Nezařazené

Canon IXUS 70 (recenze)

Digineff sleduje ságu rodu Ixusů – naposledy to byla stabilizovaná osmistovka. Nyní je to sedmimegový nestabilizovaný přístroj s novým procesorem a funkcí vyhledávání tváře, která velmi dobře funguje!

Jaký je a komu je určen
Design Ixusů se mění jen v nepatrných detailech. Výrobce přestal usilovat o čestný titul “výrobce nejmenšího digitálu světa”, asi proto, že se

Základní parametry
Rozlišení 7,1 Mpx
Objektiv 35-105 mm ekv
LCD 2,5 palce
citlivost 80-1600 ISO
rozsah časů 15 sec-1/1500
světelnost F2.8 – 4.9
napájení Li-Ion
karta SD formát
rozměry 85,9 x 53,5 x 19,4 mm
váha 125 g
orientační cena cca 8000 Kč

zjistilo, že o tohle “nej” stojí jen někdo, kdo neví, jak špatně se ti mrňousové ovládají. Nicméně, je to přístroj velmi skladný, je příjemně tenký a do ruky padne velmi dobře. V tomto modelu jsme svědky návratu k přísné hranatosti – oblinky z loňska zavedené letos zmizely. Přístroj, který jsem měl k disposici, je veden jako “černý”, tedy má černé okruží, pruh kolem dokola a vzadu přepínač režimů foto – video – prohlížení. Podobně je řešená i “černá” pětasedmdesátka. Mně to připadá velmi vtipné a elegantní, nicméně komu se to nelíbí, může se přidržet osvědčené celostříbrné verzi.

Ixus pořád ještě drží tradici průhledového hledáčku, asi z piety. Upřímně, zjistil jsem, že tam průhledový hledáček je, teprve když jsem si pročítal specifikace… Displej je dobře čitelný i za sluníčka, takže mě nenapadlo po průhledovém hledáčku pátrat, stejně je tak maličký, že je pro praxi málo použitelný.

Přístroj je určen běžnému použití. Je to tedy automat bez ručního ovládání expozice (kromě samozřejmé expoziční kompenzace). Ruční ovládání expozice má skutečný smysl tam, kde je velký rozsah clony, přičemž zde je extrémně malý (F2.8 – 4.9, to je bratru půl druhého stupně), takže nějaká priorita času by neměla stejně význam. Laický uživatel má k disposici spoustu scénických režimů a “face detection”, tedy rozpoznávání tváře – ostření “na obličej”.

Optická stabilizace zde chybí – ne snad, že by byla při rozsahu zoomu 1:3 nezbytná, ale ona se ta zkratka IS dobře na krabici vyjímá. Za chybu to ale nepokládám. Zápis je na SD kartu, to je velice příjemný formát po všech stránkách, včetně ceny, gigovka nás dnes přijde na sedm stovek a vejde se na ni cca 250 fotek v nejvyšším rozlišení a kvalitě!.

Ovládání a menu
Jistě čekáte, že přístroj, který se v modifikacích vyrábí sedm let, bude mít ovládání vyzrálé, a nebudete zklamáni. Zapíná se tlačítkem na horní stěně, zapuštěným v jamce, takže náhodné spuštění je nemožné. Vedle je spoušť s kroužkem na ovládání zoomu (resp. zvětšování/zmenšování obrazu při prohlížení). Na zadní stěně je přepínač režimů foto – video – prohlížení, vlevo od něj tlačítko pro přímý tisk a pod tím elegantní čtyřcestný volič. Je to plochý kroužek, kterým se vede prohlížení v menu, respektive se nastavuje ISO, blesk, samospoušť/sériové focení a makro/krajina. Uprostřed je tlačítko, jímž vstupujeme do funkčního menu, tedy do menu, v němž nastavujeme vše, co se bezprostředně týká focení.
Pak už jsou jen dvě tlačítka, jedním nastavujeme režim displeje (vypnout, zapnout bez údajů, zapnout s údaji), při režimu prohlížení se tu dá zapnout i histogram a cosi jako lupa, která umožní si prohlédnout ostrost obrázku. Velmi šikovná věcička. Vpravo je pak tlačítko pro menu.

Funkční menu se zapíná,jak bylo řečeno, středovým tlačítkem. Zde čeká na prvomajitele Ixuse první maličký zálud, který by mohl být v manuálu přehlédnut. Úplně první položka tohoto funkčního menu je v základním nastavení na položce “auto” a pak samozřejmě nelze nic dělat ani s ISO, ani s vyvážením bílé, ani s expoziční kompenzací. Je třeba dát volbu s označením M (manuál, česky “ruční”) a pak se možnosti pro ruční nastavení otevřou. V této položce najdeme ještě digitální makro (podobně jako digitální zoom doporučuji nepoužívat, je to fakticky jen zvětšený výřez). Noční momentka je “slow flash”, to je příjemná volba nejen pro noc, ale i pro snímky v protisvětle. Dále jsou zde položky pro “hračičky”, jako je zdůraznění (anebo potlačení) vybrané barvy a její záměna na jinou – na př. přebarvení červené kytky na modro. Je to hezké, ale v editoru se to dělá líp – a na kopii. Nicméně za zmínku to stojí. Najdeme tu i scénické režimy “portrét” (nuda, k ničemu) a poslední položka je taky trochu hlavolam. Je to vstup do scénických režimů, přičemž zůstane v nabídce ten poslední volený.
Ze scénických režimů jsou některé zajímavé a stojí za vyzkoušení. Když jdete do scénických režimů, funkční tlačítko nám nabízí ty položky, které jsou v daném režimu dostupné , jak na př. kompenzace expozice, ale nikoli vyrovnání bílé, což může být nepraktické. Je trochu hlavolamózní se z tohoto scénického režimu dostat. Jakmile totiž cvrnknete čtyřcestným voličem nahoru, vypadnete z něho a funkční menu je natvrdo přiřazeno zvolenému scénickému režimu. Práskáním fotoaparátem o zem nevede cesta. Lepší je jít ve funkčním menu až nahoru a pak se objeví kýžená lišta, která nám umožní vrátit se k ručnímu ovládání fotoaparátu. Ze scénických režimů upozorním na režim “pod vodou” – ten nevyžaduje skok do rybníka, nýbrž přebarví fotku do velmi zajímavých teplých barev – stojí to za vyzkoušení.

Menu pod tlačítkem menu je prakticky setup. zde je dobře si nastavit detekci tváře (viz níže), digitální zoom bych taky nebral.Je třeba zapnout pomalou synchronizaci. Když ji totiž vypneme, při nuceném blesku se nastaví synchronizační čas 1/60 sec a to pak vede k opravdu ošklivým obrázkům. Pomalá synchronizace zachová čas odpovídající světelným podmínkám. Toto je důležité, na to by se nemělo zapomínat! Automatický posun ISO je celkem užitečná věc, reaguje na světelné podmínky. Zapínám si i mřížku, pomáhá držet svislici.
Ještě jeden hlavolam: datum v obrázku. Ten funguje, jenom když máme zapnuté rozlišení “pohlednice”, je to zřejmě “blbovzdorné” opatření, aby si někdo takto nepoškodil obrázky určené k nějakým lepším než čistě dokumentárním účelům.
V setupu nastavujeme datum a čas a taky samozřejmě jazyk, ovšem i češtinu. V třetím oddíle menu lze nastavit všelijaké individuální legrácky, jako jsou zvuky, uvítací obrazovky a podobně.

Jak se s ním fotí
Na zapnutí reaguje přístroj bleskově, za 0,6 sec. S namáčknutím má zpoždění spouště 0,1 sec, bez namáčknutí průměrně 0,45, to je velmi dobrý výkon.Obrázky mají jemné barvy – zde přístroj trochu klame tělem, protože na displeji vypadají velmi hollywoodově a pak ve skutečnosti jsou mnohem barevně mírnější. Použití živých (vivid) barev tedy se dá doporučit. Soudkové zkreslení ani vinětace nejsou problémem tohoto aparátu.
Velmi příjemná je detekce tváře – přístroj ovšem reaguje jen na “en face”, tedy na tvář člověka otočeného k přístroji. Zmatou ho někdy velké protisluneční brýle a – nesmějte se – reaguje jen na lidskou tvář, němou psí tvář nebere jako “face”.
Nastavení ISO 1600 vede ke vskutku ohavnému šumu a jeho použitelnost je limitovaná, . Položka HI znamená “high sensitivity”, tedy vysokou citlivost a je to 800 ISO – to už je použitelné pro menší formát fotografií. Nabití baterie vystačilo na 230 snímků.

Shrnutí
Canon IXUS 70 je vyzrálý model z řady elegantních, naveskrz praktických a přitom designem velmi přitažlivých fotoaparátů. Jeho sedmimegové obrázky jsou brilantní. Přístroj není určen k vážné tvůrčí fotografii (má omezené parametry, tedy malý rozsah zoomu, v objektivu malý rozsah clony a také omezenou manuální ovladatelnost, nelze k němu dát předsádky, filtry, externí blesk a pod.), ale jako obrazový zápisník pro běžné použití je vynikající.

Pro a proti:

Pro:
Robustní, elegantní
Rozpoznávání tváře
rychlost
Proti:
nic souměřitelného s výhodami

Ukázky:
1-4 běžné světelné podmínky, 5 velké rozdíly v jasech, 6 režim “vivid” – zvýrazněné barvy, 7,8 protisvětlo, 9 snížený kontrast, 10 ostřeno pomocí “face detection”, 11 při 1600 ISO, 12 makro

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12


Digineff sleduje ságu rodu Ixusů – naposledy to byla stabilizovaná osmistovka. Nyní je to sedmimegový nestabilizovaný přístroj s novým procesorem a funkcí vyhledávání tváře, která velmi dobře funguje!

Jaký je a komu je určen
Design Ixusů se mění jen v nepatrných detailech. Výrobce přestal usilovat o čestný titul “výrobce nejmenšího digitálu světa”, asi proto, že se

Základní parametry
Rozlišení 7,1 Mpx
Objektiv 35-105 mm ekv
LCD 2,5 palce
citlivost 80-1600 ISO
rozsah časů 15 sec-1/1500
světelnost F2.8 – 4.9
napájení Li-Ion
karta SD formát
rozměry 85,9 x 53,5 x 19,4 mm
váha 125 g
orientační cena cca 8000 Kč

zjistilo, že o tohle “nej” stojí jen někdo, kdo neví, jak špatně se ti mrňousové ovládají. Nicméně, je to přístroj velmi skladný, je příjemně tenký a do ruky padne velmi dobře. V tomto modelu jsme svědky návratu k přísné hranatosti – oblinky z loňska zavedené letos zmizely. Přístroj, který jsem měl k disposici, je veden jako “černý”, tedy má černé okruží, pruh kolem dokola a vzadu přepínač režimů foto – video – prohlížení. Podobně je řešená i “černá” pětasedmdesátka. Mně to připadá velmi vtipné a elegantní, nicméně komu se to nelíbí, může se přidržet osvědčené celostříbrné verzi.

Ixus pořád ještě drží tradici průhledového hledáčku, asi z piety. Upřímně, zjistil jsem, že tam průhledový hledáček je, teprve když jsem si pročítal specifikace… Displej je dobře čitelný i za sluníčka, takže mě nenapadlo po průhledovém hledáčku pátrat, stejně je tak maličký, že je pro praxi málo použitelný.

Přístroj je určen běžnému použití. Je to tedy automat bez ručního ovládání expozice (kromě samozřejmé expoziční kompenzace). Ruční ovládání expozice má skutečný smysl tam, kde je velký rozsah clony, přičemž zde je extrémně malý (F2.8 – 4.9, to je bratru půl druhého stupně), takže nějaká priorita času by neměla stejně význam. Laický uživatel má k disposici spoustu scénických režimů a “face detection”, tedy rozpoznávání tváře – ostření “na obličej”.

Optická stabilizace zde chybí – ne snad, že by byla při rozsahu zoomu 1:3 nezbytná, ale ona se ta zkratka IS dobře na krabici vyjímá. Za chybu to ale nepokládám. Zápis je na SD kartu, to je velice příjemný formát po všech stránkách, včetně ceny, gigovka nás dnes přijde na sedm stovek a vejde se na ni cca 250 fotek v nejvyšším rozlišení a kvalitě!.

Ovládání a menu
Jistě čekáte, že přístroj, který se v modifikacích vyrábí sedm let, bude mít ovládání vyzrálé, a nebudete zklamáni. Zapíná se tlačítkem na horní stěně, zapuštěným v jamce, takže náhodné spuštění je nemožné. Vedle je spoušť s kroužkem na ovládání zoomu (resp. zvětšování/zmenšování obrazu při prohlížení). Na zadní stěně je přepínač režimů foto – video – prohlížení, vlevo od něj tlačítko pro přímý tisk a pod tím elegantní čtyřcestný volič. Je to plochý kroužek, kterým se vede prohlížení v menu, respektive se nastavuje ISO, blesk, samospoušť/sériové focení a makro/krajina. Uprostřed je tlačítko, jímž vstupujeme do funkčního menu, tedy do menu, v němž nastavujeme vše, co se bezprostředně týká focení.
Pak už jsou jen dvě tlačítka, jedním nastavujeme režim displeje (vypnout, zapnout bez údajů, zapnout s údaji), při režimu prohlížení se tu dá zapnout i histogram a cosi jako lupa, která umožní si prohlédnout ostrost obrázku. Velmi šikovná věcička. Vpravo je pak tlačítko pro menu.

Funkční menu se zapíná,jak bylo řečeno, středovým tlačítkem. Zde čeká na prvomajitele Ixuse první maličký zálud, který by mohl být v manuálu přehlédnut. Úplně první položka tohoto funkčního menu je v základním nastavení na položce “auto” a pak samozřejmě nelze nic dělat ani s ISO, ani s vyvážením bílé, ani s expoziční kompenzací. Je třeba dát volbu s označením M (manuál, česky “ruční”) a pak se možnosti pro ruční nastavení otevřou. V této položce najdeme ještě digitální makro (podobně jako digitální zoom doporučuji nepoužívat, je to fakticky jen zvětšený výřez). Noční momentka je “slow flash”, to je příjemná volba nejen pro noc, ale i pro snímky v protisvětle. Dále jsou zde položky pro “hračičky”, jako je zdůraznění (anebo potlačení) vybrané barvy a její záměna na jinou – na př. přebarvení červené kytky na modro. Je to hezké, ale v editoru se to dělá líp – a na kopii. Nicméně za zmínku to stojí. Najdeme tu i scénické režimy “portrét” (nuda, k ničemu) a poslední položka je taky trochu hlavolam. Je to vstup do scénických režimů, přičemž zůstane v nabídce ten poslední volený.
Ze scénických režimů jsou některé zajímavé a stojí za vyzkoušení. Když jdete do scénických režimů, funkční tlačítko nám nabízí ty položky, které jsou v daném režimu dostupné , jak na př. kompenzace expozice, ale nikoli vyrovnání bílé, což může být nepraktické. Je trochu hlavolamózní se z tohoto scénického režimu dostat. Jakmile totiž cvrnknete čtyřcestným voličem nahoru, vypadnete z něho a funkční menu je natvrdo přiřazeno zvolenému scénickému režimu. Práskáním fotoaparátem o zem nevede cesta. Lepší je jít ve funkčním menu až nahoru a pak se objeví kýžená lišta, která nám umožní vrátit se k ručnímu ovládání fotoaparátu. Ze scénických režimů upozorním na režim “pod vodou” – ten nevyžaduje skok do rybníka, nýbrž přebarví fotku do velmi zajímavých teplých barev – stojí to za vyzkoušení.

Menu pod tlačítkem menu je prakticky setup. zde je dobře si nastavit detekci tváře (viz níže), digitální zoom bych taky nebral.Je třeba zapnout pomalou synchronizaci. Když ji totiž vypneme, při nuceném blesku se nastaví synchronizační čas 1/60 sec a to pak vede k opravdu ošklivým obrázkům. Pomalá synchronizace zachová čas odpovídající světelným podmínkám. Toto je důležité, na to by se nemělo zapomínat! Automatický posun ISO je celkem užitečná věc, reaguje na světelné podmínky. Zapínám si i mřížku, pomáhá držet svislici.
Ještě jeden hlavolam: datum v obrázku. Ten funguje, jenom když máme zapnuté rozlišení “pohlednice”, je to zřejmě “blbovzdorné” opatření, aby si někdo takto nepoškodil obrázky určené k nějakým lepším než čistě dokumentárním účelům.
V setupu nastavujeme datum a čas a taky samozřejmě jazyk, ovšem i češtinu. V třetím oddíle menu lze nastavit všelijaké individuální legrácky, jako jsou zvuky, uvítací obrazovky a podobně.

Jak se s ním fotí
Na zapnutí reaguje přístroj bleskově, za 0,6 sec. S namáčknutím má zpoždění spouště 0,1 sec, bez namáčknutí průměrně 0,45, to je velmi dobrý výkon.Obrázky mají jemné barvy – zde přístroj trochu klame tělem, protože na displeji vypadají velmi hollywoodově a pak ve skutečnosti jsou mnohem barevně mírnější. Použití živých (vivid) barev tedy se dá doporučit. Soudkové zkreslení ani vinětace nejsou problémem tohoto aparátu.
Velmi příjemná je detekce tváře – přístroj ovšem reaguje jen na “en face”, tedy na tvář člověka otočeného k přístroji. Zmatou ho někdy velké protisluneční brýle a – nesmějte se – reaguje jen na lidskou tvář, němou psí tvář nebere jako “face”.
Nastavení ISO 1600 vede ke vskutku ohavnému šumu a jeho použitelnost je limitovaná, . Položka HI znamená “high sensitivity”, tedy vysokou citlivost a je to 800 ISO – to už je použitelné pro menší formát fotografií. Nabití baterie vystačilo na 230 snímků.

Shrnutí
Canon IXUS 70 je vyzrálý model z řady elegantních, naveskrz praktických a přitom designem velmi přitažlivých fotoaparátů. Jeho sedmimegové obrázky jsou brilantní. Přístroj není určen k vážné tvůrčí fotografii (má omezené parametry, tedy malý rozsah zoomu, v objektivu malý rozsah clony a také omezenou manuální ovladatelnost, nelze k němu dát předsádky, filtry, externí blesk a pod.), ale jako obrazový zápisník pro běžné použití je vynikající.

Pro a proti:

Pro:
Robustní, elegantní
Rozpoznávání tváře
rychlost
Proti:
nic souměřitelného s výhodami

Ukázky:
1-4 běžné světelné podmínky, 5 velké rozdíly v jasech, 6 režim “vivid” – zvýrazněné barvy, 7,8 protisvětlo, 9 snížený kontrast, 10 ostřeno pomocí “face detection”, 11 při 1600 ISO, 12 makro

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12


Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: