktuální nastavení uložit. V samotném setupu toho moc nezbývá, hlavně datum a čas (nezapomínat správně nastavit!) a volba jazyka menu (je zde čeština). V třetím oddíle menu jsou uvítací zvuky a obrázky a pod.

Tlačítka jsou další ovládací prvek a je jich tu požehnaně. Posledně jsem tu pochvaloval ovládání zoomu, tentokrát musím přišlápnout brzdu pochval. Zoom byl sice nadále rozdělený na pomalý (jemné pohnutí páčkou) a rychlý (energické pohnutí), ale obě polohy nebyly dostatečně odděleny a navíc, stačilo páčku trošku zvednout nahoru a přístroj exponoval. Takže to chtělo opravdu jemnou ruku.

Hned za spouští (samozřejmě na horní stěně přístroje) najdeme tlačítko pro nastavení sériového focení a samospouště. O kruhovém voliči už šla řeč, podívejme se na zadní stěnu.

Vedle očnice je tlačítko pro zapnutí videa. Videu je zde věnováno mnoho péče, upozornil jsem, že má stereozvuk – a lze souběžně natáčet video a do toho snímat fotky, což je nepochybně pozoruhodná funkce.
O něco níže je tlačítko FUNC (popsané výše) a pod ním je tlačítko pro ISO – to je změna oproti modelu S2. Tlačítko musíme opakovaně stisknout, abychom se dostali na žádaný stupeň ISO, je nastaveno tak, že po prvním stisku zůstane automatické nastavení, avšak hned na druhý stisk naskočí HI, tedy 800 ISO a teprve pak jedeme od 80 zase až po 800 ISO. Jednoduché a praktické opatření. Po bedlivém prozkoumání návodu zjistíte, že toto tlačítko ale slouží i k blokování expozice – po namáčknutí spouště a stisku ISO zůstane nastavená expozice „viset“ – objeví s e u ní hvězdička jako upozornění, že je expozice blokovaná. Nelze ji odblokovat – dalším stisknutím ISO se nastaví ISO… nepeskujte mě za složitost, já to nevymyslel.
Další v pořadí je volitelné tlačítko „S“, já si na něj navolil citlivost, lze skoro cokoli jiného, na př. nastavení bílé a pod. a úplně dole volič režimu displeje. V pravé části zadní stěny je čtyřcestný volič (joystickové kolečko), použitelný jenom pro pohyb v menu. Loni jsem kritizoval a letos budu znovu kritizovat, jak je škoda, že tento volič není ničím osazen – je škoda, že sem, jak to často bývá, nenastavili volbu expoziční kompenzace a my tudíž musíme kvůli ní chodit do menu. Fakticky zde zůstávají čtyři pozice volné: často bývá vlevo/vpravo kompenzace, nahoru blesk, dolů samospoušť.

Pod voličem je potvrzovací tlačítko SET, jímž lze ovládat i zaostřovací bod.

Jak se s ním fotí
Start je takřka bleskový, za 1,2 sec, tedy rychlejší než u S2. Odezva spouště je velmi dobrá – s tou výhradou, že je velice citlivá a někdy je těžko „namáčknout“ bez úplného domáčknutí. Pro nastavování správné expozice slouží i aktivní histogram. Bohužel, když nastavíme přes tlačítko FUNC expoziční kompenzaci, histogram zmizí a ukáže se až když tuto funkci vypneme. To je velmi nešikovné, mnohem lepší by bylo kombinovat histogram a kompenzaci.

Obrazová kvalita je velmi dobrá – bez vinětace, soudkové zkreslení při nejširším ohnisku je mírné, právě tak mírné jsou fialové kontury – na ukázce je extrémní příklad, kdy proti hodně jasnému nebi jsou naopak velmi temné listy. Slušný je i šum – je snesitelný, neagresivní. Video jsem chválil už loni, zde mohu jen opakovat to, co je uvedeno výše, je to velmi dobře ošetřené video. Optický stabilizátor je velmi kvalitní a opravdu umožňuje značné prodloužení času, který jsme schopni udržet.

Vlevo ukázka fialových kontur, vpravo šumu při 800 ISO – oba jsou výřezy 1:1

Shrnutí
Canon PowerShot S3 IS je vyzrálý přístroj. Oproti modelu S2 přináší drobná zlepšení, není tedy třeba nutně „upgradovat“ – rozdíl v ceně činí 2 tisíce (přístroj stojí cca 13 tisíc, jeho předchůdce 11). Oba zůstávají na trhu a znám lidi, kteří raději volí S2 právě kvůli té poněkud příznivější ceně.

Je to bezesporu přístroj určený lidem, kteří zvládli techniku a chtějí mít aparát, který jim umožňuje rozsáhlou kontrolu nad obrazem. Pružnost, příznivá cena, množství funkcí, to samozřejmě jsou argumenty pro přístroje tohoto typu, plus samozřejmě optický stabilizátor. Zajímavou funkcí je „ostření od nuly“. Tento přístroj je mimořádně vhodný pro milovníky makrofotografie – nejen kvůli ostření od nuly, ale také kvůli výklopnému a otočnému displeji, který umožňuje pohodlné snímání ze všemožných úhlů.

Svého času jsme těmto přístrojům říkali „digitální zrcadlovka“ kvůli tomu, že se chovaly jako SLR. S nástupem cenově dostupných DSLR ztratil ten pojem smysl. Nicméně jakási vazba zůstává, a tyto přístroje rozhodně jsou jakási konkurence jednookých zrcadlovek. Je to těžká volba – rozhoduje samozřejmě především cena, která hovoří ve prospěch přístrojů s elektronickým hledáčkem. Proto budou mít přístroje tohoto typu ještě dlouho své místo na trhu.

Pro a proti:

Ukázky:
1,2 – rozsah zoomu, 3 až 8 ukázky při vyrovnaných světelných podmínkách, 9,10 – velký rozsah jasů, 11 protisvětlo, 12 Měsíc na rozloučenou (při zatmění)

1		2
3		4
5		6
7		8
9		10
11		12

Jaký je a komu je určen
Přístroj je vybaven elektronickým hledáčkem a objektivem s velkým rozsahem ohniska, které odpovídá rozsahu 36 až 432 mm, tedy dvanáctinásobný rozsah. Jeho světelnost je F 2,7-3,5, zde je třeba vyzvednout, že i při dvanáctinásobném prodloužení ohniska se světelnost zmenší o necelý jeden stupeň. Objektiv má 11 členů v 9 skupinách (1 asférický člen, 1 člen UD) a je opticky stabilizován (odtud zkratka IS na konci názvu). Ostří ultrasonicky, tedy velmi rychle. Ostří – což je zajímavá novinka – v supermakru dokonce od nuly, takže se ostře zobrazí i to, co doslova sedí na přední čočce přístroje. Snímač CCD s úhlopříčkou 1/2,5´´ má 6.2 milionů pixelů fyzicky a rovných šest efektivně. To je první změna oproti pětimegovému S2 IS, další je v rozsahu citlivosti – ta nyní dosahuje od 80 do 800 ISO. Je to důsledek zvyšování výkonu procesoru Digic s technologií iSAPS a zlepšování algoritmů pro převod analogového signálu na digitální záznam, kdy se lépe odděluje signál od šumu. Rozměry 113 x 78 x 76 mm zůstaly, nepatrně se zvýšila váha na 510 g. Zůstalo napájení čtyřmi tužkovkami i záznam na SD kartu. Zvětšil se rozměr displeje na dvoupalcovou úhlopříčku, displej je výklopný a natáčecí. Přístroj poznáte i na první pohled – vyrábí se teď v barvě „dělová šeď“, před tím byl stříbrný, samozřejmě nadále plastový. Formáty získaných obrázků jsou 2816 x 2112, 2816 x 1584, 2272 x 1704, 1600 x 1200 a 640 x 480 pixelů. Přístroj má vestavěný blesk, jeho výkon se poněkud zvýšil a má tedy dosah 5,2 m při 100 ISO. Rozsah závěrky je od 15 sec do 1/3200 sec. Nastavení bílé má 6 předvoleb a manuál.
Určen je lidem, kteří chtějí mít přístroj, který se chová jako jednooká zrcadlovka (co vidí v hledáčku bude na snímku) vybavený všemi možnými funkcemi, avšak nechtějí a) nosit přístroj s rozměry DSLR, b) nechtějí vynaložit dvojnásobek (a více) ceny. Tyto přístroje s elektronickým hledáčkem a širokým rozsahem zoomu budou ještě nějakou dobu konkurovat zrcadlovkám právě těmito dvěma faktory, lácí a skromnými rozměry.

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná specificky řešeným spínačem na pravém horním rohu těla přístroje (z hlediska fotografa), vlevo je zapnutí fotografování, vpravo prohlížení, stiskem tlačítka se přístroj vypne. Vlevo je kotouč voleb režimů, má „tři zóny“. Automatická zóna má položku auto, „tvůrčí zóna“ nabízí poloautomatické režimy, program, manuální nastavování expozice a „C“, to je „custom“, uživatelské nastavení (můžete si nastavit svoje speciality a pak jediným otočením tohoto voliče vám naskočí, na př. malé rozlišení, vysokou citlivost, nastavení barvy pro umělé světlo atd.). Třetí je „obrazová zóna“, to jsou scénické režimy, panorama (velmi dobře řešené), video a funkce „mé barvy“.
Menu je dvojí. Pod tlačítkem FUNC najdeme to, co je nejvíc potřeba, tedy expoziční kompenzaci, nastavení bílé, nastavení barevnosti (mé barvy), bracketing (postupnou expozici), sílu blesku, způsob měření expozice , velikost obrazu pro video (mimochodem, video je stereo, má dva mikrofony) a velikost obrazu a jeho kvalitu.
Funkci Mé barvy jsem tu velebil už posledně. Pokud ji zvolíte, v oblasti menu FUNC si najdete, jakou barvu chcete zdůraznit (na př. světlejší pleť, tmavší pleť, atd.). Lze zdůrazňovat jednotlivé barvy RGB anebo pořídit černobílý obrázek s „vypíchnutou“ jednou zvolenou barvou anebo jednu barvu nahradit jinou barvou. V obyčejném MENU lze volit, zdali chcete od každého obrázku ukládat dva exempláře, automatický a pak pozměněný v „mé barvy“. Je to zajímavé, sice bych se bez toho obešel protože takové věci se snadněji a hlavně pod lepší kontrolou dělají v editoru, ale budiž.

Pod tlačítkem MENU najdeme v podstatě položky povahy „setupové“: jestli pomalý blesk zapíná na začátku expozice (1. lamela) nebo na konci (2.lamela), jestli má být pomalá synchronizace zapnuta (velmi doporučuji, aby ano), červené oči zapnout/vypnout (doporučuji vypnout), sériové focení, samospoušť (vychytávka: lze nastavit vlastní délku samospouště), kde má být měřená expozice, režim autofokusu (singl a kontinuální), a úplně na konci dotaz, zdali si přejeme aktuální nastavení uložit. V samotném setupu toho moc nezbývá, hlavně datum a čas (nezapomínat správně nastavit!) a volba jazyka menu (je zde čeština). V třetím oddíle menu jsou uvítací zvuky a obrázky a pod.

Tlačítka jsou další ovládací prvek a je jich tu požehnaně. Posledně jsem tu pochvaloval ovládání zoomu, tentokrát musím přišlápnout brzdu pochval. Zoom byl sice nadále rozdělený na pomalý (jemné pohnutí páčkou) a rychlý (energické pohnutí), ale obě polohy nebyly dostatečně odděleny a navíc, stačilo páčku trošku zvednout nahoru a přístroj exponoval. Takže to chtělo opravdu jemnou ruku.

Hned za spouští (samozřejmě na horní stěně přístroje) najdeme tlačítko pro nastavení sériového focení a samospouště. O kruhovém voliči už šla řeč, podívejme se na zadní stěnu.

Vedle očnice je tlačítko pro zapnutí videa. Videu je zde věnováno mnoho péče, upozornil jsem, že má stereozvuk – a lze souběžně natáčet video a do toho snímat fotky, což je nepochybně pozoruhodná funkce.
O něco níže je tlačítko FUNC (popsané výše) a pod ním je tlačítko pro ISO – to je změna oproti modelu S2. Tlačítko musíme opakovaně stisknout, abychom se dostali na žádaný stupeň ISO, je nastaveno tak, že po prvním stisku zůstane automatické nastavení, avšak hned na druhý stisk naskočí HI, tedy 800 ISO a teprve pak jedeme od 80 zase až po 800 ISO. Jednoduché a praktické opatření. Po bedlivém prozkoumání návodu zjistíte, že toto tlačítko ale slouží i k blokování expozice – po namáčknutí spouště a stisku ISO zůstane nastavená expozice „viset“ – objeví s e u ní hvězdička jako upozornění, že je expozice blokovaná. Nelze ji odblokovat – dalším stisknutím ISO se nastaví ISO… nepeskujte mě za složitost, já to nevymyslel.
Další v pořadí je volitelné tlačítko „S“, já si na něj navolil citlivost, lze skoro cokoli jiného, na př. nastavení bílé a pod. a úplně dole volič režimu displeje. V pravé části zadní stěny je čtyřcestný volič (joystickové kolečko), použitelný jenom pro pohyb v menu. Loni jsem kritizoval a letos budu znovu kritizovat, jak je škoda, že tento volič není ničím osazen – je škoda, že sem, jak to často bývá, nenastavili volbu expoziční kompenzace a my tudíž musíme kvůli ní chodit do menu. Fakticky zde zůstávají čtyři pozice volné: často bývá vlevo/vpravo kompenzace, nahoru blesk, dolů samospoušť.

Pod voličem je potvrzovací tlačítko SET, jímž lze ovládat i zaostřovací bod.

Jak se s ním fotí
Start je takřka bleskový, za 1,2 sec, tedy rychlejší než u S2. Odezva spouště je velmi dobrá – s tou výhradou, že je velice citlivá a někdy je těžko „namáčknout“ bez úplného domáčknutí. Pro nastavování správné expozice slouží i aktivní histogram. Bohužel, když nastavíme přes tlačítko FUNC expoziční kompenzaci, histogram zmizí a ukáže se až když tuto funkci vypneme. To je velmi nešikovné, mnohem lepší by bylo kombinovat histogram a kompenzaci.

Obrazová kvalita je velmi dobrá – bez vinětace, soudkové zkreslení při nejširším ohnisku je mírné, právě tak mírné jsou fialové kontury – na ukázce je extrémní příklad, kdy proti hodně jasnému nebi jsou naopak velmi temné listy. Slušný je i šum – je snesitelný, neagresivní. Video jsem chválil už loni, zde mohu jen opakovat to, co je uvedeno výše, je to velmi dobře ošetřené video. Optický stabilizátor je velmi kvalitní a opravdu umožňuje značné prodloužení času, který jsme schopni udržet.

Vlevo ukázka fialových kontur, vpravo šumu při 800 ISO – oba jsou výřezy 1:1

Shrnutí
Canon PowerShot S3 IS je vyzrálý přístroj. Oproti modelu S2 přináší drobná zlepšení, není tedy třeba nutně „upgradovat“ – rozdíl v ceně činí 2 tisíce (přístroj stojí cca 13 tisíc, jeho předchůdce 11). Oba zůstávají na trhu a znám lidi, kteří raději volí S2 právě kvůli té poněkud příznivější ceně.

Je to bezesporu přístroj určený lidem, kteří zvládli techniku a chtějí mít aparát, který jim umožňuje rozsáhlou kontrolu nad obrazem. Pružnost, příznivá cena, množství funkcí, to samozřejmě jsou argumenty pro přístroje tohoto typu, plus samozřejmě optický stabilizátor. Zajímavou funkcí je „ostření od nuly“. Tento přístroj je mimořádně vhodný pro milovníky makrofotografie – nejen kvůli ostření od nuly, ale také kvůli výklopnému a otočnému displeji, který umožňuje pohodlné snímání ze všemožných úhlů.

Svého času jsme těmto přístrojům říkali „digitální zrcadlovka“ kvůli tomu, že se chovaly jako SLR. S nástupem cenově dostupných DSLR ztratil ten pojem smysl. Nicméně jakási vazba zůstává, a tyto přístroje rozhodně jsou jakási konkurence jednookých zrcadlovek. Je to těžká volba – rozhoduje samozřejmě především cena, která hovoří ve prospěch přístrojů s elektronickým hledáčkem. Proto budou mít přístroje tohoto typu ještě dlouho své místo na trhu.

Pro a proti:

Ukázky:
1,2 – rozsah zoomu, 3 až 8 ukázky při vyrovnaných světelných podmínkách, 9,10 – velký rozsah jasů, 11 protisvětlo, 12 Měsíc na rozloučenou (při zatmění)

1		2
3		4
5		6
7		8
9		10
11		12