Canonu se v roce 2003 podařil husarský kousek. Modelem EOS 300 D prorazil hranici čtyřiceti tisíc korun za tělo jednooké zrcadlovky, a ta byla v té době považována za magickou, něco jako zvuková bariéra, a vzápětí naradil tento poněkud bachratý a lacině vyhlížející model modelem EOS 350D. Ten se stal nejprodávanější digitální zrcadlovkou na světě. Nasadil v ní vysoko laťku a byli jsme tedy zvědavi, s čím novým přijde v následujícím modelu. A ten je na světě.
Jaký je a komu je určen Ovládání a menu Zrcadlovky jsou obecně určeny především lidem, kteří chtějí fotoaparát používat kreativně. Volič režiu (kotouč vpravo nahoře) má oblast „polopatě“, tedy totální automat, pak kreativní oblast – program, priority času a clony a režim s kontrolou hloubky ostrosti a na opačné straně přednastavené režimy. Pro koumavé je přichystána lahůdka v menu pod položkou „picture style“ v druhém obrazovém oddílu: zde jsou nabízeny režimy standard, portrét, krajina, neutrál, „věrný“ a tři uživatelské (plus černobílý), nicméně v praxi lze kterýkoli z nich přizpůsobit a nastavit podle uživatelova gusta co do doostření, kontrastu, sytosti barev a barevného tónu. K vtipným utilitám patří i „data k odstranění prachu“ – eventuální prach lze obejít softwarově, metodou pomocí které se obcházejí vypálené buňky na čipu. Uživatelé předchozího modelu vědí, že tyto „picture styles“ zde jsou obsaženy též. Musíse ale na ně přes menu a jejich nastavování je poněkud „přes hlavu“ – u „čtyřstovky“ je rozhodně jednodušší. V manuálu jebohužel popsáno poněkud divoce a nováčka to možná i vyděsí – nejde ale o nic jiného, než o nastavení různých variant doostření, kontrastu, sytosti a teplosti či studenosti obrazu: škoda, že nejde přepsat název stylu, například na „kontrastní“, „nekontrastní“, „barevný“ a podobně. V totmo oddílu se dají také aplikovat „barevné filtry“ na černobílou fotografii, na př. červený filtr pro zdůraznění mraků. Jak se s ním fotí
Šum nedělá problémy ani při 1600 ISO – a věru nebyl vymýcen „noise rediction“ funkcí, která bývá v poslední době někde tak brutální, že rozmydlí detaily. Zde prostě na kontrolních standardně pořizovaných snímcích nebyl zjištěn závadný šum. A ještě jedno vítané zlepšení – do adresáře se nyní vejde až 9999 snímků, dřív totiž se na každou stovku fotek zakládal adresář nový a to byla pěkná otrava.
Poněkud horší je automatika pro nastavování bílé – v režimu automatická WB byla velmi špatná a kupodivu nebyly moc dobré výsledky ani při nastavení režimu „žárovka“. Snahou vyjít vstříc laikům půjde asi někdy na nervy pokročilejším autorům. V makrorežimu například aktivuje vestavěný blesk a nenechá si ho vymluvit ani brutálním přidržením – hlásí error. Při režimu „noční portrét“ hlásí „automatické ISO“ s bleskem do pomalého času, avšak moudře nastaví 4OO ISO – nicméně radosti „slov flashe“ si lze dopřát i bez režimu noční portrét, neboť nám umožňuje ho umožňuje i při 1600 a nevnucuje žádný úředně předepsaný synchronizační čas. Přístroj se dodává se základním objektivem EF-S 18-55 mm. Na plný clonový otvor to není „nic moc“, nicméně se domnívám, že se kit vyplatí – v kitu se zmíněným objektivem přístroj stojí o 2,5 tisíce víc, než holé tělo, double kit (s objektivem 55-200 mm) o deset tisíc víc, to jsou slušné peníze: „záklaďák“ od Tamronu s podobnými parametry (17-50 mm) stojí 12 tisíc a originál od Canonu taky 32 tisíc. Přes všechny výhrady je tedy poměr cena/výkon vysoký. Shrnutí Pro a proti:
Ukázky:
|
Canonu se v roce 2003 podařil husarský kousek. Modelem EOS 300 D prorazil hranici čtyřiceti tisíc korun za tělo jednooké zrcadlovky, a ta byla v té době považována za magickou, něco jako zvuková bariéra, a vzápětí naradil tento poněkud bachratý a lacině vyhlížející model modelem EOS 350D. Ten se stal nejprodávanější digitální zrcadlovkou na světě. Nasadil v ní vysoko laťku a byli jsme tedy zvědavi, s čím novým přijde v následujícím modelu. A ten je na světě.
Jaký je a komu je určen Ovládání a menu Zrcadlovky jsou obecně určeny především lidem, kteří chtějí fotoaparát používat kreativně. Volič režiu (kotouč vpravo nahoře) má oblast „polopatě“, tedy totální automat, pak kreativní oblast – program, priority času a clony a režim s kontrolou hloubky ostrosti a na opačné straně přednastavené režimy. Pro koumavé je přichystána lahůdka v menu pod položkou „picture style“ v druhém obrazovém oddílu: zde jsou nabízeny režimy standard, portrét, krajina, neutrál, „věrný“ a tři uživatelské (plus černobílý), nicméně v praxi lze kterýkoli z nich přizpůsobit a nastavit podle uživatelova gusta co do doostření, kontrastu, sytosti barev a barevného tónu. K vtipným utilitám patří i „data k odstranění prachu“ – eventuální prach lze obejít softwarově, metodou pomocí které se obcházejí vypálené buňky na čipu. Uživatelé předchozího modelu vědí, že tyto „picture styles“ zde jsou obsaženy též. Musíse ale na ně přes menu a jejich nastavování je poněkud „přes hlavu“ – u „čtyřstovky“ je rozhodně jednodušší. V manuálu jebohužel popsáno poněkud divoce a nováčka to možná i vyděsí – nejde ale o nic jiného, než o nastavení různých variant doostření, kontrastu, sytosti a teplosti či studenosti obrazu: škoda, že nejde přepsat název stylu, například na „kontrastní“, „nekontrastní“, „barevný“ a podobně. V totmo oddílu se dají také aplikovat „barevné filtry“ na černobílou fotografii, na př. červený filtr pro zdůraznění mraků. Jak se s ním fotí
Šum nedělá problémy ani při 1600 ISO – a věru nebyl vymýcen „noise rediction“ funkcí, která bývá v poslední době někde tak brutální, že rozmydlí detaily. Zde prostě na kontrolních standardně pořizovaných snímcích nebyl zjištěn závadný šum. A ještě jedno vítané zlepšení – do adresáře se nyní vejde až 9999 snímků, dřív totiž se na každou stovku fotek zakládal adresář nový a to byla pěkná otrava.
Poněkud horší je automatika pro nastavování bílé – v režimu automatická WB byla velmi špatná a kupodivu nebyly moc dobré výsledky ani při nastavení režimu „žárovka“. Snahou vyjít vstříc laikům půjde asi někdy na nervy pokročilejším autorům. V makrorežimu například aktivuje vestavěný blesk a nenechá si ho vymluvit ani brutálním přidržením – hlásí error. Při režimu „noční portrét“ hlásí „automatické ISO“ s bleskem do pomalého času, avšak moudře nastaví 4OO ISO – nicméně radosti „slov flashe“ si lze dopřát i bez režimu noční portrét, neboť nám umožňuje ho umožňuje i při 1600 a nevnucuje žádný úředně předepsaný synchronizační čas. Přístroj se dodává se základním objektivem EF-S 18-55 mm. Na plný clonový otvor to není „nic moc“, nicméně se domnívám, že se kit vyplatí – v kitu se zmíněným objektivem přístroj stojí o 2,5 tisíce víc, než holé tělo, double kit (s objektivem 55-200 mm) o deset tisíc víc, to jsou slušné peníze: „záklaďák“ od Tamronu s podobnými parametry (17-50 mm) stojí 12 tisíc a originál od Canonu taky 32 tisíc. Přes všechny výhrady je tedy poměr cena/výkon vysoký. Shrnutí Pro a proti:
Ukázky:
|
