Canon EOS 80D

Canon obdělává tuto svoji řadu střední třídy trpělivě a systematicky, je to jedenáct let, kdy jsem byl v Keňi s dvacítkou! Tato řada stojí mezi trojcifernou řadou (momentálně aktuální je 750D) a jednocifernou (7D Mk II) a v jistém smyslu prezentuje ideální kombinaci ceny a výkonu. Nejnovější přírůstek není v tomto smyslu výjimkou.

Jaký je a komu je určen
Prestižní webový portál Dpreview udělil zlatou pečeť modelu 70D (moje recenze je zde), kdežto 80D „jen“ stříbrnou – ale v bodování o bod víc. Inu, recenzování, to je ruční práce… Jaký tedy je? V kompozitovém a hliníkovém těle utěsněném proti prachu a vlhkosti je nový hybridní snímač s 24 miliony pixelů. Má rozměry APS-C (22,5×15 mm) a je podporován procesorem Digic 6. Barevné filtry jsou tradiční, Bayerova maska červená – zelená a modrá (RGB). Citlivost je volitelná mezi 100 až 16000, lze rozšířit na 25600.

Pozměněn je autofokus. Modul pro fázovou detekci umístěný ve dně těla pod zrcátkem má 45 křížových bodů, přičemž ty uprostřed jsou schopné zpracovat světlo o intenzitě (řekl bych spíš ne-intenzitě) -3 EV (tma jak v pytli). Díky hybridnímu snímači (jsou v něm fotodiody schopné detekovat fázový posun) je ostření velmi rychlé i v režimu přímého náhledu (obraz vidíme na displeji – pak fotíme jako kompaktem), zvláště pak ve spolupráci s STM objektivy. Ostatně i ten nabízený 15-55 je vybaven krokovým STM motorem, takže tento parametr splňuje. Kit stojí 33300 Kč. Do řady STM patří i nový univerzální objektiv 18-135/3.5-5.6, kit potom stojí 42500 Kč. Ten objektiv jsem zatím neměl v ruce. On ale stojí samotný 13500 Kč, takže by mi připadala výhodnější kombinace té základní sady plus 70-200/4.0 se zpětnou slevou 15300. To pak je prvotřídní objektiv řady L a je to jaksi o něčem jiném a cenový rozdíl není tak velký, kdežto kvalitativní skokový (troufnu si tvrdit, ačkoli ten 18-135 znám jen zprostředkovaně).

Zpátky k aparátu. Má vyklápěcí a přetáčecí displej, dotykový, třípalcový Clear View II TFT color LCD, obraz je velmi slušně vidět i na sluníčku. Hledáček je hranolový, už se stoprocentním pokrytím, velmi dobře čitelný. Rozsah časů je 30 sec až 1/8000, přístroj má vyskakovací blesk, jím je možno řídit i podřízený externí blesk, jím je možno řídit externí blesky – až 4 skupiny. Sériové focení má velmi pěknou frekvenci 7 fps. Video je HD 1920, přístroj má konektory pro mikrofon a sluchátka, to je pro video principiálně důležitá věc! Dále je tu vestavěná wi-fi a lze tudíž komunikovat se smartfonem přes Canon Connect.
Měří 139 x 105 x 79 mm a váží 730 g. Baterku má osvědčenou LP-E6N, užívanou i v 7D a novějších 5D s vysokou výdrží až 1000 snímků. Lze ovšem doplnit i battery gripem.

Než se podíváme, jak se chová, uvažujme jako bychom byli v krámě. O třídu níž stojí 760 D za 18 tisíc po zpětné slevě, výš je 7D Mk II za 40 tisíc. Kdybych v tom krámě stál, asi bych pokukoval spíš po té 760D, která je výtečná a ten cenový rozdíl je zásadní, přičemž výkonnostní odstup je mnohem méně výrazný.

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná páčkou vlevo nahoře pod kruhovým voličem režimů. K výhodám řešení Canon patří i to, že sem doleva od hledáčku musíme jít kvůli zapnoutí a kvůli kruhovému voliči. Ten nabízí automatické, semiautomatické a ruční ovládání, Bulb (dlouhá výdrž expozice), a dvě pozice na uživatelské nastavení. Dále tu najdeme kreativní filtry (ikonka dvou koleček v sobě), i to je novinka, scénické režimy a CA kreativní automatiku. V podstatě je o automat s možností ručních zásahů. Volič má aretační tlačítko uprostřed.

Na druhé straně od kapličky s hranolovým hledáčkem je stavový displej a před ním je tlačítko pro volbu režimu autofokusu, režimu pohonu (jednotlivé obrázky, série, samospoušť) a ISO, dále je tu volba režimu měření. Kousek dál je roller a tlačítko pro volbu režimu autofokusu – jeden bod nebo zóny. Tlačítka pro ISO je nedaleko spouště, to je výhodné, v praxi se ISO často mění jaksi za pochodu, s hledáčkem u oka, a ke změně není nutné přístroj odkládat. Pokud jde o režim autofokusu, ovládání je teď velmi vylepšeno, je mnohem více intuitivní i než na vyšších modelech.

Vzadu pod horní hranou je trojice tlačítek – aktivace ostření, pak hvězdička – tu je možno nadefinovat na „reportérské ostření“: nastavíme na průběžné ostření a přes Quick menu na displeji (lze i v uživatelském menu) nastavíme volbu ostření na hvězdičku a odpojíme ostření od spouště – je to tam názorně graficky znázorněno, veškerá osobní nastavení, nejen toto, se snadno realizují. Třetí tlačítko se týká autofokusu, má v podstatě stejnou funkci, jako ono tlačítko u spouště. Po stisknutí jednoho či druhého můžeme volit umístění ostřicího bodu.

Na zadní stěně pak vlevo nalezneme tlačítko Menu a Info. Význam prvního je jasný, druhé tlačítko u Canonu tradičně přepíná mezi režimy obrazovky. Vpravo od hledáčku je tlačítko pro aktivaci živého náhledu (focení na displej), eventuálně snímání videa. Pod ním je důležité Q tlačítko, aktivující stavový displej na velkém displeji. Zde nastavíme velmi rychle a jednoduše i některá pokročilejší nastavení, jako je například wi-fi. Pak už je jen tlačítko pro prohlížení a čtyřcestný (ve skutečnosti osmicestný, při posouvání ostřicího bodu lze postupovat i po úhlopříčkách) volič se zadním rollerem, který primárně, jak je tradičně canonským zvykem, ovládá korekci expozice. Lze ho uzamknout proti nežádoucímu posunu.
Na boku najdeme tlačítko pro aktivaci blesku a na druhé straně tradiční tlačítko pro kontrolu hloubky ostrosti.

Menu má 4 oddíly plus „hvězdičku“, zde mohou být nejčastěji navštěvované funkce. Fotomenu má 6 obrazovek, za zmínku možná stojí 3. obr. Priorita vysokých jasů, to je celkem užitečné zapnout, zmírňuje to nebezpečí přepalů. Zde se dá aktivovat HDR (je ale obsaženo v Efektech). Na 5. obr. se ovládá dotyková expozice.
Menu prohlížení má na 1.obr. nastavení mazání na přeskáčku a na 2. obr. hodnocení, i to je užitečná funkce. Setup neskrývá žádné záhady, uživatelům dělá někdy potíž čtvrtý oddíl C.Fn, tedy uživatelské funkce. K němu je dobře si vzít k ruce manuál. V dodávce je tištěný, český, velmi dobře sestavený.

První co doporučuji po nastavení češtiny do menu a nastavení data a času je zákaz focení bez karty – Canony to v továrním nastavení mají povoleno. Je to v první obrazovce fotomenu Uvolnit závěrku bez karty, nastavte Zakázat. Dobu prohlídky nastavuji na Přidržet, defaultně je do 2 sec, to je málo. Korekce odchylky objektivu má zakázanou korekci barevné odchylky. K velkým vychytávkám patří řízení externího blesku vestavěným bleskem přístroje. To se nastavuje v oddílu Ovládání blesku – Nastav. vestav. blesku, kde nastavte Vestavěný blesk – vlast, bezdrát a pak ve Funkce bezdrát volíte, zda mají blýskat oba, tedy externí i vestavěný a to buď oba stejně (třetí volba) nebo každý jinou silou (první volba), nebo jenom externí blesk, střední pozice. Více uživatelů ale využije třetí položku první obrazovky fotomenu a zapne si vodováhu do hledáčku – kde kdo z nás má pravou nebo levou úchylku a drží přístroj křivě, toto je pomůcka, jak tomu čelit. Ještě je dobré vědět, že ve čtvrté obrazovce setupu je položka umožňující návrat do továrního nastavení – je tady dost položek, které lze nastavit s neblahými důsledky a tento reset je dobré východisko z nouze.

Jak se s ním fotí
Posledně jsem tu velebil u modelu 70D rychlost – to byl výrazný pokrok oproti modelu 60D. Ta samozřejmě zůstala, spíš se zvětšila. Podivuhodný je dynamický rozsah, tedy schopnost kresby ve stínech a jasech. Toto je zobrazení přepalů a slitých stínů na vysoce kontrastní předloze (v ukázkách obr. č. 1)

Slité stíny nejsou žádné, nepatrné přepaly jsou na světle šedé dlažbě osvětlené bočním sluncem. Z hlediska kvality obrazu mi právě tato vlastnost připadá dominantní, a přitom je to vlastnost krajně důležitá. Proto půoužíváme funkci Korekce expozice, abychom se vyvarovali přepalům (posunem do mínusu), proto radím fotit v RAW, aby bylo možno projasnit stíny a ztlumit jasy s minimální ztrátou kresby a barev. Toto není zde třeba, tím spíš, když si v menu nastavíme Prioritu vysokých jasů, jak jsem nabádal výše. Pravda, rozdíl není nijak zdrcující, ale viditelný je, na ukázce vlevo bez priority, vpravo s prioritou:

zde jsou původní snímky, bez priority:

a s prioritou.

Pokud máme zapnutou prioritu, nelze nastavit Projasnění stínů, to je jiná funkce, snadno dosažitelná přes Q- menu. Jenom připomenu, že to co teď popisuju není žádná novinka, je to odvěká vlastnost zrcadlovek Canon. Tento model ale kreslí ve stínech tak dobře, že se rozdíl zapnutí a vypnutí funkce nedaří snadno demonstrovat, jen při velkém zvětšení vidíme jakýsi rozdíl, vlevo vypnuto, vpravo zapnuto:

Kreativní filtry známe spíš z kompaktů než zrcadlovek a také zde musíme přejít do živého náhledu. Filtr pak volíme tlačítkem Q. Je to pro zrcadlovku značně nestandardní postup, ale funguje to. Bohužel nelze tuto funkci použít v režimu RAW nebo RAW + JPEG, jakkoli je to u konkurence běžné. Pak totiž máme JPEG s efektem, ale zachováme si původní obrazovou informaci v RAW a máme tudíž k disposici klasický obrázek. Tohle je snad jediná námitka, kterou bych mohl vyjádřit.

Shrnutí
Canon EOS 80D je vyzrálý model zrcadlovky střední třídy, od modelu bezprostředně níže se liší především robustností a utěsněním proti nepohodě a vyšší svižností. Cenově je posazena velmi rozumně a je schopna výkonů naprosto na úrovni soudobé fotografické techniky. Svým výkonem si zaslouží bedlivý výběr optiky, zůstal bych u jednoduchého setového 18-55 a pak volil širokoúhlé sklo a teleobjektiv ze široké nabídky jež je na trhu k disposici.

Ukázky:

Pořízeno objektivy 10-22 a 17-40. 1 a 14 jsou ukázky vysokého rozsahu jasů, 17 protisvětlo, 18 filtr „hrubé zrno“.