Nezařazené

Canon PowerShot G9 (recenze)

Vlajková loď mezi kompakty Canonu má na sobě napsanou devítku. Zatímco její předchůdce, číslo sedm, se od šestky radikálně změnil, sedmičku a devítku byste na první pohled nerozeznali. To není důvod ke stížnostem, jelikož sedmička, a teď i devítka mají přísný “profi look”, tedy vzezření profesionálního fotoaparátu.

Jaký je a komu je určen
Je to přístroj, který se ani nesnaží vlichotit se do přízně amatérovi, který netouží po ničem, než v klídku a bez starostí si vyfotit rodinku. Černá barva naznačuje, že jde o vážnou věc. Množství ovládacích prvků rozesetých po povrchu také signalizuje důraz na kontrolu všeho, co se v aparátu děje. Proč tedy se nehoupá na krku profíkům? Málo platné, snímač má sice 12,1 megapixelů, ale jsou namačkány na snímači 7,6 x 5,6 mm velkém, z čehož se přirozenou cestou odvíjejí problémy zejména se šumem. Ale to je vlastnost, se kterou se musí smířit každý majitel kompaktu a je to v souvislosti s tímto přístrojem asi jediná horší zpráva, kterou mám.

Snímač je tedy CCD s RGB maskou, který vytváří snímky 4000 x 3000 v největším rozlišení, nebo 3264 x 2448, 2592 x 1944, 1600 x 1200 a 640 x 480. Lze přepnout jak na 4:3, tak na 3:2, což je poměr stran pohlednic. Obrázky jsou jak v JPEG, tak v RAW formátu, což je u kompaktů výjimka.
Objektiv je šestinásobný zoom s rozsahem odpovídajícím 35 až 210 mm, tedy od mírného “širokáče” do celkem slušného “tele”. Má vynikající makro od 1 cm. Má 9 členů v 7 skupinách (1 oboustranný asférický člen). Světelnost je F2.8 až 4.8. Největší clona je F8. Rozsah zoomu lze rozšířit předsádkami, ty se připevňují pomocí mezikusu, který se přišroubuje k tělu. Objektiv je krytý roletkou, nepotřebuje tedy krytku. Zoomuje ve 14 krocích.
Zaostřovací systém je velmi pokročilý, devítibodový s detekcí obličeje, lze volit i výběr obličeje a sledování. Jmenuje se AiAF (Advanced intelligent Auto Focus), pracuje na principu vyhledávání kontrastu. Zajímavou funkcí je “bracketing autofokusu”, kdy přístroj pořídí tři snímky zaostřené na trochu jiné místo. Jsem poněkud skeptický vůči těmto hokus pokusům, protože “lehké přenastavení ostřicího bodu” nemá vzhledem k velké hloubce ostrosti roli.
Citlivost má rozsah od 80 do 1600 ISO. Ve scénickém režimu Vysoká citlivost se skrývá až 3200 ISO, ale do toho raději nejít.
Rozsah časů je 15-1/2500 s.
Video má 1024 x 768 @ 15 fps, 640 x 480 @ 30/15 fps, a menší.
Zápis na SDHC, SD, MMC, MMC Plus karty
Napájení z výkonného li-ion aku, shodný na př. s EOS 400D, vydrží běžně 500 snímků bez nutnosti nabíjení.
Rozměry a váha 106,4 x 71,9 x 42,5 mm, 320 g.

Procesor je DIGIC III, známý i z profi verzí Canonu. To jsou stručné specifikace přístroje, který je sice objemnější a těžší než kompakty bývají, ale celým svým řešením budí dojem solidnosti a pečlivého provedení. Přístroj je vybaven i optickým hledáčkem; lidi to chtějí, ale je vcelku k ničemu. Jako u géček se stalo zvykem, vidíte v něm objektiv , což by nebylo nejhorší: neví si rady s paralaxou, takže fotíte něco jiného než vidíte. Takže je to jenom taková okrasa dodávající onen “profi look” a na tom nic nemění fakt, že to má korekci oční vady.. Co není pro kočku jsou samozřejmě sáňky pro externí blesk.

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná tlačítkem, které nelze omylem stisknout, takže je zcela bezpečné. Spoušť má kolem sebe prstenec pro ovládání zoomu. Na horní stěně je volič režimů, má volbu scénických režimů, “stitch assist” neboli pomůcku pro vytváření panoramatických obrázků a kameru (video). Pak je tu samozřejmě automatický režim a “kreativní oblast” – tedy program, priorita clony/času a manuální režim, jakož i dvě pozice pro ukládání uživatelského nastavení. To se dělá velmi jednoduše, prostě nastavíme co potřebujeme a z menu uložíme na pozici C1 nebo C2. Na druhé straně optického hledáčku je roztomilý kruhový volič ISO.
Na zadní stěně je vlevo hned pod hranou tlačítko pro přímý tisk. Lze mu v menu přiřadit některou funkci, já tam nastavil WB, tedy “nastavení bílé”, aby bylo pěkně při ruce. Na druhé straně je tlačítko pro prohlížení. Vpravo je na hraně tlačítko “hvězdička”, to blokuje naměřenou expozici – například namíříte na červánky, nastavíte expozici, hvězdičkou ji blokujete, pak dokomponujete záběr a exponujete.
Dále je na zadní stěně vlevo nahoře důležité tlačítko pro definici ostření. Je trochu náročné na pochopení, takže pozor: jakmile se zapne, tlačítkům menu a display (ta jsou dole pod kombinovaným čtyřcestným voličem) jsou přiřazeny nové funkce. Tlačítku menu funkce volby mezi detekcí tváře, devítibodovým automatickým ostřením a “flexi zone”, což je přemístitelná zaostřovací bod. Tlačítkem display můžeme měnit jeho velikost a čtyřcestným voličem ho stěhujeme po ploše displeje. Když toto tlačítko podržíme, ostřicí bod se vrátí na střed. Vedle něho je tlačítko pro kompenzaci expozice, ovládá se kroužkem kolem kombinovaného čtyřcestného voliče.
Dole je display, tím se vypne/zapne displej a zapnou se tam údaje plus živý histogram. No a vpravo dole je menu, viz dále.

Čtyřcestný volič má kolem sebe kolečko k ovládání expoziční kompenzace, slouží k pohybu v menu, nastavuje clonu či čas – je to v podstatě roller. Je velmi dobře řešený, takže se neplete s normálním čtyřcestným voličem, který je uvnitř. Ten má kromě pohybu v menu volby: manuální ostření, nastavení blesku, nastavení sériového focení a samospouště a makro.

Funkční menu má tlačítko uprostřed čtyřcestného voliče, je to klasické canonské funkční menu, jak se používá už od roku 2000. Tam jsou nejdůležitější funkce, tedy nastavení bílé, barevnost (zde se skrývá i ovládání saturace a kontrastu), dále bracketing, síla blesku, druh měření expozice, ND filtr (neutral density=šedý filtr, někdy je třeba v zájmu prodloužení času (na př.) ještě snížit citlivost) a konečně kvalita a rozměr obrázku. Toto funkční menu zůstává aktivní i při fotografování, musí se vypnout opět tím středovým tlačítkem.

Menu v pravém slova smyslu poněkud splývá se setupem, jsou tam volby jako digitální zoom (včetně “výřezového” dig. zoomu), chytře řešená samospoušť, kdy volíme prodlevu i počet snímků, které takto půjdou spustit, dále je tu “bezpečný posun”. Nad touto položkou jsem si lámal hlavu už v recenzi na Canon SX100, protože v manuálu je vyložena nesrozumitelně. Přitom je to chytré opatření, jak zjištěno studiem na webu:
Jakmile máte dejme tomu prioritu času a v šeru si při ISO 80 nastavíte 1/500 při cloně F5.6 (je to pitomost, ale uvádím to jako příklad), s vypnutým bezpečným posunem se jenom rozsvítí červeně F5.6. Kdežto se zapnutým se čas prodlouží – s ohledem na náš příklad, například na 1/2 sec. Je to tedy “blbovzdorné opatření” a je dobře ho mít zapnuté, protože jsme lidé omylní. Z dalších zajímavých funkcí je tu kontrola zaostření – to je vychytávka umožňující v režimu prohlížení zobrazení místa, na něž bylo ostřeno – a dokonce i zvětšení “lupou”, tedy zvětšení páčkou pro zoom.
V menu se též nastavuje režim stabilizace – nejlepší je při fotografování”, nikoli “stále”. No a pokud máme konvertor, pak se tu nastavuje korekce podle příslušného typu.

Jak se s ním fotí
Přístroj startuje pěkně svižně pod 1 sec. S namáčknutím je spoušť okamžitá, bez namáčknutí, ať jsem dělal co jsem dělal, řečeno s Vodafonem, jsem se pod 0,5 sec nedostal a to je na takový prestižní přístroj dlouhá doba. O nic lepší to nebylo ani s manuálním ostřením, které je jinak moc pěkné, zapíná se čtyřcestným voličem a ukáže se tam hezká lupa (zvětšený výřez obrazu), ale ostření neurychlí. To je nesporně chybka. fialové konturyObrazová kvalita je mimo diskusi, je do dvanáctimegový formát. Soudková vada je minimální, kresba do krajů samozřejmě trochu klesá, ale nijak nad normu. Vinětace (tmavé rohy) žádná. Fialové kontury jsou naprosto zanedbatelné. Přístroj je nastaven na preferenci vyšších jasů, takže nemá sklony k přepalům, samozřejmě za cenu hlubších stínů, což je ovšem menší zlo. Barevně je neutrální a pěkně zvládá i jemné odstíny podzimní přírody, jak se pokusím doložit na doprovodných snímcích.

Nastavení bílé je jako tradičně bídné, žárovku nezvládá v automatickém režimu, vzpamatuje se až při příslušné předvolbě.
Šum, a je to tady, oblíbená trampolína pro rajtování. Troufnu si tvrdit, a budu za to asi bit, že do 400 ISO nedělá velké problémy a při ISO 800 je vcelku snesitelný. No a na těch 1600 ISO se nepokoušejte dělat reprodukce poštovních známek…

Nahoře vlevo 200, vpravo 400 ISO, dole vlevo 800, vpravo 1600 ISO (výřez 1:1)



makroMakro je senzační, do 1 cm, pak samozřejmě objektiv už stíní. Obrázek vpravo je zmenšené plné okno. Pokud bychom se měli držet definice makra vycházející z “kinofilmových dob”, pak makro je takový záběr, kde předmět vysoký 24 mm zabere plnou šíři formátu.

Nastavení ISO je ruční, kolečkem na horní stěně. Lze ale v menu nastavit automatické zvýšení ISO při nižší světelné hladině. Pak se ISO zvýší podle okolností až na 800, přičemž na displeji údaj o novém ISO vidíme. Za to si zaslouží Canon velkou pochvalu!

V praxi nebyly s přístrojem žádné potíže. I na sluníčku byl obraz na třípalcovém displeji dobře vidět. Navíc, displej (má 230 tisíc pixelů) se v případě potřeby sám rozjasní – samozřejmě v menu lze nastavit jeho jas. Poskytuje i dostatečné množství informací a – opět samozřejmě – si lze na něj nastavit mřížku jako pomůcku pro udržení vodorovné roviny. Zajímavost: přístroj samozřejmě nabízí autorotaci, tedy srovnání snímku “na výšku”. Ale on automaticky otáčí snímek i při prohlížení! Maličkost, ale zaslouží pochvalu. Někomu s e možná bude stýskat po otáčivém LCD modelů do G6. Něco za něco, tenhle je holt velký a asi by ho nešlo dát do otočného rámu. Trochu mi vadilo tlačítko na kompenzaci expozice vpravo nahoře – kdyby bylo na hraně, pak by to bylo v pořádku, ale asi by bylo šikovnější ho vyměnit s tlačítkem menu, které se méně používá.
Stabilizace obrazu je vynikající. Obrázek zde na ukázce byl pořízen dvacetinou z ruky ohniskovou vzdáleností, která by normálně vyžadovala 1/200 sec. To je 3 a půl stupně navíc! Zde je výřez 1:1 (je vidět, že bych měl konečně na mých plechových manekýnech utřít prach), na proklik uvidíte původní obrázek v plné velikosti. Stabilizace má tři režimy, tedy “pořád”, nebo “jenom při focení” a při panorámování, kdy stabilizuje jen pohyby nahoru a dolů.

Shrnutí
Canon PowerShot G9 je přístroj určený lidem, kteří by chtěli Leiku, ale nechce se jim za ni dávat sto a více tisíc. Je to kompakt umožňující plnou kontrolu obrazu, velmi účelně řešený, pečlivě dílensky provedený. Jeho dvanáctimegové srdce produkuje vynikající obrázky. Oproti zrcadlovkám je poněkud (hodně) pomalejší. Díky optické stabilizaci a důmyslné automatice se od něho dají čekat výborné obrázky i za složitých světelných podmínek. Stojí skoro 15 tisíc, ale je to cena za kvalitu.

Pro a proti:

Pro:
Profi look, důkladné provedení
Plná kontrola, výborná ergonomie
Proti:

velké zpoždění spouště

Ukázky:
1 a 2 rozsah zoomu, 3 a 4 mdlé světlo, 5 až 9 ostré světlo, 10 a 11 nízké slunce, 12 při 1600 ISO

1 rozsah zoomu 2 rozsah zoomu
3 mdlé světlo 4 mdlé světlo
5 ostré světlo 6 ostré světlo
7 ostré světlo 8 ostré světlo
9 ostré světlo 10 nízké slunce
11 nízké slunce 12 při 1600 ISO


Vlajková loď mezi kompakty Canonu má na sobě napsanou devítku. Zatímco její předchůdce, číslo sedm, se od šestky radikálně změnil, sedmičku a devítku byste na první pohled nerozeznali. To není důvod ke stížnostem, jelikož sedmička, a teď i devítka mají přísný “profi look”, tedy vzezření profesionálního fotoaparátu.

Jaký je a komu je určen
Je to přístroj, který se ani nesnaží vlichotit se do přízně amatérovi, který netouží po ničem, než v klídku a bez starostí si vyfotit rodinku. Černá barva naznačuje, že jde o vážnou věc. Množství ovládacích prvků rozesetých po povrchu také signalizuje důraz na kontrolu všeho, co se v aparátu děje. Proč tedy se nehoupá na krku profíkům? Málo platné, snímač má sice 12,1 megapixelů, ale jsou namačkány na snímači 7,6 x 5,6 mm velkém, z čehož se přirozenou cestou odvíjejí problémy zejména se šumem. Ale to je vlastnost, se kterou se musí smířit každý majitel kompaktu a je to v souvislosti s tímto přístrojem asi jediná horší zpráva, kterou mám.

Snímač je tedy CCD s RGB maskou, který vytváří snímky 4000 x 3000 v největším rozlišení, nebo 3264 x 2448, 2592 x 1944, 1600 x 1200 a 640 x 480. Lze přepnout jak na 4:3, tak na 3:2, což je poměr stran pohlednic. Obrázky jsou jak v JPEG, tak v RAW formátu, což je u kompaktů výjimka.
Objektiv je šestinásobný zoom s rozsahem odpovídajícím 35 až 210 mm, tedy od mírného “širokáče” do celkem slušného “tele”. Má vynikající makro od 1 cm. Má 9 členů v 7 skupinách (1 oboustranný asférický člen). Světelnost je F2.8 až 4.8. Největší clona je F8. Rozsah zoomu lze rozšířit předsádkami, ty se připevňují pomocí mezikusu, který se přišroubuje k tělu. Objektiv je krytý roletkou, nepotřebuje tedy krytku. Zoomuje ve 14 krocích.
Zaostřovací systém je velmi pokročilý, devítibodový s detekcí obličeje, lze volit i výběr obličeje a sledování. Jmenuje se AiAF (Advanced intelligent Auto Focus), pracuje na principu vyhledávání kontrastu. Zajímavou funkcí je “bracketing autofokusu”, kdy přístroj pořídí tři snímky zaostřené na trochu jiné místo. Jsem poněkud skeptický vůči těmto hokus pokusům, protože “lehké přenastavení ostřicího bodu” nemá vzhledem k velké hloubce ostrosti roli.
Citlivost má rozsah od 80 do 1600 ISO. Ve scénickém režimu Vysoká citlivost se skrývá až 3200 ISO, ale do toho raději nejít.
Rozsah časů je 15-1/2500 s.
Video má 1024 x 768 @ 15 fps, 640 x 480 @ 30/15 fps, a menší.
Zápis na SDHC, SD, MMC, MMC Plus karty
Napájení z výkonného li-ion aku, shodný na př. s EOS 400D, vydrží běžně 500 snímků bez nutnosti nabíjení.
Rozměry a váha 106,4 x 71,9 x 42,5 mm, 320 g.

Procesor je DIGIC III, známý i z profi verzí Canonu. To jsou stručné specifikace přístroje, který je sice objemnější a těžší než kompakty bývají, ale celým svým řešením budí dojem solidnosti a pečlivého provedení. Přístroj je vybaven i optickým hledáčkem; lidi to chtějí, ale je vcelku k ničemu. Jako u géček se stalo zvykem, vidíte v něm objektiv , což by nebylo nejhorší: neví si rady s paralaxou, takže fotíte něco jiného než vidíte. Takže je to jenom taková okrasa dodávající onen “profi look” a na tom nic nemění fakt, že to má korekci oční vady.. Co není pro kočku jsou samozřejmě sáňky pro externí blesk.

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná tlačítkem, které nelze omylem stisknout, takže je zcela bezpečné. Spoušť má kolem sebe prstenec pro ovládání zoomu. Na horní stěně je volič režimů, má volbu scénických režimů, “stitch assist” neboli pomůcku pro vytváření panoramatických obrázků a kameru (video). Pak je tu samozřejmě automatický režim a “kreativní oblast” – tedy program, priorita clony/času a manuální režim, jakož i dvě pozice pro ukládání uživatelského nastavení. To se dělá velmi jednoduše, prostě nastavíme co potřebujeme a z menu uložíme na pozici C1 nebo C2. Na druhé straně optického hledáčku je roztomilý kruhový volič ISO.
Na zadní stěně je vlevo hned pod hranou tlačítko pro přímý tisk. Lze mu v menu přiřadit některou funkci, já tam nastavil WB, tedy “nastavení bílé”, aby bylo pěkně při ruce. Na druhé straně je tlačítko pro prohlížení. Vpravo je na hraně tlačítko “hvězdička”, to blokuje naměřenou expozici – například namíříte na červánky, nastavíte expozici, hvězdičkou ji blokujete, pak dokomponujete záběr a exponujete.
Dále je na zadní stěně vlevo nahoře důležité tlačítko pro definici ostření. Je trochu náročné na pochopení, takže pozor: jakmile se zapne, tlačítkům menu a display (ta jsou dole pod kombinovaným čtyřcestným voličem) jsou přiřazeny nové funkce. Tlačítku menu funkce volby mezi detekcí tváře, devítibodovým automatickým ostřením a “flexi zone”, což je přemístitelná zaostřovací bod. Tlačítkem display můžeme měnit jeho velikost a čtyřcestným voličem ho stěhujeme po ploše displeje. Když toto tlačítko podržíme, ostřicí bod se vrátí na střed. Vedle něho je tlačítko pro kompenzaci expozice, ovládá se kroužkem kolem kombinovaného čtyřcestného voliče.
Dole je display, tím se vypne/zapne displej a zapnou se tam údaje plus živý histogram. No a vpravo dole je menu, viz dále.

Čtyřcestný volič má kolem sebe kolečko k ovládání expoziční kompenzace, slouží k pohybu v menu, nastavuje clonu či čas – je to v podstatě roller. Je velmi dobře řešený, takže se neplete s normálním čtyřcestným voličem, který je uvnitř. Ten má kromě pohybu v menu volby: manuální ostření, nastavení blesku, nastavení sériového focení a samospouště a makro.

Funkční menu má tlačítko uprostřed čtyřcestného voliče, je to klasické canonské funkční menu, jak se používá už od roku 2000. Tam jsou nejdůležitější funkce, tedy nastavení bílé, barevnost (zde se skrývá i ovládání saturace a kontrastu), dále bracketing, síla blesku, druh měření expozice, ND filtr (neutral density=šedý filtr, někdy je třeba v zájmu prodloužení času (na př.) ještě snížit citlivost) a konečně kvalita a rozměr obrázku. Toto funkční menu zůstává aktivní i při fotografování, musí se vypnout opět tím středovým tlačítkem.

Menu v pravém slova smyslu poněkud splývá se setupem, jsou tam volby jako digitální zoom (včetně “výřezového” dig. zoomu), chytře řešená samospoušť, kdy volíme prodlevu i počet snímků, které takto půjdou spustit, dále je tu “bezpečný posun”. Nad touto položkou jsem si lámal hlavu už v recenzi na Canon SX100, protože v manuálu je vyložena nesrozumitelně. Přitom je to chytré opatření, jak zjištěno studiem na webu:
Jakmile máte dejme tomu prioritu času a v šeru si při ISO 80 nastavíte 1/500 při cloně F5.6 (je to pitomost, ale uvádím to jako příklad), s vypnutým bezpečným posunem se jenom rozsvítí červeně F5.6. Kdežto se zapnutým se čas prodlouží – s ohledem na náš příklad, například na 1/2 sec. Je to tedy “blbovzdorné opatření” a je dobře ho mít zapnuté, protože jsme lidé omylní. Z dalších zajímavých funkcí je tu kontrola zaostření – to je vychytávka umožňující v režimu prohlížení zobrazení místa, na něž bylo ostřeno – a dokonce i zvětšení “lupou”, tedy zvětšení páčkou pro zoom.
V menu se též nastavuje režim stabilizace – nejlepší je při fotografování”, nikoli “stále”. No a pokud máme konvertor, pak se tu nastavuje korekce podle příslušného typu.

Jak se s ním fotí
Přístroj startuje pěkně svižně pod 1 sec. S namáčknutím je spoušť okamžitá, bez namáčknutí, ať jsem dělal co jsem dělal, řečeno s Vodafonem, jsem se pod 0,5 sec nedostal a to je na takový prestižní přístroj dlouhá doba. O nic lepší to nebylo ani s manuálním ostřením, které je jinak moc pěkné, zapíná se čtyřcestným voličem a ukáže se tam hezká lupa (zvětšený výřez obrazu), ale ostření neurychlí. To je nesporně chybka. fialové konturyObrazová kvalita je mimo diskusi, je do dvanáctimegový formát. Soudková vada je minimální, kresba do krajů samozřejmě trochu klesá, ale nijak nad normu. Vinětace (tmavé rohy) žádná. Fialové kontury jsou naprosto zanedbatelné. Přístroj je nastaven na preferenci vyšších jasů, takže nemá sklony k přepalům, samozřejmě za cenu hlubších stínů, což je ovšem menší zlo. Barevně je neutrální a pěkně zvládá i jemné odstíny podzimní přírody, jak se pokusím doložit na doprovodných snímcích.

Nastavení bílé je jako tradičně bídné, žárovku nezvládá v automatickém režimu, vzpamatuje se až při příslušné předvolbě.
Šum, a je to tady, oblíbená trampolína pro rajtování. Troufnu si tvrdit, a budu za to asi bit, že do 400 ISO nedělá velké problémy a při ISO 800 je vcelku snesitelný. No a na těch 1600 ISO se nepokoušejte dělat reprodukce poštovních známek…

Nahoře vlevo 200, vpravo 400 ISO, dole vlevo 800, vpravo 1600 ISO (výřez 1:1)



makroMakro je senzační, do 1 cm, pak samozřejmě objektiv už stíní. Obrázek vpravo je zmenšené plné okno. Pokud bychom se měli držet definice makra vycházející z “kinofilmových dob”, pak makro je takový záběr, kde předmět vysoký 24 mm zabere plnou šíři formátu.

Nastavení ISO je ruční, kolečkem na horní stěně. Lze ale v menu nastavit automatické zvýšení ISO při nižší světelné hladině. Pak se ISO zvýší podle okolností až na 800, přičemž na displeji údaj o novém ISO vidíme. Za to si zaslouží Canon velkou pochvalu!

V praxi nebyly s přístrojem žádné potíže. I na sluníčku byl obraz na třípalcovém displeji dobře vidět. Navíc, displej (má 230 tisíc pixelů) se v případě potřeby sám rozjasní – samozřejmě v menu lze nastavit jeho jas. Poskytuje i dostatečné množství informací a – opět samozřejmě – si lze na něj nastavit mřížku jako pomůcku pro udržení vodorovné roviny. Zajímavost: přístroj samozřejmě nabízí autorotaci, tedy srovnání snímku “na výšku”. Ale on automaticky otáčí snímek i při prohlížení! Maličkost, ale zaslouží pochvalu. Někomu s e možná bude stýskat po otáčivém LCD modelů do G6. Něco za něco, tenhle je holt velký a asi by ho nešlo dát do otočného rámu. Trochu mi vadilo tlačítko na kompenzaci expozice vpravo nahoře – kdyby bylo na hraně, pak by to bylo v pořádku, ale asi by bylo šikovnější ho vyměnit s tlačítkem menu, které se méně používá.
Stabilizace obrazu je vynikající. Obrázek zde na ukázce byl pořízen dvacetinou z ruky ohniskovou vzdáleností, která by normálně vyžadovala 1/200 sec. To je 3 a půl stupně navíc! Zde je výřez 1:1 (je vidět, že bych měl konečně na mých plechových manekýnech utřít prach), na proklik uvidíte původní obrázek v plné velikosti. Stabilizace má tři režimy, tedy “pořád”, nebo “jenom při focení” a při panorámování, kdy stabilizuje jen pohyby nahoru a dolů.

Shrnutí
Canon PowerShot G9 je přístroj určený lidem, kteří by chtěli Leiku, ale nechce se jim za ni dávat sto a více tisíc. Je to kompakt umožňující plnou kontrolu obrazu, velmi účelně řešený, pečlivě dílensky provedený. Jeho dvanáctimegové srdce produkuje vynikající obrázky. Oproti zrcadlovkám je poněkud (hodně) pomalejší. Díky optické stabilizaci a důmyslné automatice se od něho dají čekat výborné obrázky i za složitých světelných podmínek. Stojí skoro 15 tisíc, ale je to cena za kvalitu.

Pro a proti:

Pro:
Profi look, důkladné provedení
Plná kontrola, výborná ergonomie
Proti:

velké zpoždění spouště

Ukázky:
1 a 2 rozsah zoomu, 3 a 4 mdlé světlo, 5 až 9 ostré světlo, 10 a 11 nízké slunce, 12 při 1600 ISO

1 rozsah zoomu 2 rozsah zoomu
3 mdlé světlo 4 mdlé světlo
5 ostré světlo 6 ostré světlo
7 ostré světlo 8 ostré světlo
9 ostré světlo 10 nízké slunce
11 nízké slunce 12 při 1600 ISO