Canon EF-S 60 mm f/2,8 Macro USM (recenze)

Jaký je
Leccos nám napoví název. Písmeno S napoví, že jde o objektiv počítaný na malé čipy APS-C s rozměry 22.3 x 14.9 mm, nelze ho tedy použít ani v kinofilmové, ani ve full frame zrcadlovce – nelze je tam dokonce ani nasadit. Macro je jasné, poměr zobrazení je 1:1, to je klasická charakteristika, takže objekt dejme tomu dlouhý 22 mm vyplní skoro celý záběr. USM je označení ultrasonického ostřicího motoru. Ten je zde velmi důležitý, protože umožní doostřit obrázek zaostřený automaticky, tedy autofokusem: namáčkneme, automatika zaostří, ale my potřebujeme posunout rovinu ostrosti drobet dopředu (častěji) nebo dozadu. Uděláme to malým pohybem ostřicího prstence. Ostření je vnitřní, navenek se tedy nic nevysouvá a nic se neotáčí. Rovina ostření může být až 20 cm od čipu, v rodině objektivů Canon s vnitřním ostřením je to doposud rekord.

Ohnisková vzdálenost je 60 mm, pop přepočtu na ekvivalent kinofilmu je to cca 96 mm. To je ideální portrétní objektiv, tedy ani dlouhý, ani krátký, přesně takový, aby vykreslil objektiv přirozeně.

Objektiv je to velmi skladný, je 70 mm dlouhý a v průměru má 73 mm. Závit pro filtr má 52 mm, pokud jde o složení, pak sestává z 12 členů v 8 skupinách. Světelný je F2.8, největší clona F32,. Váha je 335 g. V dnešní době se všichni pídí po stabilizaci a ta se dostává i do širokoúhlých objektivů. Tento ji nemá a to je jistě jeden z důvodů, proč vychází cenově na necelých 12 tisíc (březen 2010).

Jde o pevné ohnisko, není to zoom, na jeho těle tedy najdeme jediný kroužek krytý příjemně měkkou gumou, ten slouží k ostření. Kontrolu zaostřené vzdálenosti máme v okénku krytém organickým sklem. Jak se dá čekat, USM ostření je tiché a bleskurychlé. V dodávce není sluneční clona, ta se musí dokoupit za 700 Kč, to je jediná maličká finta, kterou Canon na zákazníka ušil.

K čemu je
Nováčky může charakteristika „makro“ zastrašit – navozuje dojem, že objektiv je určen jenom k focení brouků. To samozřejmě není pravda. Objektivy takto označené ostří jako všechny ostatní od „nekonečna“ po krátkou vzdálenost (dle svých specifikací), u tohoto přístroje 20 mm. Jak už bylo řečeno, charakteristika „makro“ se váže na velikost objektu, který vyplní celé pole, zde je to skutečně cca 15×22 mm, tedy 1:1. Známe totiž všelijaká různá jiná „makra“, která takovou charakteristiku nemají a označují se jako „makro“ jen proto, že to lidé chtějí. Objektiv je konstruován s pevným ohniskem. Takto koncipované objektivy mívají vynikající kresbu, lepší než zoomy, a tento není neblahou výjimkou, opravdu má perfektní kresbu.

Zde vpravo je graf zobrazující datový objem motivu vyfoceného v clonách od F2.8 po F32. Jako vždy je nelepší kresba kolem F11. Poměr nejhoršího a nejlepšího výsledku je 1,24, to je rozhodně slušný výsledek.

Soudkové zkreslení je neznatelné, ostatně, bylo by divné kdyby tomu mělo být u objektivu tohoto typu jiné. Srovnání skutečných obrázků ale vychází lépe než o čem mluví grafy a čísla, kresba je vynikající i při nízkých clonách:

A jaký je vliv clony? Samozřejmě veliký. Na následující dvojici ukázek vidíte vlevo snímek při cloně F2,8, vpravo F32:

Malá clona a malá hloubka ostrosti, to je samozřejmě dilema provázející makrofotografii. Zřejmě je jakési rozumné optimum kolem F9.0, další clonění nepřináší dramatické prokreslení, ovšem to jsou věci, které si musí každý makrista vychytat sám. V Idifu máme na téma „makro“ několik seminářů a workshopů,. viz ZDE. Ještě podotknu, že všechny ukázky v tomto článku byly pořízeny přístojerm Canon EOS 550D, jehož recenzi jsme přinesli ZDE.

Ukázky:

1		2
3		4
5		6
7		8
9		10
11		12

Jaký je
Leccos nám napoví název. Písmeno S napoví, že jde o objektiv počítaný na malé čipy APS-C s rozměry 22.3 x 14.9 mm, nelze ho tedy použít ani v kinofilmové, ani ve full frame zrcadlovce – nelze je tam dokonce ani nasadit. Macro je jasné, poměr zobrazení je 1:1, to je klasická charakteristika, takže objekt dejme tomu dlouhý 22 mm vyplní skoro celý záběr. USM je označení ultrasonického ostřicího motoru. Ten je zde velmi důležitý, protože umožní doostřit obrázek zaostřený automaticky, tedy autofokusem: namáčkneme, automatika zaostří, ale my potřebujeme posunout rovinu ostrosti drobet dopředu (častěji) nebo dozadu. Uděláme to malým pohybem ostřicího prstence. Ostření je vnitřní, navenek se tedy nic nevysouvá a nic se neotáčí. Rovina ostření může být až 20 cm od čipu, v rodině objektivů Canon s vnitřním ostřením je to doposud rekord.

Ohnisková vzdálenost je 60 mm, pop přepočtu na ekvivalent kinofilmu je to cca 96 mm. To je ideální portrétní objektiv, tedy ani dlouhý, ani krátký, přesně takový, aby vykreslil objektiv přirozeně.

Objektiv je to velmi skladný, je 70 mm dlouhý a v průměru má 73 mm. Závit pro filtr má 52 mm, pokud jde o složení, pak sestává z 12 členů v 8 skupinách. Světelný je F2.8, největší clona F32,. Váha je 335 g. V dnešní době se všichni pídí po stabilizaci a ta se dostává i do širokoúhlých objektivů. Tento ji nemá a to je jistě jeden z důvodů, proč vychází cenově na necelých 12 tisíc (březen 2010).

Jde o pevné ohnisko, není to zoom, na jeho těle tedy najdeme jediný kroužek krytý příjemně měkkou gumou, ten slouží k ostření. Kontrolu zaostřené vzdálenosti máme v okénku krytém organickým sklem. Jak se dá čekat, USM ostření je tiché a bleskurychlé. V dodávce není sluneční clona, ta se musí dokoupit za 700 Kč, to je jediná maličká finta, kterou Canon na zákazníka ušil.

K čemu je
Nováčky může charakteristika „makro“ zastrašit – navozuje dojem, že objektiv je určen jenom k focení brouků. To samozřejmě není pravda. Objektivy takto označené ostří jako všechny ostatní od „nekonečna“ po krátkou vzdálenost (dle svých specifikací), u tohoto přístroje 20 mm. Jak už bylo řečeno, charakteristika „makro“ se váže na velikost objektu, který vyplní celé pole, zde je to skutečně cca 15×22 mm, tedy 1:1. Známe totiž všelijaká různá jiná „makra“, která takovou charakteristiku nemají a označují se jako „makro“ jen proto, že to lidé chtějí. Objektiv je konstruován s pevným ohniskem. Takto koncipované objektivy mívají vynikající kresbu, lepší než zoomy, a tento není neblahou výjimkou, opravdu má perfektní kresbu.

Zde vpravo je graf zobrazující datový objem motivu vyfoceného v clonách od F2.8 po F32. Jako vždy je nelepší kresba kolem F11. Poměr nejhoršího a nejlepšího výsledku je 1,24, to je rozhodně slušný výsledek.

Soudkové zkreslení je neznatelné, ostatně, bylo by divné kdyby tomu mělo být u objektivu tohoto typu jiné. Srovnání skutečných obrázků ale vychází lépe než o čem mluví grafy a čísla, kresba je vynikající i při nízkých clonách:

A jaký je vliv clony? Samozřejmě veliký. Na následující dvojici ukázek vidíte vlevo snímek při cloně F2,8, vpravo F32:

Malá clona a malá hloubka ostrosti, to je samozřejmě dilema provázející makrofotografii. Zřejmě je jakési rozumné optimum kolem F9.0, další clonění nepřináší dramatické prokreslení, ovšem to jsou věci, které si musí každý makrista vychytat sám. V Idifu máme na téma „makro“ několik seminářů a workshopů,. viz ZDE. Ještě podotknu, že všechny ukázky v tomto článku byly pořízeny přístojerm Canon EOS 550D, jehož recenzi jsme přinesli ZDE.

Ukázky:

1		2
3		4
5		6
7		8
9		10
11		12