| Vlajková loď mezi kompakty Canonu má na sobě napsanou devítku. Zatímco její předchůdce, číslo sedm, se od šestky radikálně změnil, sedmičku a devítku byste na první pohled nerozeznali. To není důvod ke stížnostem, jelikož sedmička, a teď i devítka mají přísný „profi look“, tedy vzezření profesionálního fotoaparátu.
Jaký je a komu je určen
Snímač je tedy CCD s RGB maskou, který vytváří snímky 4000 x 3000 v největším rozlišení, nebo 3264 x 2448, 2592 x 1944, 1600 x 1200 a 640 x 480. Lze přepnout jak na 4:3, tak na 3:2, což je poměr stran pohlednic. Obrázky jsou jak v JPEG, tak v RAW formátu, což je u kompaktů výjimka. Procesor je DIGIC III, známý i z profi verzí Canonu. To jsou stručné specifikace přístroje, který je sice objemnější a těžší než kompakty bývají, ale celým svým řešením budí dojem solidnosti a pečlivého provedení. Přístroj je vybaven i optickým hledáčkem; lidi to chtějí, ale je vcelku k ničemu. Jako u géček se stalo zvykem, vidíte v něm objektiv , což by nebylo nejhorší: neví si rady s paralaxou, takže fotíte něco jiného než vidíte. Takže je to jenom taková okrasa dodávající onen „profi look“ a na tom nic nemění fakt, že to má korekci oční vady.. Co není pro kočku jsou samozřejmě sáňky pro externí blesk. Ovládání a menu Čtyřcestný volič má kolem sebe kolečko k ovládání expoziční kompenzace, slouží k pohybu v menu, nastavuje clonu či čas – je to v podstatě roller. Je velmi dobře řešený, takže se neplete s normálním čtyřcestným voličem, který je uvnitř. Ten má kromě pohybu v menu volby: manuální ostření, nastavení blesku, nastavení sériového focení a samospouště a makro. Funkční menu má tlačítko uprostřed čtyřcestného voliče, je to klasické canonské funkční menu, jak se používá už od roku 2000. Tam jsou nejdůležitější funkce, tedy nastavení bílé, barevnost (zde se skrývá i ovládání saturace a kontrastu), dále bracketing, síla blesku, druh měření expozice, ND filtr (neutral density=šedý filtr, někdy je třeba v zájmu prodloužení času (na př.) ještě snížit citlivost) a konečně kvalita a rozměr obrázku. Toto funkční menu zůstává aktivní i při fotografování, musí se vypnout opět tím středovým tlačítkem. Menu v pravém slova smyslu poněkud splývá se setupem, jsou tam volby jako digitální zoom (včetně „výřezového“ dig. zoomu), chytře řešená samospoušť, kdy volíme prodlevu i počet snímků, které takto půjdou spustit, dále je tu „bezpečný posun“. Nad touto položkou jsem si lámal hlavu už v recenzi na Canon SX100, protože v manuálu je vyložena nesrozumitelně. Přitom je to chytré opatření, jak zjištěno studiem na webu: Jak se s ním fotí
V praxi nebyly s přístrojem žádné potíže. I na sluníčku byl obraz na třípalcovém displeji dobře vidět. Navíc, displej (má 230 tisíc pixelů) se v případě potřeby sám rozjasní – samozřejmě v menu lze nastavit jeho jas. Poskytuje i dostatečné množství informací a – opět samozřejmě – si lze na něj nastavit mřížku jako pomůcku pro udržení vodorovné roviny. Zajímavost: přístroj samozřejmě nabízí autorotaci, tedy srovnání snímku „na výšku“. Ale on automaticky otáčí snímek i při prohlížení! Maličkost, ale zaslouží pochvalu. Někomu s e možná bude stýskat po otáčivém LCD modelů do G6. Něco za něco, tenhle je holt velký a asi by ho nešlo dát do otočného rámu. Trochu mi vadilo tlačítko na kompenzaci expozice vpravo nahoře – kdyby bylo na hraně, pak by to bylo v pořádku, ale asi by bylo šikovnější ho vyměnit s tlačítkem menu, které se méně používá. Shrnutí Pro a proti:
Ukázky:
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Obrazová kvalita je mimo diskusi, je do dvanáctimegový formát. Soudková vada je minimální, kresba do krajů samozřejmě trochu klesá, ale nijak nad normu. Vinětace (tmavé rohy) žádná. Fialové kontury jsou naprosto zanedbatelné. Přístroj je nastaven na preferenci vyšších jasů, takže nemá sklony k přepalům, samozřejmě za cenu hlubších stínů, což je ovšem menší zlo. Barevně je neutrální a pěkně zvládá i jemné odstíny podzimní přírody, jak se pokusím doložit na doprovodných snímcích. 
Makro je senzační, do 1 cm, pak samozřejmě objektiv už stíní. Obrázek vpravo je zmenšené plné okno. Pokud bychom se měli držet definice makra vycházející z „kinofilmových dob“, pak makro je takový záběr, kde předmět vysoký 24 mm zabere plnou šíři formátu. 
| Vlajková loď mezi kompakty Canonu má na sobě napsanou devítku. Zatímco její předchůdce, číslo sedm, se od šestky radikálně změnil, sedmičku a devítku byste na první pohled nerozeznali. To není důvod ke stížnostem, jelikož sedmička, a teď i devítka mají přísný „profi look“, tedy vzezření profesionálního fotoaparátu.
Jaký je a komu je určen
Snímač je tedy CCD s RGB maskou, který vytváří snímky 4000 x 3000 v největším rozlišení, nebo 3264 x 2448, 2592 x 1944, 1600 x 1200 a 640 x 480. Lze přepnout jak na 4:3, tak na 3:2, což je poměr stran pohlednic. Obrázky jsou jak v JPEG, tak v RAW formátu, což je u kompaktů výjimka. Procesor je DIGIC III, známý i z profi verzí Canonu. To jsou stručné specifikace přístroje, který je sice objemnější a těžší než kompakty bývají, ale celým svým řešením budí dojem solidnosti a pečlivého provedení. Přístroj je vybaven i optickým hledáčkem; lidi to chtějí, ale je vcelku k ničemu. Jako u géček se stalo zvykem, vidíte v něm objektiv , což by nebylo nejhorší: neví si rady s paralaxou, takže fotíte něco jiného než vidíte. Takže je to jenom taková okrasa dodávající onen „profi look“ a na tom nic nemění fakt, že to má korekci oční vady.. Co není pro kočku jsou samozřejmě sáňky pro externí blesk. Ovládání a menu Čtyřcestný volič má kolem sebe kolečko k ovládání expoziční kompenzace, slouží k pohybu v menu, nastavuje clonu či čas – je to v podstatě roller. Je velmi dobře řešený, takže se neplete s normálním čtyřcestným voličem, který je uvnitř. Ten má kromě pohybu v menu volby: manuální ostření, nastavení blesku, nastavení sériového focení a samospouště a makro. Funkční menu má tlačítko uprostřed čtyřcestného voliče, je to klasické canonské funkční menu, jak se používá už od roku 2000. Tam jsou nejdůležitější funkce, tedy nastavení bílé, barevnost (zde se skrývá i ovládání saturace a kontrastu), dále bracketing, síla blesku, druh měření expozice, ND filtr (neutral density=šedý filtr, někdy je třeba v zájmu prodloužení času (na př.) ještě snížit citlivost) a konečně kvalita a rozměr obrázku. Toto funkční menu zůstává aktivní i při fotografování, musí se vypnout opět tím středovým tlačítkem. Menu v pravém slova smyslu poněkud splývá se setupem, jsou tam volby jako digitální zoom (včetně „výřezového“ dig. zoomu), chytře řešená samospoušť, kdy volíme prodlevu i počet snímků, které takto půjdou spustit, dále je tu „bezpečný posun“. Nad touto položkou jsem si lámal hlavu už v recenzi na Canon SX100, protože v manuálu je vyložena nesrozumitelně. Přitom je to chytré opatření, jak zjištěno studiem na webu: Jak se s ním fotí
V praxi nebyly s přístrojem žádné potíže. I na sluníčku byl obraz na třípalcovém displeji dobře vidět. Navíc, displej (má 230 tisíc pixelů) se v případě potřeby sám rozjasní – samozřejmě v menu lze nastavit jeho jas. Poskytuje i dostatečné množství informací a – opět samozřejmě – si lze na něj nastavit mřížku jako pomůcku pro udržení vodorovné roviny. Zajímavost: přístroj samozřejmě nabízí autorotaci, tedy srovnání snímku „na výšku“. Ale on automaticky otáčí snímek i při prohlížení! Maličkost, ale zaslouží pochvalu. Někomu s e možná bude stýskat po otáčivém LCD modelů do G6. Něco za něco, tenhle je holt velký a asi by ho nešlo dát do otočného rámu. Trochu mi vadilo tlačítko na kompenzaci expozice vpravo nahoře – kdyby bylo na hraně, pak by to bylo v pořádku, ale asi by bylo šikovnější ho vyměnit s tlačítkem menu, které se méně používá. Shrnutí Pro a proti:
Ukázky:
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||
