Třináctimegová jednooká zrcadlovka s velikostí snímače 24×36 a cenou pod 100 tisíc korun, to je příliš horké zboží na to, abych váhal se zveřejněním prvních zážitků. Firma Megapixel nám laskavě zapůjčila na krátkou dobu jeden kus z první dodávky těchto neobyčejných přístrojů a já spěchám, abych se s vámi podělil o své první dojmy. Berte tuto recenzi jako „hands on“, tedy „měli jsme v ruce“.
Jaký je a komu je určen
 |
| |
To podstatné již bylo řečeno. Je to jednooká zrcadlovka v profi třídě, 152x113x75 mm veliká a 895 g těžká (tělo). Tělo je kovové, hledáček prizmatický – a vzhledem k velikosti snímače je obraz veliký, jasný. Malý detail – přístroj nemá vestavěný blesk, jen aktivní sáňky pro systémový blesk nahoře na „střeše“ kapličky pro prisma. Profesionální zrcadlovky vestavený blesk nemívají. Snímač je, jak je obvyklé u Canonu, CMOS. V normálním režimu je přístroj schopen snímat v rozmezí citlivosti 100-1600 ISO citlivost je nastavitelná po1/3 EV, lze nastavit i 50 nebo 3200 ISO. Kompenzaci EV lze nastavit v rozmezí +- 2EV. Ostření je devítibodové, bílou lze navolit z 8 předvoleb nebo ručně. Rozsah závěrky je od 30 sec do 1/8000 sec, lze i delší časy (bulb režim). Samospoušť je 10 nebo 2 sec s možností fixace zrcadla v horní poloze (kvůli eliminaci otřesů). Rychlost sériového fotografování je 3 fps (zvládne až 60 JPEG nebo 17 RAW snímků za sebou). Zapisuje na CompactFlash karty I a II (včetně Microdrive), spojení s PC je přes USB 2.0. V přístroji je 1390 mAh lithium-iontový akumulátor.
Na první pohled byste si tento přístroj mohli splést s modelem 20D. Vypadají velmi podobně, dvacítka je o něco lehčí (770 g) a menší (144 x 106 x 72 mm). Pětka ale má mnohem větší LCD displej (2,5´´ oproti 1,8´´). I další detaily signalizují, že „dvacítka“ je určena méně „profi“ publiku – na rozdíl od ní nemá pětka nabídku přednastavených scénických režimů, je zde strohá nabídka automat/program a další polo a plně manuální režimy. Co je ale důležité, že si lze precizní nastavení pro různé příležitosti doslova namíchat z různých hodnot nastavení bílé, nastavení kontrastu, saturace a expoziční kompenzace. Vyžaduje to ovšem znalosti „jak na to“ a u tohoto přístroje se předpokládá, že to jeho majitel bude umět.
Je to tedy plně profi přístroj? Záleží na tom, co kdo od profi přístroje čeká. I dvacítka umí 5 snímků za vteřinu, kdežto tento jen tři a to je na reportáž málo. Co je ovšem podstatné je to, že pětka není dostatečně „utemovaná“, že tedy nemá tolik pracho a vodovzdorných těsnění, jako plně profesionální EOS-1D .
A když se ještě zmíníme o porovnání s EOS 20D: je třeba mít na paměti, že toto je full frame, tedy přístroj 24×36 mm, takže je třeba zapomenout na „digitální objektivy“ série EF-S, které mají optimalizovanou kresbu jen na menší APS-C rozměr snímače.
Přístroj je mohutný, skvěle se drží v ruce. Také rozložení jeho ovládacích prvků je v podstatě ideální a nenapadá mě, co by se tu mělo „zlepšovat“.
Ovládání a menu
Čímž se dostávám k dalšímu bloku.
Přístroj se skvěle drží v ruce a jednoduše ovládá. Zapíná se páčkou u pravého dolního rohu LCD, která má tři polohy: vypnuto, zapnuto a zapnuto+ ovládání expoziční kompenzace. Za se ovládá velikým plochým kolečkem která je na dosah palce pravé ruky. Druhý roller je nahoře na úchopu poblíž spouště. Těmito dvěma kolečky lze pohodlně ovládat ,mnoho důležitých ovládacích prvků.
Na horní stěně je stavový displej a trojice tlačítek, každé s dvěma funkcemi, přičemž jedna se ovládá jedním a druhá druhým rollerem: AF/WB, režim snímání (single, série, samospoušť) a ISO, a způsob měření a ovládání síly záblesku. Měření je buď z 35 zón, z 8% kolem sředu, z 3,5% kolem středu a z celé středové oblasti.
Pod hranou jsou dvě tlačítka. Jedno, s hvězdičkou, bude zajímat profesionály, protože to lze navolit podle individuálních zvyklostí. Defaultně je to AE/FE lock, tedy uzávěr expozice a ostření: při namáčknutí spouště se blokuje jedno i druhé a stisknutím tohoto tlačítka blokujeme expozici. Lze to ale navolit i opačně, nebo s uzávěrem jen autofokusu anebo s uzávěrem obojího na stisknutí tlačítka. Vedle je tlačítko provolbu zaostřovacích bodů.
Vlevo od LCD jsou čtyři tlačítka. Dvě horní ovládají přístup k menu a „info“, což je informace o aktuálním nastavení (je to rozšířený stavový displej). V režimu prohlížení „menu“ slouží k vstupu do menu prohlížení, info mění režim prohlížení: bez info, se stručnou info, plné info a histogram, přičemž ten lze navolit buď histogram jasů nebo jasů plus rozdělené kanály RGB. JUMP umožní skákat při prohlížení a tradiční „prohlížecí ikona“ nastavuje režim prohlížení Nad a pod LCD jsou tlačítka pro přímý tisk (nahoře) a mazání (dole). V jednom z režimů vidíme i „přepaly“ v podobě pulzujících černých ploch. Osobně bych vítal, kdyby toto zobrazení přepalů bylo na celoplošném obrázku, ale to je opravdu jen drobná výhrada.
Menu zde hraje v podstatě druhé housle, protože vše potřebné nastavujeme přes tlačítka. Ke slovu ale menu přichází,jakmile chceme přístroj jemně ladit. O jednom takovém ladění jsem se už zmínil. Nejsou tu předvolené scény, ale lze si je namíchat z parametrů doostření, kontrastu, sytosti a tónu barvy. Pak se dá volit ne méně než jednadvacet volitelných funkcí, počínaje volbou pro tlačítko SET (je uprostřed velkého plochého voliče na zadní straně), přes redukci šumu při dlouhých expozicích a jemnosti, jako je expozice na dvojí stisknutí spouště (nejdřív se sklopí zrcátko, pak jde expozice) až po synchronizaci do pomalého času přední/zadní roleta a pod. Laik opravdu nepotřebuje do těchto jemností zasahovat, ovšem znalému uživateli mohou tato „nastavítka“ velmi usnadnit práci.
Jak se s ním fotí
 |
| Ukázky vysokých citlivostí (po kliknutí výřez 800×600), nahoře 1600 ISO, dole 3200 ISO. |
 |
Přiznám se, že jsem poněkud obezřetný stran jásotu nad full frame přístroji a nadále si myslím, že budou tvořit spíš speciální oblast, než aby „převálcovaly APS“. Tento přístroj jsem zkoušel s ne méně než pěti různými objektivy a více méně bezproblémové výsledky jsem získal zatím jen s opticky stabilizovaným objektivem EF 24-105 1:4 . To je objektiv, se kterým se přístroj bude nabízet jako souprava. Nicméně i tento objektiv nekreslil zcela ideálně ostře v rozích na plnou světelnost, slušela mu clona F5,6, lépe F8.0. Určité problémy se ovšem projevily na monitoru, v praxi, na zvětšenině budou zanedbatelné. A nezapomínejme, že zde 24 mm ohnisko je skutečně 24 mm, tedy není zde žádný prodlužovací faktor 1,6x nebo dokonce 2x, jak jsme si u digi zrcadlovek zvykli. Přístroj se přichyluje k vyšším jasovým oblastem, takže stíny vycházejí poměrně hluboké. Rozhodně je to lepší, než kdyby tomu bylo naopak. Velikost snímače projeví své ctnosti při vysokých ISO: moc nechápu, proč se 3200 ISO skrývá pod pojmem „H“ a je ho třeba honit přes setup jako speciální funkci, protože i při takto vysokém ISO je šum zcela zanedbatelný, zatímco u zrcadlovek s APS snímačem je to už problematická citlivost, použitelná jen ve světelné nouzi.
Shrnutí
Canon EOS 5D je bezesporu další přelomový přístroj z dílny Canonu. Momentálně stojí dvakrát víc než jeho příbuzný EOS 20D. Rozhodně ale neodsouvá 20D do starého železa. Netvrdím, že není rozdíl mezi 8 Mpx a 13 Mpx. Tvrdím ale to,že 8 Mpx je už tak vysoko na žebříčku kvality, že to umožňuje plně uplatnit kreativitu.Kvalitou obrazu se EOS 5D blíží slednímu formátu. To je moje domněnka, chtělo by to srovnávací testy. Jsou fotografické úkoly, kdy opravdu potřebujeme maximální kvalitu a pak bude 13 Mpx tohoto přístroje velká přednost. Nemyslím si ale, že půjde o živou fotografii reportážního typu, kdy se uplatňuje hlavně širokoúhlý objektiv. Doménou tohoto přístroje bude spíš klidná, uvážlivá fotografie a hlavním nástrojem střední a delší ohnisko. Přiznám, že tento EOS 5D je teprve druhý „full frame“ s nímž jsem měl to potěšení. Ten nejmenovaný první byl v praxi málo použitelný právě pro své nedostatky kresby v okrajových oblastech. I k tomuto přístroji bude nutno pečlivě volit optiku – rozhodně by nikdo neměl podléhat naději, že do něho strčí cokoli skleněného a kovového, co má náhodou vhodný bajonet a padne mu to pod ruku. Full frame digi bude ještě dlouho jemný a na dobrou optiku zmlsaný panáček, chce své a jsme povinni mu to poskytnout.
Ukázky:
1,2 – objektiv zoom 17-100 mm, 1 při F5.6, 2 při F7.1, obé ISO 100; 3 týž objektiv, ukázka tmavých stínů, týž objektiv při ISO 1250 – přepaly za oknem jsou v podstatě v mezích snesitelnosti; 5 a 6 ukázka pleťovky, dlouhoohniskový zoom; 7 ohnisko 40 mm, clona F7.1, kresba v plné ploše; objektiv, se kterým se aparát prodává, ohnisko 24 mm, dobrá kresba i v rozích, clona 7.1; týž objektiv, clona F 4.0; 10 za stejných podmínek, ukázka zvládnutí dynamického rozsahu.
| 1 |  |
2 |  |
| 3 |  |
4 |  |
| 5 |  |
6 |  |
| 7 |  |
8 |  |
| 9 |  |
10 |  |
Třináctimegová jednooká zrcadlovka s velikostí snímače 24×36 a cenou pod 100 tisíc korun, to je příliš horké zboží na to, abych váhal se zveřejněním prvních zážitků. Firma Megapixel nám laskavě zapůjčila na krátkou dobu jeden kus z první dodávky těchto neobyčejných přístrojů a já spěchám, abych se s vámi podělil o své první dojmy. Berte tuto recenzi jako „hands on“, tedy „měli jsme v ruce“.
Jaký je a komu je určen
|
| |
To podstatné již bylo řečeno. Je to jednooká zrcadlovka v profi třídě, 152x113x75 mm veliká a 895 g těžká (tělo). Tělo je kovové, hledáček prizmatický – a vzhledem k velikosti snímače je obraz veliký, jasný. Malý detail – přístroj nemá vestavěný blesk, jen aktivní sáňky pro systémový blesk nahoře na „střeše“ kapličky pro prisma. Profesionální zrcadlovky vestavený blesk nemívají. Snímač je, jak je obvyklé u Canonu, CMOS. V normálním režimu je přístroj schopen snímat v rozmezí citlivosti 100-1600 ISO citlivost je nastavitelná po1/3 EV, lze nastavit i 50 nebo 3200 ISO. Kompenzaci EV lze nastavit v rozmezí +- 2EV. Ostření je devítibodové, bílou lze navolit z 8 předvoleb nebo ručně. Rozsah závěrky je od 30 sec do 1/8000 sec, lze i delší časy (bulb režim). Samospoušť je 10 nebo 2 sec s možností fixace zrcadla v horní poloze (kvůli eliminaci otřesů). Rychlost sériového fotografování je 3 fps (zvládne až 60 JPEG nebo 17 RAW snímků za sebou). Zapisuje na CompactFlash karty I a II (včetně Microdrive), spojení s PC je přes USB 2.0. V přístroji je 1390 mAh lithium-iontový akumulátor.
Na první pohled byste si tento přístroj mohli splést s modelem 20D. Vypadají velmi podobně, dvacítka je o něco lehčí (770 g) a menší (144 x 106 x 72 mm). Pětka ale má mnohem větší LCD displej (2,5´´ oproti 1,8´´). I další detaily signalizují, že „dvacítka“ je určena méně „profi“ publiku – na rozdíl od ní nemá pětka nabídku přednastavených scénických režimů, je zde strohá nabídka automat/program a další polo a plně manuální režimy. Co je ale důležité, že si lze precizní nastavení pro různé příležitosti doslova namíchat z různých hodnot nastavení bílé, nastavení kontrastu, saturace a expoziční kompenzace. Vyžaduje to ovšem znalosti „jak na to“ a u tohoto přístroje se předpokládá, že to jeho majitel bude umět.
Je to tedy plně profi přístroj? Záleží na tom, co kdo od profi přístroje čeká. I dvacítka umí 5 snímků za vteřinu, kdežto tento jen tři a to je na reportáž málo. Co je ovšem podstatné je to, že pětka není dostatečně „utemovaná“, že tedy nemá tolik pracho a vodovzdorných těsnění, jako plně profesionální EOS-1D .
A když se ještě zmíníme o porovnání s EOS 20D: je třeba mít na paměti, že toto je full frame, tedy přístroj 24×36 mm, takže je třeba zapomenout na „digitální objektivy“ série EF-S, které mají optimalizovanou kresbu jen na menší APS-C rozměr snímače.
Přístroj je mohutný, skvěle se drží v ruce. Také rozložení jeho ovládacích prvků je v podstatě ideální a nenapadá mě, co by se tu mělo „zlepšovat“.
Ovládání a menu
Čímž se dostávám k dalšímu bloku.
Přístroj se skvěle drží v ruce a jednoduše ovládá. Zapíná se páčkou u pravého dolního rohu LCD, která má tři polohy: vypnuto, zapnuto a zapnuto+ ovládání expoziční kompenzace. Za se ovládá velikým plochým kolečkem která je na dosah palce pravé ruky. Druhý roller je nahoře na úchopu poblíž spouště. Těmito dvěma kolečky lze pohodlně ovládat ,mnoho důležitých ovládacích prvků.
Na horní stěně je stavový displej a trojice tlačítek, každé s dvěma funkcemi, přičemž jedna se ovládá jedním a druhá druhým rollerem: AF/WB, režim snímání (single, série, samospoušť) a ISO, a způsob měření a ovládání síly záblesku. Měření je buď z 35 zón, z 8% kolem sředu, z 3,5% kolem středu a z celé středové oblasti.
Pod hranou jsou dvě tlačítka. Jedno, s hvězdičkou, bude zajímat profesionály, protože to lze navolit podle individuálních zvyklostí. Defaultně je to AE/FE lock, tedy uzávěr expozice a ostření: při namáčknutí spouště se blokuje jedno i druhé a stisknutím tohoto tlačítka blokujeme expozici. Lze to ale navolit i opačně, nebo s uzávěrem jen autofokusu anebo s uzávěrem obojího na stisknutí tlačítka. Vedle je tlačítko provolbu zaostřovacích bodů.
Vlevo od LCD jsou čtyři tlačítka. Dvě horní ovládají přístup k menu a „info“, což je informace o aktuálním nastavení (je to rozšířený stavový displej). V režimu prohlížení „menu“ slouží k vstupu do menu prohlížení, info mění režim prohlížení: bez info, se stručnou info, plné info a histogram, přičemž ten lze navolit buď histogram jasů nebo jasů plus rozdělené kanály RGB. JUMP umožní skákat při prohlížení a tradiční „prohlížecí ikona“ nastavuje režim prohlížení Nad a pod LCD jsou tlačítka pro přímý tisk (nahoře) a mazání (dole). V jednom z režimů vidíme i „přepaly“ v podobě pulzujících černých ploch. Osobně bych vítal, kdyby toto zobrazení přepalů bylo na celoplošném obrázku, ale to je opravdu jen drobná výhrada.
Menu zde hraje v podstatě druhé housle, protože vše potřebné nastavujeme přes tlačítka. Ke slovu ale menu přichází,jakmile chceme přístroj jemně ladit. O jednom takovém ladění jsem se už zmínil. Nejsou tu předvolené scény, ale lze si je namíchat z parametrů doostření, kontrastu, sytosti a tónu barvy. Pak se dá volit ne méně než jednadvacet volitelných funkcí, počínaje volbou pro tlačítko SET (je uprostřed velkého plochého voliče na zadní straně), přes redukci šumu při dlouhých expozicích a jemnosti, jako je expozice na dvojí stisknutí spouště (nejdřív se sklopí zrcátko, pak jde expozice) až po synchronizaci do pomalého času přední/zadní roleta a pod. Laik opravdu nepotřebuje do těchto jemností zasahovat, ovšem znalému uživateli mohou tato „nastavítka“ velmi usnadnit práci.
Jak se s ním fotí
| |
| Ukázky vysokých citlivostí (po kliknutí výřez 800×600), nahoře 1600 ISO, dole 3200 ISO. |
| |
Přiznám se, že jsem poněkud obezřetný stran jásotu nad full frame přístroji a nadále si myslím, že budou tvořit spíš speciální oblast, než aby „převálcovaly APS“. Tento přístroj jsem zkoušel s ne méně než pěti různými objektivy a více méně bezproblémové výsledky jsem získal zatím jen s opticky stabilizovaným objektivem EF 24-105 1:4 . To je objektiv, se kterým se přístroj bude nabízet jako souprava. Nicméně i tento objektiv nekreslil zcela ideálně ostře v rozích na plnou světelnost, slušela mu clona F5,6, lépe F8.0. Určité problémy se ovšem projevily na monitoru, v praxi, na zvětšenině budou zanedbatelné. A nezapomínejme, že zde 24 mm ohnisko je skutečně 24 mm, tedy není zde žádný prodlužovací faktor 1,6x nebo dokonce 2x, jak jsme si u digi zrcadlovek zvykli. Přístroj se přichyluje k vyšším jasovým oblastem, takže stíny vycházejí poměrně hluboké. Rozhodně je to lepší, než kdyby tomu bylo naopak. Velikost snímače projeví své ctnosti při vysokých ISO: moc nechápu, proč se 3200 ISO skrývá pod pojmem „H“ a je ho třeba honit přes setup jako speciální funkci, protože i při takto vysokém ISO je šum zcela zanedbatelný, zatímco u zrcadlovek s APS snímačem je to už problematická citlivost, použitelná jen ve světelné nouzi.
Shrnutí
Canon EOS 5D je bezesporu další přelomový přístroj z dílny Canonu. Momentálně stojí dvakrát víc než jeho příbuzný EOS 20D. Rozhodně ale neodsouvá 20D do starého železa. Netvrdím, že není rozdíl mezi 8 Mpx a 13 Mpx. Tvrdím ale to,že 8 Mpx je už tak vysoko na žebříčku kvality, že to umožňuje plně uplatnit kreativitu.Kvalitou obrazu se EOS 5D blíží slednímu formátu. To je moje domněnka, chtělo by to srovnávací testy. Jsou fotografické úkoly, kdy opravdu potřebujeme maximální kvalitu a pak bude 13 Mpx tohoto přístroje velká přednost. Nemyslím si ale, že půjde o živou fotografii reportážního typu, kdy se uplatňuje hlavně širokoúhlý objektiv. Doménou tohoto přístroje bude spíš klidná, uvážlivá fotografie a hlavním nástrojem střední a delší ohnisko. Přiznám, že tento EOS 5D je teprve druhý „full frame“ s nímž jsem měl to potěšení. Ten nejmenovaný první byl v praxi málo použitelný právě pro své nedostatky kresby v okrajových oblastech. I k tomuto přístroji bude nutno pečlivě volit optiku – rozhodně by nikdo neměl podléhat naději, že do něho strčí cokoli skleněného a kovového, co má náhodou vhodný bajonet a padne mu to pod ruku. Full frame digi bude ještě dlouho jemný a na dobrou optiku zmlsaný panáček, chce své a jsme povinni mu to poskytnout.
Ukázky:
1,2 – objektiv zoom 17-100 mm, 1 při F5.6, 2 při F7.1, obé ISO 100; 3 týž objektiv, ukázka tmavých stínů, týž objektiv při ISO 1250 – přepaly za oknem jsou v podstatě v mezích snesitelnosti; 5 a 6 ukázka pleťovky, dlouhoohniskový zoom; 7 ohnisko 40 mm, clona F7.1, kresba v plné ploše; objektiv, se kterým se aparát prodává, ohnisko 24 mm, dobrá kresba i v rozích, clona 7.1; týž objektiv, clona F 4.0; 10 za stejných podmínek, ukázka zvládnutí dynamického rozsahu.
| 1 | |
2 | |
| 3 | |
4 | |
| 5 | |
6 | |
| 7 | |
8 | |
| 9 | |
10 | |
