| Digineff sleduje ságu rodu Ixusů – naposledy to byla stabilizovaná osmistovka. Nyní je to sedmimegový nestabilizovaný přístroj s novým procesorem a funkcí vyhledávání tváře, která velmi dobře funguje!
Jaký je a komu je určen
zjistilo, že o tohle „nej“ stojí jen někdo, kdo neví, jak špatně se ti mrňousové ovládají. Nicméně, je to přístroj velmi skladný, je příjemně tenký a do ruky padne velmi dobře. V tomto modelu jsme svědky návratu k přísné hranatosti – oblinky z loňska zavedené letos zmizely. Přístroj, který jsem měl k disposici, je veden jako „černý“, tedy má černé okruží, pruh kolem dokola a vzadu přepínač režimů foto – video – prohlížení. Podobně je řešená i „černá“ pětasedmdesátka. Mně to připadá velmi vtipné a elegantní, nicméně komu se to nelíbí, může se přidržet osvědčené celostříbrné verzi. Ixus pořád ještě drží tradici průhledového hledáčku, asi z piety. Upřímně, zjistil jsem, že tam průhledový hledáček je, teprve když jsem si pročítal specifikace… Displej je dobře čitelný i za sluníčka, takže mě nenapadlo po průhledovém hledáčku pátrat, stejně je tak maličký, že je pro praxi málo použitelný. Přístroj je určen běžnému použití. Je to tedy automat bez ručního ovládání expozice (kromě samozřejmé expoziční kompenzace). Ruční ovládání expozice má skutečný smysl tam, kde je velký rozsah clony, přičemž zde je extrémně malý (F2.8 – 4.9, to je bratru půl druhého stupně), takže nějaká priorita času by neměla stejně význam. Laický uživatel má k disposici spoustu scénických režimů a „face detection“, tedy rozpoznávání tváře – ostření „na obličej“.
Optická stabilizace zde chybí – ne snad, že by byla při rozsahu zoomu 1:3 nezbytná, ale ona se ta zkratka IS dobře na krabici vyjímá. Za chybu to ale nepokládám. Zápis je na SD kartu, to je velice příjemný formát po všech stránkách, včetně ceny, gigovka nás dnes přijde na sedm stovek a vejde se na ni cca 250 fotek v nejvyšším rozlišení a kvalitě!. Ovládání a menu Funkční menu se zapíná,jak bylo řečeno, středovým tlačítkem. Zde čeká na prvomajitele Ixuse první maličký zálud, který by mohl být v manuálu přehlédnut. Úplně první položka tohoto funkčního menu je v základním nastavení na položce „auto“ a pak samozřejmě nelze nic dělat ani s ISO, ani s vyvážením bílé, ani s expoziční kompenzací. Je třeba dát volbu s označením M (manuál, česky „ruční“) a pak se možnosti pro ruční nastavení otevřou. V této položce najdeme ještě digitální makro (podobně jako digitální zoom doporučuji nepoužívat, je to fakticky jen zvětšený výřez). Noční momentka je „slow flash“, to je příjemná volba nejen pro noc, ale i pro snímky v protisvětle. Dále jsou zde položky pro „hračičky“, jako je zdůraznění (anebo potlačení) vybrané barvy a její záměna na jinou – na př. přebarvení červené kytky na modro. Je to hezké, ale v editoru se to dělá líp – a na kopii. Nicméně za zmínku to stojí. Najdeme tu i scénické režimy „portrét“ (nuda, k ničemu) a poslední položka je taky trochu hlavolam. Je to vstup do scénických režimů, přičemž zůstane v nabídce ten poslední volený. Menu pod tlačítkem menu je prakticky setup. zde je dobře si nastavit detekci tváře (viz níže), digitální zoom bych taky nebral.Je třeba zapnout pomalou synchronizaci. Když ji totiž vypneme, při nuceném blesku se nastaví synchronizační čas 1/60 sec a to pak vede k opravdu ošklivým obrázkům. Pomalá synchronizace zachová čas odpovídající světelným podmínkám. Toto je důležité, na to by se nemělo zapomínat! Automatický posun ISO je celkem užitečná věc, reaguje na světelné podmínky. Zapínám si i mřížku, pomáhá držet svislici. Jak se s ním fotí Shrnutí Pro a proti:
Ukázky:
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Digineff sleduje ságu rodu Ixusů – naposledy to byla stabilizovaná osmistovka. Nyní je to sedmimegový nestabilizovaný přístroj s novým procesorem a funkcí vyhledávání tváře, která velmi dobře funguje!
Jaký je a komu je určen
zjistilo, že o tohle „nej“ stojí jen někdo, kdo neví, jak špatně se ti mrňousové ovládají. Nicméně, je to přístroj velmi skladný, je příjemně tenký a do ruky padne velmi dobře. V tomto modelu jsme svědky návratu k přísné hranatosti – oblinky z loňska zavedené letos zmizely. Přístroj, který jsem měl k disposici, je veden jako „černý“, tedy má černé okruží, pruh kolem dokola a vzadu přepínač režimů foto – video – prohlížení. Podobně je řešená i „černá“ pětasedmdesátka. Mně to připadá velmi vtipné a elegantní, nicméně komu se to nelíbí, může se přidržet osvědčené celostříbrné verzi. Ixus pořád ještě drží tradici průhledového hledáčku, asi z piety. Upřímně, zjistil jsem, že tam průhledový hledáček je, teprve když jsem si pročítal specifikace… Displej je dobře čitelný i za sluníčka, takže mě nenapadlo po průhledovém hledáčku pátrat, stejně je tak maličký, že je pro praxi málo použitelný. Přístroj je určen běžnému použití. Je to tedy automat bez ručního ovládání expozice (kromě samozřejmé expoziční kompenzace). Ruční ovládání expozice má skutečný smysl tam, kde je velký rozsah clony, přičemž zde je extrémně malý (F2.8 – 4.9, to je bratru půl druhého stupně), takže nějaká priorita času by neměla stejně význam. Laický uživatel má k disposici spoustu scénických režimů a „face detection“, tedy rozpoznávání tváře – ostření „na obličej“.
Optická stabilizace zde chybí – ne snad, že by byla při rozsahu zoomu 1:3 nezbytná, ale ona se ta zkratka IS dobře na krabici vyjímá. Za chybu to ale nepokládám. Zápis je na SD kartu, to je velice příjemný formát po všech stránkách, včetně ceny, gigovka nás dnes přijde na sedm stovek a vejde se na ni cca 250 fotek v nejvyšším rozlišení a kvalitě!. Ovládání a menu Funkční menu se zapíná,jak bylo řečeno, středovým tlačítkem. Zde čeká na prvomajitele Ixuse první maličký zálud, který by mohl být v manuálu přehlédnut. Úplně první položka tohoto funkčního menu je v základním nastavení na položce „auto“ a pak samozřejmě nelze nic dělat ani s ISO, ani s vyvážením bílé, ani s expoziční kompenzací. Je třeba dát volbu s označením M (manuál, česky „ruční“) a pak se možnosti pro ruční nastavení otevřou. V této položce najdeme ještě digitální makro (podobně jako digitální zoom doporučuji nepoužívat, je to fakticky jen zvětšený výřez). Noční momentka je „slow flash“, to je příjemná volba nejen pro noc, ale i pro snímky v protisvětle. Dále jsou zde položky pro „hračičky“, jako je zdůraznění (anebo potlačení) vybrané barvy a její záměna na jinou – na př. přebarvení červené kytky na modro. Je to hezké, ale v editoru se to dělá líp – a na kopii. Nicméně za zmínku to stojí. Najdeme tu i scénické režimy „portrét“ (nuda, k ničemu) a poslední položka je taky trochu hlavolam. Je to vstup do scénických režimů, přičemž zůstane v nabídce ten poslední volený. Menu pod tlačítkem menu je prakticky setup. zde je dobře si nastavit detekci tváře (viz níže), digitální zoom bych taky nebral.Je třeba zapnout pomalou synchronizaci. Když ji totiž vypneme, při nuceném blesku se nastaví synchronizační čas 1/60 sec a to pak vede k opravdu ošklivým obrázkům. Pomalá synchronizace zachová čas odpovídající světelným podmínkám. Toto je důležité, na to by se nemělo zapomínat! Automatický posun ISO je celkem užitečná věc, reaguje na světelné podmínky. Zapínám si i mřížku, pomáhá držet svislici. Jak se s ním fotí Shrnutí Pro a proti:
Ukázky:
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
