Nezařazené

Canon PowerShot S2 IS

Před více než rokem jsem zde recenzoval třímegový model S1. Nyní přichází na řadu jeho pětimegový nástupce, zlepšený ve všech směrech, jež šly zlepšit. Není divu, že se prodává jak horká houska – za cenu cca pod 18 tisíc je k disposici aparát s vysokým obrazovým výkonem, nabitý funkcemi, kterému je těžko, přetěžko něco vytknout.

Jaký je a komu je určen

Přístroj patří do rodiny aparátů s elektronickým hledáčkem, v angličtině “SRL like camera”, čili “něco jako zrcadlovka – onehdy jsem narazil na modifikaci “digitální elektronická zrcadlovka”: v hledáčkové části je miniaturní displej, na němž vidíme jednak přesně to, co snímá objektiv, jednak údaje o nastavených režimech a kromě toho si tam můžeme otevřít menu a pracovat v něm i za plného slunce. Funkčně se tedy chová jako pravá jednooká zrcadlovka, má oproti ní velkou výhodu: je malý ( 113 x 78 x 75..5 mm) a lehký (405 g). Určitou nevýhodou je pevně vestavěný objektiv, ovšem ten má rozsah zoomu 36-432mm, tedy 12x. Milovníci hodinek s vodotryskem ohrnou nos nad tím, že na “širokoúhlé” straně má jen 36 mm, ale na 12násobný zoom, který by začínal na ekvivalentu 28 mm, budeme ještě nějakou dobu čekat, jako třeba na letadlo kombinované s ponorkou. Ocenit je třeba i světelnost, která začíná na F2.7 a končí na F3.5, což je úbytek propustnosti o necelou clonu – i za to zaslouží pochvalu tento objektiv, vybavený asférickým a UD členem a navíc osazený ultrasonickým ostřicím motorem, který výrazně zkracuje prodlevu spouště. A ovšem – přístroj je opticky stabilizovaný

Snímač je CCD s úhlopříčkou 1/2,5´´ a 5,3 Mpx fyzicky, 5 Mpx efektivně, který vytváří snímky velké 2592 x 1944, ev. 2048 x 1536,1600 x 1200 a 640 x 480 pixelů. Díky novému procesoru Digic II.lze natáčet i video 640×480 ve frekvenci 30/15 fps se zvukem, délkově omezené jen kapacitou karty. Ta je SD, nikoli CF, na jakou zapisoval předchozí model. K tomu nutno dodat, že v nejvyšším rozlišení a kvalitě jsou snímky cca 4 MB velké, takže karta 512 MB je víc než potřebná, lepší je ovšem 1 GB. Zmlsaný uživatel konstatuje, že rozsah ISO je “jen” 50 až 400: v tomto směru bude možno ještě zlepšovat, protože maximum na 400 ISO je pořád ještě normální u této třídy přístrojů, ale už se objevují vyšší citlivosti, 800 a dokonce 1600 ISO.

Design aparátu je velmi podobný, změnily se nepatrně proporce. Tělo je ze stříbrného plastu, nesmírně propracované, je vidět, že se hodně dalo na ergonometrii a každé tlačítko padne tam, kde bychom ho čekali a potřebovali. Všimneme si dvojice mikrofonů – ano, audio je stereo! LCD displej 1,8´´ je vyklápěcí a přetáčecí, větší by mohl být na úkor celkové velikosti, takže těch 1,8´´ bude asi na nějakou dobu konečná. Přístroj svým vzhledem budí důvěru i sympatii a vůbec nám na něm nevadí jeho “ušlechtilý plast”. Dobře se drží, lépe než předchůdce díky svým zvýrazněným tvarům, skvěle ovládá a to je přesně to, co od něho čekáme.

Napájení zůstalo na článcích AA, stále ještě je hodně lidí, kteří “tužkám” věří víc, než li-ion akumulátorům. Že aparát potřebuje NiMH aku netřeba dodávat.

