Jednooká zrcadlovka s rozlišením 6 mega, s výměnnými objektivy a v základní sestavě vybavená zoomem s rozsahem odpovídajícím 28-90 mm za cenu pod čtyřicet tisíc? Když byla tato zpráva zveřejněna před více než půl rokem, zněla jako vtip. Svět digitální fotografie se pohnul o notný krok. Od té doby máme s tímto přístrojem zkušenosti, pokusme se je shrnout.
 |
 |
 |
 |
Přístroj – jeho tělo – je z plastu, má rozměry 142 x 99 x 72 mm, je tedy podobný zrcadlovce Canon vyšší třídy, EOS 10D. I jeho CMOS snímač má podobné parametry (6,3 fyzicky , 6,29 milionů efektivních pixelů a velikost 22.7 mm x 15.1 mm), třebaže nejde – podle sdělení Canonu – o stejný výrobek. Jeho citlivost se pohybuje v rozmezí 100 – 1600 ISO. Se snímačem souvisí i systém zaostřování typu Multi-BASIS TTL, sedmibodový systém na principu měření kontrastu. Bílá se nastavuje z 6 předvoleb plus manuálně, rozsah závěrky je od 30 sec do 1/4000 sec plus „bulb“, tedy dlouhodobé otevření. Expoziční kompenzace je +- 2EV po třetinách. Zápis je na CompactFlash karty obou tříd (I a II). Zajímavá odlišnost je v jeho bajonetu. Je typu EF-S , to znamená, že je schopen komunikovat s objektivy s bajonetem EF, ale také s objektivy speciálně určenými pro tento přístroj. A tímto objektivem je především onen objektiv 28-90.
Přístroj, jak bývá pravidlem u jednookých zrcadlovek, lze koupit i jenom jako tělo, byl by ale pošetilý, kdo by to udělal. Za cenu o cca 3 tisíce vyšší získá objektiv vynikajících parametrů, který by „normálně“ měl stát minimálně deset, spíše ale patnáct tisíc. Nelze ho použít v jiném těle, než s bajonetem EF-S, v dané chvíli tedy jen s EOS 300D. Zasahuje hlouběji do těla přístroje a kdyby neměl upravený bajonet, mohl by poškodit zrcadlo.
Ovládání a menu
Je to přístroj překvapivě jednoduchý na ovládání. Zapíná se snadno nahmatatelnou páčkou pod kruhovým voličem funkcí na horní stěně. Najdeme tu obvyklé režimy AUTO, Program, priority času a clony, manuál a také A-DEP. Tento režim hlídá, aby všechny objekty zachycené měrnými body byly v rozmezí hloubky ostrosti. Stejným kolečkem lze nastavit i některý ze šesti scénických režimů (portrét, krajina, makro, sport, noční portrét a vypnutý blesk. U spouště je kolečko pro ovládání m.j. poměru slona/čas (průběžně lze měnit, aniž by byla změněna expozice), případně se jím mění expoziční kompenzace. Na horní stěně je ještě tlačítko pro zapnutí samospouště nebo sériového snímání.
Na zadní stěně najdeme vpravo nahoře hvězdičkou označený závěr expozice (EL), který „podrží“ nastavení i pro následující záběr. Vedle něho je tlačítko, jímž lze pomocí kolečka u spouště nastavovat měřicí body.
 |
 |
| Nízká úroveň šumu: nahoře výřez ze snímku při 200 ISO, dole při 1600 ISO. |
Vpravo od displeje je tlačítko pro expoziční kompenzaci a osvětlení displeje, dále pětice ovladačů menu, přičemž při vypnutém menu „nahoře“ ovládá nastavení ISO a „dole“ nastavení bílé, opět oním ovládacím kolečkem u spouště. Vlevo od displeje je pět tlačítek – pro zapnutí menu, pro INFO (zobrazení aktuálního nastavení na displeji), JUMP v režimu prohlížení urychluje listování nafocenými snímky, další je pro zapnutí režimu prohlížení a poslední pro mazání; tato tři tlačítka mají modré označení, aby se naznačilo, že jde o prohlížení – totéž platí pro dvě tlačítka vpravo nahoře, jedno je pro zobrazení náhledů, event. pro zmenšení zvětšeného obrázku, pravý je pro zvětšení obrázku.
Menu je překvapivě jednoduché. Jedna „obrazovka“ je určena pro fotografování, druhá pro prohlížení a dvě další pro setup.
V první nastavujeme kombinaci velikosti a komprese fotky, kombinací je jen sedm, sedmá je RAW – výhradně v nejvyšším rozlišení. Dále je tu vypínání „červených očí“, bracketing expozice a bílé, vypínání zvuků, nastavení uživatelské bílé a „parameters“ – zde lze individuálně nastavovat rozmanité parametry, především kontrast, sytost, doostření. V menu pro prohlížení lze snímky zajistit proti smazání a otáčet, nikoli ale je ořezávat apod. Zde se nastavují parametry pro přímý tisk DPOF a lze zde spustit „slide show“. Ani setup není žádný hlavolam, za zmínku stojí snad jen to, že počet volitelných jazyků stoupl na 12, čeština mezi nimi není (nechápu, proč se lokalizace nedají nahrát stejně, jako se nahrává nový firmware, tedy: proč nelze nahrát lokalizovaný firmware, ale to je obecná výtka) a také položka „čištění senzoru“. Tato položka je inteligentní, pokud není akumulátor plně nabitý, zrcátko s nesklopí a závěrka se neotevře.
V praxi
Především chci podotknout, že toto je skutečně přelomový fotoaparát svým poměrem výkon/cena. Nastavil laťku, nastavil nový standard a získal přinejmenším půlroční náskok před konkurencí. Lidé kteří to myslí s fotografováním vážně a nechtějí nebo nemohou investovat sumu odpovídající poloprofi nebo profi zrcadlovce mají zde k disposici nástroj, který se dokáže vyrovnat s většinou běžných fotografických úkolů. Při posuzování tohoto přístroje musíme mít na paměti, že cenově stojí proti batalionu přístrojů s elektronickým hledáčkem (DSLR přístrojů), kdežto skutečné jednooké zrcadlovky – dnes už s výjimkou Nikonu D70 – jsou cenově „někde jinde“, takže je nefér ho srovnávat třebas s Canonem 10D, který je o polovinu dražší. „Rebel“ má o některé funkce méně (viz výše), ale – dal by někdo dvacet tisíc za to, aby je měl? Vezměme na vědomí, že se zde rýsují tři úrovně pro DSLR přístroje: na jedné stojí 300D a Nikon D70, na další aparáty typu Canon EOS 10D, Nikon D100 anebo Pentax *ist D, a pak jsou ryze profesionální přístroje typu Canon EOS 1D MarkII anebo Nikon D2H2.
 |
 |
 |
 |
 |
„Marie“ je při 1600 ISO |
Výkon
Přístroj nabíhá cca 3 sec po zapnutí. Zpoždění při namáčknutí spouště je neměřitelné, bez namáčknutí cca 0,3 sec, při zapnutém manuálním ostření 0,1 sec. Není tedy třeba se obávat živé reportážní fotografie. Obrazová kvalita je vynikající – i při použití základního objektivu dodávaného v kitu. Přirozeně že Canon dodává ke svým EOSům širokou škálu objektivů, včetně velmi drahých skel řady L – nicméně, tento základní objektiv si vedle nich stojí velmi statečně. Míra aberace je velmi dobrá – projevuje se vlastně až při přesvětlených a ne zcela zaostřených přechodech. Poněkud nepřesný je hledáček, přece jen na snímku je o nějakých 5% navíc, než je v hledáčku vidět. Kdybych měl něco kritizovat, pak asi nastavování bílé. Nevadí mi, že není v Kelvinech, ale vadí mi, že jsou to mrňavé, špatně čitelné ikony. Ale to je opravdu jen piha, o které snad ani nemá smysl mluvit.
Závěrem
Často se mě lidé ptají, zda si mají koupit tento EOS 300D anebo za obdobnou cenu přístroj s elektronickým hledáčkem a pevným širokorozsahovým zoomem. Odpověď není snadná.
Jednooké digitální zrcadlovky, pokud budou stavěny tak, aby mohly pracovat i s optikou klasiky, budou vždycky velké jako klasické zrcadlovky na kinofilm. Toto je velký, i když ne těžký fotoaparát pro vážnou práci. Nestrčíte ho do kapsy, ani do velké kapsy od kabátu. Abyste ho opravdu využili, musíte mít potřebu pracovat s výměnnými objektivy. Chcete to opravdu podstoupit? Toto je zásadní otázka – a nejde zde vůbec o obrazovou kvalitu. Ta je vynikající, ale nikoli bezkonkurenční. Toto je přístroj pro fotografa, bez ohledu na to, zdali si fotografováním vydělává nebo se jím jenom baví.
Co je bez debaty: ani ten nejlepší elektronický hledáček se nevyrovná pohledu do hranolu jednooké zrcadlovky. Máte plnou kontrolu nad záběrem. Samozřejmě, jen po namáčknutí vidíte v zorném poli údaje o cloně, čase a expoziční kompenzaci a o dalších parametrech se musíte informovat na displeji (EVF fotoaparáty zprostředkují informaci hledáčku skoro úplnou). Bez debaty je i výhoda výměnných objektivů – pro toho, kdo je potřebuje. Širokorozsahové zoomy, dejme tomu, od 28 do 200 plus předsádky, u přístroje který se pohodlně transportuje, není to přece jen lepší? Navíc, do jednooké zrcadlovky se práší… To vše jsou otázky, které je třeba zvážit.
Pokud tedy máte jasno, chcete zrcadlovku, vyhovuje vám cena, pak by měl být Canon EOS 300 D vážným kandidátem pro vaši volbu.
Jednooká zrcadlovka s rozlišením 6 mega, s výměnnými objektivy a v základní sestavě vybavená zoomem s rozsahem odpovídajícím 28-90 mm za cenu pod čtyřicet tisíc? Když byla tato zpráva zveřejněna před více než půl rokem, zněla jako vtip. Svět digitální fotografie se pohnul o notný krok. Od té doby máme s tímto přístrojem zkušenosti, pokusme se je shrnout.
|
| |
| |
| |
Přístroj – jeho tělo – je z plastu, má rozměry 142 x 99 x 72 mm, je tedy podobný zrcadlovce Canon vyšší třídy, EOS 10D. I jeho CMOS snímač má podobné parametry (6,3 fyzicky , 6,29 milionů efektivních pixelů a velikost 22.7 mm x 15.1 mm), třebaže nejde – podle sdělení Canonu – o stejný výrobek. Jeho citlivost se pohybuje v rozmezí 100 – 1600 ISO. Se snímačem souvisí i systém zaostřování typu Multi-BASIS TTL, sedmibodový systém na principu měření kontrastu. Bílá se nastavuje z 6 předvoleb plus manuálně, rozsah závěrky je od 30 sec do 1/4000 sec plus „bulb“, tedy dlouhodobé otevření. Expoziční kompenzace je +- 2EV po třetinách. Zápis je na CompactFlash karty obou tříd (I a II). Zajímavá odlišnost je v jeho bajonetu. Je typu EF-S , to znamená, že je schopen komunikovat s objektivy s bajonetem EF, ale také s objektivy speciálně určenými pro tento přístroj. A tímto objektivem je především onen objektiv 28-90.
Přístroj, jak bývá pravidlem u jednookých zrcadlovek, lze koupit i jenom jako tělo, byl by ale pošetilý, kdo by to udělal. Za cenu o cca 3 tisíce vyšší získá objektiv vynikajících parametrů, který by „normálně“ měl stát minimálně deset, spíše ale patnáct tisíc. Nelze ho použít v jiném těle, než s bajonetem EF-S, v dané chvíli tedy jen s EOS 300D. Zasahuje hlouběji do těla přístroje a kdyby neměl upravený bajonet, mohl by poškodit zrcadlo.
Ovládání a menu
Je to přístroj překvapivě jednoduchý na ovládání. Zapíná se snadno nahmatatelnou páčkou pod kruhovým voličem funkcí na horní stěně. Najdeme tu obvyklé režimy AUTO, Program, priority času a clony, manuál a také A-DEP. Tento režim hlídá, aby všechny objekty zachycené měrnými body byly v rozmezí hloubky ostrosti. Stejným kolečkem lze nastavit i některý ze šesti scénických režimů (portrét, krajina, makro, sport, noční portrét a vypnutý blesk. U spouště je kolečko pro ovládání m.j. poměru slona/čas (průběžně lze měnit, aniž by byla změněna expozice), případně se jím mění expoziční kompenzace. Na horní stěně je ještě tlačítko pro zapnutí samospouště nebo sériového snímání.
Na zadní stěně najdeme vpravo nahoře hvězdičkou označený závěr expozice (EL), který „podrží“ nastavení i pro následující záběr. Vedle něho je tlačítko, jímž lze pomocí kolečka u spouště nastavovat měřicí body.
|
| |
| Nízká úroveň šumu: nahoře výřez ze snímku při 200 ISO, dole při 1600 ISO. |
Vpravo od displeje je tlačítko pro expoziční kompenzaci a osvětlení displeje, dále pětice ovladačů menu, přičemž při vypnutém menu „nahoře“ ovládá nastavení ISO a „dole“ nastavení bílé, opět oním ovládacím kolečkem u spouště. Vlevo od displeje je pět tlačítek – pro zapnutí menu, pro INFO (zobrazení aktuálního nastavení na displeji), JUMP v režimu prohlížení urychluje listování nafocenými snímky, další je pro zapnutí režimu prohlížení a poslední pro mazání; tato tři tlačítka mají modré označení, aby se naznačilo, že jde o prohlížení – totéž platí pro dvě tlačítka vpravo nahoře, jedno je pro zobrazení náhledů, event. pro zmenšení zvětšeného obrázku, pravý je pro zvětšení obrázku.
Menu je překvapivě jednoduché. Jedna „obrazovka“ je určena pro fotografování, druhá pro prohlížení a dvě další pro setup.
V první nastavujeme kombinaci velikosti a komprese fotky, kombinací je jen sedm, sedmá je RAW – výhradně v nejvyšším rozlišení. Dále je tu vypínání „červených očí“, bracketing expozice a bílé, vypínání zvuků, nastavení uživatelské bílé a „parameters“ – zde lze individuálně nastavovat rozmanité parametry, především kontrast, sytost, doostření. V menu pro prohlížení lze snímky zajistit proti smazání a otáčet, nikoli ale je ořezávat apod. Zde se nastavují parametry pro přímý tisk DPOF a lze zde spustit „slide show“. Ani setup není žádný hlavolam, za zmínku stojí snad jen to, že počet volitelných jazyků stoupl na 12, čeština mezi nimi není (nechápu, proč se lokalizace nedají nahrát stejně, jako se nahrává nový firmware, tedy: proč nelze nahrát lokalizovaný firmware, ale to je obecná výtka) a také položka „čištění senzoru“. Tato položka je inteligentní, pokud není akumulátor plně nabitý, zrcátko s nesklopí a závěrka se neotevře.
V praxi
Především chci podotknout, že toto je skutečně přelomový fotoaparát svým poměrem výkon/cena. Nastavil laťku, nastavil nový standard a získal přinejmenším půlroční náskok před konkurencí. Lidé kteří to myslí s fotografováním vážně a nechtějí nebo nemohou investovat sumu odpovídající poloprofi nebo profi zrcadlovce mají zde k disposici nástroj, který se dokáže vyrovnat s většinou běžných fotografických úkolů. Při posuzování tohoto přístroje musíme mít na paměti, že cenově stojí proti batalionu přístrojů s elektronickým hledáčkem (DSLR přístrojů), kdežto skutečné jednooké zrcadlovky – dnes už s výjimkou Nikonu D70 – jsou cenově „někde jinde“, takže je nefér ho srovnávat třebas s Canonem 10D, který je o polovinu dražší. „Rebel“ má o některé funkce méně (viz výše), ale – dal by někdo dvacet tisíc za to, aby je měl? Vezměme na vědomí, že se zde rýsují tři úrovně pro DSLR přístroje: na jedné stojí 300D a Nikon D70, na další aparáty typu Canon EOS 10D, Nikon D100 anebo Pentax *ist D, a pak jsou ryze profesionální přístroje typu Canon EOS 1D MarkII anebo Nikon D2H2.
| |
|
| |
|
| |
„Marie“ je při 1600 ISO |
Výkon
Přístroj nabíhá cca 3 sec po zapnutí. Zpoždění při namáčknutí spouště je neměřitelné, bez namáčknutí cca 0,3 sec, při zapnutém manuálním ostření 0,1 sec. Není tedy třeba se obávat živé reportážní fotografie. Obrazová kvalita je vynikající – i při použití základního objektivu dodávaného v kitu. Přirozeně že Canon dodává ke svým EOSům širokou škálu objektivů, včetně velmi drahých skel řady L – nicméně, tento základní objektiv si vedle nich stojí velmi statečně. Míra aberace je velmi dobrá – projevuje se vlastně až při přesvětlených a ne zcela zaostřených přechodech. Poněkud nepřesný je hledáček, přece jen na snímku je o nějakých 5% navíc, než je v hledáčku vidět. Kdybych měl něco kritizovat, pak asi nastavování bílé. Nevadí mi, že není v Kelvinech, ale vadí mi, že jsou to mrňavé, špatně čitelné ikony. Ale to je opravdu jen piha, o které snad ani nemá smysl mluvit.
Závěrem
Často se mě lidé ptají, zda si mají koupit tento EOS 300D anebo za obdobnou cenu přístroj s elektronickým hledáčkem a pevným širokorozsahovým zoomem. Odpověď není snadná.
Jednooké digitální zrcadlovky, pokud budou stavěny tak, aby mohly pracovat i s optikou klasiky, budou vždycky velké jako klasické zrcadlovky na kinofilm. Toto je velký, i když ne těžký fotoaparát pro vážnou práci. Nestrčíte ho do kapsy, ani do velké kapsy od kabátu. Abyste ho opravdu využili, musíte mít potřebu pracovat s výměnnými objektivy. Chcete to opravdu podstoupit? Toto je zásadní otázka – a nejde zde vůbec o obrazovou kvalitu. Ta je vynikající, ale nikoli bezkonkurenční. Toto je přístroj pro fotografa, bez ohledu na to, zdali si fotografováním vydělává nebo se jím jenom baví.
Co je bez debaty: ani ten nejlepší elektronický hledáček se nevyrovná pohledu do hranolu jednooké zrcadlovky. Máte plnou kontrolu nad záběrem. Samozřejmě, jen po namáčknutí vidíte v zorném poli údaje o cloně, čase a expoziční kompenzaci a o dalších parametrech se musíte informovat na displeji (EVF fotoaparáty zprostředkují informaci hledáčku skoro úplnou). Bez debaty je i výhoda výměnných objektivů – pro toho, kdo je potřebuje. Širokorozsahové zoomy, dejme tomu, od 28 do 200 plus předsádky, u přístroje který se pohodlně transportuje, není to přece jen lepší? Navíc, do jednooké zrcadlovky se práší… To vše jsou otázky, které je třeba zvážit.
Pokud tedy máte jasno, chcete zrcadlovku, vyhovuje vám cena, pak by měl být Canon EOS 300 D vážným kandidátem pro vaši volbu.
