Nezařazené

Canon G11 (recenze)

Svou koncepcí je tahle řada G zřejmě ojedinělá. Jsou to kompakty vybavené jako profi fotoaparát a jsou určeny lidem, kteří chtějí mít svůj přístroj pod kontrolou, usilují o maximální výsledky a nechtějí se tahat se zrcadlovkou. Podívejme se tedy na zatím poslední model této řady blíže.

Jaký je a komu je určen
Nejdříve nezbytná technicko-taktická data. Oproti předchozímu modelu má 1/ 1,7 palcový CCD “jen” deset mega, stabilizovaný objektiv zůstává stejný, ekv. 28 až 140 mm. Přístroj má přetáčecí 2,8 palcový LCD. Procesor Digic 4 má mít vliv na snížení šumu i při maximálním ISO 3200. Přístroj má poloautomatický i manuální režim, zapisuje i v RAW formátu na karty rodiny SD / SDHC. Má rozměry 112 x 76 x 48 mm a váží 355 g.

Přístroj je to tedy dosti robustní, rozhodně to není žádná tabatěrka do náprsní kapsy košile. Na první pohled zaujme svým buldočím vzhledem, na druhý pohled připoutá specialita modelové řady, totiž prvky, které dnes už na digi nenacházíme. Nejdříve zmíním průhledový hledáček. Ten nebyl k ničemu na “géčkách” nikdy a v tom Canon drží tradici, souhlasnost toho co vidíte se zachyceným obrazem není ani přibližná. Ale přítomnost průhledového hledáčku je zde milá, asi jako když máme doma starý budík: sice nefunguje, ale je po babičce. Co ale funguje a co je výborné je mechanické nastavování ISO na prstenci pod kruhovým voličem režimů vpravo od dekoračního optického hledáčku a vlevo od něho je kolečko pro nastavování expoziční kompenzace.

Kromě toho najdeme na horní stěně ještě spoušť spřaženou s ovládáním zoomu. Rozsah zoomu vidíme na ukázkách, nahoře rozsah optického zoomu, dole digitální zoom (vlevo výřezový zoom, vpravo klasický digitální zoom):

Na zadní stěně je samozřejmě hlavní atrakcí výklopný a přetáčecí displej, sice “jen” 2,8 palcový, přesto ale oproti třípalci modelu G10 mi přijde mnohem praktičtější. Ono totiž to focení kompaktem svádí k experimentům, k focení “za rohem”, z podhledu, z výšky, a pro tyto účely je displej tohoto typu skvělá věc.

Pod horní hranou je zleva tlačítko S, to je definovatelné funkční tlačítko, na něž si lze navolit na př. vyvážení bílé – a budeme mít velkou trojku EV+/-, ISO a WB pěkně po ruce. Dále vpravo je tlačítko pro prohlížení, hvězdička jako možnost měnit v režimu P poměr clona/čas – a v režimech Tv (priorita času) a Av (priorita clony) nás hvězdička vrátí na “nominální hodnotu”, tedy na optimum zvolené automatikou.

Vysvětlím: Režim Auto a režim P za daných světelných podmínek a daného ISO zvolí určitou variantu clony a času, dejme tomu 1/125 na F 5.6. V režimu Auto s námi nebude přístroj diskutovat, režim P umožňuje změny. Když zmáčknu *, mohu nastavit dejme tomu 1/250 na F 4.0 , čili změním jak clonu, tak čas. V režimech Tv a Av mohu v rámci možností nastavit co chci, dejme tomu 1/60 na F 8.0 a když zmáčknu *, přístroj nastaví 1/125 na F 5.6.

O patro níž pak najdeme tlačítka pro ovládání režimu ostření a režimu měření expozice.

Doleji je čtyřcestný volič s přiřazenými funkcemi manuální ostření, blesk, samospoušť a makro. Úplně dole pak je režim displeje a menu.

Ergonomicky je to na můj vkus poněkud titěrné a když ten foťák držím, pořád něco mačkám, je třeba si navyknout klást palec mezi tlačítko prohlížení a hvězdičku. Další drobná obtíž je s čtyřcestným voličem. Ten má kolem sebe roller, kroužek na ovládání především prvků expozice. Je tenký a v teplotách kolem mínus sedmi jsem měl potíže to zkřehlými prsty rozpoznat. No a konečně nejsem nadšený nikdy, když je společná šachtle pro kartu a baterku. Ano, já vím, z boku je slot pro USB a se fotka tahat přes kabel a karta zůstávat uvnitř. Ale stejně nejsem nadšený.

Menu
Jak se stalo dobrým zvykem, jsou zde dvě. Uprostřed čtyřcestného voliče je funkční menu, které je už léty zavedené. Na začátku je WB (připomenu, že lze nadefinovat na tlačítko S), pak tu jsou mé barvy, tedy hříčky s barevností jimž je nejlíp se vyhnout, bracketing, ND filtr (prakticky vzato je to snížení citlivosti pro případ, že chceme dosáhnout dlouhých expozičních dob), režim snímání (jednotlivé snímky, série a série s průběžným doostřováním) a nakonec velikost snímků a komprese.

Velké menu je příjemně jednoduché, samozřejmě v češtině. Má oddíl fotomenu, konfigurace a uživatelské menu. Ve fotomenu nás zaujme hlavně vypnutí / zapnutí digitálního zoomu, zapnutí / vypnutí kontinuálního ostření a zapnutí / vypnutí vyrovnávání kontrastu. V konfiguračním oddíle nastavujeme datum, jazyk, jas LCD a pod.

Jak se s ním fotí
Přístroj je velmi svižný, startuje cca za 1,5 sec, za stejnou dobu přezoomuje z maxima do maxima, zpoždění s namáčknutím je 0,1 sec, bez 0,5 sec. Je ovšem pravda, že v praxi má člověk zvyklý na výkony zrcadlovky trochu s rychlostí přístroje problémy.

Obrazová kvalita
Kresba je prostě vynikající. Po nějaké barevné vadě ani stopy a toto je výřez 1:1 z rohu snímku:

To se snad dá charakterizovat jako dosti slušné. Ani soudkové zkreslení není nijak výrazné při širokoúhlém zobrazení, přičemž při ekvivalentu 28 mm by objektiv měl na soudek právo. Tohle je velmi slušné:

Také stabilizace má velmi dobrý výkon – na ukázce mám srovnání při plném vyjetí zoomu a 1/10 z ruky v natažených pažích. Asi nemusím vysvětlovat, který obrázek k čemu patří, je to zase výřez 1:1.

WB a šum
V poslední době se kompakty už naučily docela slušně nastavovat automaticky vyvážení bílé. Kritické je to vždy při žárovkovém osvětlení. Zde to dopadlo velmi dobře, více méně stejně při nastavení režimu inteligentní automat a režimu Program a automatická WB na funkčním menu. Na ukázce máme vlevo předvolbu žárovka, vpravo automat, ale musím říci, že to světlo je nažloutlé a že v podstatě ta automatika lépe vystihuje skutečnou barvu světla.

Zkoumání šumu přineslo velmi příjemné překvapení. Výrobce hovoří o “dvojím odstraňování”, šumu, nicméně, fakt je, že výsledek je velmi dobrý. Obrázky jsou použitelné – v rámci rozumně nastavených kritérií, samozřejmě – i při 3200 ISO a to už je opravdu ale hodně vysoká citlivost. Při 400 ISO nejsou vůbec žádné problémy i při velmi přísných kritériích Co mě ale překvapilo a je to vidět i na ukázce, je to, že sice expozice šla jak podle příručky, tedy změnou ISO o jeden stupeň se o jeden stupeň změnila doba osvitu, avšak obrázky nejsou stejně tmavé: na ukázce vlevo nahoře 3200 ISO a je to tmavé a vpravo dole 400 ISO a je to nejsvětlejší. Nechci spekulovat, jen konstatuji, že to tak vyšlo:

Automatický kontrast je totéž co jinde d-lighting a pod. Co má zkušenost sahá, nejúčinnější jsou v tomto směru přístroje Sony, také zde je účinek nikoli nulový, ale nikoli oslnivý. Vlevo na naší ukázce je při zapnuté, vpravo při vypnutím vyrovnání kontrastu.

Shrnutí
Canon se svými géčky chlubí oprávněně. I tahle jedenáctka drží dosavadní vysoký standard. Obrazově se hodně blíží i čtyřtřetinovým kompaktům Olympus Pen 2 a Panasonic GF1, má ovšem oproti nim výhodu, že zoom je v klidovém stavu schovaný, kdežto na těchhle kompaktech je srovnatelný zoom hodně obtížný. Dovedu si představit tento přístroj jako nástroj v rukou znalého uživatele, ale i naprostého začátečníka – jeho automatika je opravdu velmi dobrá a nenabízí žádné zrady a záhady. Bejt panem Canonem, tak opláču optický hledáček, případně ho nabídnu jako volitelnou ptákovinu po vzoru Ricohu a obtěžující tlačítka naskládám pod horní hranu. Jenže Canon mi nepatří a to je dobře. 🙂

Možné že jsem tu až moc chválil, jenže mě nebaví zkoumat foťáky, které se chválit nedají a vybírám si fakt jen tu špičku. No a co je to platný… Canon G11 ke špičce holt patří.

Ukázky:
1 až 4 normální světlo, 5 kontrast, 6 záblesková světla v ateliéru, 7 v místnosti, 8 a 9 zamračeno, 10 makro, 11 při 1600 ISO, 12 při 3200 ISO.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12

Svou koncepcí je tahle řada G zřejmě ojedinělá. Jsou to kompakty vybavené jako profi fotoaparát a jsou určeny lidem, kteří chtějí mít svůj přístroj pod kontrolou, usilují o maximální výsledky a nechtějí se tahat se zrcadlovkou. Podívejme se tedy na zatím poslední model této řady blíže.

Jaký je a komu je určen
Nejdříve nezbytná technicko-taktická data. Oproti předchozímu modelu má 1/ 1,7 palcový CCD “jen” deset mega, stabilizovaný objektiv zůstává stejný, ekv. 28 až 140 mm. Přístroj má přetáčecí 2,8 palcový LCD. Procesor Digic 4 má mít vliv na snížení šumu i při maximálním ISO 3200. Přístroj má poloautomatický i manuální režim, zapisuje i v RAW formátu na karty rodiny SD / SDHC. Má rozměry 112 x 76 x 48 mm a váží 355 g.

Přístroj je to tedy dosti robustní, rozhodně to není žádná tabatěrka do náprsní kapsy košile. Na první pohled zaujme svým buldočím vzhledem, na druhý pohled připoutá specialita modelové řady, totiž prvky, které dnes už na digi nenacházíme. Nejdříve zmíním průhledový hledáček. Ten nebyl k ničemu na “géčkách” nikdy a v tom Canon drží tradici, souhlasnost toho co vidíte se zachyceným obrazem není ani přibližná. Ale přítomnost průhledového hledáčku je zde milá, asi jako když máme doma starý budík: sice nefunguje, ale je po babičce. Co ale funguje a co je výborné je mechanické nastavování ISO na prstenci pod kruhovým voličem režimů vpravo od dekoračního optického hledáčku a vlevo od něho je kolečko pro nastavování expoziční kompenzace.

Kromě toho najdeme na horní stěně ještě spoušť spřaženou s ovládáním zoomu. Rozsah zoomu vidíme na ukázkách, nahoře rozsah optického zoomu, dole digitální zoom (vlevo výřezový zoom, vpravo klasický digitální zoom):

Na zadní stěně je samozřejmě hlavní atrakcí výklopný a přetáčecí displej, sice “jen” 2,8 palcový, přesto ale oproti třípalci modelu G10 mi přijde mnohem praktičtější. Ono totiž to focení kompaktem svádí k experimentům, k focení “za rohem”, z podhledu, z výšky, a pro tyto účely je displej tohoto typu skvělá věc.

Pod horní hranou je zleva tlačítko S, to je definovatelné funkční tlačítko, na něž si lze navolit na př. vyvážení bílé – a budeme mít velkou trojku EV+/-, ISO a WB pěkně po ruce. Dále vpravo je tlačítko pro prohlížení, hvězdička jako možnost měnit v režimu P poměr clona/čas – a v režimech Tv (priorita času) a Av (priorita clony) nás hvězdička vrátí na “nominální hodnotu”, tedy na optimum zvolené automatikou.

Vysvětlím: Režim Auto a režim P za daných světelných podmínek a daného ISO zvolí určitou variantu clony a času, dejme tomu 1/125 na F 5.6. V režimu Auto s námi nebude přístroj diskutovat, režim P umožňuje změny. Když zmáčknu *, mohu nastavit dejme tomu 1/250 na F 4.0 , čili změním jak clonu, tak čas. V režimech Tv a Av mohu v rámci možností nastavit co chci, dejme tomu 1/60 na F 8.0 a když zmáčknu *, přístroj nastaví 1/125 na F 5.6.

O patro níž pak najdeme tlačítka pro ovládání režimu ostření a režimu měření expozice.

Doleji je čtyřcestný volič s přiřazenými funkcemi manuální ostření, blesk, samospoušť a makro. Úplně dole pak je režim displeje a menu.

Ergonomicky je to na můj vkus poněkud titěrné a když ten foťák držím, pořád něco mačkám, je třeba si navyknout klást palec mezi tlačítko prohlížení a hvězdičku. Další drobná obtíž je s čtyřcestným voličem. Ten má kolem sebe roller, kroužek na ovládání především prvků expozice. Je tenký a v teplotách kolem mínus sedmi jsem měl potíže to zkřehlými prsty rozpoznat. No a konečně nejsem nadšený nikdy, když je společná šachtle pro kartu a baterku. Ano, já vím, z boku je slot pro USB a se fotka tahat přes kabel a karta zůstávat uvnitř. Ale stejně nejsem nadšený.

Menu
Jak se stalo dobrým zvykem, jsou zde dvě. Uprostřed čtyřcestného voliče je funkční menu, které je už léty zavedené. Na začátku je WB (připomenu, že lze nadefinovat na tlačítko S), pak tu jsou mé barvy, tedy hříčky s barevností jimž je nejlíp se vyhnout, bracketing, ND filtr (prakticky vzato je to snížení citlivosti pro případ, že chceme dosáhnout dlouhých expozičních dob), režim snímání (jednotlivé snímky, série a série s průběžným doostřováním) a nakonec velikost snímků a komprese.

Velké menu je příjemně jednoduché, samozřejmě v češtině. Má oddíl fotomenu, konfigurace a uživatelské menu. Ve fotomenu nás zaujme hlavně vypnutí / zapnutí digitálního zoomu, zapnutí / vypnutí kontinuálního ostření a zapnutí / vypnutí vyrovnávání kontrastu. V konfiguračním oddíle nastavujeme datum, jazyk, jas LCD a pod.

Jak se s ním fotí
Přístroj je velmi svižný, startuje cca za 1,5 sec, za stejnou dobu přezoomuje z maxima do maxima, zpoždění s namáčknutím je 0,1 sec, bez 0,5 sec. Je ovšem pravda, že v praxi má člověk zvyklý na výkony zrcadlovky trochu s rychlostí přístroje problémy.

Obrazová kvalita
Kresba je prostě vynikající. Po nějaké barevné vadě ani stopy a toto je výřez 1:1 z rohu snímku:

To se snad dá charakterizovat jako dosti slušné. Ani soudkové zkreslení není nijak výrazné při širokoúhlém zobrazení, přičemž při ekvivalentu 28 mm by objektiv měl na soudek právo. Tohle je velmi slušné:

Také stabilizace má velmi dobrý výkon – na ukázce mám srovnání při plném vyjetí zoomu a 1/10 z ruky v natažených pažích. Asi nemusím vysvětlovat, který obrázek k čemu patří, je to zase výřez 1:1.

WB a šum
V poslední době se kompakty už naučily docela slušně nastavovat automaticky vyvážení bílé. Kritické je to vždy při žárovkovém osvětlení. Zde to dopadlo velmi dobře, více méně stejně při nastavení režimu inteligentní automat a režimu Program a automatická WB na funkčním menu. Na ukázce máme vlevo předvolbu žárovka, vpravo automat, ale musím říci, že to světlo je nažloutlé a že v podstatě ta automatika lépe vystihuje skutečnou barvu světla.

Zkoumání šumu přineslo velmi příjemné překvapení. Výrobce hovoří o “dvojím odstraňování”, šumu, nicméně, fakt je, že výsledek je velmi dobrý. Obrázky jsou použitelné – v rámci rozumně nastavených kritérií, samozřejmě – i při 3200 ISO a to už je opravdu ale hodně vysoká citlivost. Při 400 ISO nejsou vůbec žádné problémy i při velmi přísných kritériích Co mě ale překvapilo a je to vidět i na ukázce, je to, že sice expozice šla jak podle příručky, tedy změnou ISO o jeden stupeň se o jeden stupeň změnila doba osvitu, avšak obrázky nejsou stejně tmavé: na ukázce vlevo nahoře 3200 ISO a je to tmavé a vpravo dole 400 ISO a je to nejsvětlejší. Nechci spekulovat, jen konstatuji, že to tak vyšlo:

Automatický kontrast je totéž co jinde d-lighting a pod. Co má zkušenost sahá, nejúčinnější jsou v tomto směru přístroje Sony, také zde je účinek nikoli nulový, ale nikoli oslnivý. Vlevo na naší ukázce je při zapnuté, vpravo při vypnutím vyrovnání kontrastu.

Shrnutí
Canon se svými géčky chlubí oprávněně. I tahle jedenáctka drží dosavadní vysoký standard. Obrazově se hodně blíží i čtyřtřetinovým kompaktům Olympus Pen 2 a Panasonic GF1, má ovšem oproti nim výhodu, že zoom je v klidovém stavu schovaný, kdežto na těchhle kompaktech je srovnatelný zoom hodně obtížný. Dovedu si představit tento přístroj jako nástroj v rukou znalého uživatele, ale i naprostého začátečníka – jeho automatika je opravdu velmi dobrá a nenabízí žádné zrady a záhady. Bejt panem Canonem, tak opláču optický hledáček, případně ho nabídnu jako volitelnou ptákovinu po vzoru Ricohu a obtěžující tlačítka naskládám pod horní hranu. Jenže Canon mi nepatří a to je dobře. 🙂

Možné že jsem tu až moc chválil, jenže mě nebaví zkoumat foťáky, které se chválit nedají a vybírám si fakt jen tu špičku. No a co je to platný… Canon G11 ke špičce holt patří.

Ukázky:
1 až 4 normální světlo, 5 kontrast, 6 záblesková světla v ateliéru, 7 v místnosti, 8 a 9 zamračeno, 10 makro, 11 při 1600 ISO, 12 při 3200 ISO.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12
Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: