|
Už mockrát mi nadávali kvůli slovu „poloprofesionální“ a měli pravdu. Zkrátka, je začátečnická třída, to je dnes u Canonu dejme tomu EPS 1000D, pak je střední třída, a to je jak 40D, tak i 50D no a pak je profi třída. Vtip je v tom, že kdyby profci měli před dvěma, třemi lety tuhle padesátku, skákali by metr osmdesát do výšky radostí.
Jaký je a komu je určen O vzhledu nemá smysl se rozepisovat, je to klasická zrcadlovka, velmi důkladná, hořčíková s hranolovým hledáčkem. Jediné co bych vytkl (a nejsem sám, jak zjišťuji) je trapný design kruhového voliče funkcí, který vypadá, jako kdyby ho přestěhovali z nějaké ruské Smeny z roku 1963. Ale to je opravdu jen piha na kráse tohoto přístroje. Ovládání a menu Režimy snímání se nastavují na kruhovém voliči vlevo od hledáčku – jeho design jsme už pomlouvali v úvodní části. Zde je obvyklá čtveřice P, Tv (priorita času), Av (priorita clony) a M, dále pak obvyklá canonská volba A-DEP, to je automatické nastavení clony na hloubku ostrosti, která je vhodná pro aktuální scénu. Vysvětlím: vpředu máte křoví, vzadu dům, automatika to rozpozná a nastaví clonu a ostření tak, aby hloubka ostrosti zasáhla od křoví k domu. V tomto režimu je dobře mít citlivost ISO nastavenou na AUTO (pokud si vše nechceme hlídat sami) – jelikož ve velkém rozpětí vzdáleností přístroj nastavuje vysoká clonová čísla (malý clonový otvor) na odpovídající délku osvitu – a automatika pak nastaví vyšší ISO, aby délka osvitu byla v oblasti „udržitelných“ časů. Kdo si na to zvykne, ocení. Pak následují dvě volby uživatelských nastavení (C1 a C2, zde si nastavíme často používané speciality. Na druhou stranu od PTAM je volba CA. To je novinka, totiž pomůcka pro lidi, kteří chtějí fotit sofistikovaně a nedovedou to. Místo aby se starali o clonu (a tudíž o hloubku ostrosti), v režimu CA po aktivaci joystickem na zadní stěně se na displeji objeví speciální nabídka, kde jsou dva jezdce, pozadí rozmazané/ostřejší a snímek světlejší/tmavší. Tmavší samozřejmě znamená expoziční kompenzaci do mínusu, světlejší do plusu. Následují běžné scénické režimy – první je portrét, zde stojí za zmínku, že se přepne na pomalé sériové focení. To je při snímání portrétů užitečné, ty další snímky v sérii mohou být ostřejší a navíc se mění i výraz tváře. Následuje krajina, makro a hlavně sport, zde se nastaví průběžné ostření a vysokorychlostní série. Po něm přijde noční portrét – to je blesk do pomalého času a „blesk vypnutý“, to je automat, který však neaktivuje při snížených podmínkách blesk, zato nastaví ISO podle situace bez ohledu na to, jaké ISO je natvrdo nastavené pro kreativní režimy PTAM. Na pravé straně hledáčku je stavový displej , ve tmě osvítitelný na pokyn tlačítka „žárovka“. Dále je tu trojice tlačítek, spojená s předním rollerem a zadním ovládacím kolečkem. První ovlivňuje režim měření expozice a nastavení bílé, druhé autofokus a režim řízení (drive) a třetí ISO a kompenzaci blesku. Na zadní stěně toho už moc není. Pod horní hranou vlevo je tlačítko pro menu a pro live view, vpravo tlačítko pro aktivaci autofokusu, „hvězdička“ pro zablokování aktuální hodnoty expozice a tlačítko pro změnu a ovládání ostřicího bodu. K tomu prostřednímu tlačítku: jím dosáhneme toho, že si zablokujeme expozici po naměření typické oblasti ve scéně a i když pak pohneme aparátem a změníme záběr, expozice se nezmění až do stisknutí spouště. Pokud bychom chtěli takto naměřenou expozici držet, musíme hvězdičku tisknout dál. Vpravo od displeje je joystick, používaný pro nastavení zaostřovacího bodu a pohyb v menu, stiskem joysticku potvrzujeme volbu. Podobnou funkci v režimu menu má i velké volicí kolečko na zadní stěně. Pod displejem jsou tlačítka pro zobrazení nafocených obrázků, koš, INFO (režim displeje, zobrazení, lze ale navolit i zobrazení parametrů obrázku) a pak Picture Style, další obvyklá canonská fíčura – jde v podstatě o jemné ladění scény pro určité situace. Josu „předladěné“, můžeme parametry měnit, například kontrast, živost barev, stupeň doostření. Jeden picture style je černobílý a tři pozice uživatelské, zde si namixujeme cokoli si přejeme. Poslední tlačítko je FUNC. Defaultně ovládá jas displeje, nicméně mi připadá, že mít na jas displeje tlačítko je zbytečný luxus. V menu Fn oddíl IV. kapitola 7 je volba z pěti možností, mně připadá nejrozumnější volba možností živého náhledu, tedy snímání přes displej. Menu je přehledné, pěkně řešené. Fotomenu má jen dvě obrazovky, zde je důležité uživatelské nastavení WB na druhé obrazovce: jde o volbu korekce bílé podle nafoceného snímku. Ta se dělá velmi jednoduše, nafotíme něco neutrálního, nejlépe bílou zeď, schválíme jako volbu a je nastaveno. Podstatný je však oblast C.Fn, tedy předposlední ikonka. Zde jsou čtyři oblasti, expozice, snímek, autofokus/pohon a obsluha/jiné. Tak to dělá Canon. Předchozí obrazovky jsou zjednodušené na minimum a vše složité je nasypáno sem. Bez manuálu u ruky tady neobstojíme. Jen tak dojdeme k poznání, že bezpečný posun (C.Fn I/6) znamená automatická korekce nastavení expozice v režimech Tv a Av nebo že priorita zvýraznění tónu (II./3)je posun generování obrazu do oblasti vyšších jasových hodnot a že optimalizace jasu je d-lighting. Poslední ikonka umožní nakrmit uživatelská menu C1 a C2 – takže získáme podle vlastního přání opravdu jen to co potřebujeme, takže vlastně „normální menu“ potřebovat nebudeme. Mohlo by platit „ukaž mi své uživatelské menu a já ti řeknu co víš o fotografické technice“. Já bych pohořel, nemám tam nic, protože musím foťák vrátit… 🙁 Jak se s ním fotí
Rozdíl ovšem není ohromující. D-lighting má čtyři stupně (tedy – včetně „vypnuto“, ale platí zase totéž – rozdíly zásadní nejsou:  Live view je funkce, na kterou slýchám různé názory. Základem úspěchu práce s live view u tohoto fotoaparátu je doslova skvělý LCD displej. Ten samozřejmě není výklopný (/má tři palce úhlopříčku), nicméně je dobře čitelný i z velmi ostrých úhlů, takže focení od země nebo nad hlavou či z boku není problém. Vysoká citlivost – Canon významně posunul horní hranici. Snímky do 2000 ISO jsou bez větších problémů, nicméně ta kýžená meta 12800 pod hlavičkou H2 je skutečně jen nouzovka. Ale aby bylo rozuměno, už tím, že výrobce zavedl rozšířené citlivosti H1 a H2 naznačuje, že jsou bez záruky. Samo 3200 je velmi dostačující citlivost pro fotografování za snížené hladiny osvětlení. Vyvážení bílé je i v automatickém režimu velmi uspokojivé. Velmi jednoduchá procedura ručního nastavení bílé ovšem pomůže i při problematických mixech světel o různé hodnotě. Shrnutí Pro a proti:
Ukázky:
|
Vzhledově je skutečně identický s modelem 40D, má ovšem zásadní změny uvnitř. Někdejších dese mega je navýšeno na 15 miliónů pixelů, snímač je překonstruován, má jiné fotodiody a sběrné čočky nad nimi. Nový je procesor DIGIC, který umí hodně věcí například zaznamenávat RAW nejen v plném rozlišení, ale také v 7,1 Mpx a 3,8 Mpx, to je velmi zajímavé řešení. Procesorr taky umí vyždímat víc informace, což se projevuje navýšením ISO. V základním rozsahu jde od 100 do 3200, v rozšířeném do 3200 a 12800. Redukce šumu je čtyřstupňová, taktéž d-lighting. Úplně jiný je LCD displej, sice nadále třípalcový, ovšem má 920 tisíc bodů a už na první pohled je to vidět na grafice menu a ovládacích prvků. Přibyl i HDMI výstup pro televizory s vysokým rozlišením. Vylepšený je i live view, nyní má volbu rychlého módu a „live view“, kdy se ostří na principu měření kontrastu na čipu: to umožňuje i rozpoznávání tváře. 
Ovládání je v podstatě totožné u všech modelů vyšší třídy Canonu. Přístroj se zapíná páčkou u spodní hrany přístroje, přičemž páčka má tři polohy: OFF, ON a ON s odkazem na ploché ovládací kolečko. Pokud páčku přepneme do této polohy, ovládací kolečko v zásadě slouží k ovládání expoziční kompenzace, v režimu MANUAL pak k ovládání clony (jako skoro vše lze i toto změnit v uživatelských nastaveních). 
|
Už mockrát mi nadávali kvůli slovu „poloprofesionální“ a měli pravdu. Zkrátka, je začátečnická třída, to je dnes u Canonu dejme tomu EPS 1000D, pak je střední třída, a to je jak 40D, tak i 50D no a pak je profi třída. Vtip je v tom, že kdyby profci měli před dvěma, třemi lety tuhle padesátku, skákali by metr osmdesát do výšky radostí.
Jaký je a komu je určen O vzhledu nemá smysl se rozepisovat, je to klasická zrcadlovka, velmi důkladná, hořčíková s hranolovým hledáčkem. Jediné co bych vytkl (a nejsem sám, jak zjišťuji) je trapný design kruhového voliče funkcí, který vypadá, jako kdyby ho přestěhovali z nějaké ruské Smeny z roku 1963. Ale to je opravdu jen piha na kráse tohoto přístroje. Ovládání a menu Režimy snímání se nastavují na kruhovém voliči vlevo od hledáčku – jeho design jsme už pomlouvali v úvodní části. Zde je obvyklá čtveřice P, Tv (priorita času), Av (priorita clony) a M, dále pak obvyklá canonská volba A-DEP, to je automatické nastavení clony na hloubku ostrosti, která je vhodná pro aktuální scénu. Vysvětlím: vpředu máte křoví, vzadu dům, automatika to rozpozná a nastaví clonu a ostření tak, aby hloubka ostrosti zasáhla od křoví k domu. V tomto režimu je dobře mít citlivost ISO nastavenou na AUTO (pokud si vše nechceme hlídat sami) – jelikož ve velkém rozpětí vzdáleností přístroj nastavuje vysoká clonová čísla (malý clonový otvor) na odpovídající délku osvitu – a automatika pak nastaví vyšší ISO, aby délka osvitu byla v oblasti „udržitelných“ časů. Kdo si na to zvykne, ocení. Pak následují dvě volby uživatelských nastavení (C1 a C2, zde si nastavíme často používané speciality. Na druhou stranu od PTAM je volba CA. To je novinka, totiž pomůcka pro lidi, kteří chtějí fotit sofistikovaně a nedovedou to. Místo aby se starali o clonu (a tudíž o hloubku ostrosti), v režimu CA po aktivaci joystickem na zadní stěně se na displeji objeví speciální nabídka, kde jsou dva jezdce, pozadí rozmazané/ostřejší a snímek světlejší/tmavší. Tmavší samozřejmě znamená expoziční kompenzaci do mínusu, světlejší do plusu. Následují běžné scénické režimy – první je portrét, zde stojí za zmínku, že se přepne na pomalé sériové focení. To je při snímání portrétů užitečné, ty další snímky v sérii mohou být ostřejší a navíc se mění i výraz tváře. Následuje krajina, makro a hlavně sport, zde se nastaví průběžné ostření a vysokorychlostní série. Po něm přijde noční portrét – to je blesk do pomalého času a „blesk vypnutý“, to je automat, který však neaktivuje při snížených podmínkách blesk, zato nastaví ISO podle situace bez ohledu na to, jaké ISO je natvrdo nastavené pro kreativní režimy PTAM. Na pravé straně hledáčku je stavový displej , ve tmě osvítitelný na pokyn tlačítka „žárovka“. Dále je tu trojice tlačítek, spojená s předním rollerem a zadním ovládacím kolečkem. První ovlivňuje režim měření expozice a nastavení bílé, druhé autofokus a režim řízení (drive) a třetí ISO a kompenzaci blesku. Na zadní stěně toho už moc není. Pod horní hranou vlevo je tlačítko pro menu a pro live view, vpravo tlačítko pro aktivaci autofokusu, „hvězdička“ pro zablokování aktuální hodnoty expozice a tlačítko pro změnu a ovládání ostřicího bodu. K tomu prostřednímu tlačítku: jím dosáhneme toho, že si zablokujeme expozici po naměření typické oblasti ve scéně a i když pak pohneme aparátem a změníme záběr, expozice se nezmění až do stisknutí spouště. Pokud bychom chtěli takto naměřenou expozici držet, musíme hvězdičku tisknout dál. Vpravo od displeje je joystick, používaný pro nastavení zaostřovacího bodu a pohyb v menu, stiskem joysticku potvrzujeme volbu. Podobnou funkci v režimu menu má i velké volicí kolečko na zadní stěně. Pod displejem jsou tlačítka pro zobrazení nafocených obrázků, koš, INFO (režim displeje, zobrazení, lze ale navolit i zobrazení parametrů obrázku) a pak Picture Style, další obvyklá canonská fíčura – jde v podstatě o jemné ladění scény pro určité situace. Josu „předladěné“, můžeme parametry měnit, například kontrast, živost barev, stupeň doostření. Jeden picture style je černobílý a tři pozice uživatelské, zde si namixujeme cokoli si přejeme. Poslední tlačítko je FUNC. Defaultně ovládá jas displeje, nicméně mi připadá, že mít na jas displeje tlačítko je zbytečný luxus. V menu Fn oddíl IV. kapitola 7 je volba z pěti možností, mně připadá nejrozumnější volba možností živého náhledu, tedy snímání přes displej. Menu je přehledné, pěkně řešené. Fotomenu má jen dvě obrazovky, zde je důležité uživatelské nastavení WB na druhé obrazovce: jde o volbu korekce bílé podle nafoceného snímku. Ta se dělá velmi jednoduše, nafotíme něco neutrálního, nejlépe bílou zeď, schválíme jako volbu a je nastaveno. Podstatný je však oblast C.Fn, tedy předposlední ikonka. Zde jsou čtyři oblasti, expozice, snímek, autofokus/pohon a obsluha/jiné. Tak to dělá Canon. Předchozí obrazovky jsou zjednodušené na minimum a vše složité je nasypáno sem. Bez manuálu u ruky tady neobstojíme. Jen tak dojdeme k poznání, že bezpečný posun (C.Fn I/6) znamená automatická korekce nastavení expozice v režimech Tv a Av nebo že priorita zvýraznění tónu (II./3)je posun generování obrazu do oblasti vyšších jasových hodnot a že optimalizace jasu je d-lighting. Poslední ikonka umožní nakrmit uživatelská menu C1 a C2 – takže získáme podle vlastního přání opravdu jen to co potřebujeme, takže vlastně „normální menu“ potřebovat nebudeme. Mohlo by platit „ukaž mi své uživatelské menu a já ti řeknu co víš o fotografické technice“. Já bych pohořel, nemám tam nic, protože musím foťák vrátit… 🙁 Jak se s ním fotí
Rozdíl ovšem není ohromující. D-lighting má čtyři stupně (tedy – včetně „vypnuto“, ale platí zase totéž – rozdíly zásadní nejsou: Live view je funkce, na kterou slýchám různé názory. Základem úspěchu práce s live view u tohoto fotoaparátu je doslova skvělý LCD displej. Ten samozřejmě není výklopný (/má tři palce úhlopříčku), nicméně je dobře čitelný i z velmi ostrých úhlů, takže focení od země nebo nad hlavou či z boku není problém. Vysoká citlivost – Canon významně posunul horní hranici. Snímky do 2000 ISO jsou bez větších problémů, nicméně ta kýžená meta 12800 pod hlavičkou H2 je skutečně jen nouzovka. Ale aby bylo rozuměno, už tím, že výrobce zavedl rozšířené citlivosti H1 a H2 naznačuje, že jsou bez záruky. Samo 3200 je velmi dostačující citlivost pro fotografování za snížené hladiny osvětlení. Vyvážení bílé je i v automatickém režimu velmi uspokojivé. Velmi jednoduchá procedura ručního nastavení bílé ovšem pomůže i při problematických mixech světel o různé hodnotě. Shrnutí Pro a proti:
Ukázky:
|
