Zkouším teď Canon 650D, ten mezičlánek mezi EOS 600D a 60D. Má mnoho zajímavých funkcí, kromě výklopného a přetáčecího displeje má displej dotykový, a nabízí funkci HDR, snímání a skládání fotek ze tří různých expozic. Vyzkoušel jsem to za prudkého prázdninového sluníčka ve Valticích.
Zkouším teď Canon 650D, ten mezičlánek mezi EOS 600D a 60D. Má mnoho zajímavých funkcí, kromě výklopného a přetáčecího displeje má displej dotykový, a nabízí funkci HDR, snímání a skládání fotek ze tří různých expozic. Vyzkoušel jsem to za prudkého prázdninového sluníčka ve Valticích.
Připomenu, že jde o jednookou digitální zrcadlovku, cituji z první informace: Jednooká zrcadlovka s 18megovým CMOS snímačem a procesorem Digic 5, to je novinka v základní řadě zrcadlovek Canonu. Canon se nenechal zlákat a rozlišení udržel na rozumných 18 megapixelech. Tělo přístroje je z polykarbonátu a laminátu na ocelové kostře. Hledáček je zrcadlový s 95% krytím. Nabízí citlivost 12800 ISO, v rozšířeném módu dvakrát tolik, z čehož lze usoudit, že by se 3200 ISO dalo úspěšně použít. Mohlo by být lepší i ostření díky devítibodovému ostření, přičemž jde o křížové body, ostření je převzato z modelu 60D. Výrobce zdůrazňuje, že jde o Hybrid Autofocus – umožňuje ostření i během videozáznamu a lze ho použít i v režimu Live View, tedy při snímání s kontrolou záběru na displeji.
Funkce HDR (high dynamic range) spočívá s prolnutím minimálně dvou snímků různě exponovaných tak, aby byla získána kresba jak v hlubokých stínech, tak ve vysokých jasech. Obvykle se skládají tři. V tomto modelu Canon uvádí tuto funkci poprvé.
Je jí věnována samostatná položka na kruhovém voliči (tam je funkcí opravdu jak naseto, je to až poslední položka. Volič se nedá otáčet dokola, musíme se vracet, takže nelze tuto funkci omylem přejet.
Jakmile je funkce zvolena, nelze použít expoziční kompenzaci. To může vyvolat problémy. Je sice hezké, že bude třikrát exponovat s různými hodnotami, ale může se stát, že se ani pak rozsahem expozice netrefíme. Zkoušel jsem to za opravdu extrémních podmínek. Ve valtickém zámeckém parku mají úžasný vzácný strom, převislý jerlín japonský. Jeho svislé větve vytvářejí něco jako pokojíček, do něhož se dá vstoupit, a průhledem mezi větvemi vidíme ven. Rozdíl v EV je – měřil jsem to – 6 EV. To by mělo být v pohodě, čtu o tom, jak ten či onen přístroj má rozsah 8 nebo dokonce 12 EV, pokládám to za čirou teorii, každopádně se s tím nedá počítat při focení do JPG formátu. Buď jsou slité stíny nebo přepálené jasy, ať nastavíte expozici jakkolii. HDR funkce je tedy dobré řešení. Když jí ale necháte volnou ruku v tak temném prostředí, jako je uvnitř toho jerlínu, dopadne to takto:
Vnitřní partie jsou sice dobře zachycené, ale průhled je přece jen přepálený. Je to dáno tím, že expoziční automatika dá větší váhu tomu, čeho je nejvíc, tedy těm tmavým partiím. Dalo by se to řešit expoziční kompenzací, že bychom ten střed, kolem něhož se budeme pohybovat, stáhli níže. Jenže tohle EOS 650D neumí (a mělo by se to v příštích verzích firmwaru napravit, je to čistě firmwarová záležitost).
Naštěstí je tu dotykový displej. Stačí klepnout na nejsvětlejší místo v obraze, tam se přemístí zaostřovací bod a s ním je spojené i centrum vyhodnocování expozice. Takto korigovaný snímek vypadá už mnohem lépe:
To je metoda, která se osvědčuje už na foto – mobilech, iPhone taky nemá kompenzaci, ale naprosto bez problému lze doykem na ploše korigovat správnou expozici.
Když přijdeme na tento drobný trik, pak už je to hračka. Následující fotka je bez HDR…
No a ta další s HDR, opět dotyk na budovu Kolonády, z níž Lichtensteinové obhlíželi své panství a kde vzpomínali na své předky. Kolo v popředí je moje, nebrat!
Fotky jsou na proklik, uvádím původní rozměry bez další úpravy. Foťák mám osazený setovým objektivem 18-55 ze základní dodávky přístroje.
