Canon PowerShot G7X Mk II

Novinka je z letošního února, navazuje na sedmičku s jednopalcovým čipem z listopadu 2014, která si zasloužila na Dpreview Silver Award. Rozdíl je v procesoru, Digi7 přišel namísto Digic 6 a fotoaparát je výrazně rychlejší. Čili zmizelo to jediné, co jsem modelu z roku 14 vytýkal…

Jaký je a komu je určen
Nový model kompaktu s jednopalcovým čipem vylepšuje hlavně rychlost. Zůstává CMOS s 20 megy s předním osvitem, a vysoce světelný stabilizovaný objektiv s ekv. 24-100mm na F1.8-2.8. Ostří od 5 cm. Je zde ovšem nový procesor Digic 7, který přispívá k celkovému zrychlení, takže lze počítat se sérií 8 fps i v RAW. Citlivost má rozsah 100 až 12800 ISO, v rozšířeném módu 25600. Rozsah časů je od 30 sec do 1/2000. Autofokus je na bázi analýzy kontrastu, má 31 bodů. Třípalcový jednomegový displej je výklopný a dotykový. Vestavěný blesk má dosah 7 m, sáňky pro externí zde nejsou. Video je až 1920/60p v MPEG4 nebo H.264 se stereozvukem. Zápis je na karty rodiny SD, vestavěná wifina. Přístroj váží 319 g a měří 106 x 61 x 42 mm. Přístroj stojí něco přes 17 tisíc, starší model je nadále v prodeji za čtrnáct. Stojí to za ty tři tisíce? Pravidelní čtenáři vědí, že jsem starý lakomec a vždy zvažuji cenu – výkon. Nebudu tedy napínat a řeknu svůj názor – myslím, že to stojí za to.

Souvisí to s určením přístroje. Canon pořád ještě vyrábí kompakty, i velmi levné, ve výprodeji koupíte nového ixusa za 2300 korun. Ale tyhle jednopalcové kompakty jsou tak trochu extra klasa a jsou určeny lidem, kteří si přejí dosáhnout maximální kvality, aniž by zatížili kapsu rozměry, váhou a výdaji. Současný model je podstatně rychlejší než ten předchozí. Když už tedy vydám sumu nad patnáct tisíc, tak ať to funguje jak má a ať mě nic nerozčiluje. Fotoaparát je svižný – nechť je pořádně svižný. A to tenhle Mark II bezpochyby je.

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná tlačítkem na horní stěně. U spouště je ovládání zoomu a vpravo je kruhový volič režimů, je dobře aretovaný, prakticky je nemožné jím nechtěně otočit. Pod ním je ovladač korekce expozice, je funkční ve všech režimech, včetně plného automatu a manuálu s automatickým ISO.

Kruhový volič má oddíl P, Tv, Av a M plus C, tedy program, priorita času a clony, plný manuál a uživatelské nastavení. Pak tam jsou režimy auto, scénické režimy (předvolby pro různé situace) a hybridní mód, který znamená, že se natáčejí dvou až čtyřvteřinová videa zakončená fotkou. Scénické režimy jsou běžné , nechybí tu ani noční fotka bez stativu – několikanásobná expozice korunovaná spojením do jednoho snímku. Přístroj zde nastaví automatické ISO a několikanásobnou expozici použije k odšumění, funguje to velmi dobře. Dvojí expozicí se zde řeší i rozmazané pozadí – moc výrazně to ale nefunguje. Pod tuto položku jsou zařazeny i obvyklé Kreativní filtry. Zde najdeme i HDR obrázky – otáčením kroužku o objektivu lze volit typ HDR obrázku, od přirozeného přes živé až po reliéfní. Poslední položkou je video.

Na zadní stěně jsou další důležité ovládací prvky. Vlevo nahoře je Ring/Func, tím se definuje funkce pro kroužek u objektivu. Lze mu nastavit ISO, nastavení bílé atd., ve výchozím nastavení ovládá např. clonu v režimu Av nebo čas v režimu Tv. To je pak na zvážení, protože čtyřcestný volič má funkci zadního rolleru a lze mu tedy ovládání clony respektive času přenechat. V různých speciálních případech ovšem tento kroužek plní specifické úkoly, např. při manuálním režimu nastavuje clonu a čas se nastavuje rollerem kolem čtyřcestného voliče. Ale pozor, tento Ring/Func knoflík je definovatelný, lze mu přiřadit jednu ze čtyřiadvaceti funkcí, například sem se dá nastavit přepínání průběžného a jednorázového ostření, expozice dotykem, neutrální filtr atd. V kombinaci s C polohou kruhového voliče ho můžeme tedy hodně individualizovat. Vedle je pak spoušť pro video, bohužel nejde přeprogramovat ani vypnout.

O čtyřcestném voliči už padla řeč, nahoru nastavujeme režim snímání, vpravo blesk, dolů režim displeje a vlevo makro a ruční ostření Pod tím je tlačítko pro přehrávání a pro menu. Na pravém boku přístroje je tlačítko pro zapnutí wifiny. Na levém boku je pak šoupátko na uvolnění blesku.

V této souvislosti trochu přeskočím do oblasti další kapitoly, totiž „jak se s tím fotí“. Ta kombinace ovládací kroužek / roller kolem čtyřcestného voliče je skvělá, s jedinou výhradou či spíš upozorněním: je třeba to hlídat. Zvláště pak zadní roller, tedy fakticky jen filigránské kolečko, se snadno posune a můžeme si rozhodit nastavení. Je to dobré, dobře funkční, ale zranitelné.

Menu je jednoduché a přehledné. Má fotomenu a setup, fotomenu má 8 obrazovek. Na 2. obr objevíme leccos, co bychom spíš hledali v setupu. Lze tu zakázat expozici dotykem na displeji, ale definuje se tu i spoušť videa (červené tlačítko na zadní stěně) – lze mu přiřadit na př. digitální telekonvertor nebo ISO (celkem 21 možností). Stejně tak lze nadefinovat sousední RingFunc tlačítko a kroužek kolem objektivu. Na téže obrazovce definujeme Q menu – toto Funkční menu zde lze upravit, můžeme ho redukovat o položky, které tak nechceme mít a lze měnit jejich pořadí. Pak vše uložíme příkazem Uložení nast. Důležitá je i následující 3.obr., kde se nastavuje režim autofokusu (lze ho též nastavit na tlačítko RingFunc nebo Video).

Setup menu se 4 obrazovkami neskrývá žádná tajemství – zde se nastavuje čas, datum a jazyk při prvním zapnutí přístroje, tady se formátuje karta, normálně nebo v low level režimu, kdy je třeba nefunkční kartu opravit. Zde se kalibruje vodováha, ale i normálně funguje velmi dobře a není třeba se s ní zabývat. Do EXIF si můžete zapsat údaje o svém autorství, copyright. Důležité je nastavení dotykového displeje na obr.4., dotykovost lze zrušit a ovlivnit i jeho citlivost. Úplně na konci je reset funkcí, to někdy pomůže, když v menu zakufrujeme, někde něco nastavíme a nevíme co a kde a ono to nějak podivně fotí.

Toto menu má ještě jednu skvělou a ne zcela běžnou vlastnost: je obvyklé, že se v něm pohybujeme pomocí čtyřcestného voliče, ale není běžné, že pohybem, vlevo / vpravo se dá listovat obrazovkami, třebaže jsme někde uvnitř obrazovky (zde se pohybujeme příkazem nahoru / dolu). Nejčastěji je to tak, že musíme vyskákat až nahoru na seznam obr. A pak teprve listovat. Toto značně usnadňuje život. Ovládací prvky byly oproti předchozímu modelu poněkud změněny – k větší jednoduchosti, aniž by se omezila míra individuálních nastavení.

Jak se s ním fotí
Tahle kapitolka by mohla být krátká: fotí se s ním skvěle. Startuje pod vteřinu a prodleva mezi fotkami je zanedbatelná. Sériové focení zvýšilo frekvenci na 8 fps (opravdu, nikoli jen papírově ve specifikacích). Je velmi citlivé na spoušť a nepodařilo se mi odexponovat v tomto režimu jen jednu fotku – a kupodivu ani ne v pomalé sérii. A teď chvályhodná chytrost: jakmile si zapnete kontinuální ostření (Ai Servo v tradiční terminologii Canonu, opakuji, že lze nadefinovat na tlačítko RingFunc nebo Video), přístroj se začne chovat jako v režimu priorita ostření a výrazně zpomalí frekvenci série – a máte každé okno ostré. Když ale nastavíte OneShot čili jednorázové ostření, série spustí svoji kulometnou dávku, ale zůstane na zaostřovací vzdálenosti prvního snímku. Tady je to zapnuté automaticky – a je to jeden z mála případů, kdy nebrblám pod fousy, že foťák dělá něco mimo moji vůli a nedává mi možnost volby.

Obrazová kvalita je vynikající – v rámci očekávání kompaktu, byť s jednopalcovým čipem. V terénních podmínkách jsem přístroj vyzkoušel při prohlídce pražské Invalidovny, viz článek zde. O tom ostatně svědčí ukázkové fotky – nicméně je třeba zdůraznit i digitální zoom. Ten obvykle dává tak pofidérní výsledky, že se o něm ani nezmiňuji. Zde ale jsou jeho výsledky pozoruhodné. Je na nich samozřejmě vidět masivní zprocesování, avšak pro běžné použití, zvláště pak na webu, je velmi vhodný. Lze ho pochopitelně vypnout, když je aktivovaný, nabíhá do dvou stupňů, 8,4x a 11x, tedy pak je ekvivalent cca 200, ev. 264 mm a to už jsou velmi slušné hodnoty.

Za zmínku stojí i na kompakt velmi dobrý dynamický rozsah, tedy schopnost kreslit ve stínech i jasech. S tím souvisí i chování při vysokém ISO. Pro kompakty bývá použitelný imit někde 1600 ISO, zde je to 3200 ISO a k užitku je i 6400 ISO. To je hodnota, o jakou před pěti lety klopýtaly i plnoformátové zrcadlovky.

Vestavěný blesk je poměrně slabý, avšak je schopen vysokorychlostní synchronizace! To uměl už model z r.2014 a pro přisvětlení stínů za slunečného počasí (zblízka) je to skvělá věc.

Pro wifi připojení je nutno mít nainstalovanou aplikaci CameraConnect, samozřejmě nejnovější verzi. Můžete se pak připojit buď napřímo, anebo přes přístupový bod domácí bezdrátové sítě. Chce to jen zadat přezdívku fotoaparátu – drobná pochvala – využívá se tu dotykové obrazovky, takže se píše velmi snadno. Přes aplikaci lze stahovat fotky anebo ovládat fotoaparát. Aplikace umožní zoomovat a exponovat, dovolí i základní nastavení, zvláště pak ISO a korekci expozice.

Velmi příjemně překvapila životnost baterky, inzerováno 265 fotek dle metodiky CIPA, já šel přes pět set. Přitom akumulátor NB-13L je mrňous!

Shrnutí
Canon PowerShot G7X Mk II je vyzrálý kompakt se zoomem 4,2 x (24 až 100 mm ekv.), vybavený výkonnou světelnou optikou a jednopalcovým čipem podpořeným procesorem poslední generace. Je velmi skladný, s ergonomicky perfektně řešenými ovládacími prvky. Vychází vstříc i pokročilému uživateli schopností individuálního nastavení, vyhoví ale i naprostému laikovi. I ten ocení jasný, dobře čitelný výklopný dotykový displej. Stojí něco přes 17 tisíc a to jeho poměr cena – výkon staví do nesmírně výhodné pozice. Pokud by se vyhlásila soutěž o nejlepší kompakt, díky výhodnému poměru cena výkon by byl tento model vážný uchazeč o dobré umístění.

Ukázky:

1 a 2 rozsah zoomu, 3 a 4 digitální zoom, 5 až 12 běžné světlo, 13 a 14 rozsah jaců, 15 protisvětlo, 16 selfíčko odpálené wifinou, 17 a 18 vysoké ISO (3200 a 6400)