Nezařazené

Canon EOS 1000 D (recenze)

Canon sebou tentokrát hodil. Půl roku po uvedení čtyřistapadesátky dal na trh lehčí variantu své “startovací” jednooké zrcadlovky. Podívejme se na ni a samozřejmě se neubráníme srovnání.

Jaký je a komu je určen

Je to jednooká zrcadlovka se snímačem formátu APS-C (22.2 x 14.8 mm ) s 10,1 pixely. V tom je první rozdíl oproti 450 D, ta má 12,2. V praxi to znamená, že má o 384 pixelů na šířku míň, čímž chci jemně naznačit, že jde o vcelku zanedbatelný rozdíl. Citlivost má v rozmezí 100 až 1600 ISO, autofokus je sedmibodový, kdežto 450tka ho má devítibodový. Rozsah závěrky jje od 30 sec, respektive “Bulb” režimu (dlouhodobé otevření závěrky) po 1/4000. Vestavěný blesk má dosah 13 m při ISO 100, což je údaj poněkud matoucí, protože nevíme, při jaké cloně. Měření expozice má 35 zón. Nemá ale bodové měření, což je asi nejzávažnější omezení oproti dražšímu modelu – bodové měření se používá k detailnímu proměřování scény, takže zde se musíme spokojit s měřením se zdůrazněným středem. Bajonet pro objektiv je typu EF, respektive EF-S pro objektivy určené jen pro maloformátové zrcadlovky (ne pro full frame 24×36 mm). Hledáček je vybaven pěticí zrcátek, kryje 95% plochy obrazu a má zvětšení 0,81x . Displej je také o něco menší, má 2,5´´ oproti 3´´. Napájení je totožné Canon 1050mAh Li-Ion. Lehce jiné jsou rozměry, 126 x 98 x 65 mm, a váha 502 g. Oba modely mají live view, tedy lze jimi fotografovat “na displej”. Zápis je na SD/SDHC/MMC karty. Poněkud skromnější je sériové focení – 3 snímky/sec, v praxi mají odstup 0,3 sec při snímání JPEG. Pomalejší je při snímání na RAW, to má frekvenci jen 1,5 fps, což je odstup 0,7 sec. Z toho se dá odvodit, že procesor DIGIC III je zde méně výkonný než v modelu EOS 450 D. A nakonec srovnání cen, v srpnu 2008 stojí tisícovka cca 14 tisíc i se setovým stabilizovaným objektivem EF-S 18-55 mm IS, kdežto čtyřistapadina stojí cca 17 tisíc s týmž objektivem. Tři tisíce korun, to je rozdíl percentuálně značný a poté, co jsem týden s tisícovkou pracoval, řeknu hned zkraje, že poměr cena/výkon mi u ní přijde přece jen výhodnější než u modelu 450 D.

Ovládání a menu Všechno je zde stejné jako na 450 D. Přístroj má jen jeden roller hned za spouští, kruhový volič je nahoře vpravo od hledáčku, pod ním páčka na zapnutí/vypnutí. Za rollerem se schovává tlačítko pro ISO. Třebaže bych si měl na toto řešení (odlišné od předchozích modelů 350 a 400 D) už zvyknout, přece jen mi hledání ISO dělá poslepu pořád ještě potíže a nejsem z tohoto umístění nadšený. Indikace ISO se promítá do hledáčku, takže ho lze pohodlně měnit i bez nutnosti oddálit přístroj od oka a proto jsem toto řešení v recenzi 450 D chválil. Je to jistě věc zvyku a mé (maličké) problémy plynou z toho, že nefotím pořád jenom 450, respektive 1000kou. Tlačítka Menu a disp. jsou vlevo pod hranou na zadní stěně, prohlížení a koš mají místo pod čtyřcestným voličem.. Vpravo od displeje je tlačítko pro expoziční kompenzaci, pod ním samostatné tlačítko pro nastavení bílé. Čtyřcestný volič má přiřazené funkce nastavení režimu měření expozice , autofokus, “picture style”, což jsou nastavitelné uživatelské režimy, je jich celkem 9, šest je přednastaveno, tři jsou volné pro “lidovou tvořivost”, ovšem všechny lze měnit, i ty firemně nastavené. Vlevo je volba samospouště (lze 10 sec nebo 2 sec s předsklopením zrcátka). Středové tlačítko SET zapíná i “live view”.
Další dvě tlačítka jsou jako už tradičně “na palec”, vpravo nahoře – “hvězdička”, což je blokace expozice a volba zaostřovacího bodu.

Menu je v češtině, velmi přehledné a jednoduché. Dvě obrazovky jsou pro fotografování, jedna pro prohlížení, tři pro setup a poslední pro nastavení “mého menu”, kam lze zařadit to, co potřebujeme nejčastěji. Pro pokročilého uživatele je určena položka uživatelské funkce. Tady se nastavuje celkem třináct položek, některé jsou dosti důležité. Například je zde vypínání/zapínání redukce šumu (doporučuji vypnut, vede to spíš k rozmazání snímku než k jeho výraznému zlepšení), automatická optimalizace jasu (viz níže) a priorita zvýraznění tónu, způsob autofokusu při živém náhledu (rychlý režim= přes TTL modul, živý režim přes čip), blokování zrcátka v horní poloze, definování tlačítka SET jako funkčního tlačítka a “přidání rozhodovacích dat”, což je jakési bezpečnostní opatření, které by mělo zajistit, že se pozná manipulace s obrazem.

Jak se s ním fotí
Přístroj nabíhá poněkud pomalu, asi za 2,5 sec po zapnutí. Nicméně fotografovat s ním lze poměrně rychle, vyrovnávací paměť má dostatečnou, takže nejsou problémy s ukládáním. I tentokrát jsem fotografoval jak setovým objektivem 18-55, tak i špičkovým 16-40 při F4.0. Potvrdil jsem si, že kresebně rozdíly nejsou velké, leda při plné světelnosti a rozhodně neodpovídají rozdílu v ceně. Navíc je setový objektiv opticky stabilizovaný.

Vyvážení bílé v automatickém režimu není perfektní, ani předvolba žárovka moc nepomůže. Je třeba vstoupit do studené vody a naučit se bílou nastavovat ručně podle vyfocené neutrální předlohy – dělá se to přes menu, kde předlohu najdeme ve výběru a tlačítkem SET ji zvolíme jako “mustr” pro dané osvětlění.

Vysoké ISO budu i zde chválit, 1600 nedělá problémy, takže si lze troufnout i na vyšší ISO trikem s podexponovaným formátem RAW.

Po seznámení s modelem Canon EOS 1000D si musíme nutně položit otázku, proč to ten Canon vlastně dělá. Rozdíl oproti 450D je skutečně minimální a jediné, co by mě mrzelo, je absence bodového měření expozice. Mimoděk se musíme ptát, proč si vybudoval takovou konkurenci pro úspěšný model 450D?
Ona je to konkurence levnějším modelům jiných výrobců. Nikon nabízí D40 se setovým objektivem na 10 tisíc a SD60 za 13 tisíc, olympus má kit E-420 za 12500 Kč, Alfa dvoustovka s objektivem od Sonyho stojí 10 tisíc. To jsou tvrdá čísla a Canon se jim musel přiblížit. Místo aby brutálně zlevnil 450D, vyrobil 1000D. Trik nebo moudrý tah? Věru nebudu se dopouštět takové pošetilosti, abych kritizoval marketingovou politiku nejúspěšnějšího výrobce DSLR. Je to prostě tak, zákazník má o model víc na vybranou a to je dobře.

Shrnutí
Canon EOS 1000 D je momentálně cenově nejpřístupnější jednooká digitální zrcadlovka tohoto výrobce. Při rozlišení 10 mega je schopná i náročných výkonů a přinejmenším poslouží jako startovací přístroj vhodný k seriózní fotografické práci. K jeho přednostem patří lehkost a relativně malé rozměry.

Pro a proti:

Pro:
výhodný poměr cena/výkon
live view
nízká hladina šumu
Proti:
nemá bodové měření expozice
nespolehlivé nastavení bílé při umělém světle

Ukázky:
1 až 4 při běžném osvětlení, objektiv 17-40 mm na F4.0, 5 při 400 ISO s externím bleskem a setovým objektivem (s výjimkou 10 všechny další také), 6 při ISO 800, 7 reflex, 8 a 9 protisvětlo, 10 pořízen objektivem 70-200 při F2.8, 11 podvečer, 12 při ISO 1600.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12


Canon sebou tentokrát hodil. Půl roku po uvedení čtyřistapadesátky dal na trh lehčí variantu své “startovací” jednooké zrcadlovky. Podívejme se na ni a samozřejmě se neubráníme srovnání.

Jaký je a komu je určen

Je to jednooká zrcadlovka se snímačem formátu APS-C (22.2 x 14.8 mm ) s 10,1 pixely. V tom je první rozdíl oproti 450 D, ta má 12,2. V praxi to znamená, že má o 384 pixelů na šířku míň, čímž chci jemně naznačit, že jde o vcelku zanedbatelný rozdíl. Citlivost má v rozmezí 100 až 1600 ISO, autofokus je sedmibodový, kdežto 450tka ho má devítibodový. Rozsah závěrky jje od 30 sec, respektive “Bulb” režimu (dlouhodobé otevření závěrky) po 1/4000. Vestavěný blesk má dosah 13 m při ISO 100, což je údaj poněkud matoucí, protože nevíme, při jaké cloně. Měření expozice má 35 zón. Nemá ale bodové měření, což je asi nejzávažnější omezení oproti dražšímu modelu – bodové měření se používá k detailnímu proměřování scény, takže zde se musíme spokojit s měřením se zdůrazněným středem. Bajonet pro objektiv je typu EF, respektive EF-S pro objektivy určené jen pro maloformátové zrcadlovky (ne pro full frame 24×36 mm). Hledáček je vybaven pěticí zrcátek, kryje 95% plochy obrazu a má zvětšení 0,81x . Displej je také o něco menší, má 2,5´´ oproti 3´´. Napájení je totožné Canon 1050mAh Li-Ion. Lehce jiné jsou rozměry, 126 x 98 x 65 mm, a váha 502 g. Oba modely mají live view, tedy lze jimi fotografovat “na displej”. Zápis je na SD/SDHC/MMC karty. Poněkud skromnější je sériové focení – 3 snímky/sec, v praxi mají odstup 0,3 sec při snímání JPEG. Pomalejší je při snímání na RAW, to má frekvenci jen 1,5 fps, což je odstup 0,7 sec. Z toho se dá odvodit, že procesor DIGIC III je zde méně výkonný než v modelu EOS 450 D. A nakonec srovnání cen, v srpnu 2008 stojí tisícovka cca 14 tisíc i se setovým stabilizovaným objektivem EF-S 18-55 mm IS, kdežto čtyřistapadina stojí cca 17 tisíc s týmž objektivem. Tři tisíce korun, to je rozdíl percentuálně značný a poté, co jsem týden s tisícovkou pracoval, řeknu hned zkraje, že poměr cena/výkon mi u ní přijde přece jen výhodnější než u modelu 450 D.

Ovládání a menu Všechno je zde stejné jako na 450 D. Přístroj má jen jeden roller hned za spouští, kruhový volič je nahoře vpravo od hledáčku, pod ním páčka na zapnutí/vypnutí. Za rollerem se schovává tlačítko pro ISO. Třebaže bych si měl na toto řešení (odlišné od předchozích modelů 350 a 400 D) už zvyknout, přece jen mi hledání ISO dělá poslepu pořád ještě potíže a nejsem z tohoto umístění nadšený. Indikace ISO se promítá do hledáčku, takže ho lze pohodlně měnit i bez nutnosti oddálit přístroj od oka a proto jsem toto řešení v recenzi 450 D chválil. Je to jistě věc zvyku a mé (maličké) problémy plynou z toho, že nefotím pořád jenom 450, respektive 1000kou. Tlačítka Menu a disp. jsou vlevo pod hranou na zadní stěně, prohlížení a koš mají místo pod čtyřcestným voličem.. Vpravo od displeje je tlačítko pro expoziční kompenzaci, pod ním samostatné tlačítko pro nastavení bílé. Čtyřcestný volič má přiřazené funkce nastavení režimu měření expozice , autofokus, “picture style”, což jsou nastavitelné uživatelské režimy, je jich celkem 9, šest je přednastaveno, tři jsou volné pro “lidovou tvořivost”, ovšem všechny lze měnit, i ty firemně nastavené. Vlevo je volba samospouště (lze 10 sec nebo 2 sec s předsklopením zrcátka). Středové tlačítko SET zapíná i “live view”.
Další dvě tlačítka jsou jako už tradičně “na palec”, vpravo nahoře – “hvězdička”, což je blokace expozice a volba zaostřovacího bodu.

Menu je v češtině, velmi přehledné a jednoduché. Dvě obrazovky jsou pro fotografování, jedna pro prohlížení, tři pro setup a poslední pro nastavení “mého menu”, kam lze zařadit to, co potřebujeme nejčastěji. Pro pokročilého uživatele je určena položka uživatelské funkce. Tady se nastavuje celkem třináct položek, některé jsou dosti důležité. Například je zde vypínání/zapínání redukce šumu (doporučuji vypnut, vede to spíš k rozmazání snímku než k jeho výraznému zlepšení), automatická optimalizace jasu (viz níže) a priorita zvýraznění tónu, způsob autofokusu při živém náhledu (rychlý režim= přes TTL modul, živý režim přes čip), blokování zrcátka v horní poloze, definování tlačítka SET jako funkčního tlačítka a “přidání rozhodovacích dat”, což je jakési bezpečnostní opatření, které by mělo zajistit, že se pozná manipulace s obrazem.

Jak se s ním fotí
Přístroj nabíhá poněkud pomalu, asi za 2,5 sec po zapnutí. Nicméně fotografovat s ním lze poměrně rychle, vyrovnávací paměť má dostatečnou, takže nejsou problémy s ukládáním. I tentokrát jsem fotografoval jak setovým objektivem 18-55, tak i špičkovým 16-40 při F4.0. Potvrdil jsem si, že kresebně rozdíly nejsou velké, leda při plné světelnosti a rozhodně neodpovídají rozdílu v ceně. Navíc je setový objektiv opticky stabilizovaný.

Vyvážení bílé v automatickém režimu není perfektní, ani předvolba žárovka moc nepomůže. Je třeba vstoupit do studené vody a naučit se bílou nastavovat ručně podle vyfocené neutrální předlohy – dělá se to přes menu, kde předlohu najdeme ve výběru a tlačítkem SET ji zvolíme jako “mustr” pro dané osvětlění.

Vysoké ISO budu i zde chválit, 1600 nedělá problémy, takže si lze troufnout i na vyšší ISO trikem s podexponovaným formátem RAW.

Po seznámení s modelem Canon EOS 1000D si musíme nutně položit otázku, proč to ten Canon vlastně dělá. Rozdíl oproti 450D je skutečně minimální a jediné, co by mě mrzelo, je absence bodového měření expozice. Mimoděk se musíme ptát, proč si vybudoval takovou konkurenci pro úspěšný model 450D?
Ona je to konkurence levnějším modelům jiných výrobců. Nikon nabízí D40 se setovým objektivem na 10 tisíc a SD60 za 13 tisíc, olympus má kit E-420 za 12500 Kč, Alfa dvoustovka s objektivem od Sonyho stojí 10 tisíc. To jsou tvrdá čísla a Canon se jim musel přiblížit. Místo aby brutálně zlevnil 450D, vyrobil 1000D. Trik nebo moudrý tah? Věru nebudu se dopouštět takové pošetilosti, abych kritizoval marketingovou politiku nejúspěšnějšího výrobce DSLR. Je to prostě tak, zákazník má o model víc na vybranou a to je dobře.

Shrnutí
Canon EOS 1000 D je momentálně cenově nejpřístupnější jednooká digitální zrcadlovka tohoto výrobce. Při rozlišení 10 mega je schopná i náročných výkonů a přinejmenším poslouží jako startovací přístroj vhodný k seriózní fotografické práci. K jeho přednostem patří lehkost a relativně malé rozměry.

Pro a proti:

Pro:
výhodný poměr cena/výkon
live view
nízká hladina šumu
Proti:
nemá bodové měření expozice
nespolehlivé nastavení bílé při umělém světle

Ukázky:
1 až 4 při běžném osvětlení, objektiv 17-40 mm na F4.0, 5 při 400 ISO s externím bleskem a setovým objektivem (s výjimkou 10 všechny další také), 6 při ISO 800, 7 reflex, 8 a 9 protisvětlo, 10 pořízen objektivem 70-200 při F2.8, 11 podvečer, 12 při ISO 1600.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12