Nezařazené

Canon EOS 5DS R

Padesátimegová plnoformátová zrcadlovka od Canonu pumpuje adrenalin do žil. Fotil jsem s ní raftové závody a americký fotbal, poreferoval o svých poznatcích, ale co je to platné, chce to pořádnou recenzi. Tu poskytl Petr Váňa. Poznali jste ho při recenzování modelu Canon 7D Mark II a věřte, že na odbornosti a pečlivosti neppolevil. Zde jsou výsledky jeho zkoumání.

Recenze Petra Váni

Padesátimegová plnoformátová zrcadlovka od Canonu pumpuje adrenalin do žil. Fotil jsem s ní raftové závody a americký fotbal, poreferoval o svých poznatcích, ale co je to platné, chce to pořádnou recenzi. Tu poskytl Petr Váňa. Poznali jste ho při recenzování modelu Canon 7D Mark II a věřte, že na odbornosti a pečlivosti neppolevil. Zde jsou výsledky jeho zkoumání.

Recenze Petra Váni

Jedno tělo, dvě verze. V podstatě jde o dvě ta samá těla, liší se vlastně opa ně než bychom čekali, u verze R nechybí rozostřovací maska, oni jsou tam naopak dvě na sobě. Jedna rozostřovací a druhá, která to zase vrací zpět. Možných důvodů proč se Canon rozhodl jít touto cestou (podobně jako Nikon D800/E) je více, např. že předpokládal větší zájem o klasickou verzi 5DS, která nakonec takový zájem nevyvolala.


Kterou verzi vybrat? Na tuto otázku neumím přesvědčivě odpovědět během tak krátké doby a navíc jen s jednou verzí těla. Osobně jsem při výběru vycházel ze zkušeností s Nikony a jejich vývojem, kde Nikon již od aplikace filtru u D810 ustoupil zcela a stejně tak on(D7100, D5300, D5500) i jiní výrobci(K-5 II) i u některých modelů APS-C. Trend je tedy zřejmý. Naopak u Canonu je toto první DSLR „bez“ low pass filtru. Volba tedy jednoznačně padla na verzi R, bohužel o nemalých 6 tisíc dražší. Této volby po třech týdnech rozhodně nelituji.

Schéma funkce přidané „rušící“ vrstvy low pass filtru. A je první vrstva, která rozostřuje a B je druhá vrstva, která naopak zase zaostřuje světlo zpět na snímač G.
Rudy Winston z Canon USA řekl, že filtr nelze vynechat kvůli sladění vzdáleností čipu, AF, hledáčku, že tam každý milimetr hraje velkou roli, tedy volně přeloženo, chtěli jsme ušetřit náklady za více různých verzí. Testovaná byla produkční verze Canon 5Ds R, s verzí firmware 1.0.1R.

Čip
Začnu asi tím nejpodstatnějším na novém těle, čipem. V měsících před dostupností těla, jsme byli nejhůře s týdenním rozestupem vždy informování nějakou tou recenzí, či videem od lidí, kteří již 5DS v ruce měli. Většina recenzí vyznívala veskrze pozitivně, některé měly i snahu tělo hodnotit v současném reálném srovnání s konkurenty. Tím hlavním lákadlem je samozřejmě nový čip, se zatím největším rozlišením 50 megapixelů v třídě full frame. Canon by se tím rád prezentoval jako hráč, který může přetáhnout část zákazníků středoformátu ala Hasselblad, Pentax a Phase One. Na srovnání s touto třídou nemám možnosti, provedli to však už jiní a výsledky si můžete přečíst třeba na cameradecision. Dají se sumarizovat do jedné věty, že i přes třeba již podobné a někdy i shodné rozlišení je výsledek stále znatelně rozdílný. Některé fyzikální vlastnosti, hlavně pak velikost buněk prostě obejít nelze.

Přestože je v nabídce nový, čip je bohužel parametry vyjma rozlišení v letošní konkurenci spíš „starý“. Jedná se o CMOS čip s rozměry 36 x 24mm, rozlišením 53 miliónů pixelů, efektivně 50,6 megapixelů – 8712 x 5813 pixelů. Poměr stran je 3:2. Velikost světlocitlivých buněk je 4.14µm, tedy v podstatě shodná jako u APS-C modelu Canon 7D Mark II, naopak nové APS-C Canony 750/760 mají buňky ještě menší. Canon si tento čip vyvinul a vyrábí sám. Na druhou stranu výrobci se podařilo i při značném zmenšení buněk oproti 5D Mk III, udržet dobrý dynamický rozsah a slušný šum. Horního nativního omezení citlivosti na ISO 6400, je trochu škoda. Marketing zde asi zapracoval s jasným pozicováním modelu, pro univerzální použití by se občas hodilo více. Standardem je již dnes samočištění čipu, i tento je jím vybaven.

Nejznámější DXO Mark už zveřejnil výsledky obou těl, liší se minimálně, jen o jeden bod. Jsou to zároveň podle celkového skóre nejlepší čipy od Canonu, co kdy byly měřeny. Na druhou stranu nejsou ani v nejlepší „dvacítce“ čipů, Nikon a Sony (často jedno a to samé na úrovni čipu) je na tom v poslední době v parametrech čipu lépe, podle měření DXO.

Typů zmenšení a oříznutí jsou dohromady desítky kombinací, já zde uvedu jen ty pravděpodobně nejčastější. Snímání plného políčka, zajímavý rozdíl je mezi menšími formáty JPG a RAWu.

1. JPG L, cca 50.3 megapixelů, 8688 x 5792
2. JPG M1, cca 39.3 megapixelů, 7680 x 5120
3. JPG M2, cca 22.1 megapixelů, 5760 x 3840
4. RAW, cca 50.3 megapixelů, 8688 x 5792
5. M-RAW, cca 28.50 megapixelů, 6480 x 4320
6. S-RAW, cca 12.40 megapixelů 4320 x 2880

Snímání s ořezem 1.3x (RAW není ten je vždy plný jen s informací o nastaveném ořezu)
1. JPG L, cca 30.5 megapixelů, 6768 x 4512
2. JPG M1, cca 24.1 megapixelů, 6016 x 4000
3. JPG M2, cca 13.6 megapixelů, 4512 x 3008

Snímání s ořezem 1.6x (RAW není ten je vždy plný jen s informací o nastaveném ořezu) 1. JPG L, cca 19.6 megapixelů, 5424 x 3616
2. JPG M1, cca 15.4 megapixelů, 4800 x 3200
3. JPG M2, cca 8.7 megapixelů, 3616 x 2408

Na internetu se vynořila otázka, zda RAWy jsou skutečně jen zmenšenými RAWy i v módu M a S-RAW. Když jsem se to pokoušel nasimulovat, zjistil jsem, že M-RAW a S-RAW navíc zmenšují úhel záběru. Tedy na tom samém snímku, pokud ho fotíte do JPG a M-RAW, není ten samý obraz, zmenšené RAW jsou trochu oříznuté.

A jak je to s těmi RAWy? Bohužel podle mě shodné nejsou. Pokud jsem neudělal nějakou chybu při testech, tak koukněte na výsledek při jednotném postupu zpracování. Třikrát ta samá scéna ze stativu, RAWy zesvětlené o 3EV, zmenšené k proporcím nejmenšího a pořízené stejné výřezy. Odleva S-RAW, M-RAW, RAW.

 


Podle mě má RAW, i při naprosto shodném vyvolání, jinou teplotu barev než zbylé dva, tj. S-RAW a M-RAW. Asi u těch dvou módů nejsou uložena zcela jen surová data, ale přeci jenom dochází k jejich zpracování už v těle. Stále ale nabízí mnohem větší možnosti postprocesingu než formát JPG, smysl tedy mají, pokud potřebujete šetřit místem na kartě.

Obrazová kvalita je vynikající, pokud máte dostatek světla. Vyšší ISO 3200, nebo 6400 už je v některých scénách zabiják. Podle druhu scény se něco dá zachránit vhodnou metodou zmenšení, kdy vyměníme část rozlišení za snížení šumu, ale jsou scény, kde to nemá téměř žádný účinek.

S čipem souvisí i zpracování dat, shodně jako v 7D Mark II jsou zde použity dva procesory DIGIC 6 a čtyři převodníky simultánně převádějící analogový signál na digitální, to nás ale z hlediska fotografování moc netrápí.


Crop mód
Jedna z funkcionalit, kterou Nikon adoptoval již dříve, je možnost použití Crop řešení na FF těle. Otázkou je, jaké má takové řešení smysl. Mohlo by mít v zásadě dva důvody. První je možnost použití EF-S nebo obecně APS-C objektivů na FF těle, s tím, že dojde k automatickému použití menšího pole čipu. A druhá, že díky ořezu a tedy zpracování menšího množství dat se může zvýšit rychlost sériového focení. Bohužel Canon si vybral třetí cestu. Udělal Crop na nic. Použít objektivy EF-S nejde a rychlost sériového snímání se tím nezvýší, takže tato funkcionalita v podstatě nemá žádný smysl. Jedná se jen o prostý ořez, který umí udělat nejprimitivnější SW v počítači. Důvod omezení datové náročnosti při dnešní ceně kapacity karet, a možnosti snížit si rozlišení/kompresi v úvahu, neberu pak vůbec. Zvlášť pokud uvážíme, že Crop se týká pouze formátu JPG, u RAWu se vždy uloží celý obraz pouze s informací pro SW, jaký Crop byl zapnut. Pokud je řešení poněkud nesmyslné, pak už to nevyžehlí ano to, že v hledáčku máte oblast, kterou aktuálně fotíte pěkně vyrámovanou. Vybrat si můžete mezi prostým rámečkem, nebo zastíněním oblasti mimo snímanou plochu. Vedlejším neduhem pak je, že budete mít hledáček o velikosti Canon 1200D, protože většinu toho pěkného světlého hledáčku si prostě zacloníte. Slova pana Kisyoshi Tachibana z Canonu o tom, jak bezvadné je mít pokrytý celý „CROP 1,6“ AF body, pak bere za své tím, že např. Canon 7D Mark II má pak 1,4x větší hledáček, protože má zvětšení 1 oproti 0,71 zde. Je zbytečné diskutovat o tom, že i při Crop je stejně těžké něco pohyblivého udržet pod AF body (ohnisko je pořád stejné), a navíc mi pak chybí materiál na oříznutí, pokud mi to uteklo.

Můj názor je, že tato funkce, tak jak funguje, je v zrcadlovce této cenové hladiny asi stejně užitečná jako digitální zoom.

Zapnout si můžete nejenom módy CROP 1,3(APS-H), CROP 1,6(APS-C), ale ještě 1:1, 4:3 a 16:9. Ořez/orámování viditelné v hledáčku mají jen módy CROP 1,3 CROP 1,6 a 1:1. Módy 4:3 a 16:9 v módu hledáčku fotí plný obraz, pouze v režimu živého náhledu je vidět jejich orámování a fotí oříznutý obraz. Pokud fotíte do RAW, tak to vždy bude jen plný RAW s přidanou informací o nastaveném ořezu.

Při obou CROP módech nefunguje korektně posílání informace o ohnisku do blesku. U APS-C je funkce tuším 9 u blesku nastavení, zda má blesku posílat přepočtené informace na FF, nebo přímo reálné, tak aby hlava blesku správně vykrývala snímanou oblast. Škoda, že to samé nejsou schopni tady udělat obráceně.

AF a RGB měřící senzor
Na první pohled zaostřování může být zklamáním, vše v podstatě zdědil po 5D Mark III. I dedikovaný AF modul zůstal v celý shodný, stejný počet bodů, citlivosti, takže vývoj po 3 letech se rovná nule? Podle vyjádření přímo vývojového týmu Canonu, je prostě tak dobrý, že nebylo třeba nic na něm vylepšovat. Spíš by se dalo říci, že primární určení tohoto modelu nebude sportovní a reportážní fotografie a tak by i to „staré a recyklované“ AF mělo stačit. Novinky jsme se dočkali ve dvou rovinách, nově AF modul spolupracuje s novým 150.000 bodovým senzorem RGB a IR, a dostává se tak z pohledu logiky na úroveň 1DX a 7D Mark II, tedy současné špičky Canonu z pohledu AF. Konkrétní funkce se jmenuje iTR (Intelligent Tracking and Recognition). Je to poměrně dobře odladěný systém sledování objektů, který umožňuje dosáhnout více ostrých snímků v problematických ostřících podmínkách.


Na chvilku rozebereme ten nový RGB senzor, který je shodný s 7D Mark II. Ten má 150.000 snímaných bodů RGB a infračerveného světla, rozdělených do 252 dvou skupin. Spolu s dostatečným výkonem dvou procesorů v obou případech umožňuje na pozadí další funkce a vlastnosti, které nejsou vždy tolik vidět. Pokud to vezmu od začátku, bílá je bělejší, tedy spíše systém ji odhaduje o něco lépe, celkově jsou lépe vyváženy expozice díky většímu rozsahu měření, umí rozpoznat blikání osvětlení a synchronizovat s ním závěrku, dokáže analyzovat obraz daleko podrobněji, proto třeba rozpoznávání tváře a následné AF na ni je o třídu jinde než dříve, stejně tak tracking, tedy aspoň pokud se na začátku trefí do správného objektu, tak se drží znamenitě (iTR). Canon tak srovnává krok s Nikonem a jeho 3D Color Matrix Metering III. I když to všechno zní báječně, nečekejte zázračně lepší fotky, jen to sem tam přidá pár procent k lepšímu výsledku. Jen nechápu, proč bodové měření stále nefunguje podle zvoleného ostřícího bodu, když tento senzor k tomu přímo vyzívá.


Na obrázku je schéma funkce synchronizace závěrky s blikajícím osvětlením. Pokud je funkce zapnutá a detekuje podstatný světelný zdroj, který bliká ( obvykle klasických 50Hz) tak spuštění závěrky odloží o minimální okamžik, tak aby expozice byla za konstantního a maximálního osvětlení. Výsledek je jasně znát při focení série fotek v např. v hale. Sériové focení se pak zhruba o 0,5 snímku za vteřinu zpomaluje. Zpět k AF, dedikovaný AF modul mě překvapil svou citlivostí. Udávaná je citlivost je -2 až 18 EV(při 23°C a ISO 100). Při F8 má ostřit už jen středový bod. Jak citlivost v šeru, tak ostření při světelnosti objektivu F8 je nadprůměrné. Při světelnosti F6,3 i F8, a dostatku světla mi dokonce fungovaly všechny body, a to včetně iTR. Navíc nutno říci svižně, u některých těl po nasazení telekonvertoru má člověk dojem, že je jednodušší rovnou přepnout na manuál, tady se to jen nepatrně zpomalilo.

Pokrytí AF
Canon ve svém prezentačním videu na youtube sliboval pohádku v podobě pokrytí AF body jaké jsme zatím u FF přístrojů neviděli. Viz tento snímek z videa:


Reklamní řeč je ale třeba si přeložit. To není podvod, jen prostě vizualizovali pokrytí AF body při zapnutí CROP 1,6. Při normálním použití plného pole FF jsme již na obvyklém „malém“ pokrytí cca 25% plochy pole pouze ve střední části (viz obrázek dále). Kdo zná trochu techniku, nečekal více, ono se prostě to druhé zrcátko a prostor pro modul moc zvětšit nedají.

Ostřící body
Ostřících bodů je 61, z toho 41 křížových. Jsou rozděleny do několika skupin, podle citlivosti na směr linií, světelné citlivosti atd. Ideálně všechny body využijete pouze se světelnými objektivy F2,8, se vším ostatním už bude jenom hůř. Proto zvláště pokud častěji používáte např. kombinaci s telekonvertorem, nebo nějaké dlouhé sklo přesahující F5,6, doporučuji tyto tabulky pročíst, ať pak nejste osekáním bodů, např. na jeden středový překvapeni (to, že mi to fungovalo s jednou sestavou, nelze zobecnit). Další omezení může nastat u specializovaných makro objektivů, nebo širokoúhlých objektivů, kdy nemusí být k dispozici všechny ostřící body nehledě na světelnost.


Takže celkových 61 bodů se dělí na 5 bodů zdvojeně křížových f/2.8, 20 bodů vertikálních f/4.0, 21 bodů vertikálních f/5.6,20 bodů horizontálních f/5.6 a 1 bod křížový(středový) f/8.

Samotné nastavení AF má pět obrazovek, možnost nastavení AF podle představ fotografa je velká. Samozřejmě nechybí i možnost mikronastavení AF pro jednotlivé objektivy. Chování sledování objektů má šest přednastavených profilů pro různé situace, které si můžete doupravit, je to shodné jako u 5D Mark III a 7D Mark II a 1DX.

Zkoušel jsem AF střídavě 7D Mark II a 5DSR, rozdíl rychlosti ostření při stejných objektivech byl neznatelný.

Ostření v režimu živého náhledu
Nečekejte tu technologii Dual pixel, ani samostatné desítky či stovky fázových ostřících buněk na čipu, jako v jiných Canonech. V živém náhledu se jede stále na kontrastní ostření. Výsledek je rozumně rychlé ostření, oproti původnímu 5D III o hodně svižnější, stále však pomalejší než systémy s Dual Pixel technologií. Na první pohled je vidět klasické projíždění okolo správného bodu, než se na něj zaostří. Toto ostření samozřejmě funguje jen pro jednotlivé snímky, není schopno přeostřovat při snímání série. Na reportáž nebo sport je to pomalé, na makro, produktovku bez problémů. Jednou z funkcí, kterou jsem na 5D MK III používal a zde už není, je volba použití dedikovaného AF modulu při živém náhledu, je to pak rychlé, ale zaplatíme za to zvýšeným hlukem zrcátka a výpadkem zobrazení na displeji. Vtipně pak působí, že web Canonu CZ tuto informaci (o rychlém) ostření u Canon 5DS mylně uvádí.

Výběr typu ostření je mezi zónou nebo sledováním tváře. U obou režimů lze zapnout průběžné ostření, které se snaží neustále zaostřit a snímek je pak pořízen rychleji, daní za to je rychlejší spotřeba akumulátoru. Režim zóny neumožňuje měnit velikost ostřícího obdélníku, pouze ho přesouvat. Velikost obdélníku se ale mění s CROP režimem, při CROP 1,6 tak už pokrývá velkou oblast(cca 600 tisíc pixelů), kde musíme doufat, že se nám chytne správného místa. Největší výtka zde je k absenci dotykového ovládání, mají ho všemožná průmyslová zařízení, není tedy problém vyrobit ho v mechanické kvalitě požadované v této třídě, bez něj se místo kam chceme ostřit, dá dobře trefit joystickem, ale trvá to i několik vteřin. Oproti tomu je klik na obrazovku např. u Canon 70D daleko pohodlnější. Možnost ostřit pokrývá cca 80% plochy vertikálně i horizontálně. V režimu zóny, nebo manuálního ostření si můžete zobrazení lupou přiblížit 6x a 16x. To odpovídá zhruba 1:2 a 1,3:1 zobrazení. Klasika pro přesné zaostření. To automatické ostření má samozřejmě při nejvyšším přiblížení zhoršené schopnosti ostření. Při lupě lze ovládat místo zvětšení v rámci políčka, ve shodném rozsahu cca 80% polohy horizontálně i vertikálně.

Při ostření v režimu živého náhledu nefunguje přisvětlovací světlo blesku. To nefungovalo ani u předchozích modelů, takže ke změně nedošlo. Samozřejmě tím hůře se ale ostří za špatných světelných podmínek. Při ceně přístroje bych si dokázal představit alespoň pár desítek zaostřovacích bodů pro fázové ostření v režimu živého náhledu. To že to jde, ukazuje nový konkurent ze stáje Sony s podobným rozlišením, který má na čipu 399 ostřících bodů (u něj je to ale primární způsob ostření).

Canon změnil letos část komunikace těl s objektivy, takže těla Canon 750D/760D/5DS/5DSR si při ostření v režimu živého náhledu nerozumí zcela s objektivy Sigma a Tamron z poslední doby. Bližší informace jsou v části objektivy.

Zrcátko a závěrka
Zrcátko je jednou z mála zcela nových součástek. Canon se při vývoji nového zrcátka zaměřil na především na eliminaci vibrací.


I tak ale může jeho pohybem, nebo stisknutím spouště, dojít k záchvěvům a tak je zde „nově“ i nastavitelné zpoždění závěrky. Dříve zapnutí této funkce znamenalo, na první zmáčknutí spouště se sklopilo zrcátko, na druhé se exponovalo. Teď můžete nastavit tento režim také, a nebo rovnou časový odstup, v jakém se má exponovat. Nastavit lze 1/8, 1, 1, 1 a 2 vteřiny. Funkce se jmenuje blokování zrcadla. Ze stativu s těžkým sklem, nebo třeba makro příliš nefotím, takže jsem zatím tuto funkci nevyužil. Respektive u makra asi budete ostřit v režimu živého náhledu a tam je funkce časového zpoždění závěrky logicky neaktivní.

Fotoaparát je možné přepnout i do ztišeného způsobu snímání, jak jednotlivých snímků, tak sekvenčního snímání. Sekvenční snímání se zpomalí 3sn./s. Hluk zrcátka při běžném snímání není zrovna malý, a tichý mód to bohužel příliš nevylepší, stále je to na snímání třeba v kostele slušný rámus. Rozumně ztišit to lze pak v režimu živého náhledu, při zapnutí tichého snímání 1 nebo 2 v menu.

Závěrka je stejná jako u modelu 5D Mark III, testovaná na 150 tisíc cyklů. Soudě podle zkušeností 5D Mark III je to reálná hodnota a spíše na spodním okraji životnosti. Co na závěrce zamrzí je její „sync“ stále také pouze na 1/200, např. Nikon D810 má 1/250. Rychlost závěrky je od 1/8000 až po 30 vteřin, respektive „nekonečně“ dlouho na Bulb.

Hledáček
Hledáček je optický s pentagonálním hranolem. Pokrytí je 100% a zvětšení 0,71x (s objektivem 50mm na nekonečno). Dostatečně velký a světelný i v dnešní době. Dioptrická korekce je možná v rozmezí -3.0 to +1.0m-1. Pokud by to někomu nestačilo, Canon vyrábí mušle pro další navýšení až

  • 3 a -4 dioptrie.


    Matnice je pevná, nevýměnná.
    Průhledový displej je nový, funkčně rozšířený na možnosti 7D Mark II, akorát zapomněli na boční indikátory expozice, ty tu chybí. Jedná se tedy o možnost zobrazování informací o nastavení i v obrazu samotném, zobrazení vodováhy, rastru, možnost orámování, nebo zatmavení oblastí Cropu. Z maxima dostupných možností si uživatel může v menu vybrat, co všechno v hledáčku zobrazovat chce. Vybrat lze i za kterých situací se nám objeví upozornění vykřičníkem, abychom nějakou neobvyklou volbou nezničili snímky, při kterých už není třeba.

    LCD v hledáčku není dobře čitelné za šera či tmy, zapnout tak můžete volbu podsvětlení vždy, nebo automaticky pokud program detekuje nízké okolní osvětlení. V obou případech se osvětlení zapíná pouze na krátkou chvilku po dosažení zaostření. Na mne je to probliknutí moc rychlé, nic z toho co se dole zobrazuje z nastavení tak většinou v šeru neregistruji. Pokud máte rádi světelnou hudbu, tak lze zapnout aktivní režim i při změně AF bodu při kontinuálním ostření, to už je ale v šeru poměrně nepříjemné pro oko.



    Krytka okuláru je stále klasická gumová na popruh.

    Displej
    Zadní displej zůstal naprosto stejný jako u předchůdce, tj. 3,2“ / 8,1cm úhlopříčka s 1040000 body a antireflexní úpravou. Rozlišení displeje je tedy 720×480 bodů. Antireflexní vrstvy jsou stejné jako u 5D Mark III, pozorovací úhly pak také – 170 st. Takový pozorovací úhel umožňuje fotit u země nebo naopak nad hlavou aniž byste museli dělat artistické cviky. Podsvětlení displeje lze regulovat v sedmi krocích, nebo nechat na automatu podle měření okolního světla s možností přizpůsobení chování automatu ve třech krocích. Jen pozor nechová se to jako třeba mobilní telefon, kde se dokud je displej zapnutý aktuálně přizpůsobuje světelným podmínkám, zde to funguje na principu změření okolního světla v okamžiku „rozsvícení“ displeje a toto podsvícení pak drží svou úroveň až zase do zhasnutí displeje. Obnovovací frekvence obrazu je cca 30sn/s. Jen pozor na tak malém displeji a s tak malým rozlišením se tak velké fotografie kontrolují špatně, bez přiblížení není nic vidět a při přiblížení musíte hodně skrolovat pro kontrolu. Trochu s tím pomůže volba lupy na zvětšení od ostřícího bodu, jenže ta zase funguje jen se snímky pořízenými přes hledáček. Výklopný HD displej asi nikdo nečekal, ale recyklovat ten tři roky starý je už na hranici. V technických možnostech určitě bylo zabudování dotykového ovládání, které má kdekterý průmyslový tablet či notebook, nebo prosté použití lepšího displeje aspoň na úrovni přímé konkurence.

    Na druhou stranu to má i pozitiva, ochranná skla a fólie sedí přesně z 5D Mark III, takže není třeba čekat, než je začnou vyrábět.

    Horní displej také nedoznal žádných velkých změn, vyjma přidání ikonky zpoždění závěrky. Takže každý „kanonista“ od xxD, xD řady bude jako doma.

    Konstrukce Mechanická konstrukce těla je shodná s 5D Mark III. Souhlasí všechny rozměry – 152 x 116,4 x 76,4mm, liší se pouze hmotnost, ta narostla o 15g na 860g.



    Zamrzí s 5D Mark III i shodná odolnost proti prachu a vodě. Nový 7D Mark II je v tomto už o kus dál a atakuje třídu 1D. Jinak je ale konstrukce prověřená časem a všemi možnými prostředími. Pokud vím, tak nemá žádnou známou slabinu.

    Co se v konstrukci změnilo, je spodní rám. To je ta spodní deska, ke které je skoro všechno přidělané. Nově je mnohem pevnější a lépe tak odolává vibracím, především pokud se bavíme o upevnění fotoaparátu na stativu.



    Ovládání
    Canon 5DS/R zdědil spoustu vlastností, které byly jako novinky představeny v Canon 7D Mark II. Jedná se třeba o intervalometer, časovač pro Bulb, snímání frekvence světel a synchronizace závěrky, možnost upravení programu ISO, atd.

    Ten upravitelný ISO program je vůbec skvělá věc, umožní vám lehce přejít na pokročilejší módy focení, než používáte teď, s maximem komfortu. V podstatě i z M módu je tak trochu automat, nastavím si clonu, čas a ISO automat mi to dotáhne, a vidím hned i jestli mám pod/přeexpozici (pokud na to rozsah ISO nestačí). V programu clony mi zase umožní zaclonit si podle potřeby, ale zároveň ovládat rychlost závěrky vůči citlivosti, prostě když preferuji rychlost závěrky, posunu to do plusu a dál se o to nemusím starat. Pokud vím, tak tohle je teprve třetí tělo, které tuhle plnou funkcionalitu ISO programu má (1DX, 7D MarkII, 5DS/R). Osobně to beru jako jednu z nejlepších inovací těchto těl.

    Jednou z novinek tohoto modelu je možnost zvolit si způsob chování při ochraně před roztřesením fotoaparátu pohybem zrcátka, osvětlena je u popisu zrcátka.

    Další novinkou je upravitelné rychlé menu. To má určitě velký přínos u modelů nižších řad, kde je často majiteli používáno – nemají totiž dedikovaný horní displej ani spousty tlačítek pro konkrétní nastavení funkcí. U profi modelu, kde se často nastavuje „po hmatu“ to takový význam nemá. Opět škoda že displej není dotykový, pak by jeho úprava i používání bylo stejně jednoduché jako u chytrých telefonů a rychlé menu by používalo možná více uživatelů. Zde jsme odkázání na směrový ovladač. Původní rychlé menu předdefinované výrobcem je zde pořád také, u tlačítka info si můžeme vybrat, které menu chceme. U tlačítka Q se jedná vždy o to naše menu. I když dvěma způsoby můžeme zobrazit to samé, chová se to různě. Pokud si rychlé menu zobrazíme pomocí Info tlačítka, zůstane zobrazené trvale, pokud pomocí Q tlačítka, zhasne s pořizováním dalšího snímku nebo uplynutím 10 vteřin. Je zde nový mód vyvážení bílé, Priorita bílé, od priority prostředí(obvyklý standard) se liší snahou zachovat bílou barvu i na úkor atmosféry, nebo chcete li teplejších barev. U mě pořád, pokud se jedná o připravovanou scénu, vyhrává jasně RAW, kde se to řešit nemusí. Mezi styly přišel jeden nováček, který říká: já jsem nejlepší na detaily. Zvýší velikost souboru JPG asi o 10% oproti stylu Standard, takže tam více té obrazové informace bude. Zkoušel jsem postupně několik scén, kde jsem očekával nějaký viditelný rozdíl, např. jemné textury na látce, povrchová textura materiálu, vlasy. Výsledek jsem pak porovnával při 200-300% zvětšení. Nebyl jsem schopen nějaké „větší“ detaily rozeznat. Na obrázku porovnání stylů standard a jemný detail, soubor jemný detail je o svých 10% dat vetší, ale vidět to není, ani při 300% zvětšení. Mimochodem je to ten vpravo.



    Video
    Co je nového ve videu? Žádná revoluce, navíc je zde Movie Servo AF, což je funkce automatického ostření při filmování. A pak možnost pořizovat časosběrné fotografie s výstupem přímo do video souboru s ALL-I formátem. Obojí je rozepsáno dále. Naproti tomu se bohužel i ubíralo, výstup HDMI už je pouze komprimovaný a výstup pro sluchátka už není vůbec, musel ustoupit USB 3.0 portu. Integrovaný mikrofon i reproduktor jsou mono.

    Snímat můžete do formátu MOV s kompresí MPEG-4 AVC nebo H.264, zvuk klasické PCM, volit lze mezi snímkovou a mezisnímkovou kompresí (ALL-I/IPB). Rozlišení jsou maximálně Full HD, 1 920 × 1 080 (29,97; 25; 23,976 sn./s), snímková nebo mezisnímková komprese, 1 280 × 720 (59,94; 50 sn./s), snímková nebo mezisnímková komprese, 640 × 480 (29,97; 25 sn./s), pouze mezisnímková komprese.

    Maximální délka pořizovaného záznamu je 29 min 59 s, což je obvyklá hodnota u všech fotoaparátů proto, aby nebyly zatíženy poplatky jako videokamery. Maximální velikost jednoho souboru 4 GB, pak záznam neskončí, ale udělá další soubor.

    Zastavím se teď u toho automatického ostření při nahrávání videa. To je něco, co funguje velmi dobře na tělech s technologií Dual Pixel a ideálně i s STM objektivy. Jak to ale funguje tady jen s kontrastním ostřením? Vyzkoušel jsem, na rodinku a běžné dění na ulici na to stačí. Výsledek nepřekvapil, porovnával jsem to přehazováním stejného objektivu na 7D s Dual Pixelem a přesnost a rychlost ostření je o třídu níže než s 7D Mark II. Zde to ostření funguje chvílemi, jak na 8 let staré kameře SD kameře, doba přeostření je několik vteřin a občas to i projede a vrací se. Také je více citlivé na hladinu světla než DPAF. Problémem celkově je ale volba, kam má vlastně ostřit, než joystickem pole přesunete tak to trvá 2-3 vteřiny. Automatické ostření můžete nachvilku pozdržet přidržením AF-ON, jenže v tu chvíli nejenom že nemáte volný palec na joystick, ale ani s tím ostřícím obdélníkem pohybovat nelze. Pak jedině si dát na nějaké tlačítko STOP-AF, to pak můžete v průběhu snímání podržet, ostřící obdélník zešedne a vy ho můžete joystickem přesunout, po puštění tlačítka s STOP-AF pak začne ostřit na dané místo. Dotykový displej je pro určování kam se má zaostřit vynikající, zde bohužel dotykový displej není. Profíci na video, kterým jsem se já nikdy pořádně nezabýval, ale mají určitě své způsoby jak to ovládat. Pro ně ale tento model smysl příliš nemá, jeho poměr ceny/výkon ho pro video diskvalifikuje.

    Testoval jsem i limity, jestli tu není nějaký podobný jako v 7D Mk II, kde najednou při maximálním rozlišení a snímkové frekvenci automatické ostření nelze zapnout. Vyzkoušel jsem nejvyšší mód Full HD ALL-I 25p a automatické ostření funguje jak má. Jen škoda, že při shodném procesorovém výkonu jako na 7D Mark II sem nedali také aspoň FULL HD snímání s „dvojnásobnou“ rychlostí 50/60p.

    Překvapila mě kvalita videa. Především pak jeho ostrost a úroveň detailů, ty jsou vynikající. Také snímání s vysokou citlivostí ISO 3200/6400 končí překvapením, obraz je čistý a šum je téměř neznatelný. V porovnání technické kvality záznamu tak nad 5D Mark III znatelně vyhrává.

    Asi málokdo vyjma pracovníků oddělení marketingu v Canonu chápe, proč pro video stále chybí funkce jako focus peaking, zebra atd. zvlášť když je neoficiální firmware do jiných modelů Canonu dokážou dodat. Canon zjevně nechce konkurovat své řadě kamer pro EF objektivy. Jen jestli to ví také ostatní výrobci, že mu nemají konkurovat…

    Pod video se dá zařadit i vestavěný časosběrný režim. Na použití je velmi jednoduchý, nastavíte prodlevu mezi snímky, počet snímků k pořízení a už to jede. S těmi omezeními je to vhodné spíš pro entry modely, zvlášť pokud to výsledek „znehodnotí“ výsledným videem pouze ve FULL HD rozlišení(podle nastavení záznamu klasického videa). Nejsem machr na časosběrná videa, ale já pokud bych do toho investoval ten čas, všechnu tu přípravu, tak bych spíš použil časovač jednotlivých snímků a pak měl obrovský materiál, který si v PC mohu zpracovat jak chci(např. na 4K nebo 8k timelapse video). Takový postup má snad jen dvě nevýhody, potřebujete kapacitně dostatečně velkou kartu a narozdíl od toho časosběrného režimu vám cvaká zrcátko i závěrka a tak se „opotřebovávají“. Omezujícím faktorem při obou způsobech pořizování časosběrných videí je kapacita akumulátoru, v závislosti na rychlosti pořizování snímků a dalších faktorech je výdrž řádově několik hodin. Svůj smysl pak má battery grip – 2x prodlužuje čas, nebo externí zdroj napájení.

    Objektivy a jak se s ním fotí Tak a teď něco zajímavějšího, budou nám stačit „staré“ objektivy? Samozřejmě bude záležet na našich nárocích. Nemohu také soudit o konkrétních objektivech podle jednoho kusu, který mám, takže vše berte jako osobní názor. Sám Canon vydal seznam 36 objektivů, které doporučuje pro maximální výsledek. Seznam byl na CPN(Canon Profesional Network), ale během chvíle zase zmizel. Interpretovat z něj se dalo to, že jsou vhodné všechny objektivy konstruované po roce 2010.

    V první chvíli po oznámení „ořezového“ režimu i u Canonu jsem doufal, že konečně něco zkopírovali od Nikonu, a bude možné použít třeba i EF-S objektivy. Na první pohled poměrně nesmyslná kombinace má opodstatnění, pokud máte omezený prostor na výbavu např. na dovolené, nebo prostě jen míříte někam na zakázku a neberete vše, co máte, když se pak něco stane, potom je jakákoliv záchrana dobrá. Lepší je horší snímek, než žádný. Vše zůstalo ale při starém a bajonet je pouze pro EF objektivy.

    Ve fotoaparátu jsou k dispozici korekce pro skla Canonu. Korigovat lze vinětaci, aberaci a distorzi. Pokud je povolena i korekce distorze, může dojít k malému ořezu snímků přímo při pořízení do JPG. V těle nejsou profily všech objektivů, pomocí EOS Utility můžete zkontrolovat nahrané profily a nahrát do těla další. Největší strach ve mně vyvolával objektiv Canon EF 24-105 F4L IS, který je již velmi „obstarožní“. Často ho na FF používám jako „seťák“ protože preferuji ohniskový rozsah před maximální světelností. Tohle je 1:1 výřez ze skoro středu(1920×1080) pro zvětšení klikněte na obraz, 105mm, f4, ISO 100, 1/500. Při hodnocení berte prosím v potaz, že toto je výřez pouhých 5% obrazu!



    Jistě že výsledek se světelným a ideálně i pevným ohniskem by byl lepší, ale toto je alespoň pro mne naprosto dostačující. U teleobjektivů se to srovnává hůře, tam už často nastupují vlastnosti prostředí, např. tetelící vzduch, takže jsem pro další ukázku vybral něco z beachvolejbalu, Tamron SP AF 70-300mm f/4-5.6 Di VC USD. Toto je 1:1 výřez z originálního JPG, skoro středu(1920×1080) pro zvětšení klikněte na obraz, 300mm, f5,6, ISO 320, 1/2000, opět cca 5% původního obrazu. Přidat odkaz na plnou verzi. Kvalita pro mě naprosto dostačující, na tento levný objektiv. Malou zastávku uděláme u focení sportu, na první pohled by se mohlo zdát, že pro zmrazení samotných účastníků potřebujeme většinou rychlejší čas, než potřebujeme k udržení ostrosti vzhledem k ohnisku. Toto zažité pravidlo se zde mění, např. na tom beachvolejbalu jsem pořídil 200 fotek tím objektivem 70-300, pokud jsem se pohyboval u ohniska 250-300mm povedené byly fotografie v rozsahu časů 1/1000-1/2000. U fotek s časem 1/500 významně klesla procentní úspěšnost ostrých fotek. Podobně to bylo i s druhým objektivem. Na sport bych tedy doporučil pohybovat se min. dvě EV nad obrácenou ohniskovou vzdáleností, pokud je to možné. Všechno to bylo s vypnutým IS. Se zapnutým IS jsem udržel s tím samým objektivem 1/60 z ruky při statickém objektu focení. Pro sportovní focení je potřeba na straně těla dobré AF, ale také rychlé odezvy – shutter lag, zjednodušeně prodlení mezi zmáčknutím spouště a skutečným pořízení snímku(bez doby času zaostření), to je 0.059 sec, během tichého focení 0.108 sec, během focení s bleskem 0.086 sec. To jsou časy téměř shodné jako 5D Mark III(0,059) a Canon 7D Mark II(0,055). Takže zase tak úplně papírově toto tělo není pro sport zapovězené. Pokud se bavíme obecně o fotografování a přiměřené rychlosti závěrky při focení z ruky, abych se dostal na podobnou úspěšnost ostrých snímků jako u jiných těl, nastavil jsem si automat ISO, aby mi zrychlovalo o jeden stupeň.

    Přes počáteční strach moje výbava staršími objektivy obstála, všechny podávají s 50 mpix snímačem viditelně lepší výsledky. U zoom skel to bude sotva tak 30mpix, ale to je asi tak tolik, co docílíte na D810 s těmi nadprůměrnými pevnými skly za řádově jinou cenu. A pevná, byť obyčejná skla 50 a 90mm, co vlastním, podávají výsledky nad moje očekávání. Objektivně změřit to schopen nejsem, takže v tomto ohledu bude potřeba počkat na měření na specializovaných serverech.

    Když už tady máme ten CROP 1,6, tak to přímo svádí ke srovnání s tím samým objektivem a nastavením s Canon 7D Mark II. Zkoušel jsem sety na ISO 100 pro porovnání kvality obrazu a na ISO 6400 pro porovnání šumu na vysoké ISO. V obou případech byly rozdíly i při pozorování 1:1 minimální. Výrobce klidně mohl povolit nativní ISO do 16000 jako u toho 7D Mark II. Zde můžete sami srovnat šum, oboje foceno s pevnou padesátkou na f2,8 ISO 6400, vlevo výřez z Canon 5DSR, vpravo Canon 7D Mark II, zvětšeno na 300% aby ten šum ve stínech, kde je obvykle větší, byl lépe znatelný.

     



    Bohužel letošní modely 750D/760D/5DS/R mají asi upravené protokoly ostření v režimu živého náhledu, výsledkem je, že některé novější objektivy Tamronu a o trochu víc objektivů Sigmy má v tomto režimu problém s ostřením. Výrobci se k tomu postavili čelem a vydali jasný seznam postižených skel. Jedná se o konkrétně (v seznamu jsem nechal i modely pro APS-C):

    Tamron SP 15-30mm F/2.8 Di VC USD (Model A012)
    Tamron SP 70-200mm F/2.8 Di VC USD (Model A009)
    Tamron SP 150-600mm F/5-6.3 Di VC USD (Model A011)
    Tamron SP 90mm F/2.8 Di MACRO 1:1 VC USD(Model F004)
    Tamron 28-300mm F/3.5-6.3 Di VC PZD (Model A010)
    Tamron 16-300mm F/3.5-6.3 Di II VC PZD MACRO (Model B016)
    Sigma 17-50mm f/2.8 EX DC OS HSM – v.č. 12651501 a pozdější
    Sigma 18-250mm f/3.5-6.3 DC MACRO OS HSM – v.č. 13044001 a pozdější
    Sigma 70-200mm f/2.8 APO EX DG OS HSM – v.č. 12713001 a pozdější
    Sigma 50-500mm f/4.5-6.3 APO DG OS HSM – v.č. 12902001 a pozdější
    Sigma 120-300mm f/2.8 DG OS HSM Sports – v.č. 50064494 to 50347793
    Sigma 150-500mm f/5-6.3 APO DG OS HSM – v.č. 12669751 a pozdější
    A týká se to již i několika objektivů, které se již nevyrábí,
    Sigma 17-70mm f/2.8-4 DC MACRO OS HSM – v.č. 12665001 a pozdější
    Sigma 18-200mm f/3.5-6.3 II DC OS HSM – v.č. 12851001 a pozdější
    Sigma 18-250mm f/3.5-6.3 DC OS HSM – v.č. 12656101 a pozdější
    Sigma 50-150mm f/2.8 APO EX DC OS HSM – v.č. 12839001 a pozdější
    Sigma 120-300mm f/2.8 APO EX DG OS HSM – v.č. 12676440 a pozdější
    Sigma 120-400mm f/4.5-5.6 APO DG OS HSM – v.č. 12971601 a pozdější

    Bohužel jedna špatná zpráva pro majitele objektivů Sigma. Ti mají možnost nahrávání firmware doma pomocí USB doku, bohužel v tomto případě podle potvrzení AWH se to týká pouze modelu 120-300/2,8 DG OS HSM Sports, ostatní modely prostě musí do servisu.

    Servisní střediska v ČR jsou na upgrade firmware připravena, jak AWH tak Penta provádí aktualizaci firmware zdarma. Oba výrobci deklarují, že pokud si teď koupíte nové sklo, již bude fungovat – má již nový firmware. Z postižené skupiny vlastním Tamron SP 150-600mm, hned jsem jeho chování otestoval. Problém se projevuje u tohoto typu jednoduše, prostě v režimu živého náhledu neostří vůbec. Zkoušel jsem i dva starší objektivy Tamron a oba fungují ve všech režimech ostření správně, seznam postižených modelů tedy vypadá správně. Po přehrání firmware v servisu vše funguje jak má. Tedy aspoň chvilku to tak vypadalo, než jsem šel vyzkoušet citlivost AF a hodil k tomu telekonvertor 1,4. Přišlo známé Err-01 chyba komunikace s objektivem, vyzkoušel jsem to na 7D Mark II, výsledek to samé, přitom jiné objektivy s tímto konvertorem fungují a přímo s touto sestavou (1344mm) jsem na 7D nedávno fotil měsíc. Takže nový firmware jednu chybu opravil a druhou přidal. Servisní středisko zatím nový firmware nemá, takže se bude čekat, jestli výrobce časem vydá opravu i na tento problém.

     

    Blesk
    No, co k tomu říci, změny naprosto nulové, bohužel. Tak snad u dalších modelů. Integrovaný blesk není žádný. Synchronizační čas stále 1/200, protože závěrka je zde stejná jako na 5D III. Můžete ho nastavit na synchronizaci na první, druhou lamelu, vysokorychlostní, nastavit kompenzaci expozice, bracketing. Otestoval jsem jak nejvyšší model od Canonu EX-RT600, kdy tělo podporuje jeho plnou funkcionalitu, včetně např. 23 nastavení jeho chování a funkcí. Také pak druhovýrobu v podání METZ 58-AF2, v rámci toho co umí, lze všechno nastavit z těla a funguje jak má.

    Pro záblesková světla je k dispozici PC konektor.

    Tělo bohužel nemá vestavěný žádný vysílač, máte tedy na výběr použít zábleskovou jednotku, která umožňuje režim master, nebo třeba ovládací jednotku E3-RT, pokud chcete jet přes rádio. Kabely a produkty třetích stran by pak vydaly na samostatný článek.

    Paměťové karty
    Sloty jsou dva, jeden na Compact Flash a druhý na SD karty. CF slot podporuje karty do režimu UDMA verze 7. SD slot podporuje karty SD, SDHC, SDXC včetně typu UHS-I. Oboje to jsou bohužel rozhraní minulosti. Klasické Compact flash už jsou za svým zenitem, rozsah nabídky karet je minimální, kapacita maximálně 64GB, karty drahé. Podle mého soudu nový model si už zasloužil stejně jako nová Canon C300 Mark II nový slot CFAST, ideálně verze 2. Rozdíly možných přenosových rychlostí rozhraní jsou veliké, stejně tak dostupné kapacity. Obdobně je na tom SD slot, UHS-I už je přežitá, i daleko levnější a loňské modely Fuji a Samsungu už rozhraní UHS-II podporují. Rozdíl rychlosti samozřejmě vždy záleží na samotné kartě, ale omezení rozhraní 100MB/s už na rozdíl od těch 300MB/s může být značný rozdíl. Zvláště když uvážíme potřebné datové toky při sériovém focení 50mpix fotoaparátem. Takže jaký typ karet potřebujeme už víme. Pokud někdy uvažujete o sériovém focení a nechcete přicházet o snímky, věnujte pozor i následujícímu odstavci. Pokud známe limity těla, můžeme vybrat vhodnou kartu, která nás nebude zbytečně stát peníze za výkony, které s naším přístrojem nepodá.

    Fotografie v plném rozlišení mají ve formátu JPG cca 14 MB a ve formátu RAW cca 60 MB. Sériové focení má maximální rychlost 5 snímků za vteřinu. Snažíme se tedy uložit 70, respektive 300 MB za vteřinu. Je nutné upozornit, že velikost JPG i RAW se značně mění podle focené scény, nastavení i podle citlivosti ISO.

     



    Problém nastal už u zjišťování velikosti bufferu tohoto těla. Po prvním kole měření RAW zápisu se to zdálo jasné, nezávisle na rychlosti karty se v podstatě podařilo vždy pořídit 13 snímků, zapsat cca 800MB. Pak jsem před nějakou aproximací, kolik to tak zapíše JPG (abych si neucvakal závěrku), zkusil ty nejpomalejší karty, žádná se ale ani náhodou nepřiblížila vypočtené velikosti bufferu. Zaplněný buffer vyprázdnil na kartu snímky s pouhými 300 až 400MB. Tak jsem znovu začal měřit, kolik RAW je schopen zapsat z bufferu na kartu. Některá měření skončila až u 931MB a to na ty nejpomalejší karty se zápisem okolo 10MB/s, kde samotný zápis na kartu nemohl příliš ovlivnit počet pořízených snímků – když se pořizuje cca 320MB/s. Zajímavé bylo i chování, vždy někdy okolo 75-80% zaplněnosti bufferu došlo k malému zpoždění mezi pořízením snímků. Při testech ukládání RAW a JPG se dokonce velikost bufferu vyšplhala lehce nad 1GB. Při opakovaném měření zápisů RAW při měření nikoliv do prvního škobrtnutí (13 snímek), ale až do skutečného zaplnění bufferu (min. 15 snímek) zapsaná data se pohybovala v malém rozmezí 1,05 – 1,09GB, tedy obdobně jako při RAW a JPG. Tělo tedy asi má nějaké omezení ve firmware, který neumožňuje plně využít buffer i pro ukládání snímků v JPG. Druhý problém, který může být jak ve firmware, tak v HW dvou spolupracujících procesorů, je ten skok při cca 80% zaplnění bufferu. S problémem jsem již oslovil výrobce, vyjádření zkrátím, je to v pořádku, vadu v tom nehledejte.

    Výrobce uvádí, že lze vyfotit v sérii min. 12 RAW, 31 JPG fotografií, s rychlou kartou až 510 JPG snímků. Přitom na udávaných 31 JPG snímků jsem se s pomalejšími kartami dostal jen při souborech menších, než udává výrobce.

    Závěr z testování rychlosti karet zní, že limit rychlosti zápisu na SDXC UHS-I kartu je cca 70 MB/s, limit rychlosti zápisu na CF UDMA7 je cca 90 MB/s. Ani u jednoho se to neblíží možné rychlosti slotu, která je 104MB/s pro SD a 167MB/s pro CF. Nejrychlejší karty, případně karty typu UHS-II se kterými tělo nedokáže komunikovat plnou rychlostí, jsou zde zbytečnou investicí. Vhodnou rychlou kartou jsou tedy karty s rychlostí zápisu 80-100MB/s. Pak se zápis provádí rychle a rychlost sekvenčního snímání spadne na reálnou rychlost karty. Rychlost karty také nepřímo ovlivňuje dobu, za kterou se ukáže náhled snímku po jeho pořízení. Pro profíka ve studiu může být to 2-3 vteřinové čekání na náhled u každé fotky únavné. Nevypozoroval jsem, že by rychlost karty měla zásadní vliv na rychlost zobrazení pořízené fotky, i ty nejrychlejší karty se pohybovaly se zobrazením okolo dvou vteřin. Jakmile se ale pořizuje sekvence, tak se doba zobrazení náhledu prodlužuje až někam k závěru doby uvedené v tabulce, tam už to bez rychlé karty jsou desítky vteřin.

    Pokud máte obsazené oba slot,y je možno pracovat několika způsoby:
    – po zaplnění první karty se začne ukládat na druhou
    – na každou kartu se ukládá jiný formát zcela libovolně vybratelný(L, M, S1, S2, S3, RAW, M-RAW, S-RAW)
    – na obě karty se ukládá to samé, princip zálohování (funguje i s JPG

  • RAW)
    – standard, tj. ukládá na jednu vybranou kartu, po zaplnění ale „nepřepne“

    Akumulátor
    Akumulátor je použit staronový LP-E6N s kapacitou 1865mAh, který debutoval loni v Canon 7D Mark II. Akumulátor je konstrukčně shodný jako LP-E6, plně záměnný, nabíječka je shodná u obou modelů. Navýšení kapacity oproti původnímu modelu je minimální. Vzhledem k osazení dvěma procesory a zpracování více dat tak nakonec došlo ke snížení počtu pořiditelných snímků na 700(Mark III má 950). To je samozřejmě teoretický údaj, který ovlivňuje spousta dalších faktorů, např. časté používání displeje, funkce stabilizátoru objektivu, doba mezi jednotlivými snímky atd. S modelem 7D Mark II to nemá smysl porovnávat, tam snímky přibývají velkou rychlostí. V porovnání s 5D Mark III šla výdrž dolu, hodně ale záleží na způsobu použití. Na jedno nabití jsem při focení sportu byl schopen pořídit 980 fotografií a zbývalo cca 40% akumulátoru, na druhou stranu při pokusech, kdy jsem dělal sem tam fotku, používal někdy živý náhled na ostření a často kontroloval výsledek jsem po 300 snímcích hledal druhý akumulátor na výměnu.

    V těle fungují i akumulátory z druhovýroby. Pokud vám neznačkový akumulátor funguje v 7D Mark II, nebo v 5D Mark III po update firmware, bude fungovat čip v akumulátoru i zde. Zkoušel jsem dvě „noname“ značky a obě fungují bez problémů.

    Konektory
    Nejvíce nesouhlasných projevů se sneslo na chybějící konektor pro sluchátka. Jak vysvětloval vedoucí manager vývoje Canonu pan Tsunemasa Ohara, jde o problém s místem. Téměř celý mechanický obal je shodný jako u Canon 5D Mark III. Použitím konektoru USB 3.0, který je nutný pro přenášení velkých objemů dat prostě na bočním panelu došlo místo a tak musel ustoupit právě konektor pro sluchátka.

    Zde bych trochu odbočil, právě tato informace o stejném „body“ jako má 5D Mark III osvětluje další věci. Jde použít stejný battery grip jako na 5D Mark III. Stejný je displej, stejný hranol včetně zvětšení a pokrytí, stejný AF senzor, stejný akumulátor. Naopak chybí užitečné nové tlačítko pro změnu ostření, které má nový 7D Mark II. Zároveň je možné očekávat shodnou odolnost proti prachu a vodě jako má Mark III. Škoda že se toto jistě nemalé ušetření na vývoji a výrobě neprojevilo trochu v konkurenceschopnosti ceny.

    Konektory tedy jsou
    USB 3.0
    PC konektor pro záblesková světla
    pro dálkové ovládání
    Mini HDMI (pozor bohužel na rozdíl od 5D Mark III jen komprimované, snad to také upraví pozdější firmware)
    Mikrofon

    Příslušenství
    Na začátek dobrá zpráva k příslušenství, kdo přechází z 5D Mark III může všechno použít. Battery grip je shodný BG-E11, shodné jsou i kabelové a infračervené spouště, úhlový hledáček, napájecí adaptéry, či blesky. Akumulátor jak je psáno, výše je shodný také. Kdo chce zaznamenávat souřadnice, může si přikoupit do slotu blesku GPS přijímač GP-E2 a pokud toužíte po WIFI nebo LAN komunikaci je pro vás „grip“ WFT-E7A(v1 nebo v2), jen ty ceny jsou pro našince trochu mimo. Z perliček jsem našel pro ty, co rádi fotí ve fatamorganě, nebo v tropech, prodává se jako originální příslušenství i oční mušle proti mlžení v těchto podmínkách. Spolu se zaměnností originálního příslušenství mezi Canon 5D Mark III a 5Ds/R, se dá očekávat shodná kompatibilita i u druhovýrobců. Osobně jsem zkoušel noname battery grip, neznačkové akumulátory, kabelové ovládání i kopii ovladače RC5 a vše fungovalo jak má.

    Dostupnost profesionálního podvodního pouzdra do 130 metrů již ohlásila Aquatica (ono je stejné 5D Mark III) cena je jako obvykle vysoká cca 90.000 Kč.

    Podpora software
    Adobe Photoshop – podpora v Camera RAW od verze 9 vydané 21.4.2015
    DxO OpticsPro podporuje Canon 5DS/R od verze 10.4.2 vydané 1.7.2015
    Samozřejmě výrobcem dodávaný DPP, nebo aktuální verze z webu 4.3.0, u té už jsem také zaregistroval podporu pro displeje s vysokým rozlišením – vysokou hustotou bodů. Tedy funguje to na většinu ovládacích prvků a oken, názvy souboru a ikonky u náhledů zůstaly dál ve velikosti 3mm.

    U software je čas také vzpomenout jiný aspekt tohoto nového těla. Výkon a kapacita, to jsou dvě položky, které se doteď nemusely příliš u počítače na zpracování fotografií řešit. Teď je obojí velmi potřeba, jen export RAW v DPP na poslední generaci Intel Core i7 v notebooku zabere víc jak 10 vteřin. Stejně tak datové objemy rostou neskutečně. U stolního PC to není zásadní problém, dá se tam přidat pevný disk s mnoha TB a máte vystaráno na několik let. Co dělat ale na cestách s notebookem? Kdo tam má dnes volných stovky gigabajtů? A u většiny notebooků vhodných na cesty(ultrabooků) obvykle není možnost mít dva disky, takže pokud chcete mít rychlý SSD disk obvykle za to zaplatíte sníženou kapacitou a jste pak odkázání na vláčení externího disku. Samozřejmě záleží na vašem systému, jak pracujete, obvykle nikdo z fotografů nedá své fotky na jediné místo, chce to mít min. na dvou úložištích.

    Porovnání s 5D Mark III
    Canon 5DS/R není nástupcem modelu 5D Mark III, přesto si myslím, že porovnání je vhodné udělat právě s ním, co tedy získáte/ztratíte ve srovnání s 5D Mark III:

    Získáte:

    • Vyšší rozlišení
    • Vyšší výkon procesorů – trochu rychlejší odezvy ovládání
    • Nový RGB-IR senzor se 150 tisíci body a podporou funkce EOS iTR
    • USB 3.0
    • možnost verze „bez“ antialiasing filtru
    • možnost použití UHS-I paměťových karet
    • Timelapse, bulb timer, intervalometer
    • Program ISO je customizovatelný
    • Flicker detection
    • Nastavitelné Q menu a více vlastních meníček v menu
    • Možnost použití baterií, battery gripu a příslušenství z 5D Mark III

    Ztratíte:

    • Nižší citlivost „low light“ max. nativní ISO 6400 místo 25600
    • Rychlost sériového focení (5 vs 6 snímků za vteřinu)
    • Stoupnou nároky na kvalitu objektivů – pro plné využití nového čipu
    • Cena je znatelně vyšší než u 5D Mark III při začátku jeho prodeje
    • Chybějící konektor pro sluchátka
    • Komprimované HDMI
    • Výdrž na akumulátor

    Pro mě zásadní otázka při přechodu by byla, je to stejně univerzální foťák? Něco v čem v rámci tohoto segmentu např. 5D Mark III vynikal. Odpověď není jednoduchá, ale nakonec jsem si odpověděl, není. Může za to primárně jediná oblast a to oblast „Low light“, ISO končící na 6400 je dnes neakceptovatelné např. pro reportáž nebo sport. Nechápu, proč při použití stejné velikosti buněk, stejné technologie výroby, nedošli ke stejným výsledkům jako u 7D Mark II, kde je nativní citlivost do 16000 ISO. Problém je totiž v tom, že i když nakrásně dává na ISO 12800 stejné výsledky jako na 7D MK II, tak ho ani NELZE nastavit v Auto ISO jako horní mez.

    Závěr
    Závěr bude trochu neradostný. První dojem je, že jde o zrecyklované tělo 5D Mark III se spoustou starých součástí, procesorovou desku z Canon 7D Mark II, firmware s minimálním vylepšením oproti novému 7D (snad jen Q menu, Fine detail a jeden WB mód), nový čip a mechanismus zrcadla. To je v dnešním dynamicky se měnícím světě velmi málo za více jak tři roky vývoje. Firmy, které dříve byly jen na okraji(CSC segment), dělají kroky jak v optice, tak v tělech daleko svižnější a svým uživatelům za jejich peníze přinášejí větší hodnotu. Stačí kouknout na představený Sony A7R II. Kde je pořádná nová funkcionalita, alespoň na úrovni „amatérského“ Lantern Magic? Kde je čip s dynamickým rozsahem, alespoň jako má konkurence, nebo dokonce jako má nová Canon C300 II? Kde je Wifi, GPS, 4k video, nebo alespoň Full HD 50/60p, možnost ovládání blesků rádiem, přisvětlovací ledka pro ostření, dotykový displej, kde je Dual pixel, nebo aspoň pár desítek ostřících bodů na snímači jako má nová Canon M3? O závěrce, která stále umožňuje x-sync jen 1/200 snad radši ani nemluvit. Navíc model 7D Mark II už nabídl mnohem lepší utěsnění proti prachu a vodě. Myslím, že druhý nejdražší model za 100 tisíc korun si zaslouží, aby mu udělali vlastní tělo a mohli zapracovat věci, co má běžně konkurence. Z druhé strany, toto tělo není hračička, a není primárně pro hračičky, jako jsem já. Je to pracovní nástroj, méně možná pro entuziazisty, o to více pro profesionály. Neexceluje jen v jedné věci, má vyrovnané schopnosti a výkony v celé škále toho, co potřebujete k pořádnému výsledku. A hlavně, je na něj spoleh.

    Zdroje:
    Canon CZ, Canon USA, Canon Profesional Network, Canon Digital Learning Center, Canon inc., Penta, AWH, Dpreview.com, DXO Mark, Canon Rumors,

    Foto:
    Canon, screenshoty z videí Canon, autor článku

Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: