Nezařazené

Canon EOS 40D

Na začátku byl model D30 (čímž začaly názvotvorné zmatky), ale od roku 2003 začala dvouciferná řada s “déčkem” na konci, takže zkoumaný přístroj je čtvrtý v pořadí. Připomenu, že Canon vyrábí tři třídy jednookých zrcadlovek: jednociferná je “profi”, dvouciferná “poloprofi” a tříciferná je určená pokročilým amatérům. Nicméně rozdíly mezi třídami nejsou nikterak ohromující a nepřekročitelné – tak například v rozlišení se 40D od 1D Mark III liší jen o 0,2 Mpx a pokud jde o 400D, snímač CMOS je stejný (22.2 x 14.8 mm při 10,1 Mpx efekt.). Profi třída je robustní a rychlá, vydrží těžší záhul a má i jiné tělo – má vestavěný batery grip, takže váží skoro půl druhého kila, kdežto čtyřicítka “jenom” 822 gramů. Ale i ta má vylepšení stupně ochrany proti prachu a vlhkosti – například “zapakovaná” jsou o dvířka pro kartu. Tolik tedy k pozicování aparátu ve výrobní řadě zrcadlovek Canon.

Jaký je a komu je určen

Je to jednooká zrcadlovka určená pro seriózní fotografování. Sáhne po ní i profesionál, který nepotřebuje 10 oken za sekundu a stačí mu “jen” 6,5 fps modelu 40D (až 75 snímků JPEG nebo 17 RAW). Profesionál využije i bezdrátový vysílač souborů WFT-E3. Je to solidní tělo z hořčíkové slitiny, jaksepatří “zapakované” proti prachu a vlhkosti. Obrázky vytváří 3888 x 2592 velké, případně v nižších rozlišeních 2816 x 1880 a 1936 x 1288, samozřejmě RAW (14bitový) a JPEG. Obrázky zpracovává procesorem Diigic III. Poměr stran je 3:2, tedy týž jako kinofilm (a jako pohlednicový formát 10×15 cm). Vzhledem k velikosti snímače 22.2 x 14.8 mm má přístroj 1,6x prodlužovací faktor ohniska objektivu. Objektivy mají bajonet EF-S a EF, pokud má objektiv na sobě písmeno “S”, je vhodný pro tento přístroj (a všechny přístroje dvou a tříciferné řady), avšak nelze ho použít pro “full frame” přístroje, jako je EOS 5D nebo 1DS. Oproti “profi” třídě má 9 bodové ostření, světelné objektivy využijí jeho křížově konstruované zaostřovací body. Expozici měří na 35 pozicích (nebo ve středové oblasti či bodově). Vysvědčení “amatérismu” je vestavěný blesk (profi aparáty ho nemají), tento má směrné číslo 12 při 100 ISO.

Model 30D znamenal nepříliš zásadní pokrok oproti předchozímu 20D, avšak tato 40D znamená hodně velký posun vpřed. Už na první pohled zaznamenáme velký třípalcový displej – a ten poskytuje velkou atrakci tohoto přístroje, “Live View”, tedy snímání před LCD. To se aktivuje stisknutím středového tlačítka velkého zadního rolleru (na to je třeba dát pozor, snadno spustíme Live View, aniž si to přejeme). LCD ale může posloužit i jako stavový displej, to je “móda”, která se v posledních létech ujala a hned dodejme, že je vítaná a užitečná. Přístroj má vibrační ochranu proti prachu na snímači – výměnné matnice jsou třešničkou na dortu, oceňovanou specialisty. Změny dolehly i na mechanismus ovládající zrcátko – o jeho pohyb se starají dva motory s tlumiči, takže expozice je velmi tichá a okamžik zatmění hledáčku (většího než u předchozího modelu, 0,95x s očním bodem 22 mm) je kratší.

Ovládání a menu
Velká péče byla věnována individuální nastavitelnosti. To je u Canonu už dlouho oblíbená doména. Přístroj má už na samotném kruhovém voliči režimů nabídku tří “custom”, tedy volitelných režimů, ve kterých lze přednastavit parametry pro specifické situace, k nimž se pravidelně vracíme – například dokumentace v nízkém rozlišení a vysokém ISO, fotky za umělého světla a podobně. Funkcí, které lze podle přání upravit, je celkem čtyřiadvacet. Kvůli přehlednosti je v menu karta Má nabídka s nejčastěji užívanými a upravovanými funkcemi. Přístroj se zapíná páčkou dole na zadní stěně – vlevo os svislého rolleru. Jakmile ji nastavíme na “hokejku” nad polohou ON, svislý roller slouží k pohodlné adjustaci expoziční kompenzace. Další podstatná tlačítka najdeme na horní stěně nad stavovým displejem. Úplně vlevo je osvětlení stavového displeje. Pak následují tři tlačítka, zleva: nastavení režimu měření expozice a vyvážení bílé, dále režimu autofokusu a režimu snímání (jednotlivé obrázky, série, samospoušť) a ISO a intenzita záblesku. Na stavovém displeji je vidět stupeň použitého ISO, to je další z mnoha užitečných změn od minulého modelu.
Vpravo nahoře pod horní hranou jsou tři důležitá tlačítka. AF-ON aktivuje autofokus, ovšem v různých režimech funguje jinak. V “kreativní zóně” ATAVM a A-DEP (priorita clony s kontrolou hloubky ostrosti) prostě aktivuje autofokus, jako kdybychom namáčkli spoušť. V live-mode zvedá zrcátko a pak měří. Uživatelsky ale lze nastavit i opak – že stisknutí zastaví ostření, nebo že měří a stisknutí spouště zastaví měření vzdálenosti. Mnozí profesionálové používají tohoto tlačítka v takovém režimu, kdy na stisknutí přístroj ostří a po uvolnění tlačítka objektiv zůstává na zvolené hodnotě. “Zaseknutí” ovšem způsobí i tlačítko “hvězdička”, které je hned vedle. Třetí podstatné tlačítko mění režimy ostření a lze jím volit oblasti aktivních zaostřovacích bodů.

Menu

Jak se s ním fotí
Obrazová kvalita je vynikající, jak lze očekávat od desetimegového přístroje této třídy. Snímky uvedené v ukázkách byly pořízeny objektivy Canon 17-40 mm a 100-400 mm, tedy objektivy velmi kvalitními. Ani na prudkém slunci nebyly problémy s přepaly (nemyslím, že “highlight priority” op které se píše dále je nezbytností. Fialové kontury nejsou pozorovatelné a ani při velkém zvětšení není vidět žádné nadměrné doostřování obrazu. Barvy jsou přirozené, nikterak přemrštěné, takže snížení sytosti vede k poněkud bezvýrazné barevnosti – radím , nechat být, případně ladit v RAW konvertoru.
Autofokus je vybaven křížovými senzory. To má příznivý vliv na jeho rychlost, což oceníme zejména při ostření “na kraje”.
Sensor cleaning je příjemná novinka. Kromě toho přístroj nabízí “prachovou mapu”, ovšem tato mapa (která pomůže odhalit nové prachové oblasti na snímači) spolupracuje jen se softwarem Digital Photo Professional, což je sice logické, avšak přece jen smutné.
Auto ISO je zajímavá , diskutovaná a problematická funkce. Jde o to, že lze nastavit, do jaké výše ISO přístroj přejde bez našeho zásahu, pokud se rychlost závěrky sníží na určitou hranici. Problém je ale v tom, že při použití zoomu je hranice “rozechvění” různá u různých ohnisek: na př. objektiv zoom, dejme tomu, 50 -150 mm má ekv. 80 až 240, takže kritická hranice se pohybuje mezi 1/80 a 1/240 sec, jak to chcete předem nastavit? Nuže, u této 40 D se automaticky nastavuje ISO v rozsahu 100-800 v režimech Full Auto, Landscape, Close-up, Night Portrait,Flash Off, ve sportovním režimu 400-800, v portrétu se “zasekne” na 100 atd. Je to složité a nezapamatovatelné a podle mého názoru je lépe se spolehnout na vlastní úsudek a měnit ISO podle okolností a uvážení.

Vlevo výřez 1:1 při 800 ISO, vpravo 1000 ISO.

Live view umožňuje fotografovat “na displej”. Tento režim je třeba nejdřív uvolnit v menu. Pracuje se s ním velmi snadno – vítaná je i “lupa”, která zvětší obrázek a lze volit oblast v obraze, která má být zvětšena, pokud chceme ostřit na specifickou oblast ručně. Autofokus funguje v tomto režimu jen na centrální ostřicí bod. Silent shooting je zajímavý doplněk. Má dva módy. V módu 1 lze snímat až 6 fps, ale obrázek na displeji zmizí. Zato slyšíte jen závěrku. V módu 2 se dají snímat jen jednotlivé snímky. Po stisknutí spouště následuje bezhlučná expozice a hluk nastane až při uvolnění spouště – natahuje se závěrka.
Highlight priority je zajímavá funkce, která posouvá dynamický rozsah směrem k vyšším jasům. Funkci je třeba aktivovat v menu – nejlépe je dělat to v některém z “C režimů”. V tomto režimu nelze používat citlivosti 100 ISO a 3200 ISO. Nicméně, nečekejme zázraky, osobně si myslím, že je lépe “hajlajty” krotit přes RAW než se párat s touto funkcí, která není nijak výrazná.
Šum je velmi sledovaný bod. Ani tato zrcadlovka neznamená žádný závažný problém se šumem do nějakých 1000 ISO, ale ani vyšší hodnoty nepůsobí závažnou degradaci obrazu. Je to též dáno novým uspořádáním vyhodnocování pixelů, takže 1600 ISO je plně použitelná hodnota a 3200 ISO také neznamená žádnou katastrofu.

Shrnutí
Jednooká zrcadlovka Canon EOS 40D je přístroj určený k náročnému fotografování. Díky své robustnosti a široké škále možností vyhovuje i požadavkům kladeným profesionály na většinu fotografických úkolů. Její předchůdce EOS 30D je stále v prodeji za cca 26 tisíc ve srovnání s 32 tisíci za nový model (říjen 2007). To je poměrně značný cenový odstup a je těžko finančně vyčíslit inovace, kterými se nový oproti starému modelu může pochlubit. Záleží především na tom, zdali někdo pokládá za zásadní pokrok ochranu proti prachu a hlavně “live view”, tedy fotografování “na matnici”. Je také třeba vzít v úvahu četné inovace, které nejsou na první pohled vidět a které tento přístroj přibližují k “vlajkové lodi” Canonu, k “jedna déčku” Mark III. Samozřejmě neodsouvá své předchůdce do starého železa, nicméně rozhodně staví laťku na zcela novou úroveň. Chápu, že je to “šalamounská rada”, ale do kapsy nikomu mluvit nemíním.

Pro a proti:

Pro:
Přpracovanýmodel
živý náhled
čištění snímače
Proti:
nic co by stálo za řeč

Ukázky:
1 až 4 běžníéosvětlení, 5 až 7 kontrastní osvětlení, 8 až 10 objektivem 100-400 mm, 11 a 12 zvláštní světelné podmínky.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12


Na začátku byl model D30 (čímž začaly názvotvorné zmatky), ale od roku 2003 začala dvouciferná řada s “déčkem” na konci, takže zkoumaný přístroj je čtvrtý v pořadí. Připomenu, že Canon vyrábí tři třídy jednookých zrcadlovek: jednociferná je “profi”, dvouciferná “poloprofi” a tříciferná je určená pokročilým amatérům. Nicméně rozdíly mezi třídami nejsou nikterak ohromující a nepřekročitelné – tak například v rozlišení se 40D od 1D Mark III liší jen o 0,2 Mpx a pokud jde o 400D, snímač CMOS je stejný (22.2 x 14.8 mm při 10,1 Mpx efekt.). Profi třída je robustní a rychlá, vydrží těžší záhul a má i jiné tělo – má vestavěný batery grip, takže váží skoro půl druhého kila, kdežto čtyřicítka “jenom” 822 gramů. Ale i ta má vylepšení stupně ochrany proti prachu a vlhkosti – například “zapakovaná” jsou o dvířka pro kartu. Tolik tedy k pozicování aparátu ve výrobní řadě zrcadlovek Canon.

Jaký je a komu je určen

Je to jednooká zrcadlovka určená pro seriózní fotografování. Sáhne po ní i profesionál, který nepotřebuje 10 oken za sekundu a stačí mu “jen” 6,5 fps modelu 40D (až 75 snímků JPEG nebo 17 RAW). Profesionál využije i bezdrátový vysílač souborů WFT-E3. Je to solidní tělo z hořčíkové slitiny, jaksepatří “zapakované” proti prachu a vlhkosti. Obrázky vytváří 3888 x 2592 velké, případně v nižších rozlišeních 2816 x 1880 a 1936 x 1288, samozřejmě RAW (14bitový) a JPEG. Obrázky zpracovává procesorem Diigic III. Poměr stran je 3:2, tedy týž jako kinofilm (a jako pohlednicový formát 10×15 cm). Vzhledem k velikosti snímače 22.2 x 14.8 mm má přístroj 1,6x prodlužovací faktor ohniska objektivu. Objektivy mají bajonet EF-S a EF, pokud má objektiv na sobě písmeno “S”, je vhodný pro tento přístroj (a všechny přístroje dvou a tříciferné řady), avšak nelze ho použít pro “full frame” přístroje, jako je EOS 5D nebo 1DS. Oproti “profi” třídě má 9 bodové ostření, světelné objektivy využijí jeho křížově konstruované zaostřovací body. Expozici měří na 35 pozicích (nebo ve středové oblasti či bodově). Vysvědčení “amatérismu” je vestavěný blesk (profi aparáty ho nemají), tento má směrné číslo 12 při 100 ISO.

Model 30D znamenal nepříliš zásadní pokrok oproti předchozímu 20D, avšak tato 40D znamená hodně velký posun vpřed. Už na první pohled zaznamenáme velký třípalcový displej – a ten poskytuje velkou atrakci tohoto přístroje, “Live View”, tedy snímání před LCD. To se aktivuje stisknutím středového tlačítka velkého zadního rolleru (na to je třeba dát pozor, snadno spustíme Live View, aniž si to přejeme). LCD ale může posloužit i jako stavový displej, to je “móda”, která se v posledních létech ujala a hned dodejme, že je vítaná a užitečná. Přístroj má vibrační ochranu proti prachu na snímači – výměnné matnice jsou třešničkou na dortu, oceňovanou specialisty. Změny dolehly i na mechanismus ovládající zrcátko – o jeho pohyb se starají dva motory s tlumiči, takže expozice je velmi tichá a okamžik zatmění hledáčku (většího než u předchozího modelu, 0,95x s očním bodem 22 mm) je kratší.

Ovládání a menu
Velká péče byla věnována individuální nastavitelnosti. To je u Canonu už dlouho oblíbená doména. Přístroj má už na samotném kruhovém voliči režimů nabídku tří “custom”, tedy volitelných režimů, ve kterých lze přednastavit parametry pro specifické situace, k nimž se pravidelně vracíme – například dokumentace v nízkém rozlišení a vysokém ISO, fotky za umělého světla a podobně. Funkcí, které lze podle přání upravit, je celkem čtyřiadvacet. Kvůli přehlednosti je v menu karta Má nabídka s nejčastěji užívanými a upravovanými funkcemi. Přístroj se zapíná páčkou dole na zadní stěně – vlevo os svislého rolleru. Jakmile ji nastavíme na “hokejku” nad polohou ON, svislý roller slouží k pohodlné adjustaci expoziční kompenzace. Další podstatná tlačítka najdeme na horní stěně nad stavovým displejem. Úplně vlevo je osvětlení stavového displeje. Pak následují tři tlačítka, zleva: nastavení režimu měření expozice a vyvážení bílé, dále režimu autofokusu a režimu snímání (jednotlivé obrázky, série, samospoušť) a ISO a intenzita záblesku. Na stavovém displeji je vidět stupeň použitého ISO, to je další z mnoha užitečných změn od minulého modelu.
Vpravo nahoře pod horní hranou jsou tři důležitá tlačítka. AF-ON aktivuje autofokus, ovšem v různých režimech funguje jinak. V “kreativní zóně” ATAVM a A-DEP (priorita clony s kontrolou hloubky ostrosti) prostě aktivuje autofokus, jako kdybychom namáčkli spoušť. V live-mode zvedá zrcátko a pak měří. Uživatelsky ale lze nastavit i opak – že stisknutí zastaví ostření, nebo že měří a stisknutí spouště zastaví měření vzdálenosti. Mnozí profesionálové používají tohoto tlačítka v takovém režimu, kdy na stisknutí přístroj ostří a po uvolnění tlačítka objektiv zůstává na zvolené hodnotě. “Zaseknutí” ovšem způsobí i tlačítko “hvězdička”, které je hned vedle. Třetí podstatné tlačítko mění režimy ostření a lze jím volit oblasti aktivních zaostřovacích bodů.

Menu

Jak se s ním fotí
Obrazová kvalita je vynikající, jak lze očekávat od desetimegového přístroje této třídy. Snímky uvedené v ukázkách byly pořízeny objektivy Canon 17-40 mm a 100-400 mm, tedy objektivy velmi kvalitními. Ani na prudkém slunci nebyly problémy s přepaly (nemyslím, že “highlight priority” op které se píše dále je nezbytností. Fialové kontury nejsou pozorovatelné a ani při velkém zvětšení není vidět žádné nadměrné doostřování obrazu. Barvy jsou přirozené, nikterak přemrštěné, takže snížení sytosti vede k poněkud bezvýrazné barevnosti – radím , nechat být, případně ladit v RAW konvertoru.
Autofokus je vybaven křížovými senzory. To má příznivý vliv na jeho rychlost, což oceníme zejména při ostření “na kraje”.
Sensor cleaning je příjemná novinka. Kromě toho přístroj nabízí “prachovou mapu”, ovšem tato mapa (která pomůže odhalit nové prachové oblasti na snímači) spolupracuje jen se softwarem Digital Photo Professional, což je sice logické, avšak přece jen smutné.
Auto ISO je zajímavá , diskutovaná a problematická funkce. Jde o to, že lze nastavit, do jaké výše ISO přístroj přejde bez našeho zásahu, pokud se rychlost závěrky sníží na určitou hranici. Problém je ale v tom, že při použití zoomu je hranice “rozechvění” různá u různých ohnisek: na př. objektiv zoom, dejme tomu, 50 -150 mm má ekv. 80 až 240, takže kritická hranice se pohybuje mezi 1/80 a 1/240 sec, jak to chcete předem nastavit? Nuže, u této 40 D se automaticky nastavuje ISO v rozsahu 100-800 v režimech Full Auto, Landscape, Close-up, Night Portrait,Flash Off, ve sportovním režimu 400-800, v portrétu se “zasekne” na 100 atd. Je to složité a nezapamatovatelné a podle mého názoru je lépe se spolehnout na vlastní úsudek a měnit ISO podle okolností a uvážení.

Vlevo výřez 1:1 při 800 ISO, vpravo 1000 ISO.

Live view umožňuje fotografovat “na displej”. Tento režim je třeba nejdřív uvolnit v menu. Pracuje se s ním velmi snadno – vítaná je i “lupa”, která zvětší obrázek a lze volit oblast v obraze, která má být zvětšena, pokud chceme ostřit na specifickou oblast ručně. Autofokus funguje v tomto režimu jen na centrální ostřicí bod. Silent shooting je zajímavý doplněk. Má dva módy. V módu 1 lze snímat až 6 fps, ale obrázek na displeji zmizí. Zato slyšíte jen závěrku. V módu 2 se dají snímat jen jednotlivé snímky. Po stisknutí spouště následuje bezhlučná expozice a hluk nastane až při uvolnění spouště – natahuje se závěrka.
Highlight priority je zajímavá funkce, která posouvá dynamický rozsah směrem k vyšším jasům. Funkci je třeba aktivovat v menu – nejlépe je dělat to v některém z “C režimů”. V tomto režimu nelze používat citlivosti 100 ISO a 3200 ISO. Nicméně, nečekejme zázraky, osobně si myslím, že je lépe “hajlajty” krotit přes RAW než se párat s touto funkcí, která není nijak výrazná.
Šum je velmi sledovaný bod. Ani tato zrcadlovka neznamená žádný závažný problém se šumem do nějakých 1000 ISO, ale ani vyšší hodnoty nepůsobí závažnou degradaci obrazu. Je to též dáno novým uspořádáním vyhodnocování pixelů, takže 1600 ISO je plně použitelná hodnota a 3200 ISO také neznamená žádnou katastrofu.

Shrnutí
Jednooká zrcadlovka Canon EOS 40D je přístroj určený k náročnému fotografování. Díky své robustnosti a široké škále možností vyhovuje i požadavkům kladeným profesionály na většinu fotografických úkolů. Její předchůdce EOS 30D je stále v prodeji za cca 26 tisíc ve srovnání s 32 tisíci za nový model (říjen 2007). To je poměrně značný cenový odstup a je těžko finančně vyčíslit inovace, kterými se nový oproti starému modelu může pochlubit. Záleží především na tom, zdali někdo pokládá za zásadní pokrok ochranu proti prachu a hlavně “live view”, tedy fotografování “na matnici”. Je také třeba vzít v úvahu četné inovace, které nejsou na první pohled vidět a které tento přístroj přibližují k “vlajkové lodi” Canonu, k “jedna déčku” Mark III. Samozřejmě neodsouvá své předchůdce do starého železa, nicméně rozhodně staví laťku na zcela novou úroveň. Chápu, že je to “šalamounská rada”, ale do kapsy nikomu mluvit nemíním.

Pro a proti:

Pro:
Přpracovanýmodel
živý náhled
čištění snímače
Proti:
nic co by stálo za řeč

Ukázky:
1 až 4 běžníéosvětlení, 5 až 7 kontrastní osvětlení, 8 až 10 objektivem 100-400 mm, 11 a 12 zvláštní světelné podmínky.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12