Canon PowerShot A430 (recenze)

V angličtině je pro přístroje tohoto druhu hezký název „entry level“, tedy něco jako „vstupní úroveň“. Tím je míněno, že je to přístroj vhodný pro ty, kdo do digitální fotografie teprve vstupují. Neznamená to ale, že je to nějaká hračka pro odrostlejší děti – umí toho opravdu hodně! Má většího bratra A530 (pětimegového), my měli k disposici čtyřmegovou variantu. I jeho cena je velmi lidumilná – lze ho pořídit za cca 4500 Kč (duben 2006), výrobce doporučuje 4999 Kč.

Jaký je a komu je určen
Je to přístroj v té spodní cenové třídě. Je tedy už na první pohled řešen účelně, bez snahy o rekordy v kterékoli disciplíně. Svým designem vychází ze svého předchůdce, třímegového modelu A410: 103 x 52 x 40 mm. Je trochu těžší (210 g), což jistě souvisí i s tím, že se mu displej zvětšil na 1,8´´ úhlopříčku – přístroj je ale vybaven i průhledovým hledáčkem. O něco se zvětšil také čim, má nyní 1/3´´ a to je celkem slušný rozměr (4,8×3,6 mm). Obrázky jsou 2272 x 1704 pixelů velké, v menších rozlišeních 1600 x 1200, 1024 x 768 a 640 x 480. Lze nastavit i „televizní“ poměr stran 16:9. Systém má citlivost 64, 100, 200, 400 ISO, větší je ale i rozsah zoomu – 39×156 mm, tedy čtyřnásobný optický zoom, 7 členů v 6 skupinách (1 asférické členy). Ostří od 47 cm, v makru od 1 cm, ostření je devítibodové, ve špatných světelných podmínkách pomůže AF přisvětlení. Světelnost má rozsah F2.8-5.6, závěrka od 1 sec do 1/2000. Měření expozice je celoplošné zonální, středové a bodové. Sériové focení má rychlost 2,3 fps bez omezení, video se zvukem má rozlišení 640×480, ale jen při 10 fps, při 320×240 má 20 fps. Samospoušť je volitelná se zpožděním 2 nebo 10 sec. Mnozí uživatelé uvítají napájení dvěma články AA – tužkovkami, zápis na MMC/SD karty. Zvláštností pro přístroj této kategorie je možnost připojit externí blesk, zde model HF-DC1 jako volitelné příslušenství – dosah vestavěného blesku je do pěti metrů..

Je to přístroj určený k nenáročnému rodinnému, případně archivačnímu fotografování. Nastavuje přívětivou tvář už tím, že se dodává ve čtyřech barevných variantách – šedý, béžový, modrý a červený. Má velký výběr jazyků v menu – čeština zde nechybí, jak se ostatně stalo v poslední době u Canonu pravidlem. Laici uvítají 15 scénických režimů, tedy variant nastavení pro danou situaci.

Ovládání a menu
Přistroj se zapíná tlačítkem na horní stěně přístroje, vedle spouště. Všechny ovládací prvky jsou vzadu.
Na horní hraně je volicí kotouč režimů – prohlížení, automat, „manuál“ či spíš program, jelikož zde jde opět o automatický režim, ale s možností korekcí, dále pak volba scén a video.

Ukázka, jak přístroj vybere barvu, případně jak nahradí jednu barvu druhou, v tomto případě místo červené béžovou. V praxi je ale použití velmi omezené.

Vpravo od displeje jsou tlačítka pro displej (vypnout, bez údajů a s údaji) a tlačítko pro menu. Vpravo od nich je čtyřcestný volič, kterým se bez zapnutého menu ovládá zoom (nahoru a dolů), eventuálně blesk a volba makro/krajina. Dole je důležité tlačítko FUNC/SET – i tento přístroj drží tu tradici, kdy jsou nejběžnější funkce vytaženy pod „funkční tlačítko“, kdežto klasické menu svým pojetím, jak uvidíme, spíše odpovídá setupu.

Funkční tlačítko nastavuje především způsob fotografování: běžné focení, supermakro, funkce „zdůraznit barvu“ a „zaměnit barvu“. V režimech Zdůraznit barvu a Zaměnit barvu lze ponechat jednu barvu a ostatní převést na černobílou, eventuálně nahradit jednu barvu jinou.
Dále je zde expoziční kompenzace, nastavení citlivosti v ISO, nastavení bílé (5 předvoleb a manuál), „režim řízení“ čili anglicky (nepřeložitelné) drive: jednotlivé obrázky/série a samospoušť: zde je velmi sofistikovaná nastavitelnost uživatelské samospouště v rozmezí od 30 sec do 1 sec plus nastavení, kolik snímků se má takto pořídit, tedy, jde o intervalové snímání naprosto nečekané v přístroji této kategorie. Podobně sofistikovaný j i oddíl mé barvy, kde lze nastavit živé/neutrální barvy, dále hnědé fotky, „pozitivní film“, světlejší/tmavší tón pleti, a vlastní barva, kde nastavujeme kontrast, doostření, sytost a sílu jednotlivých kanálů, kdež máme skvělou příležitost si obraz barevně jak se patří rozhodit (aby bylo lépe pochopeno: je to od Canonu hezké, že nám umožňuje šťourat se v kanálech, ale radím – nedělat to).
Poslední v pořadí tohoto funkčního menu je nastavení formátů a jednoho ze tří stupňů kvality.

Menu má vskutku charakter setupu: zde se nastavuje režim autofokusu a měření expozice, zapíná se pomocné světlo pro ostření, délka náhledu snímku po expozici, mřížka (vodítka) na displeji.
Setup umožňuje nastavit zvuky, úsporu energie, jas LCD, hodiny a formát pojmenovávání snímků. Samozřejmě též jazyk , výstup na TV, lze tu vytvořit i novou složku na kartě.

Můj fotoaparát je menu pro nastavení úvodního obrázku a rozmanitých zvuků.

Jak se s ním fotí
Při hodnocení tohoto přístroje je třeba mít na paměti, že jsme mimořádně zabrousili do oblasti „low end“, tedy nejlevnějších a nejjednodušších přístrojů. Je tedy třeba ocenit, že přístroj v ceně pod pět tisíc má čtyřnásobný zoom, supermakro od 1 cm a dokonce k němu lze připojit externí blesk (to jsem v recenzích vždy pokládal za jeden z parametrů nezbytných pro dosažení „vyššího svěcení“).

Přístroj je to vcelku velký, baculatý, poněkud těžký. Na kruhový volič na hraně zadní a horní stěny je třeba dávat pozor – v kapse se snadno posune, takže je nutno kontrolovat, co máme vlastně nastaveno. Ovladatelnost je vcelku dobrá, za prudkého slunce ztížená, protože na LCD toho mnoho neuvidíme. Za těchto podmínek uvítáme průhledový hledáček.

Rychlosti jsou velmi dobré – náběh za 1,2 sec, zpoždění spouště s namáčknutím 0,1 sec, bez namáčknutí 0,4 sec. Ty jsou bezproblémové, v podstatě příjemné.

Obrazová kvalita odpovídá určení tohoto aparátu. Od začátečnického přístroje nečekáme, že jeho snímky budeme zvětšovat na 50×60 cm. Snímky budou velmi dobré na pohlednicovém formátu 10×15 a vcelku slušné do formátu A4. Barvy jsou neutrální, je zde poněkud přehnané doostření. Ve snímcích v protisvětle přístroj dělal hodně kontrastní snímky, má trochu problémy s rozsahem jasů. Trochu pomůže stažení kontrastu a za slunečného dně snímání s kompenzací -0,3 EV.
Vyrovnání bílé v automatickém režimu není žádný zázrak, ale už předvolba žárovka je velmi kvalitní a není nutné se uchylovat k ručnímu nastavení bílé.

Jediná zrada spočívá v tom, že zoomování je spojeno s čtyřcestným voličem. Jakmile máte navolen automatický náhled pořízeného snímku, hrozí nebezpečí, že si toho nevšimnete, pokusíte se zoomovat a nastavíte si mazání fotky. Lze s tím žít, ale je třeba si na to zvyknout.

Shrnutí:
Canon PowerShot A430 je přístroj v nejnižší cenové kategorii a přesto je to rychlý přístroj vybavený vším, co aparát má mít. Je těžké mu něco vytýkat, jelikož bychom ho pak bezděky srovnávali s přístroji za dvojnásobnou cenu. Pro běžného uživatele patří k velkým výhodám tohoto (a nejen tohoto) modelu Canonu české menu. Takže, jakou daň zaplatíme nízkou cenou? Poměrně velké rozměry a váha a malý LCD, hůř čitelný na prudkém slunci. Takže snad jen to ovládání zoomu přes čtyřcestný volič bych označil za šetření na nepravém místě.

Pro a proti:

Ukázky:
1,2, rozsah zoomu, 3,4, při hezkém počasí, 5, 6 ukázka kresby v extrémních nastaveních zoomu, 7,8, 9, 10 v různých situacích, 11 makro, 12 400 ISO

1		2
3		4
5		6
7		8
9		10
11		12

V angličtině je pro přístroje tohoto druhu hezký název „entry level“, tedy něco jako „vstupní úroveň“. Tím je míněno, že je to přístroj vhodný pro ty, kdo do digitální fotografie teprve vstupují. Neznamená to ale, že je to nějaká hračka pro odrostlejší děti – umí toho opravdu hodně! Má většího bratra A530 (pětimegového), my měli k disposici čtyřmegovou variantu. I jeho cena je velmi lidumilná – lze ho pořídit za cca 4500 Kč (duben 2006), výrobce doporučuje 4999 Kč.

Jaký je a komu je určen
Je to přístroj v té spodní cenové třídě. Je tedy už na první pohled řešen účelně, bez snahy o rekordy v kterékoli disciplíně. Svým designem vychází ze svého předchůdce, třímegového modelu A410: 103 x 52 x 40 mm. Je trochu těžší (210 g), což jistě souvisí i s tím, že se mu displej zvětšil na 1,8´´ úhlopříčku – přístroj je ale vybaven i průhledovým hledáčkem. O něco se zvětšil také čim, má nyní 1/3´´ a to je celkem slušný rozměr (4,8×3,6 mm). Obrázky jsou 2272 x 1704 pixelů velké, v menších rozlišeních 1600 x 1200, 1024 x 768 a 640 x 480. Lze nastavit i „televizní“ poměr stran 16:9. Systém má citlivost 64, 100, 200, 400 ISO, větší je ale i rozsah zoomu – 39×156 mm, tedy čtyřnásobný optický zoom, 7 členů v 6 skupinách (1 asférické členy). Ostří od 47 cm, v makru od 1 cm, ostření je devítibodové, ve špatných světelných podmínkách pomůže AF přisvětlení. Světelnost má rozsah F2.8-5.6, závěrka od 1 sec do 1/2000. Měření expozice je celoplošné zonální, středové a bodové. Sériové focení má rychlost 2,3 fps bez omezení, video se zvukem má rozlišení 640×480, ale jen při 10 fps, při 320×240 má 20 fps. Samospoušť je volitelná se zpožděním 2 nebo 10 sec. Mnozí uživatelé uvítají napájení dvěma články AA – tužkovkami, zápis na MMC/SD karty. Zvláštností pro přístroj této kategorie je možnost připojit externí blesk, zde model HF-DC1 jako volitelné příslušenství – dosah vestavěného blesku je do pěti metrů..

Je to přístroj určený k nenáročnému rodinnému, případně archivačnímu fotografování. Nastavuje přívětivou tvář už tím, že se dodává ve čtyřech barevných variantách – šedý, béžový, modrý a červený. Má velký výběr jazyků v menu – čeština zde nechybí, jak se ostatně stalo v poslední době u Canonu pravidlem. Laici uvítají 15 scénických režimů, tedy variant nastavení pro danou situaci.

Ovládání a menu
Přistroj se zapíná tlačítkem na horní stěně přístroje, vedle spouště. Všechny ovládací prvky jsou vzadu.
Na horní hraně je volicí kotouč režimů – prohlížení, automat, „manuál“ či spíš program, jelikož zde jde opět o automatický režim, ale s možností korekcí, dále pak volba scén a video.

Ukázka, jak přístroj vybere barvu, případně jak nahradí jednu barvu druhou, v tomto případě místo červené béžovou. V praxi je ale použití velmi omezené.

Vpravo od displeje jsou tlačítka pro displej (vypnout, bez údajů a s údaji) a tlačítko pro menu. Vpravo od nich je čtyřcestný volič, kterým se bez zapnutého menu ovládá zoom (nahoru a dolů), eventuálně blesk a volba makro/krajina. Dole je důležité tlačítko FUNC/SET – i tento přístroj drží tu tradici, kdy jsou nejběžnější funkce vytaženy pod „funkční tlačítko“, kdežto klasické menu svým pojetím, jak uvidíme, spíše odpovídá setupu.

Funkční tlačítko nastavuje především způsob fotografování: běžné focení, supermakro, funkce „zdůraznit barvu“ a „zaměnit barvu“. V režimech Zdůraznit barvu a Zaměnit barvu lze ponechat jednu barvu a ostatní převést na černobílou, eventuálně nahradit jednu barvu jinou.
Dále je zde expoziční kompenzace, nastavení citlivosti v ISO, nastavení bílé (5 předvoleb a manuál), „režim řízení“ čili anglicky (nepřeložitelné) drive: jednotlivé obrázky/série a samospoušť: zde je velmi sofistikovaná nastavitelnost uživatelské samospouště v rozmezí od 30 sec do 1 sec plus nastavení, kolik snímků se má takto pořídit, tedy, jde o intervalové snímání naprosto nečekané v přístroji této kategorie. Podobně sofistikovaný j i oddíl mé barvy, kde lze nastavit živé/neutrální barvy, dále hnědé fotky, „pozitivní film“, světlejší/tmavší tón pleti, a vlastní barva, kde nastavujeme kontrast, doostření, sytost a sílu jednotlivých kanálů, kdež máme skvělou příležitost si obraz barevně jak se patří rozhodit (aby bylo lépe pochopeno: je to od Canonu hezké, že nám umožňuje šťourat se v kanálech, ale radím – nedělat to).
Poslední v pořadí tohoto funkčního menu je nastavení formátů a jednoho ze tří stupňů kvality.

Menu má vskutku charakter setupu: zde se nastavuje režim autofokusu a měření expozice, zapíná se pomocné světlo pro ostření, délka náhledu snímku po expozici, mřížka (vodítka) na displeji.
Setup umožňuje nastavit zvuky, úsporu energie, jas LCD, hodiny a formát pojmenovávání snímků. Samozřejmě též jazyk , výstup na TV, lze tu vytvořit i novou složku na kartě.

Můj fotoaparát je menu pro nastavení úvodního obrázku a rozmanitých zvuků.

Jak se s ním fotí
Při hodnocení tohoto přístroje je třeba mít na paměti, že jsme mimořádně zabrousili do oblasti „low end“, tedy nejlevnějších a nejjednodušších přístrojů. Je tedy třeba ocenit, že přístroj v ceně pod pět tisíc má čtyřnásobný zoom, supermakro od 1 cm a dokonce k němu lze připojit externí blesk (to jsem v recenzích vždy pokládal za jeden z parametrů nezbytných pro dosažení „vyššího svěcení“).

Přístroj je to vcelku velký, baculatý, poněkud těžký. Na kruhový volič na hraně zadní a horní stěny je třeba dávat pozor – v kapse se snadno posune, takže je nutno kontrolovat, co máme vlastně nastaveno. Ovladatelnost je vcelku dobrá, za prudkého slunce ztížená, protože na LCD toho mnoho neuvidíme. Za těchto podmínek uvítáme průhledový hledáček.

Rychlosti jsou velmi dobré – náběh za 1,2 sec, zpoždění spouště s namáčknutím 0,1 sec, bez namáčknutí 0,4 sec. Ty jsou bezproblémové, v podstatě příjemné.

Obrazová kvalita odpovídá určení tohoto aparátu. Od začátečnického přístroje nečekáme, že jeho snímky budeme zvětšovat na 50×60 cm. Snímky budou velmi dobré na pohlednicovém formátu 10×15 a vcelku slušné do formátu A4. Barvy jsou neutrální, je zde poněkud přehnané doostření. Ve snímcích v protisvětle přístroj dělal hodně kontrastní snímky, má trochu problémy s rozsahem jasů. Trochu pomůže stažení kontrastu a za slunečného dně snímání s kompenzací -0,3 EV.
Vyrovnání bílé v automatickém režimu není žádný zázrak, ale už předvolba žárovka je velmi kvalitní a není nutné se uchylovat k ručnímu nastavení bílé.

Jediná zrada spočívá v tom, že zoomování je spojeno s čtyřcestným voličem. Jakmile máte navolen automatický náhled pořízeného snímku, hrozí nebezpečí, že si toho nevšimnete, pokusíte se zoomovat a nastavíte si mazání fotky. Lze s tím žít, ale je třeba si na to zvyknout.

Shrnutí:
Canon PowerShot A430 je přístroj v nejnižší cenové kategorii a přesto je to rychlý přístroj vybavený vším, co aparát má mít. Je těžké mu něco vytýkat, jelikož bychom ho pak bezděky srovnávali s přístroji za dvojnásobnou cenu. Pro běžného uživatele patří k velkým výhodám tohoto (a nejen tohoto) modelu Canonu české menu. Takže, jakou daň zaplatíme nízkou cenou? Poměrně velké rozměry a váha a malý LCD, hůř čitelný na prudkém slunci. Takže snad jen to ovládání zoomu přes čtyřcestný volič bych označil za šetření na nepravém místě.

Pro a proti:

Ukázky:
1,2, rozsah zoomu, 3,4, při hezkém počasí, 5, 6 ukázka kresby v extrémních nastaveních zoomu, 7,8, 9, 10 v různých situacích, 11 makro, 12 400 ISO

1		2
3		4
5		6
7		8
9		10
11		12