Nezařazené

Canon EOS 7D(recenze)

Sedmička, nikoli sedmdesátka, co to má znamenat? Canon pořádně zamíchal kartami ve své modelové řadě EOS. A vytáhl eso. Pojďme se na něj podívat.
Tak především, když se proslechlo, že se chystá sedmička, čekali jsme full frame, tedy přístroj se snímačem velkým 24×36 mm. Místo full frame přišel Canon s APS-C, tedy s přístrojem vybaveným čipem velkým 22.3 x 14.9 mm, což znamenám, že fyzickou ohniskovou vzdálenost musíme násobit faktorem 1,6x, abychom získali představu o obrazovém úhlu. Tímto řešením se přístroj přiblížil dvouciferné modelové řadě Canonu, který nyní vrcholí modelem EOS 50D. Proč tedy Canon volil jednociferné označení pro aparát, který by logicky patřil do řady jiné?
Je to jako v té písničce „do ženský nevidíš“, do marketingových oddělení také ne, čili nedovedu vysvětlit, proč si Canon zavařil na nedorozuměním, případně zklamání. Zklamání ovšem rychle opadne, jakmile vezmeme nový aparát do ruky. Není to žádný „vylepšený EOS 50D“. Je to zcela nový aparát a svým konceptem zapadá do hodně vysoké vrstvy střední třídy zrcadlovek.

Jaký je a komu je určen

 

Do rodiny EOS patří, to je vidět už na první pohled. Ale na první a půltý uvidíme zajímavý rozdíl, maličkost, která potěší. Páčka pro zapínání/vypínání se přestěhovala nahoru! Je teď pod kruhovým voličem, ovládá se levou rukou, což může někomu připadat divné, ale rozhodně je to pohodlnější, než páčka dole pod plochým rollerem, jak tomu bývalo dříve. Další příjemné překvapení zažijeme po nahlédnutí do hledáčku. Je to jako kdyby někdo umyl okno. V hledáčcích byly Nikony vždycky vpředu před Canonem, v téhle sedmičce se síly vyrovnaly. Hledáček nabízí 100% zobrazení toho, co bude na fotce, to ocení každý, kdo je zvyklý pečlivě komponovat na plné pole. Navíc, v hledáčku teď je průhledný LCD, takže vidíme (když chceme) ostřicí body a mřížku napomáhající komponovat obraz. Do hledáčku si můžeme zapnout i informaci o „vodováze“, zdali držíme přístroj vodorovně. Když se pak podíváme na specifikace, zjistíme, že to není jediná příjemná novinka. Procesory jsou zde dva Digic 4, i to vede ke zvýšení rychlosti všech procesů. No a konečně, je tu live view a video s vysokým rozlišením 1080 bodů na řádek.Je to Full HD a to v americké normě 30 sn. za vteřinu, tak i evropských 25, potažmo 24 sn./s.

Přístroj je 18megový, obrázky mají rozměr 5184 x 3456, respektive 5184 x 3456, 3888 x 2592, 3456 x 2304 a 2592 x 1728 pixelů, nemusíte tahat kalkulačku, pochopitelně jsou v poměru stran 3:2 (jako okno kinofilmu). Citlivost: od 100 do 6400 ISO, v rozšířeném módu 12800, překonává svého soka Nikona D300 o dva stupně. Navíc, CMOS zde použitý má přepracovaný systém mikročoček (před každou fotodiodou je na snímači čkočka), jsou „bezešvé“, tedy „čočka na čočku“ a podařilo se zmenšit jejich vzdálenost od fotodiod, což zase vede ke zlepšení obrazové kvality. Autofokus je však snad nejsilnější stránka tohoto přístroje. Ze specifikací moudří nebudeme – jde o systém TTL-CT-SIR. V praxi ale ověříme, že jde o zařízení udivující svou flexibilitou a rychlostí. Vysokou má rychlost snímání – 8 fps. Umožnil to duální procesor a osmibitová sběrnice, která zvládá datový tok čtrnáctibitových souborů. V JPEG lze dostat do vyrovnávací paměti 94 snímků, v RAW 15. Tím se dostává zcela do profi kategorie. Méně nápadná ale v praxi neviditelně zato stále používaná funkce – důkladné utěsnění proti prachu a vlhkosti. I to je důležitý faktor oddělující profi třídu od amatérské.
Přístroj má vestavěný blesk. To je vždy známka jakési ne-profesiálnosti zaměření. Nicméně tento blesk obsahuje i řídící jednotku pro odpálení sestav jiných blesků, v tom Canon dohání Nikon. Když uvážíme, že sama řídící jednotka stojí jako samostatné zařízení pět tisíc, dostáváme se s poměrem cena / výkon u tohoto přístroje do ještě příznivějšího světla. A navíc blesk je schopen pokrýt úhel odpovídající 15 mm objektivu.

Ergonomie je vypracovaná dlouholetou evolucí. Přístroj skvěle padne do ruky, je zvýrazněn výstupek jako opora palce, ten dodává uživateli pocit jistoty. Potah přístroje je měkký a zároveň pevný.

Co ještě dodat? LCD je třípalcový s vysokým rozlišením 920 tisíc bodů, krytý tvrzeným sklem, místo akrylátem, jak je to u jiných modelů EOS. USB samozřejmě 2.0 vysokorychlostní, baterka Canon Li-Ion LP-E6 CR1616 a zápis na všechny druhy Compact Flash, slot je ale jenom jeden. Rozměry má 148.2 x 110.7 x 73.5m, váží skoro kilo i s baterkou a kartou, s dodávaným 28-135 mm objektivem skoro půl druhého kila.

Před pár lety by výkonem šlo o těžce profi přístroj. Dnes už web drnčí očekáváním 1D Mark IV a slibované parametry jsou přece jen zase o hodně výš. Nicméně i tento přístroj na sebe dokáže vydělat, vydrží silný zátah a výkonem splňuje prakticky vše, co profesionál od aparátu žádá, zejména rychlost, pohotovost a kvalitu obrazu. Navíc, vydrží ten přístroj 150 tisíc cyklů, konstrukčně je obdobný závěrkám z 1D. . Těžko odhadovat vývoj, ale dovedu si představit, že finančně zajištěný amatér bude váhat mezi sedmičkou a padesátkou, třebaže ta padesátka dnes stojí skoro polovic. jenže ta“polovic“ je cena ne moc kvalitního jednoho objektivu, a sama cena,í doporučená MOC za tělo je 42 990Kč. Prodává se i v kitech s novými objektivy EF-S 18-135mm IS (52 490,-) a ultrasonickým EF-S 15-85mm IS (59 990,-). V obou případech ušetří kupující 3000Kč, než kdyby obkjektivy kupoval jako samostatné. Zkrátka, je to foťák na zamotání hlavy.

Ovládání a menu

Menu je rozděleno na devět výchozích okének sdružených do pěti oddílů. Lze si zvolit češtinu, to už je u dobrých výrobců (skoro) samozřejmost. V základním provedení je jednoduché, má ovšem mnoho vrstev, do nichž je třeba pronikat s manuálem v ruce. Přibyla ale funkce jakéhosi „quick menu“ – prakticky jde o stavový displej zobrazený na LCD, avšak lze zde libovolnou položku (volitelnou joystickem) měnit zadním rollerem. J to nejjednodušší a nejrychlejší cesta k ovládání režimů autofokusu. Stavový displej je ovšem na tradičním místě vpravo od hledáčku, zde nedošlo k žádným změnám.

Jak se s ním fotí
Start je bleskurychlý, podle ofiko údajů od zapnutí do prvního snímku je to 0,4 sec.
O kvalitě hledáčku už byla řeč. Pod spodní stěnou pětibokého hranolu je umístěn průhledný Polymer Network LCD. Působí to zvláštně, když se zaostřovací body najedou objeví tam, kde jsme dosud neviděli nic! Při slabším světle lze hledáček vnitřně osvětlit. S vypnutým přístrojem je ovšem tmavší. Ostřicí body mohou fungovat i jako vodováha. Při ideálním vycentrování máme jeden bod uprostřed, při odchylce vlevo/( vpravo a nahoru / dolů počet zobrazených bodů roste. V Live View máme ovšem cosi jako kompas či budík z letadla.

Při fotografování volíme z několika režimů, je zde i plný automat, poté CA automat, což je pomůcka pro mírně pokročilé, kdy přes Q tlačítko volíme „pozadí rozmazané nebo ostré“ = hloubka ostrosti, t. j. clona, anebo „tmavší – světlejší“, což fakticky je kompenzace expozice. Uživatel tohoto přístroje ale bude spíš používat režimy P Tv Av M, eventuálně si navolí svoje vychytávky do tří uživatelských nastavení (na př. mám na jednom bracketing, abych ho nemusel pokaždé složitě honit někde v menu).

Obrazová kvalita nezklame očekávání. Osmnáct megapixelů je, myslím, až moc. Nemusím snad zdůrazňovat, že takové tělo vyžaduje prvotřídní optiku, tedy pokud možno L objektivy Canonu. Ani v tomto přístroji nechybí „picture style“, čili fakticky filtry pro různé použití. Příjemná je krajina“, barevné podání je v tomto stylu pěkně teplé. Ovšem hlavní pole působnosti pro tento aparát je v živé fotografii. Je to závodní kůň, chce ruch, prudký pohyb, to zvládá dokonale.

Také tento přístroj nabízí volbu posunu do vyšších jasů, tedy jakési preferenční podání jasů. Neškodí to mít trvale zapnuté. Velmi skromná je automatická optimalizace jasu. Užitečný je i „bezpečný posun“, není to specialita tohoto přístroje: jde o jakési omezení, které nám brání v režimech preference clony nebo času nastavit hodnotu která neodpovídá úrovni světla a nastavenému ISO. Doporučuji povolit v sekci C.Fm I. oddíl 6. Automatická optimalizace jasu slibuje vyrovnání vysokých jasů a hlubokých stínů,
Ostření je udivujícím způsobem rychlé. Bodů je devatenáct, jsou křížové (uprostřed jeden „ixkový“) a lze je přizpůsobovat různým situacím, zejména přeskupovat do skupin. Navíc, v některých typech nastavení skupiny reagují na to, zdali aparát držíme na výšku nebo na šířku a samy se přesunou (na př. do horní části obrazu). Variant ostření je celkem pět, dva bodové, pak bodový s rozšířeném (sousední vypomáhají), zónový a automatický. Nejsympatičtější mi byl ten zónový, kdy bleskurychle volíme oblast ostření nahoře, uprostřed, dole a vlevo / vpravo. V oblasti menu C.FnIII. číslo 12 lze zvolit, zda chceme zachovat jak pro „výšku“, tak pro „šířku“ stejný systém ostření. Musíme to pak udělat ručně, nastavit jak pro focení „na výšku“ tak pro focení „na šířku“ patřičné zóny. To je snad jediný hlavolam, na který jsem narazil. V oddíle C.FnIII číslo 6 lze navolit, které druhy AF chcete povolit, aby se volba zjednodušila. Jednotlivé druhy autofokusu pak rychle volíte tlačítkem M-Fn vlevo od spouště.

Tlačítko M-Fn je možno ale použít i jinak, lze to navolit v menu. Může sloužit jako uzávěr expozice případně autofokusu, přepínání RAW a JPEG, osobně nejvíc vítám možnost elektronické vodováhy, která se také dá tímto tlačítkem zapnout.

Obrazový šum při vysokém ISO je vždy diskutabilní záležitost. Podle přísného pohledu je hranice 800 ISO. Zde je ukázka srovnání v podání 1:1 (na kliknutí zvětšíte):

Hodně samozřejmě záleží na celkové úrovni osvětlení. Šum roste při nízkých hladinách a hlavně při kompenzaci do mínusu, pak samozřejmě jsou nároky na zesílení signálu větší.

Baterka mi vydržela 840 snímků, focených v JPEG.

Shrnutí Canon EOS 7D je koncepčně zcela nový přístroj – vyplňuje mezeru mezi přístrojem střední třídy EOS 5D a modely 1D, tedy profesionálními přístroji par excellence. Na rozdíl od jedniček nemá vestavěný griop, naopak má vestavěný blesk. Jinak má všechny vlastnosti profesionálního přístroje, maximální kvalitu stavby, odolnost, rychlost snímání, vysokou citlivost. Je vhodný především pro živou fotografii reportážního typu, pro sportovní fotografii a podobně. Vzhledem ke svým vlastnostem je startovní cena (která jistě půjde časem dolů) velmi výhodná.

Ukázky:
1 až 4 normální světlo, 5 až 8 ploché světlo (zamračeno) , 9 a 10 protisvětlo, 11 černobílý režim, 12 vysoké ISO.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12


Sedmička, nikoli sedmdesátka, co to má znamenat? Canon pořádně zamíchal kartami ve své modelové řadě EOS. A vytáhl eso. Pojďme se na něj podívat.
Tak především, když se proslechlo, že se chystá sedmička, čekali jsme full frame, tedy přístroj se snímačem velkým 24×36 mm. Místo full frame přišel Canon s APS-C, tedy s přístrojem vybaveným čipem velkým 22.3 x 14.9 mm, což znamenám, že fyzickou ohniskovou vzdálenost musíme násobit faktorem 1,6x, abychom získali představu o obrazovém úhlu. Tímto řešením se přístroj přiblížil dvouciferné modelové řadě Canonu, který nyní vrcholí modelem EOS 50D. Proč tedy Canon volil jednociferné označení pro aparát, který by logicky patřil do řady jiné?
Je to jako v té písničce „do ženský nevidíš“, do marketingových oddělení také ne, čili nedovedu vysvětlit, proč si Canon zavařil na nedorozuměním, případně zklamání. Zklamání ovšem rychle opadne, jakmile vezmeme nový aparát do ruky. Není to žádný „vylepšený EOS 50D“. Je to zcela nový aparát a svým konceptem zapadá do hodně vysoké vrstvy střední třídy zrcadlovek.

Jaký je a komu je určen

 

Do rodiny EOS patří, to je vidět už na první pohled. Ale na první a půltý uvidíme zajímavý rozdíl, maličkost, která potěší. Páčka pro zapínání/vypínání se přestěhovala nahoru! Je teď pod kruhovým voličem, ovládá se levou rukou, což může někomu připadat divné, ale rozhodně je to pohodlnější, než páčka dole pod plochým rollerem, jak tomu bývalo dříve. Další příjemné překvapení zažijeme po nahlédnutí do hledáčku. Je to jako kdyby někdo umyl okno. V hledáčcích byly Nikony vždycky vpředu před Canonem, v téhle sedmičce se síly vyrovnaly. Hledáček nabízí 100% zobrazení toho, co bude na fotce, to ocení každý, kdo je zvyklý pečlivě komponovat na plné pole. Navíc, v hledáčku teď je průhledný LCD, takže vidíme (když chceme) ostřicí body a mřížku napomáhající komponovat obraz. Do hledáčku si můžeme zapnout i informaci o „vodováze“, zdali držíme přístroj vodorovně. Když se pak podíváme na specifikace, zjistíme, že to není jediná příjemná novinka. Procesory jsou zde dva Digic 4, i to vede ke zvýšení rychlosti všech procesů. No a konečně, je tu live view a video s vysokým rozlišením 1080 bodů na řádek.Je to Full HD a to v americké normě 30 sn. za vteřinu, tak i evropských 25, potažmo 24 sn./s.

Přístroj je 18megový, obrázky mají rozměr 5184 x 3456, respektive 5184 x 3456, 3888 x 2592, 3456 x 2304 a 2592 x 1728 pixelů, nemusíte tahat kalkulačku, pochopitelně jsou v poměru stran 3:2 (jako okno kinofilmu). Citlivost: od 100 do 6400 ISO, v rozšířeném módu 12800, překonává svého soka Nikona D300 o dva stupně. Navíc, CMOS zde použitý má přepracovaný systém mikročoček (před každou fotodiodou je na snímači čkočka), jsou „bezešvé“, tedy „čočka na čočku“ a podařilo se zmenšit jejich vzdálenost od fotodiod, což zase vede ke zlepšení obrazové kvality. Autofokus je však snad nejsilnější stránka tohoto přístroje. Ze specifikací moudří nebudeme – jde o systém TTL-CT-SIR. V praxi ale ověříme, že jde o zařízení udivující svou flexibilitou a rychlostí. Vysokou má rychlost snímání – 8 fps. Umožnil to duální procesor a osmibitová sběrnice, která zvládá datový tok čtrnáctibitových souborů. V JPEG lze dostat do vyrovnávací paměti 94 snímků, v RAW 15. Tím se dostává zcela do profi kategorie. Méně nápadná ale v praxi neviditelně zato stále používaná funkce – důkladné utěsnění proti prachu a vlhkosti. I to je důležitý faktor oddělující profi třídu od amatérské.
Přístroj má vestavěný blesk. To je vždy známka jakési ne-profesiálnosti zaměření. Nicméně tento blesk obsahuje i řídící jednotku pro odpálení sestav jiných blesků, v tom Canon dohání Nikon. Když uvážíme, že sama řídící jednotka stojí jako samostatné zařízení pět tisíc, dostáváme se s poměrem cena / výkon u tohoto přístroje do ještě příznivějšího světla. A navíc blesk je schopen pokrýt úhel odpovídající 15 mm objektivu.

Ergonomie je vypracovaná dlouholetou evolucí. Přístroj skvěle padne do ruky, je zvýrazněn výstupek jako opora palce, ten dodává uživateli pocit jistoty. Potah přístroje je měkký a zároveň pevný.

Co ještě dodat? LCD je třípalcový s vysokým rozlišením 920 tisíc bodů, krytý tvrzeným sklem, místo akrylátem, jak je to u jiných modelů EOS. USB samozřejmě 2.0 vysokorychlostní, baterka Canon Li-Ion LP-E6 CR1616 a zápis na všechny druhy Compact Flash, slot je ale jenom jeden. Rozměry má 148.2 x 110.7 x 73.5m, váží skoro kilo i s baterkou a kartou, s dodávaným 28-135 mm objektivem skoro půl druhého kila.

Před pár lety by výkonem šlo o těžce profi přístroj. Dnes už web drnčí očekáváním 1D Mark IV a slibované parametry jsou přece jen zase o hodně výš. Nicméně i tento přístroj na sebe dokáže vydělat, vydrží silný zátah a výkonem splňuje prakticky vše, co profesionál od aparátu žádá, zejména rychlost, pohotovost a kvalitu obrazu. Navíc, vydrží ten přístroj 150 tisíc cyklů, konstrukčně je obdobný závěrkám z 1D. . Těžko odhadovat vývoj, ale dovedu si představit, že finančně zajištěný amatér bude váhat mezi sedmičkou a padesátkou, třebaže ta padesátka dnes stojí skoro polovic. jenže ta“polovic“ je cena ne moc kvalitního jednoho objektivu, a sama cena,í doporučená MOC za tělo je 42 990Kč. Prodává se i v kitech s novými objektivy EF-S 18-135mm IS (52 490,-) a ultrasonickým EF-S 15-85mm IS (59 990,-). V obou případech ušetří kupující 3000Kč, než kdyby obkjektivy kupoval jako samostatné. Zkrátka, je to foťák na zamotání hlavy.

Ovládání a menu

Menu je rozděleno na devět výchozích okének sdružených do pěti oddílů. Lze si zvolit češtinu, to už je u dobrých výrobců (skoro) samozřejmost. V základním provedení je jednoduché, má ovšem mnoho vrstev, do nichž je třeba pronikat s manuálem v ruce. Přibyla ale funkce jakéhosi „quick menu“ – prakticky jde o stavový displej zobrazený na LCD, avšak lze zde libovolnou položku (volitelnou joystickem) měnit zadním rollerem. J to nejjednodušší a nejrychlejší cesta k ovládání režimů autofokusu. Stavový displej je ovšem na tradičním místě vpravo od hledáčku, zde nedošlo k žádným změnám.

Jak se s ním fotí
Start je bleskurychlý, podle ofiko údajů od zapnutí do prvního snímku je to 0,4 sec.
O kvalitě hledáčku už byla řeč. Pod spodní stěnou pětibokého hranolu je umístěn průhledný Polymer Network LCD. Působí to zvláštně, když se zaostřovací body najedou objeví tam, kde jsme dosud neviděli nic! Při slabším světle lze hledáček vnitřně osvětlit. S vypnutým přístrojem je ovšem tmavší. Ostřicí body mohou fungovat i jako vodováha. Při ideálním vycentrování máme jeden bod uprostřed, při odchylce vlevo/( vpravo a nahoru / dolů počet zobrazených bodů roste. V Live View máme ovšem cosi jako kompas či budík z letadla.

Při fotografování volíme z několika režimů, je zde i plný automat, poté CA automat, což je pomůcka pro mírně pokročilé, kdy přes Q tlačítko volíme „pozadí rozmazané nebo ostré“ = hloubka ostrosti, t. j. clona, anebo „tmavší – světlejší“, což fakticky je kompenzace expozice. Uživatel tohoto přístroje ale bude spíš používat režimy P Tv Av M, eventuálně si navolí svoje vychytávky do tří uživatelských nastavení (na př. mám na jednom bracketing, abych ho nemusel pokaždé složitě honit někde v menu).

Obrazová kvalita nezklame očekávání. Osmnáct megapixelů je, myslím, až moc. Nemusím snad zdůrazňovat, že takové tělo vyžaduje prvotřídní optiku, tedy pokud možno L objektivy Canonu. Ani v tomto přístroji nechybí „picture style“, čili fakticky filtry pro různé použití. Příjemná je krajina“, barevné podání je v tomto stylu pěkně teplé. Ovšem hlavní pole působnosti pro tento aparát je v živé fotografii. Je to závodní kůň, chce ruch, prudký pohyb, to zvládá dokonale.

Také tento přístroj nabízí volbu posunu do vyšších jasů, tedy jakési preferenční podání jasů. Neškodí to mít trvale zapnuté. Velmi skromná je automatická optimalizace jasu. Užitečný je i „bezpečný posun“, není to specialita tohoto přístroje: jde o jakési omezení, které nám brání v režimech preference clony nebo času nastavit hodnotu která neodpovídá úrovni světla a nastavenému ISO. Doporučuji povolit v sekci C.Fm I. oddíl 6. Automatická optimalizace jasu slibuje vyrovnání vysokých jasů a hlubokých stínů,
Ostření je udivujícím způsobem rychlé. Bodů je devatenáct, jsou křížové (uprostřed jeden „ixkový“) a lze je přizpůsobovat různým situacím, zejména přeskupovat do skupin. Navíc, v některých typech nastavení skupiny reagují na to, zdali aparát držíme na výšku nebo na šířku a samy se přesunou (na př. do horní části obrazu). Variant ostření je celkem pět, dva bodové, pak bodový s rozšířeném (sousední vypomáhají), zónový a automatický. Nejsympatičtější mi byl ten zónový, kdy bleskurychle volíme oblast ostření nahoře, uprostřed, dole a vlevo / vpravo. V oblasti menu C.FnIII. číslo 12 lze zvolit, zda chceme zachovat jak pro „výšku“, tak pro „šířku“ stejný systém ostření. Musíme to pak udělat ručně, nastavit jak pro focení „na výšku“ tak pro focení „na šířku“ patřičné zóny. To je snad jediný hlavolam, na který jsem narazil. V oddíle C.FnIII číslo 6 lze navolit, které druhy AF chcete povolit, aby se volba zjednodušila. Jednotlivé druhy autofokusu pak rychle volíte tlačítkem M-Fn vlevo od spouště.

Tlačítko M-Fn je možno ale použít i jinak, lze to navolit v menu. Může sloužit jako uzávěr expozice případně autofokusu, přepínání RAW a JPEG, osobně nejvíc vítám možnost elektronické vodováhy, která se také dá tímto tlačítkem zapnout.

Obrazový šum při vysokém ISO je vždy diskutabilní záležitost. Podle přísného pohledu je hranice 800 ISO. Zde je ukázka srovnání v podání 1:1 (na kliknutí zvětšíte):

Hodně samozřejmě záleží na celkové úrovni osvětlení. Šum roste při nízkých hladinách a hlavně při kompenzaci do mínusu, pak samozřejmě jsou nároky na zesílení signálu větší.

Baterka mi vydržela 840 snímků, focených v JPEG.

Shrnutí Canon EOS 7D je koncepčně zcela nový přístroj – vyplňuje mezeru mezi přístrojem střední třídy EOS 5D a modely 1D, tedy profesionálními přístroji par excellence. Na rozdíl od jedniček nemá vestavěný griop, naopak má vestavěný blesk. Jinak má všechny vlastnosti profesionálního přístroje, maximální kvalitu stavby, odolnost, rychlost snímání, vysokou citlivost. Je vhodný především pro živou fotografii reportážního typu, pro sportovní fotografii a podobně. Vzhledem ke svým vlastnostem je startovní cena (která jistě půjde časem dolů) velmi výhodná.

Ukázky:
1 až 4 normální světlo, 5 až 8 ploché světlo (zamračeno) , 9 a 10 protisvětlo, 11 černobílý režim, 12 vysoké ISO.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12