Ovládání a menu
Poprvé jsem na rozpacích, čím začít. Obvykle začínám voliči a tlačítky a přejdu na menu, v tomto případě to budu kombinovat – logiku pochopíte sami.
Přístroj se zapíná specificky řešeným spínačem na pravém horním rohu těla přístroje (z hlediska fotografa). Vlevo je kotouč voleb režimů, v návodu (tlustá kniha 184 stran!) se dočteme o “třech zónách”. Automatická zóna má položku auto, “tvůrčí zóna” nabízí poloautomatické režimy, program, manuální nastavování expozice a “C”, to je “custom”, uživatelské nastavení (můžete si nastavit svoje speciality a pak jediným otočením tohoto voliče vám naskočí, na př. malé rozlišení, vysokou citlivost, nastavení barvy pro umělé světlo atd.). Třetí je “obrazová zóna”, to jsou scénické režimy, panorama (velmi dobře řešené), video a funkce “mé barvy”.
Mé barvy  je funkce určená pro skutečné fajnšmekry. Pokud ji zvolíte, v oblasti menu FUNC si najdete, jakou barvu chcete zdůraznit (na př. světlejší pleť, tmavší pleť, atd.). V obyčejném MENU lze volit, zdali chcete od každého obrázku ukládat dva exempláře, automatický a pak pozměněný v “mé barvy”. Tak tohle opravdu není nic pro začátečníka, avšak v rukou zkušeného a pečlivého a důsledného fotografa to může být docela zajímavý nástroj.

Menu jsme zde už lehce zmínili: jako obvykle u Canonů je dvojí. Pod tlačítkem FUNC najdeme obvyklé funkce jako je expoziční kompenzace, nastavení bílé, ISO, živé barvy. bracketing (postupná expozice), sílu blesku, velikost a frekvenci videa a velikost a kompresi obrazu. Malý detail: na displeji vidíme, kolik nám v daném režimu zbývá místa na kartě pro obrázky – a pro kolik vteřin, ev. minut videa na kartě!
Pod tlačítkem menu najdeme v podstatě položky povahy “setupové”: jestli pomalý blesk zapíná na začátku expozice (1. lamela) nebo na konci (2.lamela), jestli má být pomalá synchronizace zapnuta (velmi doporučuji, aby ano), červené oči zapnout/vypnout (doporučuji vypnout), sériové focení, samospoušť (vychytávka: lze nastavit vlastní délku samospouště), kde má být měřená expozice, režim autofokusu (singl a kontinuální), a úplně na konci dotaz, zdali si přejeme aktuální nastavení uložit. V samotném setupu toho moc nezbývá, hlavně datum a čas (nezapomínat správně nastavit!) a volba jazyka menu (je zde čeština!). V třetím oddíle menu jsou “opičky”, tedy uvítací skřeky a obrázky a pod.

Tlačítka ovládají celou řadu funkcí. Začali jsme už u zapínání a přešli jsme na kruhový volič (a odtud logicky do menu). Na horní stěně ale musíme ještě zůstat. Především je zde spoušť a pozoruhodné ovládání zoomu. To má dvě polohy – pomalé a rychlé zoomování. Naštěstí jsou obě polohy rozeznatelné, takže nemusíme zoomování složitě honit, je to dobře vyladěný nástroje. Dále zde najdeme volič pro singl/sériové focení a samospoušť.
Na zadní stěně máme vpravo od hledáčku (je kryt důkladnou gumovou očnicí) unikátní volič, totiž tlačítko “záznam filmu” – tak je záznam videa označen v českém menu. Nemusíme tedy hýbat kruhovým voličem – jakmile spatříme něco, co bychom si přáli zaznamenat v pohybu, jediným pohybem palce aktivujeme tuto funkci. Je ovšem třeba mít nastavené nám vyhovující rozlišení a frekvenci, na těchto parametrech hodně záleží, kolik se nám toho vejde na kartu.
Pak je tlačítko FUNC (funkční menu), poté tlačítko pro volbu režimu měření expozice(zóny, plocha, bod), následuje volitelné tlačítko “S”, já si na něj navolil citlivost, lze skoro cokoli jiného, na př. nastavení bílé a pod. a úplně dole volič režimu displeje. V pravé části zadní stěny je čtyřcestný volič (joystickové kolečko), použitelný jenom pro pohyb v menu.
To je pro mne příležitost pro jedinou výhradu – je škoda, že sem, jak to často bývá, nenastavili volbu expoziční kompenzace a my tudíž musíme kvůli ní chodit do menu. Fakticky zde zůstávají čtyři pozice volné: často bývá vlevo/vpravo kompenzace, nahoru blesk, dolů samospoušť. Škoda, snad příště.
Tlačítko pro blesk je nahoře od (manuálně výklopného) blesku. Na levé straně pouzdra objektivuje tlačítko pro manuální ostření a pro makro. které – při delším přidržené, přejde do supermakra, které ostří od roviny objektivu. To je unikátní funkce, kterou jistě ocení milovníci makrofotografie.

Je toho skutečně hodně, asi jako v pilotní kabině Boeingu.Aparát samozřejmě umí “fotit sám” a začátečník musí hlavně dát pozor, aby zbytečně často a omylem nesahal na tlačítko videa.

V praxi
Start pod 2 sec, zpoždění při namáčknutí nulové, bez namáčknutí pod 0,5 sec, to jsou skvělé výsledky pro ultrazoom takových parametrů.V praxi velmi oceňuji možnost okamžitého přepínání z režimu fotografování do režimu prohlížení, a zde: lze aktivovat histogram a hlavně náhled s přepaly. Je to stejně řešená funkce, jakou nabízí poloprofi EOS 350D a velmi doporučuji ji používat. Pulzující černé mapy nás upozorní na přepaly lépe, než maličká “fajfka” na pravé straně histogramu.

Obrazová kvalita je vynikající, jak po stránce kresebné, tak po stránce barev. Co ovšem je senzační, to je funkce moje barvy. Pro zvýraznění jednotlivých barev je mimořádně užitečné zvýraznění modré, které vytvoří fantasticky jasnou modrou oblohu, aniž by nepříjemně ovlivnilo barevné ladění ostatních barev. Oceňuji i to, že lze nastavit, aby se uložila fotka “přirozená” a “upravená” vedle sebe. Toto opatření zanechává volná vrátka pro další úpravy. Pokud jde o šum, ten je i při 200 ISO velmi snesitelný a při 400 ISO únosný: navíc, je vidět při zkoumání v poměru 1:1 na monitoru, na fotkách do A4 bude zanedbatelný. Fialové kontury v obraze sice jsou, ale ve velmi slušné míře, v okrajových partiích. Vignetaci (tmavé rohy) jsem nezaznamenal.
Video je zde ošetřeno s mimořádnou péčí. Lze ho spustit samostatným tlačítkem kdykoli, umožňuje zoomování – a tichý chod zoomu se neplete do jeho stereofonního zvukového záznamu. Je to ovšem Bumbrlíček na datový prostor, takže našim Spielbergům doporučuji gigovou kartu a databanku v kapse.

Shrnutí
Canon PowerShot S2 IS je pětimegový přístroj s elektronickým hledáčkem a vysoce světelným zoomem 1:12, vybaveným účinnou optickou stabilizací. Ve všech ohledech je na špici současného vývoje. Ve svém automatickém režimu kryje vše, s čím se běžně setkáváme, ovšem množstvím funkcí umožní lépe poučenému majiteli proniknout do všech myslitelných oblastí fotografie. Komunikuje v češtině, k disposici je i důkladný český manuál. Ten budete při práci hodně potřebovat, přiznám, že i já, starý kozák s pěti sty recenzovanými fotoaparáty na kontě, jsem ho tu a tam otevřel :-). Nedostatek vidím jediný – že takto vybavený přístroj nenabízí možnost fotografování v RAW formátu. To by si aparát rozhodně zasloužil, protože ve svém úhrnu je určen náročným zkušeným fotografům a ti se nyní k rawovému focení stále častěji uchylují. Funkce “mé barvy” je zajímavá,ale kdybych si měl vybrat, bral bych RAW: “mé barvy” si vyčaruji v rawovém editoru na kvalitním EIZO monitoru v klidu sám ve své pracovně, než abych s nimi laboroval na 1,8´´ displeji někde venku na sluníčku. Ale naproti tomu, když není RAW, zaplaťpnábůh za “moje barvy”. Je to velmi zajímavá funkce a chci se k ní vrátit v samostatném článku.

Ukázky:
Měření dává přednost středové oblasti i v režimu zonálního měření, proto je dobře nabíratexpozici z oblasti nejvyšších jasů a pak dokončit kompozici (1. řada).
2. řada prezentuje obvyklé naše modelky, Žofinku a Marii (400 ISO).
3. řada je ukázka funkce “moje barvy” – vpravo se zvýrazněnou modrou.
4. řada: Ukázka motivu s velkými světelnými rozdíly -snímáno v režimu zonálního měření, fasáda domu je přepálena. Vpravo ukázka šikmých linií.
5. řada: makro, vpravo ve funkci “moje barvy” zobrazena jediná barva ostatní jsou čb – v této fnkci lze přidáváním +- zvýšit nebo snížit rozsah vybraných odstínů.




Před více než rokem jsem zde recenzoval třímegový model S1. Nyní přichází na řadu jeho pětimegový nástupce, zlepšený ve všech směrech, jež šly zlepšit. Není divu, že se prodává jak horká houska – za cenu cca pod 18 tisíc je k disposici aparát s vysokým obrazovým výkonem, nabitý funkcemi, kterému je těžko, přetěžko něco vytknout.

Jaký je a komu je určen

Přístroj patří do rodiny aparátů s elektronickým hledáčkem, v angličtině “SRL like camera”, čili “něco jako zrcadlovka – onehdy jsem narazil na modifikaci “digitální elektronická zrcadlovka”: v hledáčkové části je miniaturní displej, na němž vidíme jednak přesně to, co snímá objektiv, jednak údaje o nastavených režimech a kromě toho si tam můžeme otevřít menu a pracovat v něm i za plného slunce. Funkčně se tedy chová jako pravá jednooká zrcadlovka, má oproti ní velkou výhodu: je malý ( 113 x 78 x 75..5 mm) a lehký (405 g). Určitou nevýhodou je pevně vestavěný objektiv, ovšem ten má rozsah zoomu 36-432mm, tedy 12x. Milovníci hodinek s vodotryskem ohrnou nos nad tím, že na “širokoúhlé” straně má jen 36 mm, ale na 12násobný zoom, který by začínal na ekvivalentu 28 mm, budeme ještě nějakou dobu čekat, jako třeba na letadlo kombinované s ponorkou. Ocenit je třeba i světelnost, která začíná na F2.7 a končí na F3.5, což je úbytek propustnosti o necelou clonu – i za to zaslouží pochvalu tento objektiv, vybavený asférickým a UD členem a navíc osazený ultrasonickým ostřicím motorem, který výrazně zkracuje prodlevu spouště. A ovšem – přístroj je opticky stabilizovaný

Snímač je CCD s úhlopříčkou 1/2,5´´ a 5,3 Mpx fyzicky, 5 Mpx efektivně, který vytváří snímky velké 2592 x 1944, ev. 2048 x 1536,1600 x 1200 a 640 x 480 pixelů. Díky novému procesoru Digic II.lze natáčet i video 640×480 ve frekvenci 30/15 fps se zvukem, délkově omezené jen kapacitou karty. Ta je SD, nikoli CF, na jakou zapisoval předchozí model. K tomu nutno dodat, že v nejvyšším rozlišení a kvalitě jsou snímky cca 4 MB velké, takže karta 512 MB je víc než potřebná, lepší je ovšem 1 GB. Zmlsaný uživatel konstatuje, že rozsah ISO je “jen” 50 až 400: v tomto směru bude možno ještě zlepšovat, protože maximum na 400 ISO je pořád ještě normální u této třídy přístrojů, ale už se objevují vyšší citlivosti, 800 a dokonce 1600 ISO.

Design aparátu je velmi podobný, změnily se nepatrně proporce. Tělo je ze stříbrného plastu, nesmírně propracované, je vidět, že se hodně dalo na ergonometrii a každé tlačítko padne tam, kde bychom ho čekali a potřebovali. Všimneme si dvojice mikrofonů – ano, audio je stereo! LCD displej 1,8´´ je vyklápěcí a přetáčecí, větší by mohl být na úkor celkové velikosti, takže těch 1,8´´ bude asi na nějakou dobu konečná. Přístroj svým vzhledem budí důvěru i sympatii a vůbec nám na něm nevadí jeho “ušlechtilý plast”. Dobře se drží, lépe než předchůdce díky svým zvýrazněným tvarům, skvěle ovládá a to je přesně to, co od něho čekáme.

Napájení zůstalo na článcích AA, stále ještě je hodně lidí, kteří “tužkám” věří víc, než li-ion akumulátorům. Že aparát potřebuje NiMH aku netřeba dodávat.

Ovládání a menu
Poprvé jsem na rozpacích, čím začít. Obvykle začínám voliči a tlačítky a přejdu na menu, v tomto případě to budu kombinovat – logiku pochopíte sami.
Přístroj se zapíná specificky řešeným spínačem na pravém horním rohu těla přístroje (z hlediska fotografa). Vlevo je kotouč voleb režimů, v návodu (tlustá kniha 184 stran!) se dočteme o “třech zónách”. Automatická zóna má položku auto, “tvůrčí zóna” nabízí poloautomatické režimy, program, manuální nastavování expozice a “C”, to je “custom”, uživatelské nastavení (můžete si nastavit svoje speciality a pak jediným otočením tohoto voliče vám naskočí, na př. malé rozlišení, vysokou citlivost, nastavení barvy pro umělé světlo atd.). Třetí je “obrazová zóna”, to jsou scénické režimy, panorama (velmi dobře řešené), video a funkce “mé barvy”.
Mé barvy  je funkce určená pro skutečné fajnšmekry. Pokud ji zvolíte, v oblasti menu FUNC si najdete, jakou barvu chcete zdůraznit (na př. světlejší pleť, tmavší pleť, atd.). V obyčejném MENU lze volit, zdali chcete od každého obrázku ukládat dva exempláře, automatický a pak pozměněný v “mé barvy”. Tak tohle opravdu není nic pro začátečníka, avšak v rukou zkušeného a pečlivého a důsledného fotografa to může být docela zajímavý nástroj.

Menu jsme zde už lehce zmínili: jako obvykle u Canonů je dvojí. Pod tlačítkem FUNC najdeme obvyklé funkce jako je expoziční kompenzace, nastavení bílé, ISO, živé barvy. bracketing (postupná expozice), sílu blesku, velikost a frekvenci videa a velikost a kompresi obrazu. Malý detail: na displeji vidíme, kolik nám v daném režimu zbývá místa na kartě pro obrázky – a pro kolik vteřin, ev. minut videa na kartě!
Pod tlačítkem menu najdeme v podstatě položky povahy “setupové”: jestli pomalý blesk zapíná na začátku expozice (1. lamela) nebo na konci (2.lamela), jestli má být pomalá synchronizace zapnuta (velmi doporučuji, aby ano), červené oči zapnout/vypnout (doporučuji vypnout), sériové focení, samospoušť (vychytávka: lze nastavit vlastní délku samospouště), kde má být měřená expozice, režim autofokusu (singl a kontinuální), a úplně na konci dotaz, zdali si přejeme aktuální nastavení uložit. V samotném setupu toho moc nezbývá, hlavně datum a čas (nezapomínat správně nastavit!) a volba jazyka menu (je zde čeština!). V třetím oddíle menu jsou “opičky”, tedy uvítací skřeky a obrázky a pod.

Tlačítka ovládají celou řadu funkcí. Začali jsme už u zapínání a přešli jsme na kruhový volič (a odtud logicky do menu). Na horní stěně ale musíme ještě zůstat. Především je zde spoušť a pozoruhodné ovládání zoomu. To má dvě polohy – pomalé a rychlé zoomování. Naštěstí jsou obě polohy rozeznatelné, takže nemusíme zoomování složitě honit, je to dobře vyladěný nástroje. Dále zde najdeme volič pro singl/sériové focení a samospoušť.
Na zadní stěně máme vpravo od hledáčku (je kryt důkladnou gumovou očnicí) unikátní volič, totiž tlačítko “záznam filmu” – tak je záznam videa označen v českém menu. Nemusíme tedy hýbat kruhovým voličem – jakmile spatříme něco, co bychom si přáli zaznamenat v pohybu, jediným pohybem palce aktivujeme tuto funkci. Je ovšem třeba mít nastavené nám vyhovující rozlišení a frekvenci, na těchto parametrech hodně záleží, kolik se nám toho vejde na kartu.
Pak je tlačítko FUNC (funkční menu), poté tlačítko pro volbu režimu měření expozice(zóny, plocha, bod), následuje volitelné tlačítko “S”, já si na něj navolil citlivost, lze skoro cokoli jiného, na př. nastavení bílé a pod. a úplně dole volič režimu displeje. V pravé části zadní stěny je čtyřcestný volič (joystickové kolečko), použitelný jenom pro pohyb v menu.
To je pro mne příležitost pro jedinou výhradu – je škoda, že sem, jak to často bývá, nenastavili volbu expoziční kompenzace a my tudíž musíme kvůli ní chodit do menu. Fakticky zde zůstávají čtyři pozice volné: často bývá vlevo/vpravo kompenzace, nahoru blesk, dolů samospoušť. Škoda, snad příště.
Tlačítko pro blesk je nahoře od (manuálně výklopného) blesku. Na levé straně pouzdra objektivuje tlačítko pro manuální ostření a pro makro. které – při delším přidržené, přejde do supermakra, které ostří od roviny objektivu. To je unikátní funkce, kterou jistě ocení milovníci makrofotografie.

Je toho skutečně hodně, asi jako v pilotní kabině Boeingu.Aparát samozřejmě umí “fotit sám” a začátečník musí hlavně dát pozor, aby zbytečně často a omylem nesahal na tlačítko videa.

V praxi
Start pod 2 sec, zpoždění při namáčknutí nulové, bez namáčknutí pod 0,5 sec, to jsou skvělé výsledky pro ultrazoom takových parametrů.V praxi velmi oceňuji možnost okamžitého přepínání z režimu fotografování do režimu prohlížení, a zde: lze aktivovat histogram a hlavně náhled s přepaly. Je to stejně řešená funkce, jakou nabízí poloprofi EOS 350D a velmi doporučuji ji používat. Pulzující černé mapy nás upozorní na přepaly lépe, než maličká “fajfka” na pravé straně histogramu.

Obrazová kvalita je vynikající, jak po stránce kresebné, tak po stránce barev. Co ovšem je senzační, to je funkce moje barvy. Pro zvýraznění jednotlivých barev je mimořádně užitečné zvýraznění modré, které vytvoří fantasticky jasnou modrou oblohu, aniž by nepříjemně ovlivnilo barevné ladění ostatních barev. Oceňuji i to, že lze nastavit, aby se uložila fotka “přirozená” a “upravená” vedle sebe. Toto opatření zanechává volná vrátka pro další úpravy. Pokud jde o šum, ten je i při 200 ISO velmi snesitelný a při 400 ISO únosný: navíc, je vidět při zkoumání v poměru 1:1 na monitoru, na fotkách do A4 bude zanedbatelný. Fialové kontury v obraze sice jsou, ale ve velmi slušné míře, v okrajových partiích. Vignetaci (tmavé rohy) jsem nezaznamenal.
Video je zde ošetřeno s mimořádnou péčí. Lze ho spustit samostatným tlačítkem kdykoli, umožňuje zoomování – a tichý chod zoomu se neplete do jeho stereofonního zvukového záznamu. Je to ovšem Bumbrlíček na datový prostor, takže našim Spielbergům doporučuji gigovou kartu a databanku v kapse.

Shrnutí
Canon PowerShot S2 IS je pětimegový přístroj s elektronickým hledáčkem a vysoce světelným zoomem 1:12, vybaveným účinnou optickou stabilizací. Ve všech ohledech je na špici současného vývoje. Ve svém automatickém režimu kryje vše, s čím se běžně setkáváme, ovšem množstvím funkcí umožní lépe poučenému majiteli proniknout do všech myslitelných oblastí fotografie. Komunikuje v češtině, k disposici je i důkladný český manuál. Ten budete při práci hodně potřebovat, přiznám, že i já, starý kozák s pěti sty recenzovanými fotoaparáty na kontě, jsem ho tu a tam otevřel :-). Nedostatek vidím jediný – že takto vybavený přístroj nenabízí možnost fotografování v RAW formátu. To by si aparát rozhodně zasloužil, protože ve svém úhrnu je určen náročným zkušeným fotografům a ti se nyní k rawovému focení stále častěji uchylují. Funkce “mé barvy” je zajímavá,ale kdybych si měl vybrat, bral bych RAW: “mé barvy” si vyčaruji v rawovém editoru na kvalitním EIZO monitoru v klidu sám ve své pracovně, než abych s nimi laboroval na 1,8´´ displeji někde venku na sluníčku. Ale naproti tomu, když není RAW, zaplaťpnábůh za “moje barvy”. Je to velmi zajímavá funkce a chci se k ní vrátit v samostatném článku.

Ukázky:
Měření dává přednost středové oblasti i v režimu zonálního měření, proto je dobře nabíratexpozici z oblasti nejvyšších jasů a pak dokončit kompozici (1. řada).
2. řada prezentuje obvyklé naše modelky, Žofinku a Marii (400 ISO).
3. řada je ukázka funkce “moje barvy” – vpravo se zvýrazněnou modrou.
4. řada: Ukázka motivu s velkými světelnými rozdíly -snímáno v režimu zonálního měření, fasáda domu je přepálena. Vpravo ukázka šikmých linií.
5. řada: makro, vpravo ve funkci “moje barvy” zobrazena jediná barva ostatní jsou čb – v této fnkci lze přidáváním +- zvýšit nebo snížit rozsah vybraných odstínů.


Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: