Nezařazené

Canon EOS 550D (recenze)

Nový model vstupní třídy zrcadlovek Canonu výrobce obnovil za necelý rok. Oba modely, tedy 500D a 550d, se budou nějakou dobu prodávat současně s rozdílem dvou tisíc. V březnu 2010 tělo stojí cca 16, respektive 18 tisíc, zákazník ale má ještě k disposici starší model 450D za 15 tisíc i se setovým objektivem 18-55 a zjednodušený model 1000D za 9 tisíc tělo. Je tedy z čeho vybírat! Soustřeďme se však na 550d a podívejme se na to, s čím Canon po roce přišel.

Jaký je a komu je určen

Na první pohled zpředu rozeznáme 450D, 500D a 550d jen podle ciferného označení. Jde o zrcadlovku vyrobenou z plastu, osazenou zrcadlovým hledáčkem (pentamirror), nikoli hranolem. Přístroj je vybaven snímačem CMOS o velikosti 22.3 x 14.9 mm, proto bajonet přístroje je označen písmenem S. Vyrábějí se k němu objektivy počítané na tento malý rozměr čipu, jež nelze použít v profi řadě “full frame” zrcadlovek Canonu. Naopak ale objektivy vhodné pro full frame lze také použít zde, připomenu, že prodlužovací faktor ohniska objektivu je u těchto čipů 1,6, takže v praxi musíme násobit ohnisko uvedené na obrubě objektivu zhruba jedenapůlkrát. Canon vybočil z trendu směřujícímu k větším fotodiodám na úkor megappixelů a opět navýšil počet světlocitlivých bodů na 18 miliónů efektivních fotodiod. Nicméně změnila se konstrukce mikročoček, které sbírají světlo a soustřeďují je na fotodiodu: nyní jsou čočky těsně na vedle sebe, dřív mezi nimi byla mezera, jejich sběrná účinnost se tedy zvětšila. Zvedl se počet ostřicích bodů na 63 a zlepšil se i systém měření expozice použitím duálního senzoru, který srovnává hodnoty z různé hloubky křemíkové vrstvy a tím zohledňuje rozdíl mezi schopností kratších a delších vln proniknout do křemíku. To už je magie! Rozsah citlivosti zůstal prakticky stejný – od 100 do 12800 v rozšířeném režimu. Zde došlo ke kosmetické změně. Model 500D skrývá vysoká ISO 6400 a 12800 pod označením H1 a H2, aby dal najevo, že za kvalitu se jaksi neručí, kdežto 550d se otevřeně hlásí k 12800 ISO. Vyšší rozlišení se ale projevilo na počtu snímků v sérii. Ta je nepatrně zvýšena na 3,7 snímků za sekundu, ale pořídíme jen 34 fotek v JPEG nebo 6 fotek v RAW oproti 170/9 předchozího režimu – kapacita vyrovnávací paměti se tedy nezvedla a větších fotek se do ní vejde méně. Zůstal stejný i procesor Digic 4. V čem tedy hlavní změna? Trend je ve videu, proto si přístroj rozumí s ultrakapacitními kartami SDXC a je k němu možno připojit mikrofony k pořizování stereozvuku. Video je zde špičkové a dle testů Engadgetu srovnatelné s profi přístrojem Canon EOS 7D. No a změna je i v napájení, přístroj má nový typ akumulátoru a “battery grip”. Jsou podobné, ale stejné nejsou, obvyklá finta, která nutí zákazníka při upgradu dát pryč i rezervní baterky a koupit si nové, známe z praxe výrobců notebooků.

Pro koho je tedy určen: je to zrcadlovka, předpokládá se tedy zájem o vážnější fotografování s využitím výměnné optiky, s cílem dosáhnout optimální kvality obrazu. Pro nahodilé a příležitostné cvakání asi nemá zrcadlovka smysl, to je šikovnější kompakt, který za optimálních světelných podmínek podává obdobné výsledky.

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná páčkou na horní stěně, na ní ještě najdeme vpředu spoušť a hned za ním ovládací kolečko “roller” – přístroje této třídy mají jen jeden roller, takže v určitých případech, například v ručním režimu M, je nutno zapojit do práce i tlačítko “expoziční kompenzace” na zadní stěně přístroje: pak přepínáme funkčnost rolleru, který ve výchozím nastavení ovládá dobu osvitu a stisknutím zmíněného tlačítka se ujme vlády nad ovládáním clony. Hned za rollerem je tlačítko pro ISO, nadále se nedokážu s tímto řešením smířit, změna ISO je často prováděný úkon a štve mě šátrat prstem někde vpředu. Ovládání ISO ale lze přestěhovat dozadu a tím se dostáváme k zadní stěně.

Vpravo od hledáčku je kruhový volič režimů, automat, CA pro začátečníky se zjednodušeným ovládání clony a expoziční kompenzace, dále pak předvolené scény: zde je podstatný “noční portrét”, který aktivuje blesk a používá ho v pomalém čase – velmi užitečná funkce! Zůstal ale onen nesmysl, kdy je při funkci “noční portrét” omezená nabídka menu a co je absurdní, je vypnuté ovládání blesku, nejen volba lamely (zdali má blýsknout po otevřené závěrky nebo PŘED jejím zavřením), ale i síla záblesku. Chápal bych to, kdyby se přístroj v režimu P (program) nechoval jako v režimu Plný automat a nenastavil synchronizační čas 1/60 sec. Pokud tedy chceme fotit v režimu “blesk do pomala”, musíme fotit v režimu Tv nebo Av (priorita času / clony), pak se nám pod ruce “synchronizační čas” neplete.

No a konečně je tu obvyklá sada P A T M, tedy programovaná automatika, priorita clony, priorita doby osvitu a plný manuál. Doplněním je klasický canonský A-DEP, tedy priorita hloubky ostrosti, poněkud čarodějný režim, který si někdy nechtě zapnete a nestačíte se divit – má to optimalizovat expozici s ohledem na rozložení objektů v záběru, aby byly všechny vykreslené ostře.

Při pohledu zezadu spatříme změny oproti předchozímu modelu, i když to nejsou změny převratné. Místo kulatých tlačítek tu najdeme plochá tlačítka a poněkud přeskupená. Hned vedle hledáčku se nastěhovalo tlačítko pro snímání videa ve videorežimu (standardní spouští i v tomto režimu lze fotit), tlačítko slouží k aktivaci “live view”, tedy přímého náhledu při fotografování – pak fotíme nikoli skrz zrcadlový hledáček, ale prostřednictvím LCD, jak se to dělá na kompaktech. Vpravo je “hvězdička”, čili blokace naměřené expozice: s hvězdičkou nabereme expozici a fotíme, dokud zase s hvězdičkou nenabereme jinou. Vpravo od ní, zase pod hranou, je tlačítko pro změnu zaostření – celoplošné, jednobodové s možností přemisťování zaostřovacího bodu.

Na svém místě zůstalo tlačítko pro kompenzaci expozice, to je zde ploché a pod ním je novinka, Q-tlačítko. Tímto tlačítkem se dostaneme do nabídky funkcí na displeji a nemusíme tedy dlouho hledat různé hodnoty funkcí. Něco je zbytečné, například nechápu, kdo by přes Q-tlačítko honil bílou nebo kompenzaci, když na to má extra tlačítka, ale jde tu nastavit projasnění stínů, které je u tohoto modelu poprvé skutečně efektivní, viz níže. Model 500D měl něco podobného přes tlačítko SET. Dále je tu čtyřcestný volič pro pohyb v menu (anebo v Quick Control, viz níže): volič má přiřazené funkce, nahoře WB (nastavení bílé), vpravo volbu autofokusu, dole “picture control” čili volbu ze sad parametrů pro určité scénické situace) a vlevo volba jednotlivé záběry / série / samospoušť. Středové tlačítko je volitelné a lze mu přiřadit m.j. i volbu ISO, jak jsem naznačil výše. Úplně dole je tlačítko pro prohlížení a mazání.

Menu můžeme mít v češtině (“skoro” samozřejmost. Je typického canonského typu, tedy je důsledně voleno na obrazovky a pohybujeme se na ose vlevo – vpravo, tedy nic se neschovává pod dolním okrajem displeje. Náročnější je „setup 3“, kde jsou nastavitelné uživatelské funkce. V tomto oddílu nastavujeme například rozšíření ISO až na 12800, potlačování šumu při dlouhých expozicích a další finesy. Je dobré to prozkoumat s manuálem u ruky.

Jak se s ním fotí Rychlost startu je blesková, to už není třeba u zrcadlovky, byť “startovací”, zdůrazňovat, právě tak jako reakční dobu spouště. Ta je limitována hlavně výkonem autofokusu objektivu a také reakční dobou uživatele, která bývá typicky 1/5 sec, tedy podstatně pomalejší, než je fyzická prodleva spouště. Obrazová kvalita je velmi dobrá a jistě že příjemně překvapí každého, kdo na takovou zrcadlovku přejde z kompaktu.

Nastavení bílé je nadále velmi špatné, v automatickém režimu nedostatečné pro nastavení pro žárovkové osvětlení, nastavení “žárovka” je též dosti bídné a přesné je až ruční podle šedé tabulky:

S tím musíme počítat a nastavení bílé zůstává jednou z mála slabin této modelové řady. Zato se hodně zlepšilo projasňování stínů, to naopak bývala slabina či nedotaženost – teď je to plně použitelná funkce. Na srovnání vidíte vlevo bez vyrovnání stínů, vpravo s vyrovnáním, výmluvný je i histogram, který dokazuje zejména vyrovnání ve středních partiích – přitom expozice zůstala stejná. Snímek bez aplikace si můžete stáhnout ZDE, snímek s aplikací ZDE

Citlivost je zde rozšiřitelná až na 12800. Praxe ukazuje, že citlivost 4000 až 5000 ISO je naprosto dostatečná pro snímání obrázků i za velmi špatných světelných podmínek, takže přístroj v tomto ohledu nabízí značnou rezervu.

Shrnutí Canon EOS 550d přináší drobná příjemná zlepšení v modelové řadě, která začala v nynější podobě modelem 350D v roce 2004. Řada dosáhla takové dokonalosti, že je třeba si klást otázku, co ji odděluje od vyšších tříd, od střední a profi třídy?

přístroje této třídy (a týká se to ji výrobků jiných značek v této třídě) mají plastová, tedy méně odolná těla, takže není záruka, že vydrží oněch 100 tisíc cyklů, zpravidla garantovaných u vyšších modelů. Menší je i odolnost vůči prachu a vlhkosti, je pomalejší a méně rychlý autofokus a je pomalejší sériové focení. I s těmito omezeními lze aparát používat k velmi vážné práci – a jeho obrazové kvality jsou pak definovány především použitou optikou. Proto doporučuji při úvahách o optice myslet dopředu a raději se uskrovnit na cigaretách (to zejména) než na optice – na rozdíl od těla, které morálně zastarává v cyklu cca tří let je optika investice s využitelností v řádu desetiletí.

Ukázky:
1 a 2 rozsah zoomu seťáku 18-55, pamětníci vzpomenopu na záběr “domeček”, 3 ukázka kresby, 4 rozsah jasů, 5 zamračeno, 6 a 7 při 800 ISO, 8 slunce v záběru, 9 a 10 makro, 11 a 12 3200 ISO.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12


Nový model vstupní třídy zrcadlovek Canonu výrobce obnovil za necelý rok. Oba modely, tedy 500D a 550d, se budou nějakou dobu prodávat současně s rozdílem dvou tisíc. V březnu 2010 tělo stojí cca 16, respektive 18 tisíc, zákazník ale má ještě k disposici starší model 450D za 15 tisíc i se setovým objektivem 18-55 a zjednodušený model 1000D za 9 tisíc tělo. Je tedy z čeho vybírat! Soustřeďme se však na 550d a podívejme se na to, s čím Canon po roce přišel.

Jaký je a komu je určen

Na první pohled zpředu rozeznáme 450D, 500D a 550d jen podle ciferného označení. Jde o zrcadlovku vyrobenou z plastu, osazenou zrcadlovým hledáčkem (pentamirror), nikoli hranolem. Přístroj je vybaven snímačem CMOS o velikosti 22.3 x 14.9 mm, proto bajonet přístroje je označen písmenem S. Vyrábějí se k němu objektivy počítané na tento malý rozměr čipu, jež nelze použít v profi řadě “full frame” zrcadlovek Canonu. Naopak ale objektivy vhodné pro full frame lze také použít zde, připomenu, že prodlužovací faktor ohniska objektivu je u těchto čipů 1,6, takže v praxi musíme násobit ohnisko uvedené na obrubě objektivu zhruba jedenapůlkrát. Canon vybočil z trendu směřujícímu k větším fotodiodám na úkor megappixelů a opět navýšil počet světlocitlivých bodů na 18 miliónů efektivních fotodiod. Nicméně změnila se konstrukce mikročoček, které sbírají světlo a soustřeďují je na fotodiodu: nyní jsou čočky těsně na vedle sebe, dřív mezi nimi byla mezera, jejich sběrná účinnost se tedy zvětšila. Zvedl se počet ostřicích bodů na 63 a zlepšil se i systém měření expozice použitím duálního senzoru, který srovnává hodnoty z různé hloubky křemíkové vrstvy a tím zohledňuje rozdíl mezi schopností kratších a delších vln proniknout do křemíku. To už je magie! Rozsah citlivosti zůstal prakticky stejný – od 100 do 12800 v rozšířeném režimu. Zde došlo ke kosmetické změně. Model 500D skrývá vysoká ISO 6400 a 12800 pod označením H1 a H2, aby dal najevo, že za kvalitu se jaksi neručí, kdežto 550d se otevřeně hlásí k 12800 ISO. Vyšší rozlišení se ale projevilo na počtu snímků v sérii. Ta je nepatrně zvýšena na 3,7 snímků za sekundu, ale pořídíme jen 34 fotek v JPEG nebo 6 fotek v RAW oproti 170/9 předchozího režimu – kapacita vyrovnávací paměti se tedy nezvedla a větších fotek se do ní vejde méně. Zůstal stejný i procesor Digic 4. V čem tedy hlavní změna? Trend je ve videu, proto si přístroj rozumí s ultrakapacitními kartami SDXC a je k němu možno připojit mikrofony k pořizování stereozvuku. Video je zde špičkové a dle testů Engadgetu srovnatelné s profi přístrojem Canon EOS 7D. No a změna je i v napájení, přístroj má nový typ akumulátoru a “battery grip”. Jsou podobné, ale stejné nejsou, obvyklá finta, která nutí zákazníka při upgradu dát pryč i rezervní baterky a koupit si nové, známe z praxe výrobců notebooků.

Pro koho je tedy určen: je to zrcadlovka, předpokládá se tedy zájem o vážnější fotografování s využitím výměnné optiky, s cílem dosáhnout optimální kvality obrazu. Pro nahodilé a příležitostné cvakání asi nemá zrcadlovka smysl, to je šikovnější kompakt, který za optimálních světelných podmínek podává obdobné výsledky.

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná páčkou na horní stěně, na ní ještě najdeme vpředu spoušť a hned za ním ovládací kolečko “roller” – přístroje této třídy mají jen jeden roller, takže v určitých případech, například v ručním režimu M, je nutno zapojit do práce i tlačítko “expoziční kompenzace” na zadní stěně přístroje: pak přepínáme funkčnost rolleru, který ve výchozím nastavení ovládá dobu osvitu a stisknutím zmíněného tlačítka se ujme vlády nad ovládáním clony. Hned za rollerem je tlačítko pro ISO, nadále se nedokážu s tímto řešením smířit, změna ISO je často prováděný úkon a štve mě šátrat prstem někde vpředu. Ovládání ISO ale lze přestěhovat dozadu a tím se dostáváme k zadní stěně.

Vpravo od hledáčku je kruhový volič režimů, automat, CA pro začátečníky se zjednodušeným ovládání clony a expoziční kompenzace, dále pak předvolené scény: zde je podstatný “noční portrét”, který aktivuje blesk a používá ho v pomalém čase – velmi užitečná funkce! Zůstal ale onen nesmysl, kdy je při funkci “noční portrét” omezená nabídka menu a co je absurdní, je vypnuté ovládání blesku, nejen volba lamely (zdali má blýsknout po otevřené závěrky nebo PŘED jejím zavřením), ale i síla záblesku. Chápal bych to, kdyby se přístroj v režimu P (program) nechoval jako v režimu Plný automat a nenastavil synchronizační čas 1/60 sec. Pokud tedy chceme fotit v režimu “blesk do pomala”, musíme fotit v režimu Tv nebo Av (priorita času / clony), pak se nám pod ruce “synchronizační čas” neplete.

No a konečně je tu obvyklá sada P A T M, tedy programovaná automatika, priorita clony, priorita doby osvitu a plný manuál. Doplněním je klasický canonský A-DEP, tedy priorita hloubky ostrosti, poněkud čarodějný režim, který si někdy nechtě zapnete a nestačíte se divit – má to optimalizovat expozici s ohledem na rozložení objektů v záběru, aby byly všechny vykreslené ostře.

Při pohledu zezadu spatříme změny oproti předchozímu modelu, i když to nejsou změny převratné. Místo kulatých tlačítek tu najdeme plochá tlačítka a poněkud přeskupená. Hned vedle hledáčku se nastěhovalo tlačítko pro snímání videa ve videorežimu (standardní spouští i v tomto režimu lze fotit), tlačítko slouží k aktivaci “live view”, tedy přímého náhledu při fotografování – pak fotíme nikoli skrz zrcadlový hledáček, ale prostřednictvím LCD, jak se to dělá na kompaktech. Vpravo je “hvězdička”, čili blokace naměřené expozice: s hvězdičkou nabereme expozici a fotíme, dokud zase s hvězdičkou nenabereme jinou. Vpravo od ní, zase pod hranou, je tlačítko pro změnu zaostření – celoplošné, jednobodové s možností přemisťování zaostřovacího bodu.

Na svém místě zůstalo tlačítko pro kompenzaci expozice, to je zde ploché a pod ním je novinka, Q-tlačítko. Tímto tlačítkem se dostaneme do nabídky funkcí na displeji a nemusíme tedy dlouho hledat různé hodnoty funkcí. Něco je zbytečné, například nechápu, kdo by přes Q-tlačítko honil bílou nebo kompenzaci, když na to má extra tlačítka, ale jde tu nastavit projasnění stínů, které je u tohoto modelu poprvé skutečně efektivní, viz níže. Model 500D měl něco podobného přes tlačítko SET. Dále je tu čtyřcestný volič pro pohyb v menu (anebo v Quick Control, viz níže): volič má přiřazené funkce, nahoře WB (nastavení bílé), vpravo volbu autofokusu, dole “picture control” čili volbu ze sad parametrů pro určité scénické situace) a vlevo volba jednotlivé záběry / série / samospoušť. Středové tlačítko je volitelné a lze mu přiřadit m.j. i volbu ISO, jak jsem naznačil výše. Úplně dole je tlačítko pro prohlížení a mazání.

Menu můžeme mít v češtině (“skoro” samozřejmost. Je typického canonského typu, tedy je důsledně voleno na obrazovky a pohybujeme se na ose vlevo – vpravo, tedy nic se neschovává pod dolním okrajem displeje. Náročnější je „setup 3“, kde jsou nastavitelné uživatelské funkce. V tomto oddílu nastavujeme například rozšíření ISO až na 12800, potlačování šumu při dlouhých expozicích a další finesy. Je dobré to prozkoumat s manuálem u ruky.

Jak se s ním fotí Rychlost startu je blesková, to už není třeba u zrcadlovky, byť “startovací”, zdůrazňovat, právě tak jako reakční dobu spouště. Ta je limitována hlavně výkonem autofokusu objektivu a také reakční dobou uživatele, která bývá typicky 1/5 sec, tedy podstatně pomalejší, než je fyzická prodleva spouště. Obrazová kvalita je velmi dobrá a jistě že příjemně překvapí každého, kdo na takovou zrcadlovku přejde z kompaktu.

Nastavení bílé je nadále velmi špatné, v automatickém režimu nedostatečné pro nastavení pro žárovkové osvětlení, nastavení “žárovka” je též dosti bídné a přesné je až ruční podle šedé tabulky:

S tím musíme počítat a nastavení bílé zůstává jednou z mála slabin této modelové řady. Zato se hodně zlepšilo projasňování stínů, to naopak bývala slabina či nedotaženost – teď je to plně použitelná funkce. Na srovnání vidíte vlevo bez vyrovnání stínů, vpravo s vyrovnáním, výmluvný je i histogram, který dokazuje zejména vyrovnání ve středních partiích – přitom expozice zůstala stejná. Snímek bez aplikace si můžete stáhnout ZDE, snímek s aplikací ZDE

Citlivost je zde rozšiřitelná až na 12800. Praxe ukazuje, že citlivost 4000 až 5000 ISO je naprosto dostatečná pro snímání obrázků i za velmi špatných světelných podmínek, takže přístroj v tomto ohledu nabízí značnou rezervu.

Shrnutí Canon EOS 550d přináší drobná příjemná zlepšení v modelové řadě, která začala v nynější podobě modelem 350D v roce 2004. Řada dosáhla takové dokonalosti, že je třeba si klást otázku, co ji odděluje od vyšších tříd, od střední a profi třídy?

přístroje této třídy (a týká se to ji výrobků jiných značek v této třídě) mají plastová, tedy méně odolná těla, takže není záruka, že vydrží oněch 100 tisíc cyklů, zpravidla garantovaných u vyšších modelů. Menší je i odolnost vůči prachu a vlhkosti, je pomalejší a méně rychlý autofokus a je pomalejší sériové focení. I s těmito omezeními lze aparát používat k velmi vážné práci – a jeho obrazové kvality jsou pak definovány především použitou optikou. Proto doporučuji při úvahách o optice myslet dopředu a raději se uskrovnit na cigaretách (to zejména) než na optice – na rozdíl od těla, které morálně zastarává v cyklu cca tří let je optika investice s využitelností v řádu desetiletí.

Ukázky:
1 a 2 rozsah zoomu seťáku 18-55, pamětníci vzpomenopu na záběr “domeček”, 3 ukázka kresby, 4 rozsah jasů, 5 zamračeno, 6 a 7 při 800 ISO, 8 slunce v záběru, 9 a 10 makro, 11 a 12 3200 ISO.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12


Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: