Po čtrnácti měsících nastupuje nový model „low end“ zrcadlovek Canon. Na první pohled rozeznatelný jen podle čísla modelu, nový model nabízí celou řadu novinek. Nejsou revoluční, ty samozřejmě nelze s ohledem na současný vysoký standard hned tak brzy čekat. Jsou to spíš drobná a vítaná vylepšení. Pojďme se s nimi seznámit.
Jaký je a komu je určen
Připomenu, že jde o jednookou zrcadlovku se zrcadlovým hledáčkem (tzv. pentamirror) s výměnnými objektivy s bajonetem Canon EOS EF a EF-S (uchycení EF-S znamená, že jde o objektivy počítané na „malý čip“, nelze je použít v plnoformátových digitálních a v kinofilmových zrcadlovkách).
Přístroj je vybaven snímačem CMOS o velikosti 22.3 x 14.9 mm s 15,1 milióny efektivních snímacích bodů – to je první změna oproti předchozímu modelu 450D, který jich měl „jen 12,2. Přístroj pak nabízí tři rozměry obrázků, 4752 x 3168, 3456 x 2304 a 2353 x 1568 bodů, abyste to nemuseli počítat, tak v poměru stran 3:2, používaném na kinofilmu – ale také na pohlednicích 10×15 cm. Citlivost je nastavitelná v rozsahu 100 až 3200 ISO, v rozšířeném módu až 6400 a 12800 ISO. To je druhé významné navýšení užitné hodnoty. Zásluhu o mnohá zlepšení má nový procesor Digic 4, který najdeme i v zrcadlovkách vyšší třídy, 50D a 5D MkII. Ten se stará i o rychlost sériového focení 3,4 fps.
Autofokus je devítibodový, stejně jako v modelu 450D.
Přístroj má vestavěný blesk o stejném výkonu jako předchozí model, tedy dosah cca 13 m při 100 ISO. Do aktivní patice lze vložit odpovídající externí blesk.
Měření je buď zónové (vyhodnocuje se 35 oblastí z plochy snímku) nebo s preferencí středu nebo bodové.
Video je další vymoženost přístroje – má vysoké rozlišení 1920×1080, tedy jde o GD video, leč 20 snímků/sec, v nižším rozlišení 1280×720 se dostáváme na 30 fps. Záznam je na SD / SDHC vysokokapacitní karty. Napájení je z akumulátoru Canon 1050mAh Li-Ion. Přístroj váží 520 g a měří na chlup stejně jako 450 D, totiž 129 x 98 x 62 mm.
Ovládání a menu /řístroj se zapíná páčkou na horní stěně_ na ní najdeme vpředu spoušť a hned za ním ovládací kolečko „roller“ – přístroje této třídy mají jen jeden roller, takže v určitých případech, například v ručním režimu M, je nutno zapojit do práce i tlačítko „expoziční kompenzace“ na zadní stěně přístroje: pak přepínáme funkčnost rolleru, klterý ve výchozím nastavení ovládá dobu osvitu a stisknutím zmíněného tlačítka se ujme vlády nad ovládáním clony.
Hned za rollerem je tlačítko pro ISO. Tak je to i na modelu 450 D, přiznám se, že jsem si na to zcela nezvykl a želím řešení předchozích modelů, kde ISO bylo spolu s WB na zadní stěně. Myslím, že z ergonomického hlediska je toho na malé ploše nahoře až moc.
Vpravo od hledáčku je kruhový volič režimů, automat, CA pro začátečníky se zjednodušeným ovládání clony a expoziční kompenzace, dále pak předvolené scény: zde je podstatný „noční portrét“, který aktivuje blesk a používá ho v pomalém čase – velmi užitečná funkce! Přijde mi ale komické, že i při funkci „noční portrét“ je značně omezená nabídka menu a je vypnuté… ovládání blesku, nejen volba lamely (zdali má blýsknout po otevřené závěrky nebo PŘED jejím zavřením), ale i síla záblesku, to se mi zdá značně nedomyšlené.
No a konečně je tu obvyklá sada P A T M, tedy programovaná automatika, priorita clony, priorita doby osvitu a plný manuál. Doplněním je klasický canonský A-DEP, tedy priorita hloubky ostrosti, poněkud čarodějný režim, který si někdy nechtě zapnete a nestačíte se divit – má to optimalizovat expozici s ohledem na rozložení objektů v záběru, aby byly všechny vykreslené ostře.
Na zadní stěně shora máme „hvězdičku“, tedy zařízení, která nám fixuje nastavenou expozici a volbu zaostřovacího bodu. Vlevo od hledáčku je vstup do menu a nastavení režimu displeje, hlavně tedy vypnutí a zapnutí Quick Control, o němž půjde řeč níže. Vedle nádherného třípalcového LCD s 920 tisíci body je vpravo tlačítko pro expoziční kompenzaci, pro zapnutí přímého náhledu (lze volit i vyhledávání obličeje), dále je tu čtyřcestný volič pro pohyb v menu (anebo v Quick Control, viz níže): volič má přiřazené funkce, nahoře WB (nastavení bílé), vpravo volbu autofokusu, dole „picture control“ čili volbu ze sad parametrů pro určité scénické situace) a vlevo volba jednotlivé záběry / série / samospoušť.
Úplně dole je tlačítko pro prohlížení a mazání.
Menu můžeme mít v češtině („skoro“ samozřejmost. Je typického canonského typu, tedy je důsledně voleno na obrazovky a pohybujeme se na ose vlevo – pravo, tedy nic se neschovává pod dolním okrajem displeje. Hlavolamy žádné, jen drobátko v předposledním (setup 3) kde najdeme uživatelské funkce. V tomto oddílu nastavujeme například rozšíření ISO až na 12800, potlačování šumu při dlouhých expozicích a další finesy – není úkolem recenzenta suplovat manuál, nicméně vřele doporučuji tuto pasáž bedlivě prostudovat v uživatelské příručce.
Ovládací panel „Quick Control“ je příjemné zjednodušení obsluhy. Tlačítkem DISP ho zapneme a pak slouží fakticky jako stavový displej – vidíme na něm, co máme nastaveno. Tlačítkem SET (uprostřed čtyřcestného voliče) ho aktivujeme a pak čtyřcestným voličem se můžeme procházet funkcemi a volit parametry, aniž by bylo nutno vstoupit do menu. Z hlediska obsluhy je to významné ulehčení práce.
Sumárně vzato, přístroj je velmi snadno ovladatelný a má vrstvy jak pro začátečníky, tak pro pokročilé uživatele.
Jak se s ním fotí
Rychlost startu je blesková, na to jsou uživatelé zrcadlovek zvyklí. Přístroj jsem zkoušel 14 dní, se standardním setovým objektivem 18-55 IS i se špičkovými objektivy třídy L. Setový objektiv vcelku splnil očekávání, pochopitelně že L objektivy jsou lepší, ovšem je na pováženou, když objektiv stojí třikrát víc než tělo. Obrazová kvalita je velmi dobrá a jistě že příjemně překvapí každého, kdo na takovou zrcadlovku přejde z kompaktu.
Nastavení bílé nepřináší žádná překvapení – podle očekávání je automatické při žárovkovém osvětlení velmi slabé, předvolba „žárovka“ vede ke značně načervenalé fotce a teprve ruční nastavení odpovídá realitě.
 |
 |
| Legendy snad netřeba, vlevo nahoře automat, vpravo nahoře je předvolba „žárovka“ a vpravo ruční nastavení bílé. To se dělá velmi snadno – uděláme referenční snímek nějaké barevně neutrální předlohy (na př. bílá zeď) a tento snímek volíme jako „mustr“ pro ruční WB. Potom je samozřejmě nutno nastavit WB na režim „ruční“. Přístroj si nastavení pamatuje – a pozor, platí pochopitelně jen pro danou konkrétní situaci! |
 |
Citlivost je zde rozšiřitelná až na 12800. Praxe ukazuje, že citlivost 4000 až 5000 ISO je naprosto dostatečná pro snímání obrázků i za velmi špatných světelných podmínek, takže přístroj v tomto ohledu nabízí značnou rezervu. Při ISO 6400 je značný rozdíl v míře šumu v osvětlených a zastíněných částech, viz ukázku, vlevo samozřejmě světlo, vpravo stín:
Nicméně i 12800 ISO je použitelná citlivost – na proklik uvidíte celý obrázek. V této souvislosti nutno podotknout, že s tak vysokými citlivosti mají problém i full frame zrcadlovky (se snímačem kinofilmového formátu) a troufnu si tvrdit, že úroveň šumu a z ní vycházející použitelnost obrazu jevíce méně na podobné úrovni.
V menu lze nastavit i zmírnění šumu při vysokých ISO, funkce pracuje dobře, bez zásahu do kresby.
Vlevo je omezený šum, vpravo je funkce vypnuta – v základním nastavení je nastavená na standardní výkon.
Optimalizace jasu je obdoba „digitálního fleshe“ používaného v jiných modelech jiných výrobců, jde o zmírnění rozdílu mezi jasem a stíny. Lze říci, že tento model dosáhl více méně rozumného kompromisu – když je totiž tato funkce jaksi přepepřena, vede to k vysokému šumu a nepřirozeným barvám v postižených upravených oblastech. Zde je vše drženo v rozumné míře. I tuto funkci lze vypnout, v základním nastavení, podobně jako při omezování šumu, pracuje jaksi na volnoběh.
Shrnutí
Canon EOS 500D je jednooká zrcadlovka „lidové třídy“, patnáctimegová s procesorem poslední generace, vybavená přímým náhledem a funkcí videa. Je pohodlně ovladatelná, skladná a lehká. Vybavená setovým objektivem stojí cca 24 tisíc. Jejího předchůdce 450 D dostanete o 7 tisíc levněji, to je myslím jediné, co je na pováženou – zdali odstup obou modelů odpovídá cenovému skoku. A to se nebudu rozepisovat o modelu 1000D, který i s objektivem stojí 13 tisíc, což je skoro polovina. Ale to jsou věci, které si musí každý rozmyslet sám. Omezím se na sdělení, že přístroj je plně na výši doby, splní veškerá očekávání a lze čekat, že jeho morální životnost bude dlouhá, jelikož do nástupu skutečně výkonných procesorů s inteligentním zpracováním obrazu nelze velké převraty čekat. Hlavním rivalem je samozřejmě Nikon D5000
Pro a proti:
Pro:
Vysoký výkon
snadná ovladatelnost
|
Proti:
nic podstatného
|
|
Ukázky:
| 1 |
 |
2 |
 |
| 3 |
 |
4 |
 |
| 5 |
 |
6 |
 |
| 7 |
 |
8 |
 |
| 9 |
 |
10 |
 |
| 11 |
 |
12 |
 |
Po čtrnácti měsících nastupuje nový model „low end“ zrcadlovek Canon. Na první pohled rozeznatelný jen podle čísla modelu, nový model nabízí celou řadu novinek. Nejsou revoluční, ty samozřejmě nelze s ohledem na současný vysoký standard hned tak brzy čekat. Jsou to spíš drobná a vítaná vylepšení. Pojďme se s nimi seznámit.
Jaký je a komu je určen
Připomenu, že jde o jednookou zrcadlovku se zrcadlovým hledáčkem (tzv. pentamirror) s výměnnými objektivy s bajonetem Canon EOS EF a EF-S (uchycení EF-S znamená, že jde o objektivy počítané na „malý čip“, nelze je použít v plnoformátových digitálních a v kinofilmových zrcadlovkách).
Přístroj je vybaven snímačem CMOS o velikosti 22.3 x 14.9 mm s 15,1 milióny efektivních snímacích bodů – to je první změna oproti předchozímu modelu 450D, který jich měl „jen 12,2. Přístroj pak nabízí tři rozměry obrázků, 4752 x 3168, 3456 x 2304 a 2353 x 1568 bodů, abyste to nemuseli počítat, tak v poměru stran 3:2, používaném na kinofilmu – ale také na pohlednicích 10×15 cm. Citlivost je nastavitelná v rozsahu 100 až 3200 ISO, v rozšířeném módu až 6400 a 12800 ISO. To je druhé významné navýšení užitné hodnoty. Zásluhu o mnohá zlepšení má nový procesor Digic 4, který najdeme i v zrcadlovkách vyšší třídy, 50D a 5D MkII. Ten se stará i o rychlost sériového focení 3,4 fps.
Autofokus je devítibodový, stejně jako v modelu 450D.
Přístroj má vestavěný blesk o stejném výkonu jako předchozí model, tedy dosah cca 13 m při 100 ISO. Do aktivní patice lze vložit odpovídající externí blesk.
Měření je buď zónové (vyhodnocuje se 35 oblastí z plochy snímku) nebo s preferencí středu nebo bodové.
Video je další vymoženost přístroje – má vysoké rozlišení 1920×1080, tedy jde o GD video, leč 20 snímků/sec, v nižším rozlišení 1280×720 se dostáváme na 30 fps. Záznam je na SD / SDHC vysokokapacitní karty. Napájení je z akumulátoru Canon 1050mAh Li-Ion. Přístroj váží 520 g a měří na chlup stejně jako 450 D, totiž 129 x 98 x 62 mm.
Ovládání a menu /řístroj se zapíná páčkou na horní stěně_ na ní najdeme vpředu spoušť a hned za ním ovládací kolečko „roller“ – přístroje této třídy mají jen jeden roller, takže v určitých případech, například v ručním režimu M, je nutno zapojit do práce i tlačítko „expoziční kompenzace“ na zadní stěně přístroje: pak přepínáme funkčnost rolleru, klterý ve výchozím nastavení ovládá dobu osvitu a stisknutím zmíněného tlačítka se ujme vlády nad ovládáním clony.
Hned za rollerem je tlačítko pro ISO. Tak je to i na modelu 450 D, přiznám se, že jsem si na to zcela nezvykl a želím řešení předchozích modelů, kde ISO bylo spolu s WB na zadní stěně. Myslím, že z ergonomického hlediska je toho na malé ploše nahoře až moc.
Vpravo od hledáčku je kruhový volič režimů, automat, CA pro začátečníky se zjednodušeným ovládání clony a expoziční kompenzace, dále pak předvolené scény: zde je podstatný „noční portrét“, který aktivuje blesk a používá ho v pomalém čase – velmi užitečná funkce! Přijde mi ale komické, že i při funkci „noční portrét“ je značně omezená nabídka menu a je vypnuté… ovládání blesku, nejen volba lamely (zdali má blýsknout po otevřené závěrky nebo PŘED jejím zavřením), ale i síla záblesku, to se mi zdá značně nedomyšlené.
No a konečně je tu obvyklá sada P A T M, tedy programovaná automatika, priorita clony, priorita doby osvitu a plný manuál. Doplněním je klasický canonský A-DEP, tedy priorita hloubky ostrosti, poněkud čarodějný režim, který si někdy nechtě zapnete a nestačíte se divit – má to optimalizovat expozici s ohledem na rozložení objektů v záběru, aby byly všechny vykreslené ostře.
Na zadní stěně shora máme „hvězdičku“, tedy zařízení, která nám fixuje nastavenou expozici a volbu zaostřovacího bodu. Vlevo od hledáčku je vstup do menu a nastavení režimu displeje, hlavně tedy vypnutí a zapnutí Quick Control, o němž půjde řeč níže. Vedle nádherného třípalcového LCD s 920 tisíci body je vpravo tlačítko pro expoziční kompenzaci, pro zapnutí přímého náhledu (lze volit i vyhledávání obličeje), dále je tu čtyřcestný volič pro pohyb v menu (anebo v Quick Control, viz níže): volič má přiřazené funkce, nahoře WB (nastavení bílé), vpravo volbu autofokusu, dole „picture control“ čili volbu ze sad parametrů pro určité scénické situace) a vlevo volba jednotlivé záběry / série / samospoušť.
Úplně dole je tlačítko pro prohlížení a mazání.
Menu můžeme mít v češtině („skoro“ samozřejmost. Je typického canonského typu, tedy je důsledně voleno na obrazovky a pohybujeme se na ose vlevo – pravo, tedy nic se neschovává pod dolním okrajem displeje. Hlavolamy žádné, jen drobátko v předposledním (setup 3) kde najdeme uživatelské funkce. V tomto oddílu nastavujeme například rozšíření ISO až na 12800, potlačování šumu při dlouhých expozicích a další finesy – není úkolem recenzenta suplovat manuál, nicméně vřele doporučuji tuto pasáž bedlivě prostudovat v uživatelské příručce.
Ovládací panel „Quick Control“ je příjemné zjednodušení obsluhy. Tlačítkem DISP ho zapneme a pak slouží fakticky jako stavový displej – vidíme na něm, co máme nastaveno. Tlačítkem SET (uprostřed čtyřcestného voliče) ho aktivujeme a pak čtyřcestným voličem se můžeme procházet funkcemi a volit parametry, aniž by bylo nutno vstoupit do menu. Z hlediska obsluhy je to významné ulehčení práce.
Sumárně vzato, přístroj je velmi snadno ovladatelný a má vrstvy jak pro začátečníky, tak pro pokročilé uživatele.
Jak se s ním fotí
Rychlost startu je blesková, na to jsou uživatelé zrcadlovek zvyklí. Přístroj jsem zkoušel 14 dní, se standardním setovým objektivem 18-55 IS i se špičkovými objektivy třídy L. Setový objektiv vcelku splnil očekávání, pochopitelně že L objektivy jsou lepší, ovšem je na pováženou, když objektiv stojí třikrát víc než tělo. Obrazová kvalita je velmi dobrá a jistě že příjemně překvapí každého, kdo na takovou zrcadlovku přejde z kompaktu.
Nastavení bílé nepřináší žádná překvapení – podle očekávání je automatické při žárovkovém osvětlení velmi slabé, předvolba „žárovka“ vede ke značně načervenalé fotce a teprve ruční nastavení odpovídá realitě.
| |
|
| Legendy snad netřeba, vlevo nahoře automat, vpravo nahoře je předvolba „žárovka“ a vpravo ruční nastavení bílé. To se dělá velmi snadno – uděláme referenční snímek nějaké barevně neutrální předlohy (na př. bílá zeď) a tento snímek volíme jako „mustr“ pro ruční WB. Potom je samozřejmě nutno nastavit WB na režim „ruční“. Přístroj si nastavení pamatuje – a pozor, platí pochopitelně jen pro danou konkrétní situaci! |
|
Citlivost je zde rozšiřitelná až na 12800. Praxe ukazuje, že citlivost 4000 až 5000 ISO je naprosto dostatečná pro snímání obrázků i za velmi špatných světelných podmínek, takže přístroj v tomto ohledu nabízí značnou rezervu. Při ISO 6400 je značný rozdíl v míře šumu v osvětlených a zastíněných částech, viz ukázku, vlevo samozřejmě světlo, vpravo stín:
Nicméně i 12800 ISO je použitelná citlivost – na proklik uvidíte celý obrázek. V této souvislosti nutno podotknout, že s tak vysokými citlivosti mají problém i full frame zrcadlovky (se snímačem kinofilmového formátu) a troufnu si tvrdit, že úroveň šumu a z ní vycházející použitelnost obrazu jevíce méně na podobné úrovni.
V menu lze nastavit i zmírnění šumu při vysokých ISO, funkce pracuje dobře, bez zásahu do kresby.
Vlevo je omezený šum, vpravo je funkce vypnuta – v základním nastavení je nastavená na standardní výkon.
Optimalizace jasu je obdoba „digitálního fleshe“ používaného v jiných modelech jiných výrobců, jde o zmírnění rozdílu mezi jasem a stíny. Lze říci, že tento model dosáhl více méně rozumného kompromisu – když je totiž tato funkce jaksi přepepřena, vede to k vysokému šumu a nepřirozeným barvám v postižených upravených oblastech. Zde je vše drženo v rozumné míře. I tuto funkci lze vypnout, v základním nastavení, podobně jako při omezování šumu, pracuje jaksi na volnoběh.
Shrnutí
Canon EOS 500D je jednooká zrcadlovka „lidové třídy“, patnáctimegová s procesorem poslední generace, vybavená přímým náhledem a funkcí videa. Je pohodlně ovladatelná, skladná a lehká. Vybavená setovým objektivem stojí cca 24 tisíc. Jejího předchůdce 450 D dostanete o 7 tisíc levněji, to je myslím jediné, co je na pováženou – zdali odstup obou modelů odpovídá cenovému skoku. A to se nebudu rozepisovat o modelu 1000D, který i s objektivem stojí 13 tisíc, což je skoro polovina. Ale to jsou věci, které si musí každý rozmyslet sám. Omezím se na sdělení, že přístroj je plně na výši doby, splní veškerá očekávání a lze čekat, že jeho morální životnost bude dlouhá, jelikož do nástupu skutečně výkonných procesorů s inteligentním zpracováním obrazu nelze velké převraty čekat. Hlavním rivalem je samozřejmě Nikon D5000
Pro a proti:
Pro:
Vysoký výkon
snadná ovladatelnost
|
Proti:
nic podstatného
|
|
Ukázky:
| 1 |
|
2 |
|
| 3 |
|
4 |
|
| 5 |
|
6 |
|
| 7 |
|
8 |
|
| 9 |
|
10 |
|
| 11 |
|
12 |
|
| |
Soutěž v poločase – Začátek
14. 1. 2019
