Nezařazené

Canon EOS 350D

Canon vyrábí tři řady svých zrcadlovek EOS, přičemž tato 350ka patří k té spodní, cenově přístupné třídě. Jaký je tento nástupce EOS 300D, který prolomil cenovou hranici 40 tisíc?

Jaký je a komu je určen

Základní data:
zrcadlovka s vým. obj.
CMOS snímač 22.2×14.8 mm
8,2 Mpx fyz., 8,0 efektivně
3456 x 2304 obrázky
RAW, RAW+JPEG, JPEG
procesor Digic II
Objektivy s baj. EF/EF-S
7 bodový AF
tělo plastové
záznam na CF kartu
Lion aku , možnost
battery packu

Oproti třístovce je 350D podstatně menší ( 127 x 94 x 64 mm oproti 142 x 99 x 72 mm ) a lehčí (540 g oproti 645 g). Ono se řekne, pár milimetrů a deset deka. Jenže tím zmenšením rozměrů a váhy se aparát velmi oddálil od střední a profi třídy EOS zrcadlovek.
Šlo zřejmě hlavně o psychologický moment. Už EOS 300 D je vynikající zrcadlovka, ovšem přece jenom působí poněkud “bakelitovým” dojmem, hlavně proto, že ji bezděky srovnáváme s vyšší třídou. Model 350D nás nenapadne přirovnávat k vyšším EOSům a spíš ho budeme srovnávat s EVF přístroji s elektronickým hledáčkem. A z tohoto srovnání vychází 350D dobře.
Přístroj je stejně jako jeho předchůdce plastový. Plast je černý, jemně matový, příjemný na dotyk. K tomu dotyku: tím, jak je aparát nyní menší, mnoha lidem připadá titěrný. Prostor mezi úchopem (výliskem který tvoří oporu pro prsty pravé ruky) a tělem objektivu je úzký a lidem z většíma rukama vadí. Je to samozřejmě do značné míry věc zvyku.

Čelní pohled. Reflektor zábleskového zařízení vychází dosti vysoko.


Funkčně se jeho design mnoho nezměnil. Nahoře na úchopu vidíme spoušť a roller, na pravou ruku je umístěn volicí kotouč režimů se třemi oblastmi: zelený čtvereček, to je čistě automatický režim, pak následuje defilé přednastavených scénických režimů, na druhou stranu od čtverečku je “zóna kreativity” s programovým režimem a s poloautomatickými (priorita clony a času) a manuálním režimem plus A-DEP režim, což je režim kontrolující hloubku ostrosti tak, aby objekty na něž jsou nastaveny zaostřovací body byly v oblasti hloubky ostrosti. Pod tímto kotoučem ke přepínač zapnuto/vypnuto.
Scénické režimy jsou: portrét (maximální otevření clony kvůli malé hloubce ostrosti), krajina (utažení clony), makro (clona ve střední hodnotě), sport (maximální dosažitelná rychlost závěrky), noční scéna (pozor: toto je způsob,jak uplatnit “slow režim” blesku), vypnutý blesk. Tento způsob užití “slow blesku” není moc příjemný.

Pohled shora: vidíme spoušť, roller, páčku vypínače a kruhový volič.



Na hraně dole vpravo je tlačítko označené hvězdičkou. Standardně je to uzávěr expozice, a ostření, avšak lze ho programovat, aby se staral jen o expozici, nebo aby uzavřel expozici i ostření, nebo jenom ostření a ne expozici. Během nastavení se samozřejmě mění funkčnost první polohy (namáčknutí) spouště. Vedle tohoto tlačítka je tlačítko pro volbu zaostřovacích bodů – mezi automatickým výběrem a výběrem jediného bodu (nastavuje se na zadní stěně skupinou “čtyři plus jeden”. Na horní části nalezneme už jen ovládání korekce oční vady.

Pohled zezadu. Kontrolka vpravo od displeje dole signalizuje absenci karty. Když se otevřou dvířka pro kartu, smaže se obsah vyrovnávací paměti – je to diskutovaná “vlastnost / chyba” technického řešení tohoto přístroje. Druhé tlačítko vpravo od disp. mění režim snímání, mělo by být vázáno na roller, jinak hrozí nebezpečí, že se omylem zapne něco jiného, než chceme (na při. samospoušť).


Na zadní stěně je shromážděna většina ovládacích prvků. Všimneme si zde dvou LCD displejů: pod hledáčkem je status displej a pod ním běžný LCD displej (1,8´´ úhlopříčka). Kolem displejů jsou tlačítka, některá fungují tak, že je tiskneme a tím přepínáme funkce, jiná vyžadují spolupráci některého z voličů. Vpravo dole je zmíněný “čtyři plus jeden”, tedy čtveřice tlačítek do kruhu s potvrzovacím “OK” tlačítkem uprostřed. A nyní systematicky:
Vlevo od displeje máme shora vstup do menu, tlačítko INFO zobrazí na displeji aktuální nastavení. Třetí shora je tlačítko JUMP určené jen pro prohlížení – usnadňuje pohyb v nafocených obrázcích. Následuje tlačítko pro vstup do režimu prohlížení a tlačítko pro mazání (koš). Pokud jsme v prohlížení, MEN aktivuje prohlížecí menu, INFO přepíná mezi běžným zobrazením, zobrazením s daty a zobrazením s histogramem a přepaly.
Vpravo od displeje je tlačítko pro kompenzaci expozice (+- 2EV), pod ním volba režimu (jednotlivé snímky, série, dálka/samospoušť), pak je slepé tlačítko pro osvětlení stavového displeje ev. přímý tisk.
Čtyři plus jeden slouží k pohybu v menu, ale má též své funkce – ISO, volba autofokusu (jednoduché, inteligentní a průběžné ostření, viz níže), volba WB a volba způsobu měření expozice (zonální, částečné a s prioritou středu, není zde bodové).
Tato tlačítka v podstatě aktivují menu – je to přímý vstup do menu, tedy není přímo na ně vázáno ovládání funkcí.

Menu přístroje EOS 350D
Je velmi přehledně řešeno. V první obrazovce nastavujeme velikost a kompresi (jsou zde tři volby velikosti (3456 x 2304, 2496 x 1664 a 1728 x 1152 ve dvou kompresních stupních), RAW a RAW+JPEG zapisuje jen v největší velikosti. Dále je zde ovládání funkce redukce červ. očí, zvuková signalizace, AF režim , měření a ISO – sem nás zavedou tlačítka z “čtyři plus jeden”.
Na druhé obrazovce najdeme nastavení bracketingu, ovládání intenzity záblesku, ovládání nastavení bílé, bracketing bílé, barevný prostor sRGB/Adobe RGB a definovatelné parametry obrázku.
Následuje menu pro přehrávání: ochrana proti smazání, přetáčení, přímý tisk, slideshow.
Menu setup1 ovládá čas pro vypnutí při nečinnosti aparátu, autorotaci obrázku, jas LCD, nastavení data a času, nastavení způsobu číslování fotek, formátování karty.
Menu setup2 nastavuje jazyk (nemá češtinu), videovýstup PAL/NTSC, USB spojení, uživatelské nastavení, návrat do defaultu, čištění snímače a ověření verze firmware. Pokud jde o uživatelské nastavení, to má devět možností, ovládá nastavení OK tlačítka, redukci šumu, synchronizační čas, funkci namáčknutí spouště, pomocné světlo pro ostření, fixace zrcadla, režim měření exp. blesku a synchronizace pomalého blesku (1.a 2. roleta).

Jak se s ním fotí
Začínáme vždy rychlostmi. Start je okamžitý, v praxi neměřitelný. S namáčknutím je zpoždění taktéž prakticky neměřitelné. Bez namáčknutí se časy pohybovaly kolem 0,2 sec. V sériovém focení jsou odstupy mezi snímky 0,3 sec. To ovšem není překvapující zjištění, obecně – zrcadlovky díky své mohutné výbavě v oblasti procesoru a pomocných ASIC obvodů jsou velmi rychlé. EOS 350D se ještě zrychlil oproti svému předchůdci ve všech ohledech, ve startu, ostření, i zápisu na kartu.
Obrazová kvalita je samozřejmě závislá na použité optice a v ní jsou velké rozdíly. Nicméně i kitový zoom 18-55 mm F3,5-5,6 bude plně vyhovovat běžným požadavkům, třebaže je jeho výkon při otevřené cloně poněkud slabší. Zde je srovnání: výřez ze snímku pořízeného při cloně 3,5 a při cloně 6,3, je to 1:1 , vyříznuto z levého horního rohu tohoto snímku. Rozdíl je při tomto zvětšení patrný, ale na papírových zvětšenínách do A4 neznatelný, při větších znatelný jen nepatrně. Osmimegový snímač přece jen dává bohatou rezervu co do kvality.
Rozsah citlivosti je od 100 do 1600 ISO. I v této vysoké citlivosti je šum ve velmi rozumných mezích. Přístroj velmi dobře zvládá jasové rozdíly. Přirozeně že i s ním je třeba se expozičně držet oblasti vysokých jasů, nicméně obecně vzato je obraz velmi vyrovnaný.
Co se funkčnosti týká, výhrad nebude mnoho. Trochu je nešikovné, že ovládání ISO, WB, ostření a měření nás nutí jít do menu, za prudkého slunce to dělá trochu potíže. O jeho rozměrech už šla řeč. Mohl jsem na střídačku používat EOS 20D a EOS 350D. Dvacítka mi padla do ruky líp, jenže v tom to je: je to větší a víc než dvakrát tak drahý aparát. Třistapadesátka je pro amatéry, kdežto dvacítka je už blízká profi třídě. Amatéři si stýskají, že “profi” přístroje jsou pro ně nejen drahé, ale velké a těžké – a právě jim jde Canon tímto modelem vstříc.

Shrnutí
Tělo za 26 tisíc, kit s objektivem za 29 tisíc, obrazový výkon profi aparátu, co by si měl člověk přát? Cenově se digitální zrcadlovky sesunuly do oblasti, kde ještě nedávno byly analogové přístroje. Podstatně níž se jít nedá – zrcadlovka bude vždycky výrobně náročná. Canon EOS 350D je silný kandidát ke koupě pro každého, kdo chce mít spolehlivý přístroj plně funkčně vybavený, s možností výměny objektivů, pohotový, bez zpoždění spouště, za rozumou cenu. Je poměrně malý, za což se platí trochu horším držením pro lidi s velkýma rukama. Ovládání vyžaduje určitou zkušenost a poučenost – nicméně lze jím cvakat v automatickém režimu nebo v režimu scénických předvoleb.

Ukázky:
Dítě v chýši a useklá hlava 800 ISO, lev a sloni 400 ISO, žirafa a procesí 1600 ISO, věže 400 ISO, lidi v parku 200 ISO, zahrada 100 ISO, hroši 400 ISO. Zahrada byla pořízena kitovým objektivem, lev a hroši objektivem Canon 500 mm F4.0, ostatní objektivem Canon 17-85 mm.




Canon vyrábí tři řady svých zrcadlovek EOS, přičemž tato 350ka patří k té spodní, cenově přístupné třídě. Jaký je tento nástupce EOS 300D, který prolomil cenovou hranici 40 tisíc?

Jaký je a komu je určen

Základní data:
zrcadlovka s vým. obj.
CMOS snímač 22.2×14.8 mm
8,2 Mpx fyz., 8,0 efektivně
3456 x 2304 obrázky
RAW, RAW+JPEG, JPEG
procesor Digic II
Objektivy s baj. EF/EF-S
7 bodový AF
tělo plastové
záznam na CF kartu
Lion aku , možnost
battery packu

Oproti třístovce je 350D podstatně menší ( 127 x 94 x 64 mm oproti 142 x 99 x 72 mm ) a lehčí (540 g oproti 645 g). Ono se řekne, pár milimetrů a deset deka. Jenže tím zmenšením rozměrů a váhy se aparát velmi oddálil od střední a profi třídy EOS zrcadlovek.
Šlo zřejmě hlavně o psychologický moment. Už EOS 300 D je vynikající zrcadlovka, ovšem přece jenom působí poněkud “bakelitovým” dojmem, hlavně proto, že ji bezděky srovnáváme s vyšší třídou. Model 350D nás nenapadne přirovnávat k vyšším EOSům a spíš ho budeme srovnávat s EVF přístroji s elektronickým hledáčkem. A z tohoto srovnání vychází 350D dobře.
Přístroj je stejně jako jeho předchůdce plastový. Plast je černý, jemně matový, příjemný na dotyk. K tomu dotyku: tím, jak je aparát nyní menší, mnoha lidem připadá titěrný. Prostor mezi úchopem (výliskem který tvoří oporu pro prsty pravé ruky) a tělem objektivu je úzký a lidem z většíma rukama vadí. Je to samozřejmě do značné míry věc zvyku.

Čelní pohled. Reflektor zábleskového zařízení vychází dosti vysoko.


Funkčně se jeho design mnoho nezměnil. Nahoře na úchopu vidíme spoušť a roller, na pravou ruku je umístěn volicí kotouč režimů se třemi oblastmi: zelený čtvereček, to je čistě automatický režim, pak následuje defilé přednastavených scénických režimů, na druhou stranu od čtverečku je “zóna kreativity” s programovým režimem a s poloautomatickými (priorita clony a času) a manuálním režimem plus A-DEP režim, což je režim kontrolující hloubku ostrosti tak, aby objekty na něž jsou nastaveny zaostřovací body byly v oblasti hloubky ostrosti. Pod tímto kotoučem ke přepínač zapnuto/vypnuto.
Scénické režimy jsou: portrét (maximální otevření clony kvůli malé hloubce ostrosti), krajina (utažení clony), makro (clona ve střední hodnotě), sport (maximální dosažitelná rychlost závěrky), noční scéna (pozor: toto je způsob,jak uplatnit “slow režim” blesku), vypnutý blesk. Tento způsob užití “slow blesku” není moc příjemný.

Pohled shora: vidíme spoušť, roller, páčku vypínače a kruhový volič.



Na hraně dole vpravo je tlačítko označené hvězdičkou. Standardně je to uzávěr expozice, a ostření, avšak lze ho programovat, aby se staral jen o expozici, nebo aby uzavřel expozici i ostření, nebo jenom ostření a ne expozici. Během nastavení se samozřejmě mění funkčnost první polohy (namáčknutí) spouště. Vedle tohoto tlačítka je tlačítko pro volbu zaostřovacích bodů – mezi automatickým výběrem a výběrem jediného bodu (nastavuje se na zadní stěně skupinou “čtyři plus jeden”. Na horní části nalezneme už jen ovládání korekce oční vady.

Pohled zezadu. Kontrolka vpravo od displeje dole signalizuje absenci karty. Když se otevřou dvířka pro kartu, smaže se obsah vyrovnávací paměti – je to diskutovaná “vlastnost / chyba” technického řešení tohoto přístroje. Druhé tlačítko vpravo od disp. mění režim snímání, mělo by být vázáno na roller, jinak hrozí nebezpečí, že se omylem zapne něco jiného, než chceme (na při. samospoušť).


Na zadní stěně je shromážděna většina ovládacích prvků. Všimneme si zde dvou LCD displejů: pod hledáčkem je status displej a pod ním běžný LCD displej (1,8´´ úhlopříčka). Kolem displejů jsou tlačítka, některá fungují tak, že je tiskneme a tím přepínáme funkce, jiná vyžadují spolupráci některého z voličů. Vpravo dole je zmíněný “čtyři plus jeden”, tedy čtveřice tlačítek do kruhu s potvrzovacím “OK” tlačítkem uprostřed. A nyní systematicky:
Vlevo od displeje máme shora vstup do menu, tlačítko INFO zobrazí na displeji aktuální nastavení. Třetí shora je tlačítko JUMP určené jen pro prohlížení – usnadňuje pohyb v nafocených obrázcích. Následuje tlačítko pro vstup do režimu prohlížení a tlačítko pro mazání (koš). Pokud jsme v prohlížení, MEN aktivuje prohlížecí menu, INFO přepíná mezi běžným zobrazením, zobrazením s daty a zobrazením s histogramem a přepaly.
Vpravo od displeje je tlačítko pro kompenzaci expozice (+- 2EV), pod ním volba režimu (jednotlivé snímky, série, dálka/samospoušť), pak je slepé tlačítko pro osvětlení stavového displeje ev. přímý tisk.
Čtyři plus jeden slouží k pohybu v menu, ale má též své funkce – ISO, volba autofokusu (jednoduché, inteligentní a průběžné ostření, viz níže), volba WB a volba způsobu měření expozice (zonální, částečné a s prioritou středu, není zde bodové).
Tato tlačítka v podstatě aktivují menu – je to přímý vstup do menu, tedy není přímo na ně vázáno ovládání funkcí.

Menu přístroje EOS 350D
Je velmi přehledně řešeno. V první obrazovce nastavujeme velikost a kompresi (jsou zde tři volby velikosti (3456 x 2304, 2496 x 1664 a 1728 x 1152 ve dvou kompresních stupních), RAW a RAW+JPEG zapisuje jen v největší velikosti. Dále je zde ovládání funkce redukce červ. očí, zvuková signalizace, AF režim , měření a ISO – sem nás zavedou tlačítka z “čtyři plus jeden”.
Na druhé obrazovce najdeme nastavení bracketingu, ovládání intenzity záblesku, ovládání nastavení bílé, bracketing bílé, barevný prostor sRGB/Adobe RGB a definovatelné parametry obrázku.
Následuje menu pro přehrávání: ochrana proti smazání, přetáčení, přímý tisk, slideshow.
Menu setup1 ovládá čas pro vypnutí při nečinnosti aparátu, autorotaci obrázku, jas LCD, nastavení data a času, nastavení způsobu číslování fotek, formátování karty.
Menu setup2 nastavuje jazyk (nemá češtinu), videovýstup PAL/NTSC, USB spojení, uživatelské nastavení, návrat do defaultu, čištění snímače a ověření verze firmware. Pokud jde o uživatelské nastavení, to má devět možností, ovládá nastavení OK tlačítka, redukci šumu, synchronizační čas, funkci namáčknutí spouště, pomocné světlo pro ostření, fixace zrcadla, režim měření exp. blesku a synchronizace pomalého blesku (1.a 2. roleta).

Jak se s ním fotí
Začínáme vždy rychlostmi. Start je okamžitý, v praxi neměřitelný. S namáčknutím je zpoždění taktéž prakticky neměřitelné. Bez namáčknutí se časy pohybovaly kolem 0,2 sec. V sériovém focení jsou odstupy mezi snímky 0,3 sec. To ovšem není překvapující zjištění, obecně – zrcadlovky díky své mohutné výbavě v oblasti procesoru a pomocných ASIC obvodů jsou velmi rychlé. EOS 350D se ještě zrychlil oproti svému předchůdci ve všech ohledech, ve startu, ostření, i zápisu na kartu.
Obrazová kvalita je samozřejmě závislá na použité optice a v ní jsou velké rozdíly. Nicméně i kitový zoom 18-55 mm F3,5-5,6 bude plně vyhovovat běžným požadavkům, třebaže je jeho výkon při otevřené cloně poněkud slabší. Zde je srovnání: výřez ze snímku pořízeného při cloně 3,5 a při cloně 6,3, je to 1:1 , vyříznuto z levého horního rohu tohoto snímku. Rozdíl je při tomto zvětšení patrný, ale na papírových zvětšenínách do A4 neznatelný, při větších znatelný jen nepatrně. Osmimegový snímač přece jen dává bohatou rezervu co do kvality.
Rozsah citlivosti je od 100 do 1600 ISO. I v této vysoké citlivosti je šum ve velmi rozumných mezích. Přístroj velmi dobře zvládá jasové rozdíly. Přirozeně že i s ním je třeba se expozičně držet oblasti vysokých jasů, nicméně obecně vzato je obraz velmi vyrovnaný.
Co se funkčnosti týká, výhrad nebude mnoho. Trochu je nešikovné, že ovládání ISO, WB, ostření a měření nás nutí jít do menu, za prudkého slunce to dělá trochu potíže. O jeho rozměrech už šla řeč. Mohl jsem na střídačku používat EOS 20D a EOS 350D. Dvacítka mi padla do ruky líp, jenže v tom to je: je to větší a víc než dvakrát tak drahý aparát. Třistapadesátka je pro amatéry, kdežto dvacítka je už blízká profi třídě. Amatéři si stýskají, že “profi” přístroje jsou pro ně nejen drahé, ale velké a těžké – a právě jim jde Canon tímto modelem vstříc.

Shrnutí
Tělo za 26 tisíc, kit s objektivem za 29 tisíc, obrazový výkon profi aparátu, co by si měl člověk přát? Cenově se digitální zrcadlovky sesunuly do oblasti, kde ještě nedávno byly analogové přístroje. Podstatně níž se jít nedá – zrcadlovka bude vždycky výrobně náročná. Canon EOS 350D je silný kandidát ke koupě pro každého, kdo chce mít spolehlivý přístroj plně funkčně vybavený, s možností výměny objektivů, pohotový, bez zpoždění spouště, za rozumou cenu. Je poměrně malý, za což se platí trochu horším držením pro lidi s velkýma rukama. Ovládání vyžaduje určitou zkušenost a poučenost – nicméně lze jím cvakat v automatickém režimu nebo v režimu scénických předvoleb.

Ukázky:
Dítě v chýši a useklá hlava 800 ISO, lev a sloni 400 ISO, žirafa a procesí 1600 ISO, věže 400 ISO, lidi v parku 200 ISO, zahrada 100 ISO, hroši 400 ISO. Zahrada byla pořízena kitovým objektivem, lev a hroši objektivem Canon 500 mm F4.0, ostatní objektivem Canon 17-85 mm.


Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: