Nezařazené

Canon EOS 20D

Poslední recenzi tohoto roku věnujeme přístroji, který vyvolal právem velkou pozornost v letošním roce. Je to nástupce EOS 10D, tedy jednooká zrcadlovka střední třídy, která ovšem svým výkonem šlape na paty profesionálním EOSům třídy Mark.

Jaký je a komu je určen
Už model 10 D byl pokládán za mimořádně zdařilý. Jeho nástupce především zvýšil

Řez přístrojem jsem nechal ve velkém rozlišení, je to půlmegový snímek.


výkon snímače typu CMOS. Ten je sice nepatrně menší, má rozměry 22,5×15 mm, ale disponuje 8,5 miliony buněk fyzicky, 8,2 efektivně. Zůstal rozsah ISO (100, 200, 400, 800, 1600, 3200 (H)), zato výrazně zrychlil frekvenci sériového fotografování: dvacítka je schopna pořídit v JPEG formátu 23 snímků rychlostí 5 fps. Právě tím začíná splňovat požadavky kladené na profesionální reportážní přístroj, jinak samozřejmě je schopen plnit všechny úkoly kladené na jednookou zrcadlovku tohoto formátu. Procesor je Digic II, stejný jako v Mark II. Další vylepšení nejsou příliš významná. Ostření je devítibodové (místo sedmibodového), rozsah závěrky od 30 sec (+Bulb) do 1/8000 sekundy, má EF-S bajonet, takže je schopen spolupracovat s “digi” objektivy Canon, USB je 2.0 (ale ne Firewire, to je jedna z mála věcí, které bych vytýkal). Záznam je pochopitelně na CF karty I a II (plus Microdrive), aku je 1390 mAh (nabíječka v dodávce), přístroj je o pár milimetrů menší (/144x106x72 mm) a pár desítek gramů lehčí (770 g). Zůstal LCD s úhlopříčkou 1,8´´, zasloužil by si dvoupalec, snad tedy příště.
Přístroj mák disposici nové objektivy s bajonetem EF-S, objektiv s ohniskem 17-85 (F 4,5-5,6) s optickým stabilizátorem (tímto objektivem jsem pořídil fotografie) a širší sklo 10-22 mm (F3,5-4,5). Onen první objektiv je zřejmě ideální základní objektiv pro tento přístroj a lze s ním vystačit pro 90% fotografických úkolů.

Ovládání přístroje je prověřeno dlouhým vývojem EOSů. Přístroj se zapíná kombinovaným spínačem, páčkou vlevo dole (je to věc zvyku, mně to připadá trochu nešikovné, při rychlém zapínání musím trochu hledat, ale opakuji, jistě si na to uživatel zvykne). Funkce se ovládají kotoučkem u spouště a velkým kotoučem na zadní stěně, ty nejdůležitější jsou vyvedeny zvlášť.
Jednak je to volicí kotouč vlevo nahoře (P, priorita času / clony, manuál, držení v rozmezí hloubky ostrosti A-DEP funkce, dále pak předvolené režimy portrét,krajina, makro, sport, noc a vypnutý blesk, což je poněkud pošetilá volba, protože vestavený blesk se musí zvlášť aktivovat a externí blesk se musí nasadit…
Na tlačítka jsou vyvedeny autofokus/bílá, přičemž o ovládání se dělí malé a velké volicí kolečko, dále pak režim měření/kompenzace záblesku, a drive / ISO, drive= jeden snímek, série, samospoušť. Podotkněme, že EOS 20D nabízí jen 5 fps, nelze tedy měnit rychlost série.
Tlačítka vpravo nahoře blokují nastavení (hvězdička = autofocus lock) a zapínají funkci volby zaostřovacího bodu. Ten zle volit i osmicestným joystickem. Tím se dostáváme k funkcím, které bude asi málo kdo používat. Nedovedu si představit, kde v praxi budu honit zaostřovací bod jako joystickem, anebo jak budu týmž joystickem lovit správné vyvážení bílé. Lze ovšem nastavit bracketing nastavení bílé v grafu, kde jsou souřadnice zelená /oranžová / fialová / zelená, takže je možno nastavit dejme tomu tři fotky v různých stupních směřování k fialovo – oranžové. Někdo to třeba může s úspěchem používat.
Samostatná tlačítka jsou i pro některé funkce při prohlížení, zvláště pak JUMP který umožňuje přeskakovat po 9 snímcích a koš.
Poněkud na můj vkus překombinovaně je tu řešeno manuální nastavení bílé, kdy je třeba nejdřív pořídit referenční fotku, uložit a tu pak vybíráme při aktuálním nastavování přes menu. Dal bych přednost samostatnému tlačítku nastavení bílé.
Samotné prohlížení má tři režimy,jen prohlížet, prohlížení plus základní informace a prohlížení plus více info plus histogram.Snímky lze pochopitelně zvětšovat až 10x, a prohlížet (opět s pomocí osmicestného joysticku).

Jak se s ním fotí
V jistém smyslu se přístroje tohoto typu špatně recenzují. Těžko se najde něco kritizovatelného. Náběhy jsou prakticky okamžité a zpoždění spouště žádné, tedy: prodlevy jsou pod prahem lidského vnímání a v praxi tudíž nehrají velkou roli. Jediné měřitelné je sériové fotografování: těch pět snímků za sekundu a série 23 fotek (to je zásluha zvětšené vyrovnávací paměti) je zlepšení, které bych hodnotil ještě výše, než zvětšení počtu zobrazovacích bodů. Už těch 6 Mpx je absolutně dostatečné pro běžnou praxi, ale rychlost a skoro ztrojnásobení počtu zachytitelných snímků, to je veliká vymoženost. Řekl-li jsem, že aparát šlape na paty Marku II, myslím to vážně: EOS 20D stojí cca 53 tisíc, kdežto Mark II 145 tisíc, avšak užitná hodnota mi nepřipadá u Marku trojnásobná. Jiná věc je, že profi reportéři vždy sáhnou po absolutně nejlepším železe, bez ohledu na cenu. Pokud jde o sériové fotografování, další sérii lze pořídit až po vyprázdnění vyrovnávací paměti a to závisí i na rychlosti přenosu používané karty. Pozoruhodná je i rychlost ostření v podstatě bez ohledu na úroveň zaostření – je to díky novému devítibodovému systému “diamantového” řazení (v podstatě kosočtverec položený na šířku ve středové oblasti: vždycky najde něco dost kontrastního, aby se chytil a přitom obrazec je natolik kompaktní, že neulítává někam, kam nemá.

RAW formát také má stále více příznivců a ti rádi fotografují v kombinaci RAW a JPEG. To je možné nejen ve velkém 8 Mpx rozlišení, ale i v nižších rozlišeních (4 a 2 Mpx), což je skutečná rarita. RAW ve čtyřmegovém rozlišení je, myslím, docela rozumná volba (ve dvoumegu mi to připadá poněkud ujeté).

Černobílá fotografie je nadále oblíbená i v digitálním věku. Tahle dvacítka má zlepšení, které do jisté míry opodstatňuje černobílé focení: umožňuje nastavení “filtrů” v hodnotách žlutá / oranžová / červená / zelená, rozumějte: já to stejný efekt, jako skleněný filtr dané barvy pro černobílý materiál.

Kapacita akumulátorů přístrojů tohoto typu je vysoká, Canon uvádí 1000 snímků bez flashe. Je ale pravda, že pokud zapomeneme přístroj vypnout, neusne natolik, aby přestal odebírat proud, a baterku vybije. Byl jsme poněkud překvapen, když jsem našel aparát s vybitým akumulátorem, za dvě hodiny nabíjení se však vrátil do plné kapacity.

Optický stabilizátor objektivu dodávaného v kitu je vynikající, ze série 10 snímků snímaných expozicí 1/15 z ruky bylo přijatelně ostrých 8 a 2 mírně neostré, po vypnutí byly neostré všechny následující: přitom patnáctina je velmi dlouhý čas. Navíc, nebylo patrné žádné zpoždění. To je důležité, protože stabilizátory starší konstrukce někdy zdržovaly a aparát čekal na ustálení obrazu. Tak tohle je za námi.

Shrnutí
Čas revolučních přeměn je zřejmě za námi a budeme svědky – přinejmenším v třídě jednookých zrcadlovek, drobných zlepšení – tak lze charakterizovat posun od EOS 10D k EOS 20D. V cenové třídě DSLR mezi 50 a 60 tisíci je to špičkový výrobek. Starosti nemusejí mít majitelé 10D, jejich aparát není “převálcovaný” vývojem a také investice do 20 D má šanci na rozumnou výdrž. Šesti, respektive – zde – osmimegové rozlišení je naprosto na výši kinofilmu a co se kresby týče, nikdo nemusí mít obavy. Jistě dál porostou rychlosti vnitřních datových toků, takže rychlost sériového focení v budoucnu stoupne, ovšem kdo potřebuje rychlejší série než 5 fps! Jediné, co mi tu chybí, je opravdu jen ten firewire slot, přece jen ty osmimegové snímky jsou datově objemné, tím spíš, kdyby někdo fotil v rawu a používal 8 GB kartu (proč ne?). Canon EOS 20D je bezpochyby další úspěšný model a zájemcům o tuto třídu fotoaparátů ho lze s dobrým svědomím doporučit.

ukázky
Čínská soška s použitím stabilizátoru, 1/15 sec z ruky. Dva poslední snímky při 1600 ISO.

Snímky přístroje copyright Canon Deutschland GmbH

Poslední recenzi tohoto roku věnujeme přístroji, který vyvolal právem velkou pozornost v letošním roce. Je to nástupce EOS 10D, tedy jednooká zrcadlovka střední třídy, která ovšem svým výkonem šlape na paty profesionálním EOSům třídy Mark.

Jaký je a komu je určen
Už model 10 D byl pokládán za mimořádně zdařilý. Jeho nástupce především zvýšil

Řez přístrojem jsem nechal ve velkém rozlišení, je to půlmegový snímek.


výkon snímače typu CMOS. Ten je sice nepatrně menší, má rozměry 22,5×15 mm, ale disponuje 8,5 miliony buněk fyzicky, 8,2 efektivně. Zůstal rozsah ISO (100, 200, 400, 800, 1600, 3200 (H)), zato výrazně zrychlil frekvenci sériového fotografování: dvacítka je schopna pořídit v JPEG formátu 23 snímků rychlostí 5 fps. Právě tím začíná splňovat požadavky kladené na profesionální reportážní přístroj, jinak samozřejmě je schopen plnit všechny úkoly kladené na jednookou zrcadlovku tohoto formátu. Procesor je Digic II, stejný jako v Mark II. Další vylepšení nejsou příliš významná. Ostření je devítibodové (místo sedmibodového), rozsah závěrky od 30 sec (+Bulb) do 1/8000 sekundy, má EF-S bajonet, takže je schopen spolupracovat s “digi” objektivy Canon, USB je 2.0 (ale ne Firewire, to je jedna z mála věcí, které bych vytýkal). Záznam je pochopitelně na CF karty I a II (plus Microdrive), aku je 1390 mAh (nabíječka v dodávce), přístroj je o pár milimetrů menší (/144x106x72 mm) a pár desítek gramů lehčí (770 g). Zůstal LCD s úhlopříčkou 1,8´´, zasloužil by si dvoupalec, snad tedy příště.
Přístroj mák disposici nové objektivy s bajonetem EF-S, objektiv s ohniskem 17-85 (F 4,5-5,6) s optickým stabilizátorem (tímto objektivem jsem pořídil fotografie) a širší sklo 10-22 mm (F3,5-4,5). Onen první objektiv je zřejmě ideální základní objektiv pro tento přístroj a lze s ním vystačit pro 90% fotografických úkolů.

Ovládání přístroje je prověřeno dlouhým vývojem EOSů. Přístroj se zapíná kombinovaným spínačem, páčkou vlevo dole (je to věc zvyku, mně to připadá trochu nešikovné, při rychlém zapínání musím trochu hledat, ale opakuji, jistě si na to uživatel zvykne). Funkce se ovládají kotoučkem u spouště a velkým kotoučem na zadní stěně, ty nejdůležitější jsou vyvedeny zvlášť.
Jednak je to volicí kotouč vlevo nahoře (P, priorita času / clony, manuál, držení v rozmezí hloubky ostrosti A-DEP funkce, dále pak předvolené režimy portrét,krajina, makro, sport, noc a vypnutý blesk, což je poněkud pošetilá volba, protože vestavený blesk se musí zvlášť aktivovat a externí blesk se musí nasadit…
Na tlačítka jsou vyvedeny autofokus/bílá, přičemž o ovládání se dělí malé a velké volicí kolečko, dále pak režim měření/kompenzace záblesku, a drive / ISO, drive= jeden snímek, série, samospoušť. Podotkněme, že EOS 20D nabízí jen 5 fps, nelze tedy měnit rychlost série.
Tlačítka vpravo nahoře blokují nastavení (hvězdička = autofocus lock) a zapínají funkci volby zaostřovacího bodu. Ten zle volit i osmicestným joystickem. Tím se dostáváme k funkcím, které bude asi málo kdo používat. Nedovedu si představit, kde v praxi budu honit zaostřovací bod jako joystickem, anebo jak budu týmž joystickem lovit správné vyvážení bílé. Lze ovšem nastavit bracketing nastavení bílé v grafu, kde jsou souřadnice zelená /oranžová / fialová / zelená, takže je možno nastavit dejme tomu tři fotky v různých stupních směřování k fialovo – oranžové. Někdo to třeba může s úspěchem používat.
Samostatná tlačítka jsou i pro některé funkce při prohlížení, zvláště pak JUMP který umožňuje přeskakovat po 9 snímcích a koš.
Poněkud na můj vkus překombinovaně je tu řešeno manuální nastavení bílé, kdy je třeba nejdřív pořídit referenční fotku, uložit a tu pak vybíráme při aktuálním nastavování přes menu. Dal bych přednost samostatnému tlačítku nastavení bílé.
Samotné prohlížení má tři režimy,jen prohlížet, prohlížení plus základní informace a prohlížení plus více info plus histogram.Snímky lze pochopitelně zvětšovat až 10x, a prohlížet (opět s pomocí osmicestného joysticku).

Jak se s ním fotí
V jistém smyslu se přístroje tohoto typu špatně recenzují. Těžko se najde něco kritizovatelného. Náběhy jsou prakticky okamžité a zpoždění spouště žádné, tedy: prodlevy jsou pod prahem lidského vnímání a v praxi tudíž nehrají velkou roli. Jediné měřitelné je sériové fotografování: těch pět snímků za sekundu a série 23 fotek (to je zásluha zvětšené vyrovnávací paměti) je zlepšení, které bych hodnotil ještě výše, než zvětšení počtu zobrazovacích bodů. Už těch 6 Mpx je absolutně dostatečné pro běžnou praxi, ale rychlost a skoro ztrojnásobení počtu zachytitelných snímků, to je veliká vymoženost. Řekl-li jsem, že aparát šlape na paty Marku II, myslím to vážně: EOS 20D stojí cca 53 tisíc, kdežto Mark II 145 tisíc, avšak užitná hodnota mi nepřipadá u Marku trojnásobná. Jiná věc je, že profi reportéři vždy sáhnou po absolutně nejlepším železe, bez ohledu na cenu. Pokud jde o sériové fotografování, další sérii lze pořídit až po vyprázdnění vyrovnávací paměti a to závisí i na rychlosti přenosu používané karty. Pozoruhodná je i rychlost ostření v podstatě bez ohledu na úroveň zaostření – je to díky novému devítibodovému systému “diamantového” řazení (v podstatě kosočtverec položený na šířku ve středové oblasti: vždycky najde něco dost kontrastního, aby se chytil a přitom obrazec je natolik kompaktní, že neulítává někam, kam nemá.

RAW formát také má stále více příznivců a ti rádi fotografují v kombinaci RAW a JPEG. To je možné nejen ve velkém 8 Mpx rozlišení, ale i v nižších rozlišeních (4 a 2 Mpx), což je skutečná rarita. RAW ve čtyřmegovém rozlišení je, myslím, docela rozumná volba (ve dvoumegu mi to připadá poněkud ujeté).

Černobílá fotografie je nadále oblíbená i v digitálním věku. Tahle dvacítka má zlepšení, které do jisté míry opodstatňuje černobílé focení: umožňuje nastavení “filtrů” v hodnotách žlutá / oranžová / červená / zelená, rozumějte: já to stejný efekt, jako skleněný filtr dané barvy pro černobílý materiál.

Kapacita akumulátorů přístrojů tohoto typu je vysoká, Canon uvádí 1000 snímků bez flashe. Je ale pravda, že pokud zapomeneme přístroj vypnout, neusne natolik, aby přestal odebírat proud, a baterku vybije. Byl jsme poněkud překvapen, když jsem našel aparát s vybitým akumulátorem, za dvě hodiny nabíjení se však vrátil do plné kapacity.

Optický stabilizátor objektivu dodávaného v kitu je vynikající, ze série 10 snímků snímaných expozicí 1/15 z ruky bylo přijatelně ostrých 8 a 2 mírně neostré, po vypnutí byly neostré všechny následující: přitom patnáctina je velmi dlouhý čas. Navíc, nebylo patrné žádné zpoždění. To je důležité, protože stabilizátory starší konstrukce někdy zdržovaly a aparát čekal na ustálení obrazu. Tak tohle je za námi.

Shrnutí
Čas revolučních přeměn je zřejmě za námi a budeme svědky – přinejmenším v třídě jednookých zrcadlovek, drobných zlepšení – tak lze charakterizovat posun od EOS 10D k EOS 20D. V cenové třídě DSLR mezi 50 a 60 tisíci je to špičkový výrobek. Starosti nemusejí mít majitelé 10D, jejich aparát není “převálcovaný” vývojem a také investice do 20 D má šanci na rozumnou výdrž. Šesti, respektive – zde – osmimegové rozlišení je naprosto na výši kinofilmu a co se kresby týče, nikdo nemusí mít obavy. Jistě dál porostou rychlosti vnitřních datových toků, takže rychlost sériového focení v budoucnu stoupne, ovšem kdo potřebuje rychlejší série než 5 fps! Jediné, co mi tu chybí, je opravdu jen ten firewire slot, přece jen ty osmimegové snímky jsou datově objemné, tím spíš, kdyby někdo fotil v rawu a používal 8 GB kartu (proč ne?). Canon EOS 20D je bezpochyby další úspěšný model a zájemcům o tuto třídu fotoaparátů ho lze s dobrým svědomím doporučit.

ukázky
Čínská soška s použitím stabilizátoru, 1/15 sec z ruky. Dva poslední snímky při 1600 ISO.

Snímky přístroje copyright Canon Deutschland GmbH