Nezařazené

Canon Ixus 500

Kdo sleduje vývoj, není překvapen, že Canon přišel na trh s pětimegovou verzí Ixusu. Čtyřmegovou varuiantu jsme tu vítali v březnu minulého roku. Ve stejném rozměru snímače (7,18×5,32 mm) jsme nyníé na 5 milionech efektivně, 5,24 fyzicky. Nevadí miniaturizace obrazové kvalitě? Nevadí! To je první závěr našich zkoumání.

Původní Ixus byl dvoumegový – a hned při svém uvedení zaujal designem. Rozměry 87x57x28 mm byl rekordně maličký. Teď už není rekordně, ale stále ještě maličký – je to jedna z nejvýkonnějších miniatur na trhu. Oproti zlepšené čtyřstovce (Ixus 430( je pětistovka tak málo změněna, že mají stejnou uživatelskou příručku.

Koncepce a design

Přístroj je v kapotáži z “Hard Cerabrite Finish” nerezové oceli, s průhledovým hledáčkem, zápisem na CompactFlash kartu, napájen Lithium-Iontovým akumulátorem. Jeho CCD (filtry RGB) má úhlopříčku 1/1,8´´, disponuje fyzicky 5,24 miliony buněk, efektivně 5. Snímky mají poměr stran 4:3 (2592 x 1944 bodů, dále 2048×1536, 1600 x 1200, 1024 x 768 a 640 x 480. Zoom je trojnásobný s ekv. 36 – 108 mm, plus digitální zoom 4,1x. Ostření má devět zaostřovacích bodů, ostří od 46 cm, respektive 5 cm v makrorežimu. Design je nadčasový, dokonalá technicistní koncepce, čistý kov, strohé vyvážené tvary. Aparát je skladný, vejde se do kapsičky pánské košile, je předurčen k tomu, aby byl dlouhodobě nošen. Ze starších modelů Ixusu už jsou zkušenosti s oděrem, čili vizuálním stárnutím – povrchová úprava je solidní, není třeba se bát, že nošením se přístroj ošoupe.

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná tlačítkem vlevo od spouště, kolem spouště je prstenec určený k ovládání zoomu, v režimu prohlížení se jím zapíná indexový režim, eventuálně ( pohybem na druhou stranu ) se zvětšuje zvolený obraz. Na zadní stěně přibyl kotoučový volič nad displejem (automatické snímání, snímání v “manuálu”, panorama a video. Vpravo je šoupátko na přepínání mezi režimem prohlížení a fotografování. V levém dolním rohu je displej 1,5´´, pod ním čtveřice tlačítek set (potvrzení volby), menu, displej a function, v kruhu vpravo dole od displeje je čtveřice tlačítek, jež při zapnutém menu navigují, mimo menu ovládají režim zaostřování, blesku, sekvenční focení/samospoušť a nastavení zaostření makro/nekonečno.

Jak je u Canonů (kompaktů) nyní pravidlem, menu je fakticky setup, kdežto provozně důležité funkce se ovládají po stisknutí tlačítka FUNC. Takže jako obvykle zde najdeme expoziční kompenzaci, nastavení bílé (pět režimů plus manuální nastavení), nastavení citlivosti 50 až 400 ISO, efekty (živé barvy, neutrální barvy, snížená ostrost, hnědé a ČB obrázky), a nakonec komprese a velikost obrázku počínaje 2592 x 1944, 2048×1536, 1600×1200, 1024×768 až 640×480. Je to tedy varianta menu z jiných modelů. Volby jsou přehledné, dlouhou praxí ověřené.
Menu je oblast velice blízkou setupu, kde se nastavují parametry jako systém autofokusu, volba sériového a superrychlého snímání (v podstatě 2 snímky/sec) režimu – přičemž sériové snímání se musí zapnout na křížovém voliči, to je poněkud nešikovné dále se volí délka samospouště (též se pak zapíná extra), zapínání/vypínání pomocného světla pro ostření ve špatných světelných podmínkách, digitální zoom a doba náhledu; poslední je “long shutter” čili dlouhý čas. V další “obrazovce” je už vyslovený setup, tam se nastavuje zvuk a jeho síla, jas displeje, automatické vypínání (kvůli úspoře energie), nastavení času a formátování karty. Nakonec se reguluje síla zvuků provázejícího expozici, prohlížení, startu atd.
Třetí oblast “my camera” nastavuje uvítací obrázek, uvítací a další zvuky (na př. závěrka, samospoušť atd.).

V praxi
Náběh je delší, než bych čekal, je třeba tlačítko pořádně zmáčknout a přístroj s eprobudí po 2,9 sec. S namáčknutím je zpoždění spouště 0,1 sec, bez namáčknutí 0,6 sec v režimu “quick shot” – ten je nastavitelný v menu (nikoli ve “func”). V běžném režimu je zpoždění 0,8 sec. Obrazová kvalita je vynikající, jak v normálním režimu, tak v makrorežimu – a velmi uspokojivé jsou obrázky pořízené digitálním zoomem (se všemi výhradami, samozřejmě). Barevné podání je neutrální, na slunci v automatickém režimu vyfotografovaný bělený papír má zcela vyrovnané složky RGB. Při 400 ISO je velmi slušná kresba a šum je v inteligentních mezích. S ohledem na současný vývoj je pozoruhodné, že přístroj je tak malý při použití tradiční CF karty! Konkurenti používají obvykle SD/MMC karet. Canon zřejmě o další miniaturizaci nestojí – miniaturizace má limity v rozměrech lidských rukou, a superminiaturní aparáty se špatně drží. Tenhle přístroj je dost malý na to, abychom ho mohli mít stále při sobě a přitom se dá pohodlně držet. Je o necelé tři tisíce dražší než jeho předchůdce 430, resp. 400, který se doprodává. Obrazově je o něco lepší, přibylo mu i tlačítko pro přímý tisk. Jestli to stojí za rozdíl tří tisíc korun si musí rozhodnout každý sám. Je fakt, že pětimego je na úrovni kinofilmu a toto je dobré pětimego.

Ukázky
V první řadě je jeden malý “šerosvit”, ostatní jsou naše standardní náměty. Fotografováno v automatickém režimu.



Kdo sleduje vývoj, není překvapen, že Canon přišel na trh s pětimegovou verzí Ixusu. Čtyřmegovou varuiantu jsme tu vítali v březnu minulého roku. Ve stejném rozměru snímače (7,18×5,32 mm) jsme nyníé na 5 milionech efektivně, 5,24 fyzicky. Nevadí miniaturizace obrazové kvalitě? Nevadí! To je první závěr našich zkoumání.

Původní Ixus byl dvoumegový – a hned při svém uvedení zaujal designem. Rozměry 87x57x28 mm byl rekordně maličký. Teď už není rekordně, ale stále ještě maličký – je to jedna z nejvýkonnějších miniatur na trhu. Oproti zlepšené čtyřstovce (Ixus 430( je pětistovka tak málo změněna, že mají stejnou uživatelskou příručku.

Koncepce a design

Přístroj je v kapotáži z “Hard Cerabrite Finish” nerezové oceli, s průhledovým hledáčkem, zápisem na CompactFlash kartu, napájen Lithium-Iontovým akumulátorem. Jeho CCD (filtry RGB) má úhlopříčku 1/1,8´´, disponuje fyzicky 5,24 miliony buněk, efektivně 5. Snímky mají poměr stran 4:3 (2592 x 1944 bodů, dále 2048×1536, 1600 x 1200, 1024 x 768 a 640 x 480. Zoom je trojnásobný s ekv. 36 – 108 mm, plus digitální zoom 4,1x. Ostření má devět zaostřovacích bodů, ostří od 46 cm, respektive 5 cm v makrorežimu. Design je nadčasový, dokonalá technicistní koncepce, čistý kov, strohé vyvážené tvary. Aparát je skladný, vejde se do kapsičky pánské košile, je předurčen k tomu, aby byl dlouhodobě nošen. Ze starších modelů Ixusu už jsou zkušenosti s oděrem, čili vizuálním stárnutím – povrchová úprava je solidní, není třeba se bát, že nošením se přístroj ošoupe.

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná tlačítkem vlevo od spouště, kolem spouště je prstenec určený k ovládání zoomu, v režimu prohlížení se jím zapíná indexový režim, eventuálně ( pohybem na druhou stranu ) se zvětšuje zvolený obraz. Na zadní stěně přibyl kotoučový volič nad displejem (automatické snímání, snímání v “manuálu”, panorama a video. Vpravo je šoupátko na přepínání mezi režimem prohlížení a fotografování. V levém dolním rohu je displej 1,5´´, pod ním čtveřice tlačítek set (potvrzení volby), menu, displej a function, v kruhu vpravo dole od displeje je čtveřice tlačítek, jež při zapnutém menu navigují, mimo menu ovládají režim zaostřování, blesku, sekvenční focení/samospoušť a nastavení zaostření makro/nekonečno.

Jak je u Canonů (kompaktů) nyní pravidlem, menu je fakticky setup, kdežto provozně důležité funkce se ovládají po stisknutí tlačítka FUNC. Takže jako obvykle zde najdeme expoziční kompenzaci, nastavení bílé (pět režimů plus manuální nastavení), nastavení citlivosti 50 až 400 ISO, efekty (živé barvy, neutrální barvy, snížená ostrost, hnědé a ČB obrázky), a nakonec komprese a velikost obrázku počínaje 2592 x 1944, 2048×1536, 1600×1200, 1024×768 až 640×480. Je to tedy varianta menu z jiných modelů. Volby jsou přehledné, dlouhou praxí ověřené.
Menu je oblast velice blízkou setupu, kde se nastavují parametry jako systém autofokusu, volba sériového a superrychlého snímání (v podstatě 2 snímky/sec) režimu – přičemž sériové snímání se musí zapnout na křížovém voliči, to je poněkud nešikovné dále se volí délka samospouště (též se pak zapíná extra), zapínání/vypínání pomocného světla pro ostření ve špatných světelných podmínkách, digitální zoom a doba náhledu; poslední je “long shutter” čili dlouhý čas. V další “obrazovce” je už vyslovený setup, tam se nastavuje zvuk a jeho síla, jas displeje, automatické vypínání (kvůli úspoře energie), nastavení času a formátování karty. Nakonec se reguluje síla zvuků provázejícího expozici, prohlížení, startu atd.
Třetí oblast “my camera” nastavuje uvítací obrázek, uvítací a další zvuky (na př. závěrka, samospoušť atd.).

V praxi
Náběh je delší, než bych čekal, je třeba tlačítko pořádně zmáčknout a přístroj s eprobudí po 2,9 sec. S namáčknutím je zpoždění spouště 0,1 sec, bez namáčknutí 0,6 sec v režimu “quick shot” – ten je nastavitelný v menu (nikoli ve “func”). V běžném režimu je zpoždění 0,8 sec. Obrazová kvalita je vynikající, jak v normálním režimu, tak v makrorežimu – a velmi uspokojivé jsou obrázky pořízené digitálním zoomem (se všemi výhradami, samozřejmě). Barevné podání je neutrální, na slunci v automatickém režimu vyfotografovaný bělený papír má zcela vyrovnané složky RGB. Při 400 ISO je velmi slušná kresba a šum je v inteligentních mezích. S ohledem na současný vývoj je pozoruhodné, že přístroj je tak malý při použití tradiční CF karty! Konkurenti používají obvykle SD/MMC karet. Canon zřejmě o další miniaturizaci nestojí – miniaturizace má limity v rozměrech lidských rukou, a superminiaturní aparáty se špatně drží. Tenhle přístroj je dost malý na to, abychom ho mohli mít stále při sobě a přitom se dá pohodlně držet. Je o necelé tři tisíce dražší než jeho předchůdce 430, resp. 400, který se doprodává. Obrazově je o něco lepší, přibylo mu i tlačítko pro přímý tisk. Jestli to stojí za rozdíl tří tisíc korun si musí rozhodnout každý sám. Je fakt, že pětimego je na úrovni kinofilmu a toto je dobré pětimego.

Ukázky
V první řadě je jeden malý “šerosvit”, ostatní jsou naše standardní náměty. Fotografováno v automatickém režimu.

Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: