Canon EOS 750D

Po půldruhém roce bylo načase přijít s inovovaným modelem. Opět se ale potvrzuje, že od určitého stupně dokonalosti není v dané cenové kategorii mnoho prostoru k zásadnímu zlepšení. Majitelé modelů 650 a 700 tedy nemusí bědovat – přišel sourozenec, nikoli pokořitel.

Jaký je a komu je určen
Jeho tělo je zcela přepracované. Zatímco 700D ho má z kombinace nerezové oceli a polykarbonátu a sklolaminátu, 750D kombinuje hliníkové šasi s kompozitem. Je tudíž o něco lehčí (565 g) při takřka shodných rozměrech 132 x 111 x 78 mm . Má jinou baterku – LP-E17 , ta ale vydrží též 440 fotek podle měření CIPA. Rozlišení čipu Hybrid CMOS AF III APS-C (22.3 x 14.9 mm) stouplo z 18 na 24 mega a navýšil se i procesor na Digic 6. Citlivost je do 12800, rozšiřitelná na 25600. Zaostřovacích bodů je 19. Třípalcový jednomegový dotykový displej je vyklápěcí a přetáčecí, jak patří k dobré tradici této řady. Hledáček je zrcadlový s 95% pokrytím obrazu, rozsah závěrky 30 sec až 1/4000 sec, rychlost série 5 oken za vteřinu. Video je HD 1920 x 1080 . Přístroj má vestavěné wi-fi s NFC (spárování přiložením ke smartfonu).

Tělo stojí 19 tisíc s cashbackem 1400 Kč, v kitu s objektivem 18-55 21700 mínus 1400, takže souprava tělo + objektiv jde za dvacet. To je velmi dobrý poměr ceny a výkonu za vyzrálý fotoaparát, který vychází vstříc všem potřebám běžného domácího fotografování. Canon bude jistě ve vývoji pokračovat, ale je reálná perspektiva, že ani příští či přespříští model nepřinese nějaké inovace, které by 750ku odsunuly do krabice s haraburdím. Je to tedy dobrá investice, základ systémů, který lze pomalu a uvážlivě budovat s ohledem na rozvoj našich fotografických zájmů.

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná páčkou pod kruhovým voličem režimů, je tu pozice off, zapnout a video. To dělá problémy, než si zvyknete, když v chvatu přístroj zapnete přehnanou silou a přeskočíte ON a jste na videu a divíte se, proč je zapnutý live view (náhled na LCD displeji) – tohle je už od verze 650. Před kruhovým voličem je tlačítko pro ISO, moc šikovné – volbu vidíte v hledáčku. Kruhový volič má volby M/ Av / Tv a P. Zelená ikonka určuje inteligentní automat a sada veselých obrázků vede ke scénickým režimům, které pak mají souhrnné označení SCN a nastavují se po stisku Q tlačítka na zadní stěně (dostaneme se k němu). Ikonek scén je čtyři – portrét, krajina, makro a sport. Dále je zde ikonka zeleného foťáčku – automat a škrtnutý blesk – to je taky automat, ale neaktivuje blesk, například v kostele nebo muzeu při špatném osvětlení. Pozice CA je taky automat, ale lze tam nastavit rozmazané pozadí při portrétu. Jednodušší je pamatovat si, že budeme portrétovat na prioritu clony A a nastavíme co nejmenší clonu (=nejmenší číslo clony).

U spouště je roller (je zde jen jeden) a trojice tlačítek, odleva je to volba zaostřovacího bodu, ISO a Disp – tím se zapíná/vypíná displej. Tlačítko pro volbu AF se dubluje s tlačítkem na pravém horním rohu přístroje a víc si o něm povíme v oddílu o vychytávkách.

Na zadní stěně pod hranou vlevo od hledáčku jsou tlačítka pro menu a INFO, vpravo je Live View tlačítko, které funguje jako spoušť videa, jakmile páčkou zapneme režim snímání videa. Na kraji je pak dvojice tlačítek , hvězdička, což je blokace expozice v režimu program (drží to, co jsme naměřili, jinak P mění poměr clony a času podle aktuální situace) a volba AF bodu.

Kolem čtyřcestného voliče je nahoře tlačítko pro kompenzaci expozice, Q tlačítko, velmi užitečné, které fakticky nastaví na displej interaktivní dotykově ovladatelný stavový displej, eventuálně nastavuje scénické režimy. Z nich je zajímavé HDR, tedy složenina 3 různě exponovaných snímků světelně kontrastní scény, a pak Noční snímek z ruky, složenina 4 fotek s cílem eliminace šumu. Pozoruhodně to funguje, na ukázce máme vlevo sendvič, vpravo normální 3200 ISO.

Pod čtyřcestným voličem je tlačítko pro přehrávání a pro mazání. Na čtyřcestný volič je dedikována WB (nastavení bílé, nahoře), vpravo režim autofokusu, dole předvolby „picture style“ (především je to míra sytosti barev, eventuálně černobílá fotka), vlevo „režim řízení“, tedy jednotlivé snímky, série, samospoušť, včetně „kontinuální“ samospouště, kdy si nastavíte, kolikrát má přístroj sám od sebe exponovat – bez stisknutí spouště, prostě spustí sérii. Posledně jsem přišel na to, že je to užitečné při focení skupinek – vždycky se na fotce někdo šklebí, má zavřené oči atd. a tady by se zvýšila pravděpodobnost, že se z více variant fotky dá složit jedna rozumná fotka.

V praxi budeme používat nejčastěji Q, tedy Rychlé menu, kde najdeme vše potřebné a hlavně, lze parametry zadávat dotykem. Samo menu je řešeno 4 oddíly fotomenu, 2 oddíly prohlížení, 4 oddíly setup a na konci je zadávání do Mého menu, uživatelského nastavení, pokud ovšem jsem v oddílu P,Tv,Av a M, jinak je menu značně zjednodušené.

Vychytávky
V tomto oddíle si povíme, co je dobře ošetřit a nastavit. První co doporučuji po nastavení češtiny do menu a nastavení data a času je zákaz focení bez karty – Canony to v továrním nastavení mají povoleno. Je to v první obrazovce fotomenu Uvolnit závěrku bez karty, nastavte Zakázat. Dobu prohlídky nastavuji na přidržet, defaultně je do 2 sec, to je málo. Korekce odchylky objektivu má zakázanou korekci barevné odchylky. On tedy ten 18-55 patrnou barevnou vadu nemá, ale proč bych to zakazoval, tedy povoluji. K velkým vychytávkám patří řízení externího blesku vestavěným bleskem přístroje. To se nastavuje v oddílu Ovládání blesku – Nastav. vestav. blesku, kde nastavte Vestavěný blesk – vlast, bezdrát a pak ve Funkce bezdrát volíte, zda mají blýskat oba, tedy externí i vestavěný a to buď oba stejně (třetí volba) nebo každý jinou silou (první volba), nebo jenom externí blesk, střední pozice. Na krátkou vzdálenost to funguje velmi spolehlivě, viděl jsem to používat i profesionály.

S automatickou optimalizací jasu nedoporučuju něco dělat, velký význam to nemá.

V třetím oddíle fotomenu je dobře si nastavit horní limit pro automatické ISO a lze tu pracovat s potlačením šumu: kdo bude fotit v RAW, je dobře to povypínat a šum řešit při konverzi čili při vyvolávání. Ve čtvrtém oddílu bych povolil exponování dotykem při live view. Zakázat se to dá dotykem na obrazovku v jejím levém dolním rohu. Ovládání dotykem se povoluje ještě v třetí obrazovce setup menu (ikonka klíč). Důležitá je druhá položka čtvrté obrazovky, Fn menu. To mají všechny zrcadlovky Canonu a zde se nastavují Uživatelské funkce.

Fn I-2 doporučuji zapnout rozšířené ISO. Nemusíte ho použít, ale někdy se hodí, je to pozice H (High = 25600 ISO). Významná je pozice Fn III – Autofocus/Pohon. V základním nastavení je na pozici 0 – Tlačítko volby oblasti AF. Pokud to tak necháme, po stisku tlačítka Volba AF (vpředu – anebo na rohu těla) se v hledáčku anebo na displeji objeví nabídka AFF bodů a pomocí rolleru anebo čtyřcestného voliče lze stěhovat zaostřovací bod anebo skupinu zaostřovacích bodů, podle potřeby. Když ale v Fn menu/III zapneme volbu 1 – Hlavní ovladač, roller přepíná volby ruční výběr AF / zónový AF a celoplošná sestava 19 bodů AF, kdežto přesouvání bodu nebo skupiny bodů necháme na čtyřcestném voliči. Toto druhé řešení mi připadá velmi rozumné. Zní to složitě, ale ve skutečnosti to kupodivu zjednoduší život.
Zajímavý je Fn IV-6. Zde se definuje chování spouště, tedy to, po čem jsem marně pátral na Nákladovém nádraží při focení Legiovlaku, jak jsem o tom psal minulý týden. V základním nastavení po stisku spouště do poloviny zaostříme a nastavíme expozici. Když ale volíme volbu 3 AE/AF, neblok.AE, ostříme „na hvězdičku“, tedy palcem, stiskem tlačítka Hvězdička na hraně vzadu vpravo, a spoušť jen exponuje, ale neostří. Pokud si nastavíme AF servo, tedy průběžné ostření, plně oddělíme spoušť od ostření. Je třeba si na to zvyknout, ostřím dokud tisknu, přestanu ostřit, když palec uvolním. Koho jsem to naučil, ten si to pochvaluje, protože mohu zaostřit na co chci a pak už jen fotím bez ohledu na polohu zaostřovacího bodu – pak ho mohu mít uprostřed (stejně tam ostří nejlíp). Říká se tomu Rear Focusing. Funguje to ale jen v kreativní oblasti, ne ve Scénách a Auto.

Na pozici Fn IV-7 mohu něco přiřadit tlačítku SET uprostřed čtyřcestného voliče. Moc velký výběr není, ale docela užitečné je dát si tam korekci síly záblesku.

Jak se s ním fotí
Startuje v podstatě okamžitě a reakce spouště je naprosto dostatečná pro živou fotografii. V režimu single (jednotlivé obrázky) lze pořídit během jedné vteřiny až 3 snímky. Sériové focení má inzerovanou rychlost 5 fotek za vteřinu, tentokrát je to reálný údaj, opravdu série měla 5 fps (rychlost závěrky 1/100 sec). To věru není samozřejmost, obvykle je inzerovaný údaj hodně teoretický, nikoli z praxe odvozený. Barvy má velmi přirozené a kresba není poškozená přehnanými zásahy, jak to někdy bývá.

Live view čili focení na displej je velmi užitečná věc- je třeba mít na paměti, že při tomto způsobu je přístroj náchylnější k roztřesení. V tomto režimu se trochu jinak chová Quick menu (tlačítko Q) – zde je dobré vyzkoušet si efekty, ty najdeme úplně dole v pravém sloupci rychlého menu. Zde se nastavuje i režim ostření při živém náhledu – lze nastavit Rychlý režim AFQuick – pak přístroj před expozicí sklopí zrcátko, zaostří, a zase ho zvedne a exponuje. Canon si zakládá na systému Flexi zone, tomu jsou věnovány tři pozice: ve výchozím nastavení je to sledování obličeje – rozpozná lidskou tvář a drží na ni ostrost, i když se člověk pohybuje. V režimu Multi Flexizone lze zvolit blok autofokusových bodů a ten blok nechat na středu, nebo přesunout do jedné či druhé strany. Další volba je jednotlivý AF bod.

Pokud jde o šum, přece jen nový procesor udělal své a laťku běžné použitelnosti bych posadil na 3200 ISO. Šum je zde samozřejmě patrný, ale je ostrý – a nezapomeňme, že ho uvidíme na 24megovém obrázku na veliké obrazovce. Při menším zobrazení a na tisku ho neuvidíme vůbec.

Setový objektiv 18-55 je dodávám v kitu s tímto tělem, pokud nebudete trvat na samotném těle. On vypadá nic moc, je to plasťáček a když ho vezmete do ruky, máte pocit, že držíte kraslici, tak je lehký a pohled na plastový bajonet ve vás též nevyvolá majetnickou pýchu. Funguje ale výborně. Ostří bleskově, nic při ostření se na něm netočí a nevylézá a hlavně – ostří absolutně tiše. Stabilizace je výkonná. Při nastavení 18 mm (= ekv. cca 28 mm) je 1/13 celkem spolehlivě udržitelná z ruky, při 1/6 jsem měl 80% úspěšnost, avšak 1/3 už bylo hodně velké slabeso… však je to taky pořádně dlouhý čas. Opticky to zázrak není, jeho soudková vada je docela zřetelná:

Při nastavení 55 mm je ale v pořádku. Také nemá doslova žádnou vinětaci:

Protisvětlo nemá moc rád, ale někdy snese i slunce v záběru, záleží na úhlu dopadu paprsků. Kresba je velmi vyrovnaná od plné světelnosti a příjemně se drží i do krajů. Přirozeně že její vrchol je na F8.0, ale je velmi dobrá i na F11, snesitelná na F16 a zdechne na F22, kdy podlehne defrakci neboli ohybu světla podle hran clony.

V této souvislosti je třeba se zmínit o chování v režimu LiveView, tedy fotografování při aktivaci zobrazení na výklopném displeji. Díky hybridnímu čipu a STM objektivu je ostření velmi rychlé, jistě jako ostření velmi slušného kompaktu. Rychlost ostření v Live View byla vždy slabina zrcadlovek. To zde odpadá. Díky výklopnému displeji můžete fotit i akci velmi svižně a operativně, podle libosti i metodou expozice dotykem. Takže sumárně, tenhle objektiv opravdu k tělu 750D patří a byla by asi chyba se ho zříkat – tím spíš za peníze, které za něj chtějí, cenově vychází pod 3 tisíce a je to stabilizovaný základní objektiv od klasické širočiny po portréťák se stabilizací a solidní kresbou.

Shrnutí
Canon EOS 750D je solidní, velmi dobře výkonná zrcadlovka s vysoce výhodným poměrem ceny a výkonu. Velmi rozumná je volba setového objektivu 18-55 STM. Jeho ovladatelnost je dovedena dlouhou zkušeností vývoje k dokonalosti. Profi přístroje jsou jistě odolnější proti úderům a nepřízni prostředí, budou rychlejší, avšak to vše za násobky ceny tohoto přístroje, který má šanci morálně ani fyzicky nezastarat na dlouhá léta dopředu. Souběžně s tímto modelem byla uvedena varianta 760D s identickými parametry, nicméně vybavená speciálním stavovým displejem a dalším rollerem na zadní stěně. Cenový rozdíl cca jedné tisícikoruny není podstatný – je to víc jaksi profi varianta, ale někomu se může zdát složitější. Rozhodně je to pokušení pro vážné rozvažování.

Ukázky:

1 ažý 5 rozsah zoomu, 6,7, 9 až 11 běžné osvětlení, 8 vysoké rozdíly v jasech, 12 a 13 užití nejdelšího ohniska, 15 při 800 ISO, 16 při 3200 ISO.