Na trh fotoaparátů typu mirrorless přišel Canon poslední. Bývá to výhoda, protože ten kdo chodí poslední, má pohodlí vyšlapané cesty. Jenže Canon šel cestu zcela jinou, nebo skoro jinou. Zkoumejme, jakou vlastně.
Na trh fotoaparátů typu mirrorless přišel Canon poslední. Bývá to výhoda, protože ten kdo chodí poslední, má pohodlí vyšlapané cesty. Jenže Canon šel cestu zcela jinou, nebo skoro jinou. Zkoumejme, jakou vlastně.
V názvu má tento přístroj písmeno M jako mirrorless, tedy je to přístroj malých rozměrů, kompakt, s výměnnými objektivy. EOS naznačuje příbuznost se zrcadlovkami Canon, všechny se takto jmenují, od profi až po levné začátečnické. Příbuznost je silná, uvnitř těla se skrývá prakticky vše, co nabízí zrcadlovka EOS 650D. Začíná to v čipu, ten je rozměru APS-C (22.3 x 14.9 mm ), tedy má takový čip, jako běžné zrcadlovky (nikoli full frame 24×36). Tento oproti kompaktům velký čip slibuje vysokou obrazovou kvalitu a vyšší dynamický rozsah, schopnost společně vykreslovat zastíněné i silně osvětlené partie.
Jaký je a komu je určen
Základní údaje převezmu ze svého prvního článku ze dne, kdy přístroj byl zveřejněn 23.7. tohoto roku. O obraz se stará procesor Digic 5. Ostření je hybridní, kontrastní na snímači plus modul s fázovým posunem, díky tomu lze používat kontinuální ostření i při zoomování při videu. Nejvyšší ISO je 12800 rozšiřitelné na 25600, rozsah časů od 30 sec do 1 / 4000 sec. Sériové focení 4.3 obrázky/sec. Displej je pevný, dotykový, třípalcový, má 1,04 milionů bodů, to je dobré. Video je full HD 1920 MOE, AVC/H a MOV. Důležitý je adaptér EF-EOS M, který umožní použít kterýkoli z 60 EF objektivů Canonu. Ten by měl být v základní dodávce setu tělo plus palačinka pevné ohnisko, vždy je v dodávce malý externí blesk. Rozměry jsou 66.5 x 108,6 x 32,3 mm, váha těla 298 s baterkou a kartou – rodina SD karet.
Přístroj budí dojem solidnosti. Má střízlivý design (tedy: já měl černou verzi, existuje i bílá a červená). Je to kubus s mírně zaoblenými hranami, s jemně zdrsněným povrchem. Zmíním se o detailu – karta se vkládá zespoda do stejného prostoru, kde je akumulátor, to je u kompaktů obvyklé a jen „semiprofi“ mirrorlesy, jako je OM-D Olypus anebo Panasonic GH3 mají extra dvířka jako zrcadlovky; to má za následek problémy s upínací destičkou stativu. U tohoto přístroje jsou dvířka prostoru pro baterku řešena tak šikovně, že nekolidují s destičkou Manfroto, čemuž tleskám.
Moc malý ten přístroj ale není, a s objektivem 18-55, s nímž se za 20tisíc dodává, je docela velký, nicméně do kapsy od kabátu se vejde. Už po prvním ohledání je jasné, kam výrobce míří. Tohle není žádná digitální leica pro nadšence. To je solidní fotoaparát určený laické veřejnosti. Takto směrované přístroje vyrábí i Panasonic v řadě GF, případně Olympus v řadě PEN PM, případně některé Sony NEX sem taky patří. Ovšem zmínění výrobci nabízejí i alternativu pro nadšence. Canon se zatím omezil na jediný mirrorless model a ten je opravdu určen především, k focení v automatickém režimu s podporou pevného dotykového displeje. Uživatelsky nedělá absolutně žádné problémy a má velký obrazový výkon. Ovládání a menu
To vše samozřejmě souvisí s jeho jednoduchým ovládáním.
Nadšenecké přístroje nabízejí množství vnějších ovládacích prvků (nedávno mnou recenzovaný Panasonic GH3 má na sobě ne méně než pět volitelných Fn tlačítek!). Canon nechce svoji vyvolenou cílovou skupinu přemírou mačkátek vyděsit. Na horní stěně je jenom spoušť, tlačítko spínače a přepínání automat – program – video.
Na zadní stěně je vpravo nahoře spoušť videa, nad čtyřcestným voličem (kombinovaným s rollerem) je tlačítko pro menu a přehrávání, pod voličem INFO tlačítko. Čtyřcestný volič má dedikované funkce: režim pohonu, jak se někdy označuje výběr režimů jednotlivé obrázky / série / samospoušť, vpravo kompenzace expozice, dole koš na mazání fotek při prohlížení, při focení je to prázdné , a vlevo je hvězdička, tedy fakticky zablokování nastavené expozice: namíříme v automatickém režimu, namáčkneme a nastavíme tak kombinaci času a clony podle okamžité situace. Po stisku hvězdičky se tato kombinace uloží a dokud opětovným stisknutím hvězdičku nezrušíme, fotí to v těchto hodnotách: praktický efekt je stejný jako v manuálním režimu. Rychlé, pohodlné, elegantní.
Jak řečeno, u spouště je přepínání automat – program – video. V režimu automat na čtyřcestném voliči máme jen volbu režimu pohonu, ostatní směry nemají žádnou funkci, pokud ovšem v uživatelnkém menu (4. stránka setupu, položka Uživatel. funkce C.Fn) nějakou nepřiřadíme, dělá se to v položce C.Fn V: Obsluha/Jiné, tak se na směr „dolů“ dá nastavit kupříkladu ISO, což silně doporučuji. Fn menu se nemusíte bát, má jen 7 obrazovek, zrcadlovky toho mají na celou tlustou knihu.
Menu jsou dvě, respektive tři, jak se to vezme. I to je určitý zvláštnost EOS M. Uživatelsky je nám nejblíž Q menu, tedy rychlé menu. Je dosažitelné dotykem ikonky Q v pravém horním rohu displeje. Dokud jsme v režimu AUTO, moc nám toho nenabízí, jenom velikost a kvalitu snímku a režim autofokusu – rozpoznávání tváře nebo celoplošné nebo bodové ostření (samozřejmě s volbou umístění zaostřovacího bodu poklepem na dotykový displej). Zde dodám, že i v auto režimu přístroj počítá s ukládáním do RAW formátu, eventuálně JPEG+RAW.
V režimu PROGRAM je toho víc. Kromě autofokusu a velikosti a kvality snímku je tu focení v autofokusu singl nebo průběžné ostření, dále zde najdeme nastavení bílé, pak klasické canonské „picture styles“, tedy přednastavené korekce ostření, sytosti a kontrastu (s možností individuálně doladit podle vlastního přání). Pa je tu optimalizace jasu (vyjasnění stínů) a režim měření expozice od celoplošného po bodové.
Pokud mě podezíráte, že jsem zapomněl na ISO, pak štěkáte na nepravý strom. ISO v Q menu není.
Naštěstí je tu INFO tlačítko a jím se můžeme procvakat na celoplošný stavový displej, kde ISO má důstojné místo v pravém horním rohu. Doporučuji tedy tlačítkem INFO nacvakat tento displej. Po stisknutí spouště povídání zmizí a vystřídá ho obraz, takže můžeme normálně fotit. Po stisknutí INFO se objeví onen stavový displej, který je díky dotykovému displeji interaktivní a můžeme tedy nastavovat korekci sílu blesku, korekci expozice, ladit barevnost, nastavit bracketing barevnosti (tři fotky s různou hodnotou), dále pak nastavení bílé, picture style, optimalizaci jasu, režim autofokusu, režim pohonu, režim měření expozice a kvalitu obrazu.
Tedy skoro všechno, co je zapotřebí, kromě bracketingu, případně uživatelského „custom“ nastavení.
Velké menu přístupné stiskem tlačítka MENU má čtyři obrazovky fotomenu, dvě pro přehrávání, čtyři pro setup a „moje menu“, kam si můžete nasyslit to, co potřebujete a co je rozházené po deseti oknech předchozích menu. Doporučuji dát si práci a „moje menu“ si sestavit, protože řazení jak je učinil výrobce je hodně chaotické. Ten Pepa který menu navrhoval zřejmě nemá rád ISO, protože ho nezahrnul do Q menu a ve velkém menu je na třetí stránce. Také bracketing a picture style je na třetí stránce. Položku Uvolnit závěrku bez karty zato dal na první stránku (já vím, je to canonská specialita a ve výchozím nastavení některých modelů se vám může stát, že fotíte na plech). Ve fotomenu najdeme to, co bych hledal v setupu, korekci objektivu – lze zapnout / vypnout korekci vinětace a barevné vady. Pokud jde o vinětaci, tam je rozdíl mezi stavem zapnuto / vypnuto patrný, pokud jde o barevnou vadu, tam nikoli – setový objektiv 18-55 je velmi kvalitní a barevnou vadu jsem na něm nepozoroval. V menu lze nastavit tři stupně redukce šumu plus odšumění metodou kombinace čtyř snímků na sobě. Je to důležitá položka, věnujte jí pozornost, zmíním se o tom šířeji v následujícím oddílu.
Jak se s ním fotí
Slabá stránka přístroje je pomalost. Od EOSu bych čekal okamžitý start, v roce 2012 je u prestižního modelu start za dvě vteřiny trošku peinlich. Horší je loudavost autofokusu. Srovnával jsem FlexiZone Multi a Single (jeden bod a volba z mnoha), bohužel ani multi nepomohlo a zpoždění je fyziologicky vnímatelné, abych tak řekl.
Obrazovou kvalitu jsem zkoumal se setovým objektivem 18-55/3.5-5.6 IS STM. Ten je velmi sympatický, nemá ale na sobě žádné ovládací prvky, např. spínač stabilizace anebo přepínání AF-MF, to se musí dělat v menu (manuální ostření na druhé obrazovce fotomenu čtvrtá položka shora) – doporučuji tuto funkci stáhnout do Mého menu. Objektiv má dosti silnou soudkovou vadu v poloze krátkého ohniska.
Vinětaci vcelku úspěšně přístroj likviduje, korekci lze vypnout, jak jsem už psal.
Kresba je velmi dobrá bez stopy barevné vady, ta se ale projeví v kreativním režimu „olejomalba“, tam ale asi nikdo maximální obrazový výkon nečeká.
V rozšířeném módu se dá nastavit až 25600 ISO, ale to je opravdu nouzovka, ledaže použijeme speciální techniky, jak hned ukážu. Velmi efektivní je odšumění. Odšumění se dá nastavit v menu. Má tři stupně plus „vypnout“ a 4 dílčí snímky na sobě. Přístroj dává velmi dobré výsledky při vysokých hodnotách ISO a odšumění má evidentní vliv. Na ukázce jsou čtyři varianty fotky při extrémním 12800 ISO, vlevo nahoře bez odšumění, vedle nízké, dole vlevo standard a vpravo dole vysoké.
Kombinace čtyř snímků vede k velmi uspokojivému výsledku, zde je ukázka 25600 ISO bez jakékoli další úpravy:
I v 3200 ISO získáme uspokojivé výsledky a od 1600 dolů je to samozřejmě bez problému.
Přístroj výborně zvládá rozdíly v jasech. Počasí moc nepřálo, nicméně kontrasty vždycky najdete. Optimalizace jasů ovšem moc velký efekt nedává, zde je srovnání, opět od OFF přes malé, dole pak střední a vysoké.
Přístroj je určen především pro zábavu a proto tu nechybějí kreativní filtry, včetně olejomalby a jakoby rybího oka.
Shrnutí
Canon EOS M je třeba chápat jako první krok Canonu do úplně nové sféry světa mirrorlessu. Vstoupil do podniku, kde jsou stolečky už obsazené a čeká ho nemalé úsilí, aby si místo vydobyl. Cenově vychází recenzovaný model na dvacet tisíc. Srovnatelný Samsung NX 200 jde za třináct, Sony NEX 5N za dvanáct, přičemž Canon má zatím jen tento 18-55 objektiv hned k dodání a v očekávání je palačinka 22 mm na F2.0. Sony má k disposici šest skel, Samsung devět a na dva další se čeká plus jsou k disposici objektivy od dalších výrobců. No a čeká se Fujifilm X-E1, také s APS-C čipem a také zřejmě za 20 tisíc. Velkou předností Canonu EOS M je příbuznost se zrcadlovkami. K dodání bude i adaptér (čeká se cena za cca 3 tisíce), který mu zpřístupní veškerou stávající optiku rodiny EOS. Dá se tedy předpokládat, že mnoho uživatelů DSLR Canon sáhne spíš po EOS M, než aby budoval paralelní výbavu jiné značky. Zatím se dodává popsaný set, čeká se set obsahující tělo, adaptér a pancake Canon EF-M 22mm f/2,0 STM asi za 25 tisíc a set tělo, 18-55 plus pancake, bez adaptéru, asi za 27 tisíc.
Ukázky:
| 1 |
 |
2 |
 |
| 3 |
 |
4 |
 |
| 5 |
 |
6 |
 |
| 7 |
 |
8 |
 |
| 9 |
 |
10 |
 |
| 11 |
 |
12 |
 |
| 13 |
 |
14 |
 |
Chcete znát názor prodejce, zhlédnout krátkou video-prezentaci prodejního balení, znát aktuální prodejní cenu a vidět nové snímky z digitálního fotoaparátu Canon EOS M černý + 18-55 mm IS STM + blesk Speedlite 90EX?
