| Na začátku byl model D30 (čímž začaly názvotvorné zmatky), ale od roku 2003 začala dvouciferná řada s „déčkem“ na konci, takže zkoumaný přístroj je čtvrtý v pořadí. Připomenu, že Canon vyrábí tři třídy jednookých zrcadlovek: jednociferná je „profi“, dvouciferná „poloprofi“ a tříciferná je určená pokročilým amatérům. Nicméně rozdíly mezi třídami nejsou nikterak ohromující a nepřekročitelné – tak například v rozlišení se 40D od 1D Mark III liší jen o 0,2 Mpx a pokud jde o 400D, snímač CMOS je stejný (22.2 x 14.8 mm při 10,1 Mpx efekt.). Profi třída je robustní a rychlá, vydrží těžší záhul a má i jiné tělo – má vestavěný batery grip, takže váží skoro půl druhého kila, kdežto čtyřicítka „jenom“ 822 gramů. Ale i ta má vylepšení stupně ochrany proti prachu a vlhkosti – například „zapakovaná“ jsou o dvířka pro kartu. Tolik tedy k pozicování aparátu ve výrobní řadě zrcadlovek Canon.
Jaký je a komu je určen
Je to jednooká zrcadlovka určená pro seriózní fotografování. Sáhne po ní i profesionál, který nepotřebuje 10 oken za sekundu a stačí mu „jen“ 6,5 fps modelu 40D (až 75 snímků JPEG nebo 17 RAW). Profesionál využije i bezdrátový vysílač souborů WFT-E3. Je to solidní tělo z hořčíkové slitiny, jaksepatří „zapakované“ proti prachu a vlhkosti. Obrázky vytváří 3888 x 2592 velké, případně v nižších rozlišeních 2816 x 1880 a 1936 x 1288, samozřejmě RAW (14bitový) a JPEG. Obrázky zpracovává procesorem Diigic III. Poměr stran je 3:2, tedy týž jako kinofilm (a jako pohlednicový formát 10×15 cm). Vzhledem k velikosti snímače 22.2 x 14.8 mm má přístroj 1,6x prodlužovací faktor ohniska objektivu. Objektivy mají bajonet EF-S a EF, pokud má objektiv na sobě písmeno „S“, je vhodný pro tento přístroj (a všechny přístroje dvou a tříciferné řady), avšak nelze ho použít pro „full frame“ přístroje, jako je EOS 5D nebo 1DS. Oproti „profi“ třídě má 9 bodové ostření, světelné objektivy využijí jeho křížově konstruované zaostřovací body. Expozici měří na 35 pozicích (nebo ve středové oblasti či bodově). Vysvědčení „amatérismu“ je vestavěný blesk (profi aparáty ho nemají), tento má směrné číslo 12 při 100 ISO. Model 30D znamenal nepříliš zásadní pokrok oproti předchozímu 20D, avšak tato 40D znamená hodně velký posun vpřed. Už na první pohled zaznamenáme velký třípalcový displej – a ten poskytuje velkou atrakci tohoto přístroje, „Live View“, tedy snímání před LCD. To se aktivuje stisknutím středového tlačítka velkého zadního rolleru (na to je třeba dát pozor, snadno spustíme Live View, aniž si to přejeme). LCD ale může posloužit i jako stavový displej, to je „móda“, která se v posledních létech ujala a hned dodejme, že je vítaná a užitečná. Přístroj má vibrační ochranu proti prachu na snímači – výměnné matnice jsou třešničkou na dortu, oceňovanou specialisty. Změny dolehly i na mechanismus ovládající zrcátko – o jeho pohyb se starají dva motory s tlumiči, takže expozice je velmi tichá a okamžik zatmění hledáčku (většího než u předchozího modelu, 0,95x s očním bodem 22 mm) je kratší. Ovládání a menu Menu Jak se s ním fotí
Live view umožňuje fotografovat „na displej“. Tento režim je třeba nejdřív uvolnit v menu. Pracuje se s ním velmi snadno – vítaná je i „lupa“, která zvětší obrázek a lze volit oblast v obraze, která má být zvětšena, pokud chceme ostřit na specifickou oblast ručně. Autofokus funguje v tomto režimu jen na centrální ostřicí bod. Silent shooting je zajímavý doplněk. Má dva módy. V módu 1 lze snímat až 6 fps, ale obrázek na displeji zmizí. Zato slyšíte jen závěrku. V módu 2 se dají snímat jen jednotlivé snímky. Po stisknutí spouště následuje bezhlučná expozice a hluk nastane až při uvolnění spouště – natahuje se závěrka. Shrnutí Pro a proti:
Ukázky:
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||
| Na začátku byl model D30 (čímž začaly názvotvorné zmatky), ale od roku 2003 začala dvouciferná řada s „déčkem“ na konci, takže zkoumaný přístroj je čtvrtý v pořadí. Připomenu, že Canon vyrábí tři třídy jednookých zrcadlovek: jednociferná je „profi“, dvouciferná „poloprofi“ a tříciferná je určená pokročilým amatérům. Nicméně rozdíly mezi třídami nejsou nikterak ohromující a nepřekročitelné – tak například v rozlišení se 40D od 1D Mark III liší jen o 0,2 Mpx a pokud jde o 400D, snímač CMOS je stejný (22.2 x 14.8 mm při 10,1 Mpx efekt.). Profi třída je robustní a rychlá, vydrží těžší záhul a má i jiné tělo – má vestavěný batery grip, takže váží skoro půl druhého kila, kdežto čtyřicítka „jenom“ 822 gramů. Ale i ta má vylepšení stupně ochrany proti prachu a vlhkosti – například „zapakovaná“ jsou o dvířka pro kartu. Tolik tedy k pozicování aparátu ve výrobní řadě zrcadlovek Canon.
Jaký je a komu je určen
Je to jednooká zrcadlovka určená pro seriózní fotografování. Sáhne po ní i profesionál, který nepotřebuje 10 oken za sekundu a stačí mu „jen“ 6,5 fps modelu 40D (až 75 snímků JPEG nebo 17 RAW). Profesionál využije i bezdrátový vysílač souborů WFT-E3. Je to solidní tělo z hořčíkové slitiny, jaksepatří „zapakované“ proti prachu a vlhkosti. Obrázky vytváří 3888 x 2592 velké, případně v nižších rozlišeních 2816 x 1880 a 1936 x 1288, samozřejmě RAW (14bitový) a JPEG. Obrázky zpracovává procesorem Diigic III. Poměr stran je 3:2, tedy týž jako kinofilm (a jako pohlednicový formát 10×15 cm). Vzhledem k velikosti snímače 22.2 x 14.8 mm má přístroj 1,6x prodlužovací faktor ohniska objektivu. Objektivy mají bajonet EF-S a EF, pokud má objektiv na sobě písmeno „S“, je vhodný pro tento přístroj (a všechny přístroje dvou a tříciferné řady), avšak nelze ho použít pro „full frame“ přístroje, jako je EOS 5D nebo 1DS. Oproti „profi“ třídě má 9 bodové ostření, světelné objektivy využijí jeho křížově konstruované zaostřovací body. Expozici měří na 35 pozicích (nebo ve středové oblasti či bodově). Vysvědčení „amatérismu“ je vestavěný blesk (profi aparáty ho nemají), tento má směrné číslo 12 při 100 ISO. Model 30D znamenal nepříliš zásadní pokrok oproti předchozímu 20D, avšak tato 40D znamená hodně velký posun vpřed. Už na první pohled zaznamenáme velký třípalcový displej – a ten poskytuje velkou atrakci tohoto přístroje, „Live View“, tedy snímání před LCD. To se aktivuje stisknutím středového tlačítka velkého zadního rolleru (na to je třeba dát pozor, snadno spustíme Live View, aniž si to přejeme). LCD ale může posloužit i jako stavový displej, to je „móda“, která se v posledních létech ujala a hned dodejme, že je vítaná a užitečná. Přístroj má vibrační ochranu proti prachu na snímači – výměnné matnice jsou třešničkou na dortu, oceňovanou specialisty. Změny dolehly i na mechanismus ovládající zrcátko – o jeho pohyb se starají dva motory s tlumiči, takže expozice je velmi tichá a okamžik zatmění hledáčku (většího než u předchozího modelu, 0,95x s očním bodem 22 mm) je kratší. Ovládání a menu Menu Jak se s ním fotí
Live view umožňuje fotografovat „na displej“. Tento režim je třeba nejdřív uvolnit v menu. Pracuje se s ním velmi snadno – vítaná je i „lupa“, která zvětší obrázek a lze volit oblast v obraze, která má být zvětšena, pokud chceme ostřit na specifickou oblast ručně. Autofokus funguje v tomto režimu jen na centrální ostřicí bod. Silent shooting je zajímavý doplněk. Má dva módy. V módu 1 lze snímat až 6 fps, ale obrázek na displeji zmizí. Zato slyšíte jen závěrku. V módu 2 se dají snímat jen jednotlivé snímky. Po stisknutí spouště následuje bezhlučná expozice a hluk nastane až při uvolnění spouště – natahuje se závěrka. Shrnutí Pro a proti:
Ukázky:
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||
