Nezařazené

Canon EOS 400D

Canonu se v roce 2003 podařil husarský kousek. Modelem EOS 300 D prorazil hranici čtyřiceti tisíc korun za tělo jednooké zrcadlovky, a ta byla v té době považována za magickou, něco jako zvuková bariéra, a vzápětí naradil tento poněkud bachratý a lacině vyhlížející model modelem EOS 350D. Ten se stal nejprodávanější digitální zrcadlovkou na světě. Nasadil v ní vysoko laťku a byli jsme tedy zvědavi, s čím novým přijde v následujícím modelu. A ten je na světě.

Jaký je a komu je určen
Jde o pravou jednookou zrcadlovku s výměnnou optikou. Jeho snímač 22.2 x 14.8 mm CMOS nabízí 10.1 efektivních pixelů, 10,5 fyzicky. Velikost snímače určuuje prodlužovací faktor optiky 1,6 x (tedy, musíte takto znásobit číslo udávající ohniskovou vzdálenost objektivu, abyste získali ekvivalent ohniskové vzdálenosti a z něho odvodili představu o zobrazovacím úhlu, tedy na př. 18 mm je ve skutečnosti rovno úhlu 28 mm kinofilmového přístroje). Momentálně se soudí, že toto rozlišení 10 Mpx se stane standardem pro “normálně kvalitní focení”: ne snad, že by větší rozlišení bylo mimo dosah, ale nárůst datových objemů je příliš velká cena za celkem nepatrné zvýšení kvality. Procesorem je opět DIGIC II s dvanáctibitovou hloubkou. Tu ocení především ten, kdo pracuje s formátem RAW, větší bitová hloubka umožní v kvalitním konvertoru získat větší jasový rozsah. Rozměry zůstaly, 126,5 x 94,2 x 65 mm, váha nepatrně stoupla na 510 g. Na tvarování byly stížnosti ze strany mužů obdařených velkými prsty, že se jim nevejdou do mezery mezi tělo a grip. Ženy si naopak ergonomii tohoto modelu pochvalují a při tom asi zůstane. Přístroj je napájen stejným akumulátorem jako 350ka a snímky zapisuje na CompactFlash karty.

Ovládání a menu
Uživatel si všimne především nového řešení zadní stěny a nových ovládacích prvků. Předchozí model měl poměrně malý displej a nad ním byl displej stavový. Nyní je k disposici dvouapůlpalcový displej s 23O tisíci body (dvojnásobek vůči předešlému) a stavový displej… zmizel a nezmizel. Už není samostatný, zobrazuje se na velkém displeji a velkými černými písmeny na šedém pozadí podává informaci o expozici, ISO, kompenzaci expozice, dále pak o nastavení bílé, režimu měření expozice, režimu snímání, měřících bodů autofokusu, kvalitě snímku, stavu baterky a počtu zbývajících snímků. Po zapnutí displej svítí, pod hledáčkem je ale senzor a jakmile k hledáčku přiblížímwe obličej, displej zhasne a rozsvítí se, až když přístroj dáme od oka pryč. Ovládání nejdůležitějších funkcí zůstalo, jak bylo, ale jinak se projevuje. Ovládání ISO, AF, bílé a režimu měření exposice je i zde přiřazeno k jednotlivým tlačítkům čtyřcestného voliče, Středové tlačítko pak slouží k volbě “picture styles”. Stisk nás už nehodí do menu, nýbrž otevře velké, dobře čitelné dílčí menu na velkém displeji. Z provozního hlediska je to výhodné řešená a Canon zde sleduje vývoj, nastoupený i konkurencí: zdá se, že toto řešení může vytlačit už jenom – dosud exotický – live view, tedy přenos živého obrazu na LCD displej.

Zrcadlovky jsou obecně určeny především lidem, kteří chtějí fotoaparát používat kreativně. Volič režiu (kotouč vpravo nahoře) má oblast “polopatě”, tedy totální automat, pak kreativní oblast – program, priority času a clony a režim s kontrolou hloubky ostrosti a na opačné straně přednastavené režimy. Pro koumavé je přichystána lahůdka v menu pod položkou “picture style” v druhém obrazovém oddílu: zde jsou nabízeny režimy standard, portrét, krajina, neutrál, “věrný” a tři uživatelské (plus černobílý), nicméně v praxi lze kterýkoli z nich přizpůsobit a nastavit podle uživatelova gusta co do doostření, kontrastu, sytosti barev a barevného tónu. K vtipným utilitám patří i “data k odstranění prachu” – eventuální prach lze obejít softwarově, metodou pomocí které se obcházejí vypálené buňky na čipu.

Uživatelé předchozího modelu vědí, že tyto “picture styles” zde jsou obsaženy též. Musíse ale na ně přes menu a jejich nastavování je poněkud “přes hlavu” – u “čtyřstovky” je rozhodně jednodušší. V manuálu jebohužel popsáno poněkud divoce a nováčka to možná i vyděsí – nejde ale o nic jiného, než o nastavení různých variant doostření, kontrastu, sytosti a teplosti či studenosti obrazu: škoda, že nejde přepsat název stylu, například na “kontrastní”, “nekontrastní”, “barevný” a podobně. V totmo oddílu se dají také aplikovat “barevné filtry” na černobílou fotografii, na př. červený filtr pro zdůraznění mraků.

Jak se s ním fotí
Přístroj startuje za 1,2 sec. S namáčknutí nemá stopkami měřitelné zpoždění, bez namáčknutí 0,2 sec.
Obrazová kvalita je velmi dobrá. Barevné podání je jemné, s mírnou předností červeného kanálu. Je zde sklon k přepalům, doporučuji hlídat histogram (v režimu přehrávání histogram jasů i histogram jednotlivých kanálů) a lehce kompenzovat do mínusu, na -0.3 nebo -0.7. Kitový základní objektiv Canon EF-S 18-55 má světelnost F3.5 – F5.6. Optimálně kreslí při cloně kolem F8. Při plné světelnosti má horší kresbu v rozích. Zaostřuje i při velmi špatném světle a už neaktivuje flash pro přisvícení, prostě ho nepotřebuje – nicméně po zvednutí flashe si lze obraz přisvítit. Kresebně jsem nezjistil mezi oběma modely rozdíly přesto, že došlo k nárůstu o 2 Mpx – při snímání kontrolního obrazce ze vzdálenosti 1 mm nebyly rozdíly patrné, vlevo 350D, vpravo 400D (výřez 1:1 z posledního rozeznaného čtverce):

Šum nedělá problémy ani při 1600 ISO – a věru nebyl vymýcen “noise rediction” funkcí, která bývá v poslední době někde tak brutální, že rozmydlí detaily. Zde prostě na kontrolních standardně pořizovaných snímcích nebyl zjištěn závadný šum. A ještě jedno vítané zlepšení – do adresáře se nyní vejde až 9999 snímků, dřív totiž se na každou stovku fotek zakládal adresář nový a to byla pěkná otrava.

Poněkud horší je automatika pro nastavování bílé – v režimu automatická WB byla velmi špatná a kupodivu nebyly moc dobré výsledky ani při nastavení režimu “žárovka”. Snahou vyjít vstříc laikům půjde asi někdy na nervy pokročilejším autorům. V makrorežimu například aktivuje vestavěný blesk a nenechá si ho vymluvit ani brutálním přidržením – hlásí error. Při režimu “noční portrét” hlásí “automatické ISO” s bleskem do pomalého času, avšak moudře nastaví 4OO ISO – nicméně radosti “slov flashe” si lze dopřát i bez režimu noční portrét, neboť nám umožňuje ho umožňuje i při 1600 a nevnucuje žádný úředně předepsaný synchronizační čas.

Přístroj se dodává se základním objektivem EF-S 18-55 mm. Na plný clonový otvor to není “nic moc”, nicméně se domnívám, že se kit vyplatí – v kitu se zmíněným objektivem přístroj stojí o 2,5 tisíce víc, než holé tělo, double kit (s objektivem 55-200 mm) o deset tisíc víc, to jsou slušné peníze: “záklaďák” od Tamronu s podobnými parametry (17-50 mm) stojí 12 tisíc a originál od Canonu taky 32 tisíc. Přes všechny výhrady je tedy poměr cena/výkon vysoký.

Shrnutí
Canon EOS 4OO je malý a lehký, snadno ovladatelný přístroj s vynikajícími obrazovými vlastnostmi. Dobře poslouží i k náročnějším fotografickým úkolům, pochopitelně s voleným s ohledem na menší mechanickou odolnost jeho plastového těla – při rozumném zacházení v našich podmínkách netratí užitnou hodnotu ani po létech pilné práce.

Pro a proti:

Pro:
malý, pohotový
velmi dobré ovládání
samočinné čištění senzoru
Proti:
nedokonalá nautomatika pro WB
při makru automaticky vyskakuje blesk

Ukázky:
1 – 6 při běžných světelných podmínkách, snímek růži má zvýšenou saturaci; 7-9 přišel podzim, 10-12 hry s protisvětlem

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12


Canonu se v roce 2003 podařil husarský kousek. Modelem EOS 300 D prorazil hranici čtyřiceti tisíc korun za tělo jednooké zrcadlovky, a ta byla v té době považována za magickou, něco jako zvuková bariéra, a vzápětí naradil tento poněkud bachratý a lacině vyhlížející model modelem EOS 350D. Ten se stal nejprodávanější digitální zrcadlovkou na světě. Nasadil v ní vysoko laťku a byli jsme tedy zvědavi, s čím novým přijde v následujícím modelu. A ten je na světě.

Jaký je a komu je určen
Jde o pravou jednookou zrcadlovku s výměnnou optikou. Jeho snímač 22.2 x 14.8 mm CMOS nabízí 10.1 efektivních pixelů, 10,5 fyzicky. Velikost snímače určuuje prodlužovací faktor optiky 1,6 x (tedy, musíte takto znásobit číslo udávající ohniskovou vzdálenost objektivu, abyste získali ekvivalent ohniskové vzdálenosti a z něho odvodili představu o zobrazovacím úhlu, tedy na př. 18 mm je ve skutečnosti rovno úhlu 28 mm kinofilmového přístroje). Momentálně se soudí, že toto rozlišení 10 Mpx se stane standardem pro “normálně kvalitní focení”: ne snad, že by větší rozlišení bylo mimo dosah, ale nárůst datových objemů je příliš velká cena za celkem nepatrné zvýšení kvality. Procesorem je opět DIGIC II s dvanáctibitovou hloubkou. Tu ocení především ten, kdo pracuje s formátem RAW, větší bitová hloubka umožní v kvalitním konvertoru získat větší jasový rozsah. Rozměry zůstaly, 126,5 x 94,2 x 65 mm, váha nepatrně stoupla na 510 g. Na tvarování byly stížnosti ze strany mužů obdařených velkými prsty, že se jim nevejdou do mezery mezi tělo a grip. Ženy si naopak ergonomii tohoto modelu pochvalují a při tom asi zůstane. Přístroj je napájen stejným akumulátorem jako 350ka a snímky zapisuje na CompactFlash karty.

Ovládání a menu
Uživatel si všimne především nového řešení zadní stěny a nových ovládacích prvků. Předchozí model měl poměrně malý displej a nad ním byl displej stavový. Nyní je k disposici dvouapůlpalcový displej s 23O tisíci body (dvojnásobek vůči předešlému) a stavový displej… zmizel a nezmizel. Už není samostatný, zobrazuje se na velkém displeji a velkými černými písmeny na šedém pozadí podává informaci o expozici, ISO, kompenzaci expozice, dále pak o nastavení bílé, režimu měření expozice, režimu snímání, měřících bodů autofokusu, kvalitě snímku, stavu baterky a počtu zbývajících snímků. Po zapnutí displej svítí, pod hledáčkem je ale senzor a jakmile k hledáčku přiblížímwe obličej, displej zhasne a rozsvítí se, až když přístroj dáme od oka pryč. Ovládání nejdůležitějších funkcí zůstalo, jak bylo, ale jinak se projevuje. Ovládání ISO, AF, bílé a režimu měření exposice je i zde přiřazeno k jednotlivým tlačítkům čtyřcestného voliče, Středové tlačítko pak slouží k volbě “picture styles”. Stisk nás už nehodí do menu, nýbrž otevře velké, dobře čitelné dílčí menu na velkém displeji. Z provozního hlediska je to výhodné řešená a Canon zde sleduje vývoj, nastoupený i konkurencí: zdá se, že toto řešení může vytlačit už jenom – dosud exotický – live view, tedy přenos živého obrazu na LCD displej.

Zrcadlovky jsou obecně určeny především lidem, kteří chtějí fotoaparát používat kreativně. Volič režiu (kotouč vpravo nahoře) má oblast “polopatě”, tedy totální automat, pak kreativní oblast – program, priority času a clony a režim s kontrolou hloubky ostrosti a na opačné straně přednastavené režimy. Pro koumavé je přichystána lahůdka v menu pod položkou “picture style” v druhém obrazovém oddílu: zde jsou nabízeny režimy standard, portrét, krajina, neutrál, “věrný” a tři uživatelské (plus černobílý), nicméně v praxi lze kterýkoli z nich přizpůsobit a nastavit podle uživatelova gusta co do doostření, kontrastu, sytosti barev a barevného tónu. K vtipným utilitám patří i “data k odstranění prachu” – eventuální prach lze obejít softwarově, metodou pomocí které se obcházejí vypálené buňky na čipu.

Uživatelé předchozího modelu vědí, že tyto “picture styles” zde jsou obsaženy též. Musíse ale na ně přes menu a jejich nastavování je poněkud “přes hlavu” – u “čtyřstovky” je rozhodně jednodušší. V manuálu jebohužel popsáno poněkud divoce a nováčka to možná i vyděsí – nejde ale o nic jiného, než o nastavení různých variant doostření, kontrastu, sytosti a teplosti či studenosti obrazu: škoda, že nejde přepsat název stylu, například na “kontrastní”, “nekontrastní”, “barevný” a podobně. V totmo oddílu se dají také aplikovat “barevné filtry” na černobílou fotografii, na př. červený filtr pro zdůraznění mraků.

Jak se s ním fotí
Přístroj startuje za 1,2 sec. S namáčknutí nemá stopkami měřitelné zpoždění, bez namáčknutí 0,2 sec.
Obrazová kvalita je velmi dobrá. Barevné podání je jemné, s mírnou předností červeného kanálu. Je zde sklon k přepalům, doporučuji hlídat histogram (v režimu přehrávání histogram jasů i histogram jednotlivých kanálů) a lehce kompenzovat do mínusu, na -0.3 nebo -0.7. Kitový základní objektiv Canon EF-S 18-55 má světelnost F3.5 – F5.6. Optimálně kreslí při cloně kolem F8. Při plné světelnosti má horší kresbu v rozích. Zaostřuje i při velmi špatném světle a už neaktivuje flash pro přisvícení, prostě ho nepotřebuje – nicméně po zvednutí flashe si lze obraz přisvítit. Kresebně jsem nezjistil mezi oběma modely rozdíly přesto, že došlo k nárůstu o 2 Mpx – při snímání kontrolního obrazce ze vzdálenosti 1 mm nebyly rozdíly patrné, vlevo 350D, vpravo 400D (výřez 1:1 z posledního rozeznaného čtverce):

Šum nedělá problémy ani při 1600 ISO – a věru nebyl vymýcen “noise rediction” funkcí, která bývá v poslední době někde tak brutální, že rozmydlí detaily. Zde prostě na kontrolních standardně pořizovaných snímcích nebyl zjištěn závadný šum. A ještě jedno vítané zlepšení – do adresáře se nyní vejde až 9999 snímků, dřív totiž se na každou stovku fotek zakládal adresář nový a to byla pěkná otrava.

Poněkud horší je automatika pro nastavování bílé – v režimu automatická WB byla velmi špatná a kupodivu nebyly moc dobré výsledky ani při nastavení režimu “žárovka”. Snahou vyjít vstříc laikům půjde asi někdy na nervy pokročilejším autorům. V makrorežimu například aktivuje vestavěný blesk a nenechá si ho vymluvit ani brutálním přidržením – hlásí error. Při režimu “noční portrét” hlásí “automatické ISO” s bleskem do pomalého času, avšak moudře nastaví 4OO ISO – nicméně radosti “slov flashe” si lze dopřát i bez režimu noční portrét, neboť nám umožňuje ho umožňuje i při 1600 a nevnucuje žádný úředně předepsaný synchronizační čas.

Přístroj se dodává se základním objektivem EF-S 18-55 mm. Na plný clonový otvor to není “nic moc”, nicméně se domnívám, že se kit vyplatí – v kitu se zmíněným objektivem přístroj stojí o 2,5 tisíce víc, než holé tělo, double kit (s objektivem 55-200 mm) o deset tisíc víc, to jsou slušné peníze: “záklaďák” od Tamronu s podobnými parametry (17-50 mm) stojí 12 tisíc a originál od Canonu taky 32 tisíc. Přes všechny výhrady je tedy poměr cena/výkon vysoký.

Shrnutí
Canon EOS 4OO je malý a lehký, snadno ovladatelný přístroj s vynikajícími obrazovými vlastnostmi. Dobře poslouží i k náročnějším fotografickým úkolům, pochopitelně s voleným s ohledem na menší mechanickou odolnost jeho plastového těla – při rozumném zacházení v našich podmínkách netratí užitnou hodnotu ani po létech pilné práce.

Pro a proti:

Pro:
malý, pohotový
velmi dobré ovládání
samočinné čištění senzoru
Proti:
nedokonalá nautomatika pro WB
při makru automaticky vyskakuje blesk

Ukázky:
1 – 6 při běžných světelných podmínkách, snímek růži má zvýšenou saturaci; 7-9 přišel podzim, 10-12 hry s protisvětlem

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12


Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: