Nezařazené

Canon EOS 650D na toulkách, dnes s klikou

Někdy musíte mít prostě štěstí. Fotili jsme s Ljubou z Apollonova chrámu západ slunce nad Mlýnským rybníkem… Ljuba fotila Canonem 650D objektivem 100-400 a… měla kliku. Než to začnu rozebírat, ukážu v čem ta klika spočívala. To je finální fotka, na proklik ji uvidíte v původním rozlišení.

 

Někdy musíte mít prostě štěstí. Fotili jsme s Ljubou z Apollonova chrámu západ slunce nad Mlýnským rybníkem… Ljuba fotila Canonem 650D objektivem 100-400 a… měla kliku. Než to začnu rozebírat, ukážu v čem ta klika spočívala. To je finální fotka, na proklik ji uvidíte v původním rozlišení.

 


Vtip je v tom, že zřícenina – snad pálavských Dívčích hradů, on mi to některý čtenář potvrdí nebo vyvrátí – nebyla prostým okem vůbec vidět. Ljuba prostě fotila západ slunce… Na dálku se nedalo rozeznat, co to je, Ljuba na to prostě ostřila, protože se AF jinak nechytal. Ukázka svědčí o tom, jak velké zvětšení nabízí ekvivalent 600 mm (šlo o objektiv Canon L 100-400 – pumpa) a jak rychle to slunce zapadá – i jak se posouvá vůči obzoru. Byla to obrovská klika, protože už dnes bude ta zřícenina vůči slunci jinde. Takže, k zapamatování… 31.7., Apollonův chrám u Mlýnského rybníka u Lednice…

Ještě k tomu focení západů slunce. Je to vcelku nevinný sport, slýchám hlasy, že je to automaticky a apriori kýč a že kdo to dělá se sám znemožňuje. Já si spíš myslím, že se znemožňuje ten kdo vede pitomé řeči, ale ať si každý koná dle svého, fotí západy nebo vede pitomé řeči.

Skutečně červené slunce nad obzorem se mi dařilo vždy jen nad mořem, kdy je slunce opravdu a absolutně nejníž. Tady přece jen je nad vrchy, tedy pořád ještě relativně vysoko. Nepomůže stáhnout expozici, protože pak se jenom ztmaví obloha… a slunce stejně zůstane jako bílý kotouč. Pak ovšem nezbude než vzít nástroj Kbelík a červenou tam nalít… ale to je OPRAVDU hodně nesportovní!

K věci samé, když článek byl napsán, podotkla Ljuba:
“A proč to mám? Protože dodržuju zásadu Digineffu, že dokud děj trvá, fotím!”
Svatá pravda!